Po delší době vás opět zdravím! Původně jsem si říkal, že už žádný další rozhovor neudělám, ale nakonec mi přišla velká škoda neuskutečnit ještě jeden. A tím se také rozloučit s celou sérií mých rozhovorů. Byla to skvělá zkušenost a opravdu mě to bavilo. Troufám si říct, a zároveň doufám, že jste si je užili i vy. Věřím, že vám rozhovory s různými adminy, helpery či hráči něco přinesly. Třeba nové informace nebo pohledy, které byste od daných osob nečekali. A teď už se blížíme do finále. Můj úplně první rozhovor byl s [user:29] a tehdy by mě ani nenapadlo, jaké ohlasy to bude mít. Měl jsem z toho radost a rozhodl jsem se z toho udělat menší sérii, ze které se nakonec stalo krásných 24 rozhovorů a dnes přichází ten dvacátý pátý, bohužel poslední.. Zakončím to s nikým jiným než s člověkem, který stojí v čele celého Leosightu. Rataji.. Jsem opravdu rád, že jsi mé pozvání přijal. A ještě víc mě těší, že svůj úplně poslední rozhovor můžu udělat právě s tebou. Už to tu nebudu nějak zdržovat, prostě jdeme na to! Teď se vklidu usaďte, dejte si něco dobrého k jídlu či pití a užijte si tenhle rozhovor. Jak jsem již zmiňoval, tak poslední rozhovor.

Ahoj, Dave. Zdravím také všechny čtenáře tvých rozhovorů a celou naši komunitu. Úvodem vás musím zklamat, že nejsem bit - což se dá vyložit dvěma způsoby a oba zklamou nějaké malé skupiny v komunitě, které však nesmíme opomínat. Pro ty, kteří mě neznají, jsem hubitel sýčků, držitel kladiva z houby, kámen, přední fanoušek okousaného medvídka na řečnickém pultu v poslanecké sněmovně, Karel Honzič a majitel tohoto portálu znám jako Rataj. Pojďme na to.

1. Skimo má už neuvěřitelných 11 let, což je fakt krásné číslo, a musel sis za tu dobu projít obrovským vývojem. Jak bys popsal cestu od úplně první verze serveru až po současnou podobu?

Tu cestu bych jedním slovem popsal jako trnitou. Jinak je opravdu těžké shrnout 11 let, ať už mého vývoje nebo serveru. Málo známý fakt je, že první verze Skima na MTA existovala už v roce 2012. Akorát to nebyl skutečný roleplay, ale spíše jakýsi RPG freeroam, takže oficiálně uvádíme 11 let a ne celých 13. Každopádně když jsem Skimo založil, byl jsem ještě na základce, takže jsem opravdu moc nevěděl, co dělám. Sice jsem uměl trochu programovat, ale spíše v PHP a C#, než v Lua. Proto taky první verze nevypadala moc k světu. Zkušenosti s vedením serveru a správou nějaké komunity jsem v té době měl jen z Minecraftu, CS 1.6 a Garry's Modu, takže taky žádná sláva. Byl to takový skok do prázdna, protože jsme chtěli hrát RP a ani jsme nevěděli, že něco takového třeba na SAMPu nebo jiných hrách existuje. Věděli jsme jen, že to existuje na mezinárodní scéně a chtěli jsme něco takového v CZ/SK kabátku. Tak vzniklo Skimo. Pro mě osobně to vždy byl koníček, programování a správa serverů mě baví. Na začátku to ale skutečně bylo jen o tom, aby nějaký CZ/SK RP server existoval, protože jsme neměli kde jinde hrát. Ten server jsem prakticky založil pro sebe a své kamarády, když jsme při hraní volali přes Skype. To snad nějak nastiňuje začátek té cesty. A dalo by se zde vyprávět o všem, co mě na té cestě potkalo, ale to by bylo na celou knížku, takže se pokusím držet jádra otázky - mým vývojem. Samozřejmě ta cesta je dlouhá a za ty roky bych řekl, že jsem se několikrát zásadně změnil jako člověk. Přeci jen jsem za tu dobu vyrostl z nerda na základce do dospělého nerda. Neskutečně jsem se posunul, ale se Skimem to vlastně až tak nesouvisí. A byť 11 let není většina mého života, je to jeho velmi značná část a tak jsem pochopitelně během tohoto období zažil nejkrásnější i nejkrušnější chvíle. Ale co tě nezabije, to tě posílí. A stejně jako Skimo několikrát umřelo a bylo brzy zase obnoveno, tak jsem se za tu dobu věnoval i mnoha jiným vedlejším projektům. A často právě ty vedlejší projekty byly to, co mě nejvíce posunulo někam dál, co mi dalo zkušenosti do profesního i osobního života. Moje pozice v komunitě mě především naučila mnoho věcí o stinné stránce lidské psychiky - jak dokážou být lidé závistiví, nevděční, jak daleko jsou ochotní zajít, aby poškodili úspěch někoho jiného. Velmi mě to zocelilo, dneska už mě pomluvy, stalking a výhružky třeba i smrtí nerozhodí. Možná to zní hrozně, ale už jsem si na takové věci zvykl, děje se to prakticky celou tu dobu. Největší osobní vývoj a posun za to období je tedy nejen v rovině odborných vědomostí, ale také v rovině psychické. Ničeho však nelituju a jsem rád, že jsem člověkem, jakým jsem. Dalo mi to do života hodně.

2. Co byl podle tebe největší milník v historii serveru?

Na to se dá hledět ze tří pohledů. Z mého osobního pohledu by to bylo období spuštění „současného“ Skima, aneb když jsem po hlavě skočil po tom, že to zkusím dělat full-time. Server jsme znovu otevřeli s velkým updatem a hlavní herní zóna se přesunula do Red County. Najednou se z mrtvého Skima stalo Skimo takové, jak jej známe dnes. Začali jsme opět trhat rekordy a posunuli se ještě dál, než jsme kdy doufali. Najednou se z mého hobby, do kterého jsem investoval neskutečné množství času i peněz stalo mou prací a naopak se mi začali nějaké peníze vracet. To mi umožnilo se tomu opět více věnovat, asi jako v dobách, kdy jsem byl ještě na škole a měl jsem spoustu volného času. Z technického pohledu je jednoznačně největší milník verze 2.4 z roku 2016, kdy jsem vymazal většinu skriptů a se spoustou věcí se začalo na novo. Dalo to stabilnější základy tak nějak všemu, stejně jako pozdější implementace nového SkimoSE (Skimo Scripting Engine) a LSG (LeoSight Guard), což jsou moduly, které dostaly největší update někdy v roce 2019 a na nich tu také vlastně všechno stojí. Také nelze opomenout rok 2017, kdy vznikl současný web LeoSightu. No a nejdůležitější pohled je ten komunitní, aneb co je největší milník pro hráče. Na to už si ale musí odpovědět sami.

3. Jaký byl nejdelší výpadek nebo největší technický problém, který jste museli řešit?

Těch bylo spoustu, ale nejdelší výpadek serveru z technických důvodů byla asi migrace všech serverů, která byla potřeba náhle provést někdy v roce 2016, to jsme byli asi týden offline. Jinak samozřejmě Skimo párkrát umřelo (nikdo nehrál, tak jsme ho vypli) a to vždy trvalo několik měsíců, než přišla zase nějaká obnova. Největší technický problém byl, když nás na silvestra (tuším roku 2015) napadnuli hackeři ze Sýrie, v té době totiž hackovali tak nějak všechno a nahodili nám místo našeho webu nějakou ISIS propagandu. Naštěstí se nedostali do databáze a tak nedošlo k úniku žádných dat nebo citlivých údajů (a i kdyby došlo, tak ty máme samozřejmě šifrované, resp. hashované).

4. Co tě na provozování serveru pořád baví i po tolika letech?

Vlastně to stejné, co mě nejvíce baví na programování obecně - kreativní překonávání překážek, „přemýšlení mimo krabici,“ dosažení cílů, o kterých jsem si dříve myslel, že jsou nemožné. Je to pro mě takové řešení logických hádanek, zároveň se člověk pořád učí něco nového. Samozřejmě provozování serveru zdaleka není jen o programování a bohužel (jelikož právě programování mě baví nejvíc) právě naopak většina práce je spíše správa komunity, analýza dat, informované rozhodování, kyberbezpečnost, automatizace, odpovídání na otázky adminů a hráčů, tickety, emaily, boj s cheatery, ale i věci ohledně komerce a marketingu. Tyhle „vedlejší“ věci mě zas tak nebaví, ale zároveň mám rád, že při provozování serveru dělá člověk tak nějak všechno (kromě teda fyzické aktivity) a musí u toho zapojit mozek. Navíc mě teda nejvíc baví pracovat na tom, na čem já chci a ne na nějaké zakázce pro konkrétního zákazníka. Přijít na to, co hráči chtějí, dřív než vědí, že to chtějí, to mi dělá radost, ale málo kdy se to povede.

5. Zajímalo by mě, jak vypadá tvůj běžný den. Hodně lidí určitě ví, že jsi noční sova, ale jak funguješ během tvého celého dne?

Je to tak, vždycky jsem byl spíše noční sova. Aktuálně mám ten denní režim úplně převrácený. Můj obvyklý den začíná probuzením v odpoledních hodinách, kafe nepiju a tak místo toho praktikuji probrání naštváním - stačí si ještě v posteli na mobilu přečíst všechny nepřečtené zprávy na Discordu, co mi lidi naposílali během toho co jsem spal. To mě vytáhne z postele, strávím tak hodinu nebo dvě odepisováním a řešením věcí co se nasbírali. Přeskočím nějakou tu osobní část dne, a než se člověk naděje, už je večer. To pro mě obvykle znamená, že si zapnu nějakou hru a přitom pracuju ať už na věcech kolem LeoSightu, nebo vedlejších projektech. Žít převážně v noci mi vyhovuje, protože většina lidí spí a tak mám klid. Usínám, když se někteří z vás už probouzejí. Během dne musím furt na něco odpovídat, odepisovat, to není čas na to se soustředit. Můj přístup jak k práci tak k odpočinku je dost neobvyklý a je to takový můj velký problém - obvykle nedokážu rozdělit práci a odpočinek, produktivní činnost a zábavu, a tak dělám vše najednou. Mnoho lidí by o mně řeklo, že nepracuju nikdy a že se málo kdy dokážu věnovat čistě jen práci. Bližší přátelé by řekli, že pracuju pořád a že si neumím odpočinout ani na Štědrý den. Pravdu by neměl nikdo a ani já to nedokážu ohraničit. Je to asi jako kdybyste psali knihu, a co pět minut byste napsali dvě věty a přitom se snažili žít svůj osobní život. Tak nějak je rozprostřená práce napříč mým každým dnem, včetně víkendů a svátků. Dělám si co chci, ale zároveň je potřeba neustále řešit maličkosti, soustavná práce je vzácnost, a odpočinek je úplně stejná vzácnost. Ale asi mi to tak vyhovuje.

6. Jak vůbec vznikla tvá přezdívka? Je za tím nějaká spojitost nebo příběh?

Úplně původně to nebyla moje přezdívka, ale jméno mé postavy ve hře 4Story. Chtěl jsem snadno zapamatovatelné jméno bez čísel, které by mělo nějaký středověký/fantasy nádech. Vymyslel jsem to přeházením písmen ve zkrácené verzi mého křestního jména a přidáním T doprostřed (Jaroslav > Jára > Raaj > Rataj). Takže žádná velká hluboká myšlenka za tím není. A pak až zhruba se vznikem Skima jsem to začal používat jako svoji přezdívku obecně na internetu. Při hraní dračáku jsem taky měl kdysi postavu Rataj Vaver. Proto také kde je jméno Rataj obsazeno nyní používám RatajVaver, případně Rattay (pro cizince snadněji vyslovitelná varianta).

7. Kdyby jsi měl vyjmenovat nějakou RP akci u které jsi byl a nějakým způsobem máš na ni hezké vzpomínky. Jaká by to byla?

Toho je strašně moc, strávil jsem na Skimu přes 12 tisíc hodin. Rád ale vzpomínám na Skimo 4 a 5, to byla taková zlatá éra. Líbilo se mi, že se v té době většina hráčů chovala k sobě navzájem docela slušně, nebo mi to možná jen teď tak přijde s odstupem času. Pro příklad mě bavila několik dní až týdnů trvající RP akce, kdy se nám rozpadala mafie a vedli jsme takový velký interní konflikt, do kterého bylo zapleteno hodně lidí i z jiných frakcí. Bylo na tom hezký, že mezitím co jsme si šli ve hře po krku, tak jsme volali na TSku s našimi IC nepřáteli a přátelsky jsme si u toho povídali, dost jsme se u toho i nasmáli, protože prostě IC a OOC jsou dva odlišný světy.

8. S jakým hráčem tady na Leosightu sis užil nejvíce srandy?

Odmítám vypovídat. I kdybych tu vyjmenoval 20 lidí, tak dalších 150 urazím. Užil jsem si spoustu zábavy s celou touhle komunitou, jak na Skimu tak na komunitních akcích v rámci portálu.

9. Kdyby sis musel vybrat nějakou lokaci, kde to máš rád. Která by to na serveru byla?

To je velmi těžká otázka. A vlastně vůbec nevím. Kde jsou hráči, tam je RP a tam je zábava. Mám celkem rád ten mrakodrap v LS, ve kterém lze vidět dovnitř a ven. Kdysi jsme tam s jednou frakcí sídlili. Taky si vzpomenu na spoustu mappingů, které jsem měl velmi rád a už je na serveru nemáme - např. Italská čtvrť, staré sídlo vlády, podzemní tunely. Ale připomenu třeba taky dostihové závodiště v SF a baseballový stadion v LV, jen proto aby se na ně nezapomnělo. Noví hráči možná ani neví, že tu máme poměrně propracované skripty vázané k těmto dvěma lokacím.

10. Byl jsi někdy nervózní? Například před vydáním nějakého updatu či rozhodnutí?

Mockrát. Často ohledně věcí, které lidi vůbec nezaregistrují. Někdy je potřeba něco překonfigurovat na jednom z našich serverů a modlit se, že po stisknutí enteru se nic nerozbije. Někdy je potřeba učinit těžká rozhodnutí, třeba i taková o kterých vím, že budou značné části komunity vadit. Ale stále tu jsme, a stále jsme největší server, tak si dovolím tvrdit, že asi něco dělám dobře a doufám, že si většina hráčů užívá náš server právě díky tomu co dělám a ne mě navzdory. Při vydávání updatů moc nervózní nejsem, protože vím, že i pokud daný update třeba nezaujme většinu, tak to někoho potěší. A je to spíše radost a úleva, když se něco podaří dotáhnout do konce, protože velmi často se taky stává, že nějaký update rozpracuji a pak se z různých důvodů zruší a nikdy nespatří světlo světa.

11. Jaký byl tvůj první RP server na kterém jsi začal hrát a jak by jsi vůbec popsal své začátky v RP?

No já se k RP úplně nedostal přes RP servery. Moje první zkušenost s RP v nějaké formě bylo přes TTRPG (tabletop role-playing games), konkrétně Dračí doupě. V té době jsem neměl ani ponětí, že nějaké RP v online hrách existuje, takže jsem si myslel, že jsem to vymyslel, když jsem na 4Story posbíral pár náhodných lidí a přesvědčil je o smyšleném příběhu a organizoval jsem tak vlastně jakýsi RP klan. Taky jsem hrál LARP (ne, opravdu nemám na mysli ten SAMP server, ale Live Action Role Play). Co se ale týče klasických RP serverů, tak to jsem nejspíš prvně poznal na Garry's Modu (i když DarkRP se těžko dá říkat RP). V roce 2012 jsme hráli CIT2 na MTA, ale to taky není RP. Každopádně už tam vznikla myšlenka Skima. Na Minecraftu jsem taky nějakou chvíli provozoval CZ/SK RP server na motivy Harryho Pottera. Krátce jsem pak hrál starý United Gaming (mezinárodní RP server na MTA). Což mě pak tak nějak přimělo k tomu, udělat ze Skima opravdový RP server.

12. V komunitě máme poměrně hodně hráčů, kteří by chtěli zlepšit své RP. Dovolím si tě nazvat mistrem v RP, a proto bych chtěl, abys nám prozradil, jak vůbec hrát RP na kvalitní úrovni a co to všechno obnáší. Určitě by to ocenilo hodně nadějných nováčků.

Já bych se „mistrem v RP“ nenazval, obzvláště když znám hráče, kteří mě s lehkostí strčí do kapsy a jejich texty jsou přímo až uměleckou tvorbou. Na nějakou velmi dobrou úroveň RP se člověk dokáže dostat i po týdnu hraní. Je k tomu potřeba jen imerze, skutečně se vžít do své postavy. Podle mě se člověk vlastně nepotřebuje nijak učit RP, je to docela přirozená činnost a dovolím si říct, že většina z nás v dětství vlastně zažila nějakou formu RP - třeba u hraní si s Legem, nebo při pobíhání venku s kamarády a šermování s kusy dřeva. V online prostředí je potřeba znát pravidla, je potřeba znát nástroje (chat příkazy, klávesy, animace) a jak je používat, ale to se ani netýká RP samotného a člověk to tak nějak sám nasbírá zkušeností. Na co si myslím, že by se hráči spíše měli soustředit je se naučit si RP užívat. Užívat si roli své postavy, namísto přestřelek a popojíždění po mapě. Ponořit se do toho světa a klidně trochu zpomalit, vžít se do té atmosféry. Tak podle mě vzniká kvalitní RP. A jak se tohle naučit? Nejlépe v prostředí, kde se lze spoléhat právě pouze na představivost - vlastně bych všem doporučil zahrát si s kamarády nějakou RP deskovku (Dungeons & Dragons, Pathfinder, Cyberpunk RED, Dračí doupě) nebo textové RP. Po té zkušenosti se třeba budete dívat i na to GTA RP vlastně úplně jinak a hrát zajímavější postavy, protože zjistíte, že RP pro RP je ta největší zábava. A ještě jedna rada: napište si jen tak pro sebe příběh svojí postavy, nějakou minulost, nějakou hloubku, kladné ale i záporné vlastnosti a v čem nevyniká. Nedokonalosti nás dělají autentickými. A není nic lepšího, než autentická postava, která krásně zapadá do atmosféry světa, ale zároveň tu atmosféru obohacuje.

14. Teď na malou chvíli Skimo opustíme, a přejdeme na více osobní otázky, které vlastně nejsou až tolik moc osobní :D . Jaké je tvé oblíbené jídlo? Zkrátka co je podle tebe největší chálka?

Já nikdy nedokážu označit jednu věc za nejoblíbenější, ať už jde o jídlo, písničku, film, hru nebo knížku. Ale první co mě napadne je losos a pizza (nikoliv dohromady).

15. Kdybys měl možnost cestovat kamkoli na světě, kam by to bylo a proč?

Já tu možnost teoreticky mám, jen mi chybí odvaha a travel buddy. Akorát bych musel pracovat i při cestování, nemůžu si dovolit jít prostě na pár dnů offline. Takže zatím cestování odkládám, ale jednou bych se chtěl podívat například do Finska, Itálie, Skotska, Irska, USA, na Island, a určitě i do Číny.

16. Jaká byla tvá první práce/ brigáda a co sis z ní odnesl?

Moje jediná brigáda byla celkem zajímavá, měl jsem možnost si zkusit level design u větší hry, která teda bohužel nikdy nevyšla. Akorát mi v tu dobu ještě nebylo ani 15, takže jsem nemohl podepsat smlouvu a tím pádem jsem si z toho neodnesl ani peníze. Ale aspoň jsem si odnesl nějaký zkušenosti a bylo zajímavý mít přístup k proprietárnímu hernímu enginu na kterým běží třeba i SWTOR. První skutečná práce pak byla tvorba webů, tu už jsem uměl, ale určitě jsem si z toho odnesl jak to vlastně ve firmách funguje a chodí. Byla dobrá zkušenost pracovat chvilku na plný úvazek, a o to víc jsem si pak vážil toho, když jsem dělal weby na živnost. Dneska už bych se asi na plný úvazek nevrátil, takže pravděpodobně i moje příští práce bude nějaké podnikání.

17. Co považuješ za největší úspěch ve svém životě?

Vážím si toho, že jsem naživu. Vážím si toho, jaký jsem člověk a jaké vědomosti mám. To vnímám jako největší osobní úspěch. Protože cokoliv čeho jsem dosáhl, to mi toho do budoucna zas tak moc nedá. Ale i když o všechno přijdu, tak to stále budu já, a budu vědět, že jakýkoliv minulý úspěch dokážu replikovat znovu a lépe. Ale hlavně jsem zatím nic moc velkého nedokázal. Přesto jsem na něco hrdý. A nejsou to žádná čísla. Existuje pár lidí, na které jsem měl pozitivní vliv v životě, pro které jsem nějakou inspirací, a kterým můžu nějak pomoct. Dokonce někdo i tvrdí, že jsem mu nepřímo zachránil život (plánovaná sebevražda, která se nestala), a ať už takový člověk tvrdí pravdu nebo přehání, větší úspěch podle mě ani neexistuje. Chci být lidem oporou a něco jim předávat, ať už je to nasměrování na nějakou cestu, nebo jen rady v oboru. Věřím, že ti lidé pak jednou dokážou větší věci, než jaký kdy dokážu já. To je vize, která mě naplňuje.

18. Jaký je tvůj největší sen, který bys chtěl uskutečnit?

Jako malý jsem vždy naivně snil o tom, že změním svět k lepšímu. Pokud se ale budu držet nějakých realistických možností a něčeho co bych aktuálně opravdu chtěl uskutečnit a co je zároveň relevantní k tomu jak mě znáte, tak by to bylo vydání vlastní hry přímo určené pro RP. Zkrátka nějaká modernější obdoba Neverwinter Nights, která by zvládla stovky nebo tisíce hráčů v rámci jednoho serveru, s velkou podporou módů a customizací postav, s chatem přímo pro RP, world building nástroji, a tak dále. Na něčem takovém bych rád pracoval. A obecně bych rád tvořil hry v rámci vlastního indie studia, ale úplně nejradši něco takhle přímo zaměřeného na RP.

19. Co by sis přál, aby lidé věděli o tobě, ale nikdy se tě to nezeptali?

Asi to není úplně přesně v duchu té otázky, ale přál bych si, aby si lidé uvědomovali, že jsem taky jenom obyčejný člověk jako oni. Že na druhé straně za monitorem je taky skutečná osoba, která má nějaké zájmy, čas kterého si váží a city. Vlastně bych byl rád, kdyby si tohle uvědomovali i při RP o všech ostatních hráčích. A ačkoliv bych rád zodpověděl otázku stylem, jakým je zamýšlena, tak mě opravdu nic nenapadá. Nemám nic, o čem bych si přál, aby to o mně lidé věděli. Nejsem zas tak zajímavý člověk. Když někdo něco vědět chce, tak se mě na to zeptá a nic víc vědět nepotřebuje.

20. Jakou muziku rád posloucháš?

Rock, poprock, indie, oldies, ale i instrumentální hudbu a vesměs vůbec všechno možný podle nálady. Moc se neupínám na konkrétní kapely a interprety, prostě poslouchám co se mi líbí a často ani nevím, jak se to jmenuje.

21. Kdyby sis měl vybrat jiné povolání, které by sis dokázal představit dělat, jaké by to bylo?

Videoherní průmysl nebo kybernetická bezpečnost, obojí mě hodně baví, mám k tomu nějaké relevantní vědomosti a dovednosti, navíc obojí je moje velká vášeň. Mám rád tvorbu her, mám rád kryptografii a zabezpečování systémů, nebo jejich (legální) prolamování. To ale stále zůstávám u IT a takových věcí bych mohl jmenovat mnoho. Mimo IT si dovedu představit být psychologem nebo učitelem, nebo spíš něco mezi - mentorem. Taky mě baví vymýšlet věci, ať už je to nějaká kreativní činnost, nebo řešení problémů.

22. Četl sis někdy mé rozhovory? Zajímalo by mě, jaký máš na ně upřímný názor.

Některé z nich jsem četl. Je fajn, že někdo na fóru dělá takový obsah. Hodnotím 3,6 - not great, not terrible. ;)

23. Představ si že nutně musíš odletět na opuštěný ostrov a můžeš si vzít jen tři věci. Co by sis vzal?

Pokud je to boj o přežití: Mohl bych tu vymyslet tisíc způsobů, jak nad otázkou rádoby vyzrát, abych se z ostrova pokusil dostat živ a zdráv. Ale pokud na ostrově musím vydržet a mám se držet nějakých realistických možností - mačetu, sirky, odsolovač vody. Pokud jsem omezen na věci co najdu doma, tak bych musel odsolovač nahradit třeba hrncem. Každopádně bych asi dlouho nepřežil. Pokud jsou základní potřeby zabezpečeny a jde jen o to neumřít nudou: vezmu nějaký 3 kámoše a už to nějak zvládnem.

24. Jelikož se blížíme ke konci tohoto rozhovoru, tak bych se chtěl zeptat, zda se chystají nějaké změny na serveru. Zkrátka zda se hráči můžou těšit na nějaký nový update?

Tyhle věci neprozrazuju, takže to si nechám pro sebe. Každopádně něco na čem jsem dlouho pracoval jsem nedávno musel zrušit, protože to nedopadlo podle mých představ, a něco jiného v plánu je. Avšak se teď v poslední době obecně v rámci AT soustředíme především na cheatery, což omezuje v běžné práci jak mě, tak i adminy.

25. Máme tu poslední otázku. Otázek bylo přesně 25, jako mých vydaných rozhovorů. Na závěr bych ti chtěl dát větší "slovo". Máš nějakou věc na srdci, kterou by jsi chtěl komunitě předat?

Jako prvně bych chtěl poděkovat tobě, že jsi komunitě přinesl 25 rozhovorů, je to hezký číslo. Pak bych chtěl poděkovat lidem, co si to přečetli až sem. U některých otázek jsem se trochu rozepsal, ale snad je to stravitelný. Také děkuju kolegům v AT, nemají to teď lehké. A závěrem děkuju komunitě, že tu s námi všichni stále jste. V tomhle se často opakuju u různých oznámení, ale bez vás by to prostě nešlo. Chovejte se k sobě jako lidi a všem nám bude dobře. Peace.

[user:1]

Tak a jsme u konce přátelé. 25 rozhovorů, 25 různých lidí a dnes 25 posledních otázek. Ještě jednou Vám všem moc děkuji. Třeba se do budoucna posunu dál a začnu vydávat podcasty. :D (Ne, to rozhodně ne...)