“Red County. Mnohými vnímán jako cesta z utrpení a trápení městského prostředí, mnohými vnímán jako zapadákov. Ovšem ať již na Red County pohlížíte tak či onak, jednu věc nelze upřít - vozový park, kterým disponuje, rozhodně patří k těm zajímavějším. V tomto magazínu si projdeme celou řadu vozidel, které jsou nejen součástí našich každodenních životů, ale také i koloritu tohoto okresu.”

Poprvé a zjevně také naposledy v rámci této rubriky jde o vozidlo z mé garáže, které vlastníka skutečně nezmění. Zatímco tedy dřív tomu bylo tak, že jsem si zajistil vozidlo, chvíli s ním jezdil, sepsal článek a mezitím ho i prodal, tady tomu tak nebude. Proč?
Důvodů je hned celá řada. Bavíme se o jednom z mála automobilů, co jde bez většího odříkání používat jak jako přibližovadlo z bodu á do bodu bé, tak také o vozidlo, ze kterého lze ukovat i něco zajímavé, či dokonce i zábavného. Stejně tak jde o auto, které je pravý opak Nissanů Skyline, Audi A8ček a skutečně běžného koloritu provozu. A když říkám pravý opak, tak skutečně pravý opak. A jak již dle názvu tohoto článku tušíte, jedná se o Infiniti G35 Coupé.
V souvislosti s tím chci pojmout tuto… část(?) tohoto nepravidelného periodika trochu jinak. Proto počítejte s tím, že se tímto textem bude, více či méně, linout otázka - proč je tohle tak raritní vozidlo?

Seznamte se

Zatímco u předchozích článků jsem nemusel seznámení s vozem věnovat přílišnou pozornost, neboť šlo o skutečně běžný kolorit každodenního provozu, zde tomu tak z nějakého důvodu není. A tím se chtě nechtě dostáváme k prvnímu bodu, který může být pro mnohé z potenciálních zákazníků problematický - design.
Designově je tento vůz, ač se to na první pohled nezdá, výsledkem rebrandingu. Jinými slovy auto prvotně spatřilo světlo světa jako vozidlo “jiného” výrobce, nežli je Infiniti. Jiného záměrně uvádím v uvozovkách, páč jde o Nissan Skyline. Ne, nejde o jakýkoliv z “erkových” Skylinů, vlastně je to úplně jiné a odlišné vozidlo. Co to pro potenciální zájemce znamená? Znamená to, že se jim dostává vozu s typicky asijským designem. Vozem, ze kterého poznáte, že není produktem americké, ani evropské produkce.
Je to dobře? Veskrze záleží na tom co člověk vyžaduje a očekává. Pro některé, konzervativnější zákazníky, může tohle vozidlo působit neelegantně, ba až odpudivě. To je něco, co bych neřekl. V mých očích je vozidlo svébídné, jedinečné. 

Podívejte se třeba na design zádě. Zadní světlomety kopírují hned několik linií. Rozhodně nezaměnitelný pohled, který můžete nechat daleko lépe vyniknout ve světlejších odstínech. Jistě, že existují krásnější vozy. Jistě, že existují i nadčasovější vozy. Ale tohle je po designové stránce daleko nápaditější nežli první novodobá generace BMW řady šest, která vypadá spíš jako kdyby přes auto někdo hodil hromadu prostěradel a z toho vzešel finální design nežli jako vycizelovaný design, který je před námi. 

Největší nepřítel?

Tím se dostáváme k druhému možnému bodu proč gé-pětatřicítka nepatří mezi běžně provozovaná vozidla - jízdní vlastnosti. Ty se dají nazvat jako “od každého trošku”.
V první řadě vůz je dostatečně pohodlný na cestování. A tím myslím skutečně cestování. Auto polyká kilometry lépe než většina jeho konkurence. Pokud člověk chce, lze gé-pětatřicítku přemluvit i k agresivnější jízdě a likvidaci dezénu na pneumatikách. Doporučuji to? To ani zdaleka, na to je auto ve své standardní specifikaci až moc civilizované. Ovšem dostatečně upravený kousek by mohl mít potenciál jako zajímavá hračka. 

 Bohužel s tím přichází druhý kámen úrazu - Nissan 350Z. Na první pohled tohle srovnání nedává žádný smysl, vždyť Zetko či Zetto je plnohodnotný sporťák, byť tedy s troškou nadváhy oproti předchůdcům a G35ka je spíš cestovnějí zaměřené kupé. Jenže opak je pravdou. Obě dvě auta sdílí pohonnou jednotku, sdílí platformu. Veskrze jsou obě vozidla téměř identická. Jenže to platí do doby, než zjistíme, že zde dovážené gé-pětatřicítky jsou z nějakého důvodu přiškrcené. To je také hlavní důvod, proč Zetto prostě a jednoduše je živější a jednoduše řečeno i rychlejší.
A tímto jsme si zodpověděli otázku jak můžou být dvě téměř shodná vozidla tak odlišná.

Proč se tak obtížně shání z druhé ruky?

Jednoduchá odpověď - je jich setsakramentsky málo. Vlastním momentálně dva kusy, známý vlastní jedno a ještě jeden známý vlastní kousek, který jsem dříve vlastnil. Už jen tohle je dle mých odhadů minimálně jedna desetina všech pětatřicítek, co ve státě San Andreas jezdí. A to je možné, že jich je ve skutečnosti ještě méně. Rovnou se smiřte s tím, že vozidlo bude s největší pravděpodobností nějak upravené - kousek na snímcích nebyl žádnou výjimkou, bohužel pro mě. Na druhou stranu to otevírá brány k levné a zajímavé zábavě, se kterou můžete klidně vyrazit i na nějaký ten výlet.
Odhadem se objeví v inzerci jedna gé-pětatřicítka za čtvrt až půl roku. V tom lepším případě. Většinou takové vozidlo moc dlouho v inzerci není, neboť láká lidi, kteří touží po něčem jiném, než jim nabídne mainstreamová nabídka vozidel neboli padesát odstínu BMW, Audi a běžná součást JDM kultury.

Verdikt a závěrečná doporučení

Tohle je pro mě oproti předchozím článkům jiné. Zatímco dřív šlo recenzované auto do světa dřív, než článek spatřil světlo světa, tady tomu tak nebude.
Zde je to poněkud melancholické. Tohle auto má skutečně smysl. Má skutečně smysl nad ním uvažovat, projet si ho. Zjistit, že může nabídnout něco jiného, pro někoho něco, co stálo za hledáním, za celou tou cestou.
Zde opravdu nemá cenu rozebírat stávající trh s tímto vozem. Prakticky vzato neexistuje a natrefit na kousek v prodeji je jako natrefit na jednorožce, Cornella mimo budovu soudu, nebo jiné mystično. Stejně tak nemá smysl rozebírat preference a doporučení u tohoto vozu, neboť standardní provedení skutečně není jízdně tak dobré jako 350Z. Ale namísto toho jde o vůz, který se neokouká.

Závěrečné skóre

Design - 3/5
Prostornost - 3/5
Pohodlí - 3/5
Rychlost - 3/5
Náklady na provoz - 4/5
Cena - 3/5

Celkové skóre - 19/30