Odborník z praxe
PROLOG
Příjemný podvečer, vážení posluchači a převážně čtoucí. Je mi ctí Vás přivítat u první, pilotní epizody série rozhovorů, která ještě nemá ani oficiální název. Ještě než Vám představím našeho prvního figuranta, rád bych popsal oč se bude vůbec jednat. Do této série rozhovorů si budu zvát členy složek IZS a například majitele větších firem a provádět s nimi rozhovory ohledně jejich pracovní náplně a života.
ROZHOVOR:
J.C.H.:
První den, první díl a pozvání přijal strážce zákona a hlavně našeho bezpečí. Policista, nadpraporčík Orlando Anderson.
O.A.:
Děkuji za pozvání.
J.C.H.
Jak jste se k policii dostal? Co byl ten první pud a co Vás tam táhlo?
O.A.:
Tak dostal jsem se k ní, asi jako většina těch, co chtějí nějakým způsobem pomáhat a chránit ostatní. Já už od mala měl nějakou takovou touhu, nakonec se mi to povedlo.
J.C.H.:
Prolíná se Vaše práce nějak s osobním životem? Stalo se Vám ku příkladu, že Vám někdo vyhrožoval na základě zatčení nebo tak?
O.A.:
Když jsem ve službě, tak se to děje často. Jelikož zadržení občané jsou naštvaní a nepříjemní. V civilu a v obyčejném životě se mi to nestalo zatím, naštěstí.
J.C.H.:
Měl jste, ať už s občany, či interně u policie problémy s rasismem ze stran druhých?
O.A.:
Tak jelikož máme super tým, skvělé vedení, tak si myslím, že nějaký rasismus není na místě. Navíc si myslím, že základ fungování sboru je bojovat jeden za druhého. Takže nějaký rasismus by celkově poškodil nějakou tu strukturu sboru. S občany je to taková 50 na 50, ale je to součást práce. Musíte být psychicky srovnaný s okolnostmi, které nastanou.
J.C.H.:
Co je pro Vás ve Vašem zaměstnání největším problémem? Něco co není Vaše silná stránka.
O.A.:
Tak, já jsem zastánce toho, že vše se dá naučit, když chcete. Takže i když mi něco moc nejde, snažím se to co nejrychleji vylepšit či doučit. Nevím, zda něco není má silná stránka. Policisté musí být nastaveni tak, aby zvládali skoro vše na co obyčejní občané nejsou zvyklí. Když se přiučovat nové věci nechcete, tak v IZS složkách nemáte co dělat.
J.C.H.:
Jste schopen říct jaké trestné činy, či přestupky se ve státě nejčastěji opakují? S čím se nejčastěji potýkáte?
O.A.:
U trestných činů je to hlavně nedovolené ozbrojování, krádeže. U přestupků tomu je například překročení rychlosti, nějaká bezohledná jízda. Ale u těch trestných činů je to nejčastěji to nedovolené ozbrojování.
J.C.H.:
Jaký máte názor na to neustálé porušování vyhlášek, obzvlášť v Montgomery, Jako je stání na pumpě, či maskování se za účelem znemožnění identifikace?
O.A.:
Je to samozřejmě problém občanů, že i po několika výzvách či obdržených pokutách tyto vyhlášky porušují i tak. Nikdy to nepřestane, s tím se musíme všichni smířit. Policie tu je poté od toho, aby tyto lidi pokutovala.
J.C.H.:
Jaká jsou dle Vás nejrizikovější místa ve státě? Kde je nejvíc nebezpečno?
O.A.:
Když si to vezmete z jiného úhlu, ve státě je nebezpečný každý krok. Nejde říci, kde je nejvíce nebezpečno, jelikož nebezpecí vás může potkat všude. Počet přepadávání řidičů kamionů je velký. Samozřejmě, na benzínce, která je vedle policejní stanice se toho moc nestane.
J.C.H.:
Doporučil byste nějakou prevenci k trestným činnům? A nebo jak se před nimi chránit?
O.A.:
Prevence k trestným činnům, na sebeobranu je nejlepší třeba pepřový sprej. Jednoduchá, ale za to velmi efektivní sebeobranná zbraň. Pak asi se vyvarovávat nějakým konfilktům s jinými občany. Nikdy nevíte, koho potkáte.
J.C.H.:
Myslíte si, že kriminalita ve státě stoupá, či klesá?
O.A.:
Je to takové půl na půl. Jednoho chytíte a odsoudíte, další se ale zase objeví.
J.C.H.:
Co říkáte na poslední dobou stále více rojící se účty na sociální síti Iris, jež nepůsobí úplně legálním dojmem? A má je policie v plánu nějak řešit?
O.A.:
Můj názor na celou věc je, že tito lidé by neměli na soc. sítích co dělat. Zbytek už jsou bohužel interní informace, které zde nemohu sdělovat.
J.C.H.:
Pochlubíte se nějakým nejzajímavějsím příběhem ze služby? Kdy proudilo nejvíce adrenalinu, nebo kdy to bylo naopak nejvíc chaotické?
O.A.:
Tak, příběhů ze služby mám dost za ten čas, co ve sboru působím. Adrenalin je samozřejmě při nějakých přestřelkách. Nejvíc chaotické situace jsou v nějakých klubech, opilci, feťáci. Každý zásah je něčím zajímavý. Nejde to shrnout, jaký byl nejzajímavější.
EPILOG
Abych to shrnul, bylo mi ctí, že do pilotní epizody jsem si mohl pozvat zrovna pana Andersona. Tímhle mu tedy děkuji za přijetí účasti a za jeho službu pro stát. Doufám, že se vám tento rychlo rozhovor líbil a brzy se uvidíme u dalšího článku.
J.C.H.
Odborník z praxe
PROLOG
Příjemný podvečer, vážení posluchači a převážně čtoucí. Je mi ctí Vás přivítat u první, pilotní epizody série rozhovorů, která ještě nemá ani oficiální název. Ještě než Vám představím našeho prvního figuranta, rád bych popsal oč se bude vůbec jednat. Do této série rozhovorů si budu zvát členy složek IZS a například majitele větších firem a provádět s nimi rozhovory ohledně jejich pracovní náplně a života.
ROZHOVOR:
J.C.H.:
První den, první díl a pozvání přijal strážce zákona a hlavně našeho bezpečí. Policista, nadpraporčík Orlando Anderson.
O.A.:
Děkuji za pozvání.
J.C.H.
Jak jste se k policii dostal? Co byl ten první pud a co Vás tam táhlo?
O.A.:
Tak dostal jsem se k ní, asi jako většina těch, co chtějí nějakým způsobem pomáhat a chránit ostatní. Já už od mala měl nějakou takovou touhu, nakonec se mi to povedlo.
J.C.H.:
Prolíná se Vaše práce nějak s osobním životem? Stalo se Vám ku příkladu, že Vám někdo vyhrožoval na základě zatčení nebo tak?
O.A.:
Když jsem ve službě, tak se to děje často. Jelikož zadržení občané jsou naštvaní a nepříjemní. V civilu a v obyčejném životě se mi to nestalo zatím, naštěstí.
J.C.H.:
Měl jste, ať už s občany, či interně u policie problémy s rasismem ze stran druhých?
O.A.:
Tak jelikož máme super tým, skvělé vedení, tak si myslím, že nějaký rasismus není na místě. Navíc si myslím, že základ fungování sboru je bojovat jeden za druhého. Takže nějaký rasismus by celkově poškodil nějakou tu strukturu sboru. S občany je to taková 50 na 50, ale je to součást práce. Musíte být psychicky srovnaný s okolnostmi, které nastanou.
J.C.H.:
Co je pro Vás ve Vašem zaměstnání největším problémem? Něco co není Vaše silná stránka.
O.A.:
Tak, já jsem zastánce toho, že vše se dá naučit, když chcete. Takže i když mi něco moc nejde, snažím se to co nejrychleji vylepšit či doučit. Nevím, zda něco není má silná stránka. Policisté musí být nastaveni tak, aby zvládali skoro vše na co obyčejní občané nejsou zvyklí. Když se přiučovat nové věci nechcete, tak v IZS složkách nemáte co dělat.
J.C.H.:
Jste schopen říct jaké trestné činy, či přestupky se ve státě nejčastěji opakují? S čím se nejčastěji potýkáte?
O.A.:
U trestných činů je to hlavně nedovolené ozbrojování, krádeže. U přestupků tomu je například překročení rychlosti, nějaká bezohledná jízda. Ale u těch trestných činů je to nejčastěji to nedovolené ozbrojování.
J.C.H.:
Jaký máte názor na to neustálé porušování vyhlášek, obzvlášť v Montgomery, Jako je stání na pumpě, či maskování se za účelem znemožnění identifikace?
O.A.:
Je to samozřejmě problém občanů, že i po několika výzvách či obdržených pokutách tyto vyhlášky porušují i tak. Nikdy to nepřestane, s tím se musíme všichni smířit. Policie tu je poté od toho, aby tyto lidi pokutovala.
J.C.H.:
Jaká jsou dle Vás nejrizikovější místa ve státě? Kde je nejvíc nebezpečno?
O.A.:
Když si to vezmete z jiného úhlu, ve státě je nebezpečný každý krok. Nejde říci, kde je nejvíce nebezpečno, jelikož nebezpecí vás může potkat všude. Počet přepadávání řidičů kamionů je velký. Samozřejmě, na benzínce, která je vedle policejní stanice se toho moc nestane.
J.C.H.:
Doporučil byste nějakou prevenci k trestným činnům? A nebo jak se před nimi chránit?
O.A.:
Prevence k trestným činnům, na sebeobranu je nejlepší třeba pepřový sprej. Jednoduchá, ale za to velmi efektivní sebeobranná zbraň. Pak asi se vyvarovávat nějakým konfilktům s jinými občany. Nikdy nevíte, koho potkáte.
J.C.H.:
Myslíte si, že kriminalita ve státě stoupá, či klesá?
O.A.:
Je to takové půl na půl. Jednoho chytíte a odsoudíte, další se ale zase objeví.
J.C.H.:
Co říkáte na poslední dobou stále více rojící se účty na sociální síti Iris, jež nepůsobí úplně legálním dojmem? A má je policie v plánu nějak řešit?
O.A.:
Můj názor na celou věc je, že tito lidé by neměli na soc. sítích co dělat. Zbytek už jsou bohužel interní informace, které zde nemohu sdělovat.
J.C.H.:
Pochlubíte se nějakým nejzajímavějsím příběhem ze služby? Kdy proudilo nejvíce adrenalinu, nebo kdy to bylo naopak nejvíc chaotické?
O.A.:
Tak, příběhů ze služby mám dost za ten čas, co ve sboru působím. Adrenalin je samozřejmě při nějakých přestřelkách. Nejvíc chaotické situace jsou v nějakých klubech, opilci, feťáci. Každý zásah je něčím zajímavý. Nejde to shrnout, jaký byl nejzajímavější.
EPILOG
Abych to shrnul, bylo mi ctí, že do pilotní epizody jsem si mohl pozvat zrovna pana Andersona. Tímhle mu tedy děkuji za přijetí účasti a za jeho službu pro stát. Doufám, že se vám tento rychlo rozhovor líbil a brzy se uvidíme u dalšího článku.
J.C.H.
Kenny15 
Holysek