Díl #1 Život v podsvětí
Je mi ctí vás přivítat u prvního dílu Na předměstí zločinu, v prvním dílu jsme vám přichystali život slečny, která se nám ozvala na anonmail a chtěla vám předat příběh, který jste ještě neslyšeli. Přeji příjemné čtení.
Anonymní uživatel: Dobrý den, píši vám ohledně zkušeností se zločinem. Nejsem sice bývalý zločinec, ani jsem nebyla v přímém smyslu obětí žádného zločinu, nicméně jsem se zločincem mnoho let žila. Můj otec byl vysoko postavený člen kriminální sítě, jejíž původ ani přesné místo působení nebudu specifikovat z důvodu ochrany své anonymity. Tahle zpráva je vlastně naivním poselstvím toho, že vybrat si dráhu zločinu není jen věc toho jednotlivce (pokud samozřejmě nepočítáme životy, které zničí svými vraždami, okrádáním, vydíráním, zmrzačením a vším takovým, ale značnou mírou ovlivňuje život celé zločincovy rodiny. Peníze jsou z toho velké, ale ničíte tím život svým dětem, své manželce, případně dokonce i svým rodičům, nemluvě o tom, že je tím stavíte do velkého nebezpečí. Existuje sice v kriminálním kodexu jisté pravidlo, že „na děti se nesahá", nicméně doba je taková, že většina zločinců už nemá ani kousek cti, kterou kriminálníci ze staré školy měli. Žili jsme si v přepychu - vila s vlastním tenisovým hřištěm a obrovským pozemkem, krásná zahrada, spoustu pokojů, já měla pokoj s terasou, šperky, držela krok s nejnovějšími módními trendy, ve škole jsem byla populární holka, měla jsem už v 17 vlastní auto a spoustu dalšího. Na druhou stranu, později, když už jsem byla starší, začala jsem si uvědomovat, že všechno tohle je z krvavých peněz - peněz z heroinu, ze zbraní, z vydírání, braní výpalného, pravděpodobně i obchodování s lidmi a dalších věcí, které si ani nechci představit. Ten pocit spoluviny, když jsem si 3x ročně letěla na dovolenou do tropického ráje za peníze, kvůli kterým někdo trpí, kvůli kterým někdo zemřel, ztratil svou rodinu, se už nedá smýt.
Ta druhá věc je, že za cenu takto přepychového života musíte žít neustále ve strachu. Jak daný zločinec, tak i jeho rodina. Organizace mého otce konstantně s někým byla ve válce - jednou proti těm, podruhé se s těmi prvními spojil proti někomu jinému a všelijaké další zvláštnosti. Bylo na něj spácháno nespočet pokusů o atentát - při některých z nich zahynuli i nevinní lidé, při jednom dokonce má matka, jeho milovaná manželka. Taková je cena těchto peněz. Nakonec jej stihla Boží spravedlnost a skončil ve vězení. Na doživotí. Takový je osud všech, kteří si tento život vyberou - smrt, nebo vězení. Jen ne svoboda. Tu člověk ztratí jako první, z neustálého strachu, že proti němu nebo jeho rodině jednoho dne někdo pozvedne pistoli. V případě vězení to je pak společenská ostuda pro celou rodinu.
Tenhle díl berte jako pilotní, v příštím díle se ale podíváme hlouběji do stínu podsvětí a to přesněji na rozhovor se členem mexického kartelu, působícího v San Andreas.
Hakan Bardakci
Díl #1 Život v podsvětí
Je mi ctí vás přivítat u prvního dílu Na předměstí zločinu, v prvním dílu jsme vám přichystali život slečny, která se nám ozvala na anonmail a chtěla vám předat příběh, který jste ještě neslyšeli. Přeji příjemné čtení.
Anonymní uživatel: Dobrý den, píši vám ohledně zkušeností se zločinem. Nejsem sice bývalý zločinec, ani jsem nebyla v přímém smyslu obětí žádného zločinu, nicméně jsem se zločincem mnoho let žila. Můj otec byl vysoko postavený člen kriminální sítě, jejíž původ ani přesné místo působení nebudu specifikovat z důvodu ochrany své anonymity. Tahle zpráva je vlastně naivním poselstvím toho, že vybrat si dráhu zločinu není jen věc toho jednotlivce (pokud samozřejmě nepočítáme životy, které zničí svými vraždami, okrádáním, vydíráním, zmrzačením a vším takovým, ale značnou mírou ovlivňuje život celé zločincovy rodiny. Peníze jsou z toho velké, ale ničíte tím život svým dětem, své manželce, případně dokonce i svým rodičům, nemluvě o tom, že je tím stavíte do velkého nebezpečí. Existuje sice v kriminálním kodexu jisté pravidlo, že „na děti se nesahá", nicméně doba je taková, že většina zločinců už nemá ani kousek cti, kterou kriminálníci ze staré školy měli. Žili jsme si v přepychu - vila s vlastním tenisovým hřištěm a obrovským pozemkem, krásná zahrada, spoustu pokojů, já měla pokoj s terasou, šperky, držela krok s nejnovějšími módními trendy, ve škole jsem byla populární holka, měla jsem už v 17 vlastní auto a spoustu dalšího. Na druhou stranu, později, když už jsem byla starší, začala jsem si uvědomovat, že všechno tohle je z krvavých peněz - peněz z heroinu, ze zbraní, z vydírání, braní výpalného, pravděpodobně i obchodování s lidmi a dalších věcí, které si ani nechci představit. Ten pocit spoluviny, když jsem si 3x ročně letěla na dovolenou do tropického ráje za peníze, kvůli kterým někdo trpí, kvůli kterým někdo zemřel, ztratil svou rodinu, se už nedá smýt.
Ta druhá věc je, že za cenu takto přepychového života musíte žít neustále ve strachu. Jak daný zločinec, tak i jeho rodina. Organizace mého otce konstantně s někým byla ve válce - jednou proti těm, podruhé se s těmi prvními spojil proti někomu jinému a všelijaké další zvláštnosti. Bylo na něj spácháno nespočet pokusů o atentát - při některých z nich zahynuli i nevinní lidé, při jednom dokonce má matka, jeho milovaná manželka. Taková je cena těchto peněz. Nakonec jej stihla Boží spravedlnost a skončil ve vězení. Na doživotí. Takový je osud všech, kteří si tento život vyberou - smrt, nebo vězení. Jen ne svoboda. Tu člověk ztratí jako první, z neustálého strachu, že proti němu nebo jeho rodině jednoho dne někdo pozvedne pistoli. V případě vězení to je pak společenská ostuda pro celou rodinu.
Tenhle díl berte jako pilotní, v příštím díle se ale podíváme hlouběji do stínu podsvětí a to přesněji na rozhovor se členem mexického kartelu, působícího v San Andreas.
Hakan Bardakci
Armel 
lolcz