15. prosince roku 1963 se v malé vesnici, ztracené v temnotě severokorejského režimu, zjevuje malý Chong Min Su. Jeho matka byla opatrná žena se smutným výrazem v obličeji. Jeho otec, pracovitý sedlák ve službách režimu. Oba rodiče přivítali svého syna v atmosféře veliké nejistoty. Chongovo dětství bylo pod dohledem státní mašinérie, která sledovala krok každého občana, včetně malého Chonga.
Už jako mladý jinoch musel pro vůdce režimu chodit pracovat na pole. Jeho rodina na tom nebyla o moc lépe. Musela platit za topení ve škole a dokonce musela Chongovi zaplatit jeho vlastní lavici. Chongova touha po vzdělání byla podnícena starým učitelem, který mu potají ukazoval zakázané knihy a svět mimo oficiální dogmata. V tomto období se Chong začal vzdalovat od stanovených pravidel, aby objevil vlastní pravdu.
Jeho vnitřní odvaha a touha po poznání světa za hranicemi státu vedla k tajným setkáním s dalšími vzdělanci, kteří společně snili o svobodě, na které chodil společně se svými rodiči. Ve svých 15 letech Chong se stal přelomový okamžik jeho života. Jedno z tajných setkání s intelektuály a disidenty, které organizoval starší vzdělanec bylo prozrazeno a několik příslušníků tajné policie je všechny dostihlo. Mladý Chong se naštěstí v chaosu a zmatku stačil vypařit. To bohužel neplatilo pro jeho rodiče, jeho učitele a další disidenty, kteří ještě ten den byli postaveni ke zdi, a před zraky všech občanů popraveni. Tato hrozná zkušenost ho naučila ostražitosti a umění přežít v nelítostném prostředí, což se stalo klíčovým prvkem v jeho životě. Musel se o sebe naučit postarat sám.
V tuto dobu začal plánovat útěk z této strašné země. Plán byl překročit hranici na severozápadě a to konkrétně přes řeku Jalu, která v zimě zamrzá. Chong a jeho spojenci se scházeli ve skrytých místech, většinou pod stínem noci. Detaily byly důležité – od určení optimálního času přes přesné navigace v nepřístupném terénu až po šifrovanou komunikaci s dalšími spojenci. Každý detail byl pečlivě promyšlený, každý krok byl proveden s maximální obezřetností. Stejně jim bylo jasné, že pokud nebudou mít štěstí v kapse, ani se k samotné hranici nedostanou.
13.1.1986 - plán se měl toho dne uskutečnit. Řeka byla zamrzlá, Chong a jeho spojenci měli nejteplejší oblečení, které za ta léta dokázali sehnat a batohy plné zásob a vydali se na cestu. Celý den šli skrze krajinu, tak aby se k hranici dostali za tmy. Když přišli k řece kde se děsivá hranice stala nejen fyzickou překážkou, ale i scénou krutého střetu mezi svobodou a autoritou.
Skrze všechny začal proudit pocit nejistoty a napětí. Chong a jeho společníci byli nuceni se skrýt ve stínech lesa. V dálce slyšeli náznaky nočních hlídek, které se pohybovaly v jejich blízkosti. Mraky se válcovaly na nebi, zatímco šepot listí pod nohama zdůrazňoval jejich křehkou bezpečnost. Jakmile se kroky oddálili co nejvíce, vyrazili. Vstup na kluzkou řeku musel být opatrný, led se mohl kdykoliv prolomit, avšak při nedostatečné rychlosti, je zase mohli přichytit stráže. Byli zhruba ve čtvrtině cesty, když v tom se za nimi na horizontu se objevily mohutné reflektory ze strážných věží, které náhle osvítili temnou krajinu. Stíny mužů v uniformách se začaly pohybovat. Hlasy povelujících vojáků přerušovali klid noci a všechno bylo naplněno tou samou nelítostnou atmosférou, kterou Chong zažíval celé své mládí.
Nebe zaplavili světelné záblesky z výstřelů. Všichni okamžitě vzali nohy na ramena, rozběhli se co největší rychlostí mohli. Chong se neohlížel, jen mířil kupředu. Před ním běžel jeden z jeho spojenců. Byl asi metr vedle Chonga, když mu najednou kulka proletěla hlavou. Krev spojence se po Chongovi rozprskla, zatímco tělo zůstalo již navždy pozadu, to však Chonga nezastavilo, stále běžel. Za jeho zády se opakovaně objevovaly záblesky z výstřelů, náhle se pod dalším jeho spojencem prolomil led a ten se propadl do ledové vody. Byl už jen několik desítek metrů od konce řeky, prakticky se už nacházel na území Číny. To však střelce nezastavilo, pokoušeli se je trefit do té doby dokud nezmizeli za horizontem. Chong to dokázal, překročil hranici. To nejhorší má za sebou. Teď ho čeká život na ulici v komunistické Číně.
Došli do města Šen- jang, které se nacházelo dále na severozápad od Severní Koreje. Chong se přidal k místnímu kulinářskému podniku, který provozoval několik stánků na ulici s jídlem. Naučil se pracovat s wokem a jeho mistr, který se jmenoval Xin ho naučil připravit snad každý pokrm čínské kuchyně. Rýži, nudle, kuřecí maso, tofu, vepřové maso, čínské zelí, ryby, chobotnice a dokonce se naučil pracovat i s řasou. Čínská kuchyně se rozdělovala na několik regionů a postupně se Chong naučit pracovat se všemi. Pekingská, Kantonská, Anchuejská, Šanghajská, Sečuánská, Chunanská, Fuťienská, Sinťiangská, Hakka, Nyonya a jeho nejoblíbenější Čchaošanská.
Chong se postupně propracovával a jednoho dne se z něj též stal mistr čínské kuchyně a společně s Xinem vařili každý den pro občany města Šen-jang. Celý svůj život zaprodal vaření, byla to jeho vášeň. Jednoho dne se však jejich pouliční podnik stal předmětem inspekce a každý kuchař byl kontrolován. Chong nevěděl co má dělat, šance na útěk byla nízká. Když policisté přišli k Chongovi na kontrolu, zjistili, že nemá pas, ani občanku, ani že vlastně není z Číny. Když to Xin uzřel věděl, že to nenechá jen tak, chtěl Chongovi pomoct a musel zasáhnout. Vzal rozehřátý Wok z plotny, opatrně přistoupil k inspektorovi a přetáhl ho přes hlavu. Dal Chongovi všechny peníze co měl u sebe, malou pistoli a své auto. Chong svému mistru poděkoval za záchranu a ve spěchu odešel.
První zastávkou byl jeho domov, kde sebral všechny své našetřené peníze, kterých za ta léta nebylo málo. Dále kontaktoval své staré spojence, které vyzvedl a společně se znovu dali na útěk. Rozhodli se, že úplně změní destinaci svého pobytu. Že emigrují z Asie do Severní Ameriky. Stačilo podplatit pár námořníků a dostali se na zaoceánskou loď, která převážela nákladní kontejnery do USA. Chong, jakožto zkušený kuchař byl zaměstnán v kuchyni a ostatní jakožto uklízeči. Za necelé dva měsíce se ocitli v USA, kde uprchlíky ze Severní Koreje nedeportují. Byl jim poskytnut azyl a později mohli nasednout i na letadlo. Přesněji do ostrovního státu San Andreas, kde je Severokorejské tajné složky určitě hledat nebudou. Chong doufal, že si zde bude moct otevřít novou čínskou restauraci a dožije tak svůj život, vášní, která ho naplňovala.
Dokonce si jí nakonec i otevřel! Pojmenoval jí Čínská restaurace Tibet a nachází se ve Fort Carsonu.
15. prosince roku 1963 se v malé vesnici, ztracené v temnotě severokorejského režimu, zjevuje malý Chong Min Su. Jeho matka byla opatrná žena se smutným výrazem v obličeji. Jeho otec, pracovitý sedlák ve službách režimu. Oba rodiče přivítali svého syna v atmosféře veliké nejistoty. Chongovo dětství bylo pod dohledem státní mašinérie, která sledovala krok každého občana, včetně malého Chonga.
Už jako mladý jinoch musel pro vůdce režimu chodit pracovat na pole. Jeho rodina na tom nebyla o moc lépe. Musela platit za topení ve škole a dokonce musela Chongovi zaplatit jeho vlastní lavici. Chongova touha po vzdělání byla podnícena starým učitelem, který mu potají ukazoval zakázané knihy a svět mimo oficiální dogmata. V tomto období se Chong začal vzdalovat od stanovených pravidel, aby objevil vlastní pravdu.
Jeho vnitřní odvaha a touha po poznání světa za hranicemi státu vedla k tajným setkáním s dalšími vzdělanci, kteří společně snili o svobodě, na které chodil společně se svými rodiči. Ve svých 15 letech Chong se stal přelomový okamžik jeho života. Jedno z tajných setkání s intelektuály a disidenty, které organizoval starší vzdělanec bylo prozrazeno a několik příslušníků tajné policie je všechny dostihlo. Mladý Chong se naštěstí v chaosu a zmatku stačil vypařit. To bohužel neplatilo pro jeho rodiče, jeho učitele a další disidenty, kteří ještě ten den byli postaveni ke zdi, a před zraky všech občanů popraveni. Tato hrozná zkušenost ho naučila ostražitosti a umění přežít v nelítostném prostředí, což se stalo klíčovým prvkem v jeho životě. Musel se o sebe naučit postarat sám.
V tuto dobu začal plánovat útěk z této strašné země. Plán byl překročit hranici na severozápadě a to konkrétně přes řeku Jalu, která v zimě zamrzá. Chong a jeho spojenci se scházeli ve skrytých místech, většinou pod stínem noci. Detaily byly důležité – od určení optimálního času přes přesné navigace v nepřístupném terénu až po šifrovanou komunikaci s dalšími spojenci. Každý detail byl pečlivě promyšlený, každý krok byl proveden s maximální obezřetností. Stejně jim bylo jasné, že pokud nebudou mít štěstí v kapse, ani se k samotné hranici nedostanou.
13.1.1986 - plán se měl toho dne uskutečnit. Řeka byla zamrzlá, Chong a jeho spojenci měli nejteplejší oblečení, které za ta léta dokázali sehnat a batohy plné zásob a vydali se na cestu. Celý den šli skrze krajinu, tak aby se k hranici dostali za tmy. Když přišli k řece kde se děsivá hranice stala nejen fyzickou překážkou, ale i scénou krutého střetu mezi svobodou a autoritou.
Skrze všechny začal proudit pocit nejistoty a napětí. Chong a jeho společníci byli nuceni se skrýt ve stínech lesa. V dálce slyšeli náznaky nočních hlídek, které se pohybovaly v jejich blízkosti. Mraky se válcovaly na nebi, zatímco šepot listí pod nohama zdůrazňoval jejich křehkou bezpečnost. Jakmile se kroky oddálili co nejvíce, vyrazili. Vstup na kluzkou řeku musel být opatrný, led se mohl kdykoliv prolomit, avšak při nedostatečné rychlosti, je zase mohli přichytit stráže. Byli zhruba ve čtvrtině cesty, když v tom se za nimi na horizontu se objevily mohutné reflektory ze strážných věží, které náhle osvítili temnou krajinu. Stíny mužů v uniformách se začaly pohybovat. Hlasy povelujících vojáků přerušovali klid noci a všechno bylo naplněno tou samou nelítostnou atmosférou, kterou Chong zažíval celé své mládí.
Nebe zaplavili světelné záblesky z výstřelů. Všichni okamžitě vzali nohy na ramena, rozběhli se co největší rychlostí mohli. Chong se neohlížel, jen mířil kupředu. Před ním běžel jeden z jeho spojenců. Byl asi metr vedle Chonga, když mu najednou kulka proletěla hlavou. Krev spojence se po Chongovi rozprskla, zatímco tělo zůstalo již navždy pozadu, to však Chonga nezastavilo, stále běžel. Za jeho zády se opakovaně objevovaly záblesky z výstřelů, náhle se pod dalším jeho spojencem prolomil led a ten se propadl do ledové vody. Byl už jen několik desítek metrů od konce řeky, prakticky se už nacházel na území Číny. To však střelce nezastavilo, pokoušeli se je trefit do té doby dokud nezmizeli za horizontem. Chong to dokázal, překročil hranici. To nejhorší má za sebou. Teď ho čeká život na ulici v komunistické Číně.
Došli do města Šen- jang, které se nacházelo dále na severozápad od Severní Koreje. Chong se přidal k místnímu kulinářskému podniku, který provozoval několik stánků na ulici s jídlem. Naučil se pracovat s wokem a jeho mistr, který se jmenoval Xin ho naučil připravit snad každý pokrm čínské kuchyně. Rýži, nudle, kuřecí maso, tofu, vepřové maso, čínské zelí, ryby, chobotnice a dokonce se naučil pracovat i s řasou. Čínská kuchyně se rozdělovala na několik regionů a postupně se Chong naučit pracovat se všemi. Pekingská, Kantonská, Anchuejská, Šanghajská, Sečuánská, Chunanská, Fuťienská, Sinťiangská, Hakka, Nyonya a jeho nejoblíbenější Čchaošanská.
Chong se postupně propracovával a jednoho dne se z něj též stal mistr čínské kuchyně a společně s Xinem vařili každý den pro občany města Šen-jang. Celý svůj život zaprodal vaření, byla to jeho vášeň. Jednoho dne se však jejich pouliční podnik stal předmětem inspekce a každý kuchař byl kontrolován. Chong nevěděl co má dělat, šance na útěk byla nízká. Když policisté přišli k Chongovi na kontrolu, zjistili, že nemá pas, ani občanku, ani že vlastně není z Číny. Když to Xin uzřel věděl, že to nenechá jen tak, chtěl Chongovi pomoct a musel zasáhnout. Vzal rozehřátý Wok z plotny, opatrně přistoupil k inspektorovi a přetáhl ho přes hlavu. Dal Chongovi všechny peníze co měl u sebe, malou pistoli a své auto. Chong svému mistru poděkoval za záchranu a ve spěchu odešel.
První zastávkou byl jeho domov, kde sebral všechny své našetřené peníze, kterých za ta léta nebylo málo. Dále kontaktoval své staré spojence, které vyzvedl a společně se znovu dali na útěk. Rozhodli se, že úplně změní destinaci svého pobytu. Že emigrují z Asie do Severní Ameriky. Stačilo podplatit pár námořníků a dostali se na zaoceánskou loď, která převážela nákladní kontejnery do USA. Chong, jakožto zkušený kuchař byl zaměstnán v kuchyni a ostatní jakožto uklízeči. Za necelé dva měsíce se ocitli v USA, kde uprchlíky ze Severní Koreje nedeportují. Byl jim poskytnut azyl a později mohli nasednout i na letadlo. Přesněji do ostrovního státu San Andreas, kde je Severokorejské tajné složky určitě hledat nebudou. Chong doufal, že si zde bude moct otevřít novou čínskou restauraci a dožije tak svůj život, vášní, která ho naplňovala.
Dokonce si jí nakonec i otevřel! Pojmenoval jí Čínská restaurace Tibet a nachází se ve Fort Carsonu.
Mersfitz 
Kolpanek