Jméno a Příjmení: Sayaka Tanaka
Datum narození: 7.4.2001
Rodiče: Hideki Tanaka, Sakura Tanaka
Sourozenci: Starší bratr Kazuo Tanaka a mladší sestra Aiko Tanaka
Vzdělání: Základní
Příběh:
Kapitola I
Dětství ve stínu
Sayaka Tanaka se narodila 7. dubna 2001 v Tokiu, do rodiny obklopené mocí, tajemstvím a neustálým nebezpečím. Její otec Hideki Tanaka byl respektovaným — a zároveň obávaným — mužem v prostředí japonského podsvětí. Už od narození bylo jasné, že Sayaka není jen obyčejné dítě. V jejích očích se zračila klidná chladnokrevnost a odhodlání, které překvapovalo i zkušené muže Hidekiho.
Vyrůstala ve vile ukryté v okrajové čtvrti Tokia, obklopená loajalisty, bodyguardy a zbraněmi, které znala dřív než pohádky. Od útlého věku byla Sayaka cíleně vedena — nikoliv však mateřsky. Matka, Sakura Tanaka, se pokoušela své děti chránit před světem jejich otce, ale neměla dost síly postavit se Hidekimu přímo.
Škola a výcvik
Sayaka docházela na elitní soukromou školu, ale byla vedena k tomu, aby nebudovala přátelství. Byla mlčenlivá, tichá a mimořádně všímavá. Na rozdíl od ostatních dětí si nehrála – analyzovala. Zatímco ostatní děti kreslily květiny, ona se učila psát šifrované zprávy. Její učitelé se shodli, že je "nepříjemně chytrá".
Po škole podstupovala výcvik v disciplíně, boji, pohybu v temnotě a psychologii. Měla teprve deset let, ale už uměla rozebrat pistoli, číst rysy obličeje a vydržet ticho pod tlakem.
Sestra Aiko Tanaka
Její mladší sestra Aiko byla jejím opakem — rozmazlená, výstřední, milovala pozornost. Chtěla kráčet ve šlépějích otce, ale spíš z důvodu obdivu, nikoliv skutečného pochopení. Zatímco Sayaka cvičila a mlčela, Aiko nosila značkové oblečení a pokoušela se řídit loajalisty jako panenky.
Aiko si přála být Hidekiho princeznou… ale Hideki věděl, že jedinou osobou s potenciálem vést, byla Sayaka.
To mezi sestrami vytvořilo tiché napětí. Nikdy se nehádaly – ale vzájemný respekt byl nahrazen stínem žárlivosti.
Bratr Kazuo Tanaka
Naopak Kazuo, nejstarší sourozenec, byl dítětem klidu. Introvertní, empatický a duchovně založený, vyhýbal se násilí a ctil matčiny hodnoty. Věřil, že klanový život skončí tragédií. Měl v sobě naději na normálnost, chtěl studovat právo a odejít od rodiny.
Kazuo často chránil Sayaku i Aiko před tvrdostí výcviku. Právě on Sayaku naučil, že emoce nejsou slabost — ale v Hidekiho světě byla tato lekce nevítaná
Kapitola II
Výcvik a zlom v rodině
Po skončení základní školy s výbornými výsledky se Sayaka zapsala na prestižní střední školu v Tokiu. Na první pohled šla cestou vzorné studentky, ale v zákulisí už dávno kráčela jinou cestou – cestou stínů a věrnosti klanu. V té době již klan fungoval pod názvem Yakuza's a Hideki Tanaka postupně připravoval Sayaku na její roli nástupkyně.
Výcvik byl tvrdý. Bojová umění, střelba, taktika, infiltrace a především – absolutní oddanost. Běžné učení šlo stranou. Škola, domácí úkoly, přátelství – to vše ztrácelo význam. Učitelé si začali všímat jejích absencí a poklesu výkonu. Nakonec Sayaka školu opustila, ještě než stihla dokončit první ročník.
To se stalo poslední kapkou pro Sakuru Tanaka – matku, která dlouho přivírala oči. Teď už ale nemlčela. Její hádky s Hidekim byly častější, prudší, osobnější. Obviňovala ho, že ničí jejich děti. Když jednou přede Sayakou řekla, že chce odejít i s Kazuem a vzít Sayaku s sebou, Hideki jen mlčky odešel z místnosti.
O několik dnů později přišla Sayaka do pracovny, kde ji otec čekal. Nepromluvil mnoho. Řekl jen:
> „Je čas dokázat, komu patří tvoje krev.“
Sayaka pochopila.
Té noci, v tichu rodinného domu, vstoupila do matčina pokoje. Bez slz, bez zaváhání. Pro některé by to byl konec nevinnosti. Pro ni to byl začátek její skutečné cesty.
Kapitola III
Spojenectví v temnotě: Klan Gokudo
Po smrti Sakury Tanaka se v rodině všechno změnilo.
Kazuo odešel z domova. Nemohl odpustit otci, a rozhodně ne sestře. Rozhodl se vést poctivý život, odříznut od krve a násilí. Hideki to toleroval – věděl, že Kazuo by v jejich světě stejně nepřežil.
Aiko? Ta se stávala čím dál chladnější. Chtěla jít ve stopách otce, ale Sayaka se mezitím stala jeho pravou rukou. Rivalita mezi sestrami začala bublat, i když nikdy nepřerostla v otevřený konflikt. Ne tehdy.
Sayaka se v osmnácti letech začala aktivně podílet na zahraničních aktivitách Hidekiho. A jedním z prvních kroků bylo navázání kontaktu s klany Gokudo — starou větví japonského podsvětí, která se rozšířila do zahraničí a držela pod kontrolou klíčové pašerácké trasy.
Byla to Sayaka, kdo uzavřel první tichou dohodu o spolupráci. Výměnou za informace, lidi a přístup k místním kontaktům nabídla loajalitu, zakázkové převozy a technologii zbrojní výroby, kterou Hidekiho síť vyvíjela. Tím začal nový byznys.
Převozy zbraní z přístavů v Okinawě a Osace se staly pravidlem. Cílové trhy: Hongkong, Vietnam, Malajsie – ale také jih Kalifornie a San Andreas. Tam totiž klan Gokudo potřeboval opěrný bod. A Sayaka si tam začala budovat jméno.
Začalo to nenápadně. Lodě s kontejnery, překladiště ve skladech, falešné celní papíry, úplatky. Ale brzy byla Sayaka známá jako „žena, která doručí cokoliv, kamkoliv – a nikdo se neptá jak.“
Věděla, že tohle už není jen práce pro klan. Tohle je její vlastní síť vlivu.
Začala pomalu přerůstat otcův stín. A zatímco Aiko dál mluvila o budoucnosti klanu, Sayaka ji už stavěla.
Kapitola IV
Zrada, strach a útěk
Sayaka Tanaka nikdy nevěřila na čistá spojenectví – ale důvěru, kterou vkládala do klanu Gokudo, považovala za výjimečnou. Společné operace, převozy, tajné schůzky — vše nasvědčovalo tomu, že aliance funguje. Jenže moc plodí závist. A závist plodí zradu.
Gokudo se zalekl sílící pozice Hidekiho a Sayaky. A místo další spolupráce prodali informace těm, kdo za ně platili nejvíc – policii.
Na svítání jednoho červnového dne přišel zátah. Dům Tanaků obklíčen. Desítky ozbrojených jednotek. Hideki Tanaka zatčen. Všechny důkazy, adresy, jména — získané právě díky Gokudu. Zrada byla dokonána.
Sayaka cítila, jak se v ní mísí panika, strach a hněv. Spolu s Aiko stihly uprchnout těsně před vtrhnutím jednotek. Ulice byly nebezpečné. Mobilní sítě sledovány. Aiko začala panikařit – byla mladší, měla emoce blíže ke kůži.
A pak to přišlo.
V jedné z opuštěných čtvrtí, kde se ukrývaly, přišel přepad. Vozidla bez SPZ, muži v tmavém. Členové Gokuda. Rychlý zásah. Dřív než Sayaka mohla tasit, Aiko byla sražena k zemi a odvlečena do neznáma.
Bylo to jako díra v hrudi. Sestra, krev, byla pryč. Vzata těmi, kterým věřila.
Sayaka cítila, že prohrála všechno. Rodinu, jméno, otce. Ale přesto... nesměla padnout. Pokud se teď vzdá, Gokudo vyhrálo. Aiko by zůstala jen obětí.
Sayaka zmizela. S falešným pasem, za pomoci jednoho z věrných otcových spojek, se dostala z Japonska. Cíl: San Andreas. Místo, kde kdysi začaly dodávky zbraní, mělo být nyní novým začátkem.
Tady nebude jen dcerou Hidekiho.
Tady se narodí jako Momiji Kunoichi.
Kapitola V
Zakázaná láska
San Andreas bylo cizí, ale známé. V chaotickém víru ulic, které nikdy nespaly, Sayaka – nyní pod krycím jménem Momiji Kunoichi – hrála svou nebezpečnou hru. Hluboko uvnitř však byla jen zlomená dívka, která chtěla zpět svou sestru, rodinu a klid.
A právě tehdy se zjevil Katsuki Mirodya.
Elegantní, chladný, strategický. Pravá ruka Oyabuna Gokudy, muž, kterého se báli i ti, kdo vraždili bez mrknutí oka. Byl dokonalý – až příliš. Sayaka ho poznala během schůzky, na kterou se infiltrovala jako spojka nově vznikajícího černého trhu.
Zpočátku to byla jen hra. Manipulace. Získat jeho důvěru, proniknout hlouběji do struktury Gokudy, najít vodítko k sestře – Aiko.
Ale Katsuki nebyl jako ostatní.
Za maskou krutého stratéga byl muž, který rozuměl bolesti. Viděl za Sayaku. A ona, navzdory všemu, začala cítit něco, co ji děsilo víc než smrt – lásku.
Společné noci, kdy plánovali zbraně, ale místo toho sdíleli jizvy. Pohledy, které lámaly hradby. Smích, který nikdy neměl zaznít.
Sayaka věděla, že tohle je zakázané. Pokud by Gokuda zjistila, kým doopravdy je, byla by mrtvá. A Katsuki s ní.
Ale on věděl. Vždy věděl.
A přesto ji nezradil.
Byl to první a poslední muž, kterému věřila.
Kapitola VI
Čína
Po Katsukiho zmizení a krvavé zradě, která smetla vše, co v San Andreas vybudovala, stála Sayaka sama. Gokuda ztratila důvěru, přátelé padli nebo zradili, a sestra Aiko byla stále nezvěstná. Srdce zocelené ztrátou, ale oči stále planoucí cílem – znovuzrození jména Tanaka.
Sayaka opustila San Andreas. Beze stopy. Její jméno zmizelo z databází, její existence byla najednou pouhou legendou.
Mířila na východ – do Číny.
Cíl?
Nalezení přeživších členů krvavé linie Tanaka.
Dávných spojenců, které Hideki zanechal, když kdysi opustil Japonsko. Tiché rody, které se rozprchly po světě po pádu tradiční Yakuzy. Byli to obchodníci, zabijáci, pašeráci i mniši – všichni s krví Tanaka v žilách. A všichni v exilu.
Peking – Stíny v podzemí
V podzemí Pekingu kontaktovala Zhang Meiling, informátorku skrývající se pod čajovnou, která znala mapu klanových uprchlíků. Meiling jí předala informace za těžkou cenu – Sayaka musela zlikvidovat jednoho z bývalých přeběhlíků Tanaky, který se přidal k triádám.
Šanghaj – první spojenci
Ve Šanghaji navázala kontakt s Ryojiem Hanem, starcem, který býval pravou rukou Hidekiho otce. Ryoji jí dal to nejcennější: Knihu jmen. V ní byla jména všech zbývajících členů rodu. Většina mrtvá. Pár ztracených. Ale tři žili.
Guangzhou – střet s minulostí
Při pokusu navázat kontakt s posledním známým přeživším, Yutou Tanakou, Sayaka padla do léčky triád, které se snažily Tanakovy zbytky zničit. Byla raněná, téměř mrtvá. Ale nezemřela. Yuta ji zachránil.
Společně utekli a schovali se v chrámu ve vnitrozemí. Tam, uprostřed klidu a ticha, se zrodil nový plán. Sayaka složila přísahu, kterou kdysi složil Hideki.
> „Jméno Tanaka nikdy nezemře. Skryje se ve stínech, až přijde den. Den ohně. Den meče. Den návratu.“
Sayaka následně vzala zbytky spojenců vyrazily do San Andreas ne již pod jménem Momiji Kunoichi, ale pod jménem Sayaka Tanaka.
Jméno a Příjmení: Sayaka Tanaka
Datum narození: 7.4.2001
Rodiče: Hideki Tanaka, Sakura Tanaka
Sourozenci: Starší bratr Kazuo Tanaka a mladší sestra Aiko Tanaka
Vzdělání: Základní
Příběh:
Kapitola I
Dětství ve stínu
Sayaka Tanaka se narodila 7. dubna 2001 v Tokiu, do rodiny obklopené mocí, tajemstvím a neustálým nebezpečím. Její otec Hideki Tanaka byl respektovaným — a zároveň obávaným — mužem v prostředí japonského podsvětí. Už od narození bylo jasné, že Sayaka není jen obyčejné dítě. V jejích očích se zračila klidná chladnokrevnost a odhodlání, které překvapovalo i zkušené muže Hidekiho.
Vyrůstala ve vile ukryté v okrajové čtvrti Tokia, obklopená loajalisty, bodyguardy a zbraněmi, které znala dřív než pohádky. Od útlého věku byla Sayaka cíleně vedena — nikoliv však mateřsky. Matka, Sakura Tanaka, se pokoušela své děti chránit před světem jejich otce, ale neměla dost síly postavit se Hidekimu přímo.
Škola a výcvik
Sayaka docházela na elitní soukromou školu, ale byla vedena k tomu, aby nebudovala přátelství. Byla mlčenlivá, tichá a mimořádně všímavá. Na rozdíl od ostatních dětí si nehrála – analyzovala. Zatímco ostatní děti kreslily květiny, ona se učila psát šifrované zprávy. Její učitelé se shodli, že je "nepříjemně chytrá".
Po škole podstupovala výcvik v disciplíně, boji, pohybu v temnotě a psychologii. Měla teprve deset let, ale už uměla rozebrat pistoli, číst rysy obličeje a vydržet ticho pod tlakem.
Sestra Aiko Tanaka
Její mladší sestra Aiko byla jejím opakem — rozmazlená, výstřední, milovala pozornost. Chtěla kráčet ve šlépějích otce, ale spíš z důvodu obdivu, nikoliv skutečného pochopení. Zatímco Sayaka cvičila a mlčela, Aiko nosila značkové oblečení a pokoušela se řídit loajalisty jako panenky.
Aiko si přála být Hidekiho princeznou… ale Hideki věděl, že jedinou osobou s potenciálem vést, byla Sayaka.
To mezi sestrami vytvořilo tiché napětí. Nikdy se nehádaly – ale vzájemný respekt byl nahrazen stínem žárlivosti.
Bratr Kazuo Tanaka
Naopak Kazuo, nejstarší sourozenec, byl dítětem klidu. Introvertní, empatický a duchovně založený, vyhýbal se násilí a ctil matčiny hodnoty. Věřil, že klanový život skončí tragédií. Měl v sobě naději na normálnost, chtěl studovat právo a odejít od rodiny.
Kazuo často chránil Sayaku i Aiko před tvrdostí výcviku. Právě on Sayaku naučil, že emoce nejsou slabost — ale v Hidekiho světě byla tato lekce nevítaná
Kapitola II
Výcvik a zlom v rodině
Po skončení základní školy s výbornými výsledky se Sayaka zapsala na prestižní střední školu v Tokiu. Na první pohled šla cestou vzorné studentky, ale v zákulisí už dávno kráčela jinou cestou – cestou stínů a věrnosti klanu. V té době již klan fungoval pod názvem Yakuza's a Hideki Tanaka postupně připravoval Sayaku na její roli nástupkyně.
Výcvik byl tvrdý. Bojová umění, střelba, taktika, infiltrace a především – absolutní oddanost. Běžné učení šlo stranou. Škola, domácí úkoly, přátelství – to vše ztrácelo význam. Učitelé si začali všímat jejích absencí a poklesu výkonu. Nakonec Sayaka školu opustila, ještě než stihla dokončit první ročník.
To se stalo poslední kapkou pro Sakuru Tanaka – matku, která dlouho přivírala oči. Teď už ale nemlčela. Její hádky s Hidekim byly častější, prudší, osobnější. Obviňovala ho, že ničí jejich děti. Když jednou přede Sayakou řekla, že chce odejít i s Kazuem a vzít Sayaku s sebou, Hideki jen mlčky odešel z místnosti.
O několik dnů později přišla Sayaka do pracovny, kde ji otec čekal. Nepromluvil mnoho. Řekl jen:
> „Je čas dokázat, komu patří tvoje krev.“
Sayaka pochopila.
Té noci, v tichu rodinného domu, vstoupila do matčina pokoje. Bez slz, bez zaváhání. Pro některé by to byl konec nevinnosti. Pro ni to byl začátek její skutečné cesty.
Kapitola III
Spojenectví v temnotě: Klan Gokudo
Po smrti Sakury Tanaka se v rodině všechno změnilo.
Kazuo odešel z domova. Nemohl odpustit otci, a rozhodně ne sestře. Rozhodl se vést poctivý život, odříznut od krve a násilí. Hideki to toleroval – věděl, že Kazuo by v jejich světě stejně nepřežil.
Aiko? Ta se stávala čím dál chladnější. Chtěla jít ve stopách otce, ale Sayaka se mezitím stala jeho pravou rukou. Rivalita mezi sestrami začala bublat, i když nikdy nepřerostla v otevřený konflikt. Ne tehdy.
Sayaka se v osmnácti letech začala aktivně podílet na zahraničních aktivitách Hidekiho. A jedním z prvních kroků bylo navázání kontaktu s klany Gokudo — starou větví japonského podsvětí, která se rozšířila do zahraničí a držela pod kontrolou klíčové pašerácké trasy.
Byla to Sayaka, kdo uzavřel první tichou dohodu o spolupráci. Výměnou za informace, lidi a přístup k místním kontaktům nabídla loajalitu, zakázkové převozy a technologii zbrojní výroby, kterou Hidekiho síť vyvíjela. Tím začal nový byznys.
Převozy zbraní z přístavů v Okinawě a Osace se staly pravidlem. Cílové trhy: Hongkong, Vietnam, Malajsie – ale také jih Kalifornie a San Andreas. Tam totiž klan Gokudo potřeboval opěrný bod. A Sayaka si tam začala budovat jméno.
Začalo to nenápadně. Lodě s kontejnery, překladiště ve skladech, falešné celní papíry, úplatky. Ale brzy byla Sayaka známá jako „žena, která doručí cokoliv, kamkoliv – a nikdo se neptá jak.“
Věděla, že tohle už není jen práce pro klan. Tohle je její vlastní síť vlivu.
Začala pomalu přerůstat otcův stín. A zatímco Aiko dál mluvila o budoucnosti klanu, Sayaka ji už stavěla.
Kapitola IV
Zrada, strach a útěk
Sayaka Tanaka nikdy nevěřila na čistá spojenectví – ale důvěru, kterou vkládala do klanu Gokudo, považovala za výjimečnou. Společné operace, převozy, tajné schůzky — vše nasvědčovalo tomu, že aliance funguje. Jenže moc plodí závist. A závist plodí zradu.
Gokudo se zalekl sílící pozice Hidekiho a Sayaky. A místo další spolupráce prodali informace těm, kdo za ně platili nejvíc – policii.
Na svítání jednoho červnového dne přišel zátah. Dům Tanaků obklíčen. Desítky ozbrojených jednotek. Hideki Tanaka zatčen. Všechny důkazy, adresy, jména — získané právě díky Gokudu. Zrada byla dokonána.
Sayaka cítila, jak se v ní mísí panika, strach a hněv. Spolu s Aiko stihly uprchnout těsně před vtrhnutím jednotek. Ulice byly nebezpečné. Mobilní sítě sledovány. Aiko začala panikařit – byla mladší, měla emoce blíže ke kůži.
A pak to přišlo.
V jedné z opuštěných čtvrtí, kde se ukrývaly, přišel přepad. Vozidla bez SPZ, muži v tmavém. Členové Gokuda. Rychlý zásah. Dřív než Sayaka mohla tasit, Aiko byla sražena k zemi a odvlečena do neznáma.
Bylo to jako díra v hrudi. Sestra, krev, byla pryč. Vzata těmi, kterým věřila.
Sayaka cítila, že prohrála všechno. Rodinu, jméno, otce. Ale přesto... nesměla padnout. Pokud se teď vzdá, Gokudo vyhrálo. Aiko by zůstala jen obětí.
Sayaka zmizela. S falešným pasem, za pomoci jednoho z věrných otcových spojek, se dostala z Japonska. Cíl: San Andreas. Místo, kde kdysi začaly dodávky zbraní, mělo být nyní novým začátkem.
Tady nebude jen dcerou Hidekiho.
Tady se narodí jako Momiji Kunoichi.
Kapitola V
Zakázaná láska
San Andreas bylo cizí, ale známé. V chaotickém víru ulic, které nikdy nespaly, Sayaka – nyní pod krycím jménem Momiji Kunoichi – hrála svou nebezpečnou hru. Hluboko uvnitř však byla jen zlomená dívka, která chtěla zpět svou sestru, rodinu a klid.
A právě tehdy se zjevil Katsuki Mirodya.
Elegantní, chladný, strategický. Pravá ruka Oyabuna Gokudy, muž, kterého se báli i ti, kdo vraždili bez mrknutí oka. Byl dokonalý – až příliš. Sayaka ho poznala během schůzky, na kterou se infiltrovala jako spojka nově vznikajícího černého trhu.
Zpočátku to byla jen hra. Manipulace. Získat jeho důvěru, proniknout hlouběji do struktury Gokudy, najít vodítko k sestře – Aiko.
Ale Katsuki nebyl jako ostatní.
Za maskou krutého stratéga byl muž, který rozuměl bolesti. Viděl za Sayaku. A ona, navzdory všemu, začala cítit něco, co ji děsilo víc než smrt – lásku.
Společné noci, kdy plánovali zbraně, ale místo toho sdíleli jizvy. Pohledy, které lámaly hradby. Smích, který nikdy neměl zaznít.
Sayaka věděla, že tohle je zakázané. Pokud by Gokuda zjistila, kým doopravdy je, byla by mrtvá. A Katsuki s ní.
Ale on věděl. Vždy věděl.
A přesto ji nezradil.
Byl to první a poslední muž, kterému věřila.
Kapitola VI
Čína
Po Katsukiho zmizení a krvavé zradě, která smetla vše, co v San Andreas vybudovala, stála Sayaka sama. Gokuda ztratila důvěru, přátelé padli nebo zradili, a sestra Aiko byla stále nezvěstná. Srdce zocelené ztrátou, ale oči stále planoucí cílem – znovuzrození jména Tanaka.
Sayaka opustila San Andreas. Beze stopy. Její jméno zmizelo z databází, její existence byla najednou pouhou legendou.
Mířila na východ – do Číny.
Cíl?
Nalezení přeživších členů krvavé linie Tanaka.
Dávných spojenců, které Hideki zanechal, když kdysi opustil Japonsko. Tiché rody, které se rozprchly po světě po pádu tradiční Yakuzy. Byli to obchodníci, zabijáci, pašeráci i mniši – všichni s krví Tanaka v žilách. A všichni v exilu.
Peking – Stíny v podzemí
V podzemí Pekingu kontaktovala Zhang Meiling, informátorku skrývající se pod čajovnou, která znala mapu klanových uprchlíků. Meiling jí předala informace za těžkou cenu – Sayaka musela zlikvidovat jednoho z bývalých přeběhlíků Tanaky, který se přidal k triádám.
Šanghaj – první spojenci
Ve Šanghaji navázala kontakt s Ryojiem Hanem, starcem, který býval pravou rukou Hidekiho otce. Ryoji jí dal to nejcennější: Knihu jmen. V ní byla jména všech zbývajících členů rodu. Většina mrtvá. Pár ztracených. Ale tři žili.
Guangzhou – střet s minulostí
Při pokusu navázat kontakt s posledním známým přeživším, Yutou Tanakou, Sayaka padla do léčky triád, které se snažily Tanakovy zbytky zničit. Byla raněná, téměř mrtvá. Ale nezemřela. Yuta ji zachránil.
Společně utekli a schovali se v chrámu ve vnitrozemí. Tam, uprostřed klidu a ticha, se zrodil nový plán. Sayaka složila přísahu, kterou kdysi složil Hideki.
> „Jméno Tanaka nikdy nezemře. Skryje se ve stínech, až přijde den. Den ohně. Den meče. Den návratu.“
Sayaka následně vzala zbytky spojenců vyrazily do San Andreas ne již pod jménem Momiji Kunoichi, ale pod jménem Sayaka Tanaka.
Adamec189 
jan38