Toto představení je ve formě příběhu. Doufám že vám to nevadí :3
Část první, narození
Je prvního července 1999. Má maminka s mým otcem jsou v obývacím pokoji. Má maminka je už devět měsíců těhotná. Oba už jen čekají kdy nadejde ta chvíle. Mojí maminku z rázu začne bolet břicho, otec se lekne a okamžitě jde nastartovat auto, následně jde pomoct mamce ze schodů do auta. Okamžitě odjíždějí do místní Gdaňské nemocnice. Uběhne pár hodin. Narodil se chlapec, má maminka s mým otcem vymýšlejí vhodné jméno. Napadne je oba jméno Norbert. Po pár dnech si mě rodiče vezmou z nemocnice....
Část druhá, malé dítě
Byl jsem velmi klidné a hodné dítě. Do školky sem chodil rád a bavil měl hodně kamarádů. S nikým jsem neměl problém. Jednou sem zahlédl otcův počítač, viděl jsem kabel. Byl jsem dítě a byl sem dosti zaujatý. S kabelem sem si hrál, třískal s ním atd.. Potom mě napadlo vzít nůžky a roztříhat ho. Jo... chytrý to nápad že? Přestříhl sem kabel, měl jsem štěstí že to byly izolované nůžky. To je jedno, to jsem přežil naštěstí a to je hlavní....
Část třetí, základní škola
V mých šesti letech jsem nastoupil na základní školu. Hned jsem zapadl do kolektivu a bylo to super.. Ale dodnes nezapomenu na ty hnusná, odporná a nechutná jídla z naší jídelny! V páté třídě k nám nastoupil jeden chlapec. Jmenoval se Janusz. Na tom není nic špatného. Až na to že ten kluk byl vyhozen už ze dvou škol z důvodu že hodně šikanoval. Bál jsem se a nechtěl jsem nic riskovat proto jsem si sním udržoval dobré vztahy. Jednou mi řekl toto: "Hele, Norberte, vidíš tamhle tu holku? Naběhni k ní a zmlať jí!,,. V Hlavě se mi hnalo "Ne... nemůžu zmlátit slušnou holku. Ale.. jestli jí nezmlátím on zmlátí mě.. ACH BOŽE,,. Januszovi jsem řekl že Nezmlátím bezbranou dívku. Okamžitě co sem to dořekl mi vlepil pěstí do pravé části hlavy, tekla mi krev. V tu chvíli přiběhla učitelka. Janusz si nevšiml že tu je a začal mě hodně mlátit. Učitelka zařvala z plných plic: "JANUSZI! PŘESTAŇ HO MLÁTIT OKAMŽITĚ!,,. Janusz se vylekal až sebou cuknul. Přiběhl tam ředitel a školní ošetřovatelka. Ti se o mě postarali. Janusze nakonec vyhodily. SLÁVA!.
V sedmé třídě se u nás na škole rozmohla jedna věc a to byl záchranářský kroužek. To mě zaujalo tak sem tam začal chodit. Velmi mě to bavilo a bylo to super. V osmé třídě byla i dokonce soutěž. Tu jsem vyhrál, ale já jsem tu odměnu nechtěl tak sem jí rozdělil mezi všechny účastníky.
V deváté třídě přišel zlomový bod života. Vybírání střední školy.
Část čtvrtá, střední škola (zdravotnická)
Jako střední školu jsem si vybral zdravotnickou. Tam jsem poznal co je to láska. Pochopil jsem že láska není to že se mi líbí prdel této holky. Na střední škole to bylo super, dokonalá část života. Užíval jsem si, chodil na různé párty a hlavně vystudoval.
Část pátá, po střední škole
Po střední škole jsem byl volný, byl jsem rád ale furt jsem bydlel u matky a zatím nepracoval. Jednou jsme se sestrou, otcem a matkou šli na procházku. Přitom nás přepadli teroristé a odvezli do nějaké budovy. Slyšeli jsme sirény zásahových vozidel. Bál jsem se strašně moc. Ptali jsme se co po nás chtějí, nemluvily polsky ale nějakou arabštinou nebo islámštinou či co za matlanici to bylo. V jednu chvíli jeden držel v ruce stielhandgranate. Co to je? Nacistickej granát kterej by roztrhal i krávu na cucky. Já vědě co to je protože jsem se zajímal i o dějepis. Říkal jsem si v hlavě: "Ne... jestli to upustí nebo odjistí nebudeme mít jedinou šanci přežít.. PROSÍM NÉ....,,. Odešel do druhé místnosti. V té byla další rodina. Granát odjistil a hodil do místnosti. My jsme jen z okna viděli jak z těch lidí vyletěly orgány, krev a kosti. Hnusný pohled. Za nějakou dobu tam přiběhla zásahovka. Zatkla je, nás si přebrala Záchraná služba. Tři z těch teroristů se snažily zabít jednoho policistu. Další policista je roztřílel... Supr že? No asi jo. Já ale přitom výbuchu ohluchl na levé ucho. Za tři měsíce se stala nepříjemná věc, oboji rodiče zemřeli.
Část šestá, San Andreas (Svatý Ondřej)
Sešel jsem se s mojí sestrou. Napadlo nás že by jsme se mohli odstěhovat pryč z Polska. Sestra mi navrhla ostrov San Andreas (Svatý Ondřej). Ona se odstěhovala do Běloruska. Já jsem odletěl do San Andreas po tom co jsem vzal úspory. Oblečení občanku atd..
Toto představení je ve formě příběhu. Doufám že vám to nevadí :3
Část první, narození
Je prvního července 1999. Má maminka s mým otcem jsou v obývacím pokoji. Má maminka je už devět měsíců těhotná. Oba už jen čekají kdy nadejde ta chvíle. Mojí maminku z rázu začne bolet břicho, otec se lekne a okamžitě jde nastartovat auto, následně jde pomoct mamce ze schodů do auta. Okamžitě odjíždějí do místní Gdaňské nemocnice. Uběhne pár hodin. Narodil se chlapec, má maminka s mým otcem vymýšlejí vhodné jméno. Napadne je oba jméno Norbert. Po pár dnech si mě rodiče vezmou z nemocnice....
Část druhá, malé dítě
Byl jsem velmi klidné a hodné dítě. Do školky sem chodil rád a bavil měl hodně kamarádů. S nikým jsem neměl problém. Jednou sem zahlédl otcův počítač, viděl jsem kabel. Byl jsem dítě a byl sem dosti zaujatý. S kabelem sem si hrál, třískal s ním atd.. Potom mě napadlo vzít nůžky a roztříhat ho. Jo... chytrý to nápad že? Přestříhl sem kabel, měl jsem štěstí že to byly izolované nůžky. To je jedno, to jsem přežil naštěstí a to je hlavní....
Část třetí, základní škola
V mých šesti letech jsem nastoupil na základní školu. Hned jsem zapadl do kolektivu a bylo to super.. Ale dodnes nezapomenu na ty hnusná, odporná a nechutná jídla z naší jídelny! V páté třídě k nám nastoupil jeden chlapec. Jmenoval se Janusz. Na tom není nic špatného. Až na to že ten kluk byl vyhozen už ze dvou škol z důvodu že hodně šikanoval. Bál jsem se a nechtěl jsem nic riskovat proto jsem si sním udržoval dobré vztahy. Jednou mi řekl toto: "Hele, Norberte, vidíš tamhle tu holku? Naběhni k ní a zmlať jí!,,. V Hlavě se mi hnalo "Ne... nemůžu zmlátit slušnou holku. Ale.. jestli jí nezmlátím on zmlátí mě.. ACH BOŽE,,. Januszovi jsem řekl že Nezmlátím bezbranou dívku. Okamžitě co sem to dořekl mi vlepil pěstí do pravé části hlavy, tekla mi krev. V tu chvíli přiběhla učitelka. Janusz si nevšiml že tu je a začal mě hodně mlátit. Učitelka zařvala z plných plic: "JANUSZI! PŘESTAŇ HO MLÁTIT OKAMŽITĚ!,,. Janusz se vylekal až sebou cuknul. Přiběhl tam ředitel a školní ošetřovatelka. Ti se o mě postarali. Janusze nakonec vyhodily. SLÁVA!.
V sedmé třídě se u nás na škole rozmohla jedna věc a to byl záchranářský kroužek. To mě zaujalo tak sem tam začal chodit. Velmi mě to bavilo a bylo to super. V osmé třídě byla i dokonce soutěž. Tu jsem vyhrál, ale já jsem tu odměnu nechtěl tak sem jí rozdělil mezi všechny účastníky.
V deváté třídě přišel zlomový bod života. Vybírání střední školy.
Část čtvrtá, střední škola (zdravotnická)
Jako střední školu jsem si vybral zdravotnickou. Tam jsem poznal co je to láska. Pochopil jsem že láska není to že se mi líbí prdel této holky. Na střední škole to bylo super, dokonalá část života. Užíval jsem si, chodil na různé párty a hlavně vystudoval.
Část pátá, po střední škole
Po střední škole jsem byl volný, byl jsem rád ale furt jsem bydlel u matky a zatím nepracoval. Jednou jsme se sestrou, otcem a matkou šli na procházku. Přitom nás přepadli teroristé a odvezli do nějaké budovy. Slyšeli jsme sirény zásahových vozidel. Bál jsem se strašně moc. Ptali jsme se co po nás chtějí, nemluvily polsky ale nějakou arabštinou nebo islámštinou či co za matlanici to bylo. V jednu chvíli jeden držel v ruce stielhandgranate. Co to je? Nacistickej granát kterej by roztrhal i krávu na cucky. Já vědě co to je protože jsem se zajímal i o dějepis. Říkal jsem si v hlavě: "Ne... jestli to upustí nebo odjistí nebudeme mít jedinou šanci přežít.. PROSÍM NÉ....,,. Odešel do druhé místnosti. V té byla další rodina. Granát odjistil a hodil do místnosti. My jsme jen z okna viděli jak z těch lidí vyletěly orgány, krev a kosti. Hnusný pohled. Za nějakou dobu tam přiběhla zásahovka. Zatkla je, nás si přebrala Záchraná služba. Tři z těch teroristů se snažily zabít jednoho policistu. Další policista je roztřílel... Supr že? No asi jo. Já ale přitom výbuchu ohluchl na levé ucho. Za tři měsíce se stala nepříjemná věc, oboji rodiče zemřeli.
Část šestá, San Andreas (Svatý Ondřej)
Sešel jsem se s mojí sestrou. Napadlo nás že by jsme se mohli odstěhovat pryč z Polska. Sestra mi navrhla ostrov San Andreas (Svatý Ondřej). Ona se odstěhovala do Běloruska. Já jsem odletěl do San Andreas po tom co jsem vzal úspory. Oblečení občanku atd..
Lionnel 
TheGamerCZ