Sebastiánův život.
Ahoj. Já jsem Sebastián, co v tomto textu chci dokázat? Představit se vám. Tento text bude ve formě příběhu o mém životě. Asi si říkáte, na co toto píšu? Sám nevím, jednou když sem měl dovolenou tak jsem se nudil a sepsal tohle. Užijte si čtení :)
Kapitola 1. Dětství (0-15 let)
Desátý říjen, 1986. Velká Británie, Liverpool, Broadgreen Hospital. Zde, sem se narodil, narodil mému otci Hansovi a mé matce Victorii. Narodil jsem se jako dvojče, můj bratr byl Noah. Byly jsme první děti našich rodičů. Noah měl obrovské problémy s plícemi, jen tak tak to přežil. Dodnes nevím co s těmi plícemi měl, ale je to jedno. Hlavní je že žije, dnes je to dokonce trenér fotbalu. Můj otec byl Němec, můj děda za druhé světové byl odpůrce režimu nacistického Německa, takže se prostě rozhodl utéct do VB potom, co zjistil že po něm jde gestapo. Naštěstí se mu povedlo dostat do Spojeného Království. Tam si našel manželku a blá blá blá, koho zajímá můj děda? Je to přece mé představení... zase sem se nechal unést. To se mi stává častokrát. Jako dítě sem by ten lehko šikanovatelný, proč? Je tu jediný důvod, nikdy sem se neuměl prát. Neměl jsem k tomu zkrátka důvod. Na základní škole jsem si našel menší kolektiv. Nepamatuju si dodnes jména, byly jsme 4 a pamatuju si dvě jména, Jack a Arthur. S touhle skupinkou jsme často chodily ven, hráli hry a dělali to co běžně malý kluci dělají. Ale jak už jsem říkal, byl jsem často šikanován, jo, dnes bych se tomu co mi dělali jen zasmál, většinou mi do pusy strkali obaly od svačiny nebo ponožky. Když mi bylo 10 tak sem objevil kroužek ,,Karate". To mě poněkud zaujalo, karate? Původně sem nevěděl co to je, tak sem si to hledal v knížkách. V 96tém sice už byl internet, ale málo kdo měl doma počítač a ještě k tomu internet. Hledal jsem hledal a dohledal. Zjistil jsem že je to Japonské bojové umění. Jasně! Budu moct rozkopat ty šikanátory! Byl jsem nadšený. Tak jsem tam začal chodit. Když mi bylo 14 tak byla krásná akce. Přece jen, druhé tisíciletí našeho letopočtu bylo za námi tak jsem to chtěl oslavit. S Rodinou a přáteli jsme šli grilovat, pobavit se a další věci. V 15ti? Se nic nestalo. Zajmavá část života se stala až po patnácti. Ale furt sem chodil na karate!
Kapitola 2. Zajímavá část života aneb to co se pos#at mohlo tak se pos#alo.
V této části života se děli fakt zajmavý věci. Říkáš si jaký co. Mimo jiné sem si našel první holku. Olivii. S tou sem dlouho nebyl. Ha. Ženský sem nikdy neuměl balit. A gay nejsem :D Každopádně stala se mi třeba velká autonehoda která mě málem dostala na doživotí, ale ne ve vězení ale na invalidním vozíku. To víte, jedete s rodinou na dovolenou do Plymouthu, jedete po dálnici a zrázu to do vás nastřelí auto co jede 120km/h. Začnete se točit jak vrtulník, vjedete do protisměru ve kterém zrovna letí magor s nějakým rychlím autem 200, naštěstí nám trefil jenom předek protože kdyby nás narazil do boku, tak věřte že jsme s 100% šancí mrtvý. Drahý auto se záhadně odrazilo a prásklo do stromu, na fotkách co mi pak ukazovali bylo ve stromu zapíchlí jak šipka v terči herny. My jsme se taky solidně protočily, to si ještě pamatuju dokud jsme nesjeli do příkopu rovnou do pařezu kterej nás dal na střechu. Naštěstí na dálnici bylo rušno tak zavolali sanitku, víc si fakt nepamatuju, nic mi téměř neřekli. Řidič rychlého auta na místě zemřel, prý krvácel do mozku a měl propíchlou levou plíci a žaludek. Chudák, ale tak neměl jezdit rychle... Ten za náma? Ten sice pak dva tejdny byl rozlámanej ale to nezabránilo tomu aby šel na 7 let do vězení za způsobení vážné nehody a neúmyslné vraždy z nedbalosti. Každopádně když sem si jel na kole do školy, tak mě JAK JINAK (Kvůli tomu mát taky tato kapitol ten název jaký má) srazilo auto. Jel jsem na krajnici a ten magor prostě najede přímo do mě v 50tce. Nenormální lidi, kolo pak šlo do šrotu a já byl docela taky na šrot. Zlomenou sem měl levou i pravou hnátu a pravou pracku. Haha, to by nebylo nic hrozného co? Kdybych neměl vnitřní krvácení v břiše. Naštěstí zavolal záchranku takže mi zachránil život. Každopádně šel pak do vězení. Nevim na jak dlouho nezajímá mě to. Čtyři měsíce na to mě unesl nějakej hispánskej gang. Když přiběhla policie miřili mi na hlavu, ten hipsánskej žumpák mě chtěl zastřelit, policajt ho ale dřív střelil do nohy a on mě trefil jen do zad. Sice sem málem přišel o ledvinu ale nic se mi nestal. Cápci začali střílet po bengálech, byla to obrovská přestřelka, 3 policajti zařvali a gang? Vyhladily ho jak genocída. Všichni dostali tolik olova že kaput. V té době sem se odhodlal že se stanu policistou, proč? Abych zacharaňoval lidi který unesou stejný odpadní látky jako mě.
Kapitola 3. Začátek policejní kariéry.
Mhm... Nastoupil jsem na policejní školu, haha, dal jsem jí. Ještě ABY ne. :D No, potom co jsem jí dal tak jsem se odstěhoval do Londýna a začal pracovat jako City of London Police. Rychle jsem se budoval nahoru. Jednou jsme měli obrovsky dlouhý případ. Objevila se nám tam nějaká mafie. Běžně u sebe nosily Glocky a další pistolky. Jednou jedu se strážmistrem na patrole, za našim autem jedou tři Audiny. Tak jsme odbočily, schválně, a jasně jeli za náma. V Zráctku vidím že jedna audi stahuje okno, viděl jsem vylézt hlaveň zbraně AK-47. Okamžitě jsem žádal podporu, žádal jsem zásahovku a ujížděl. Mířily na nás a řvali ,,GET OUT OF CAR WITH HANDS UP! DONT DO ANY PROBLEMS BECAUSE YOU WILL GET A LOT OF ROUNDS IN YOURE STUPID POLICE HEAD!" Já jsem neváhal, vytáhl jsem služební pistol a začal střílet z okna. Střílel jsem na řidiče, sice to bylo neprofesionální chování ale když víte že váš život může v nejbližších chvílích skončit tak začnete panikařit. Zrovna přijelo 7 dalších policejních aut, mafošové začali střílet. Taková extrémní přestřelka byla... to bylo šílené, vzduchem lítalo běžně 20 kůlek za 5 sekund. Přijela helikoptéra a zásahovka. Sláva! Zásahovka měla dlouhé zbraně, jupí no tak jsme začali střílet uplně všichni. Zbývalo už pár mafiánů ale i pár policistů zahučelo. Já dostal kulku do neprůstřelné vesty. To fakt bolí do té vesty. Dal jsem jednomu mafiánovy kulku do hlavy. Je to hnusnej pocit vidět prostřelenou hlavu. Každopádně všichni padli. Nikoho nešlo zatknout páč furt a furt odporovali. Začlo vyšetřování, proč to dělali a tak, kdo byli a zjistily jsme že jich je víc a že zrovna tajti převážely zbraně na sever Londýna. 30 policistů udělalo zásahovou akci na jejich sídlo. Podílel jsem se, všechny jsme zatkli. Bylo jich jen 10 dalších a věděli že nemají šanci.
Kapitola 4. Konec kariéry
Jak jsem skončil u policie? Zachoval sem se velmi špatně, nějaká ženská šahala do sedačky, vytáhla zbraň, já.. já neváhal a hned jí zastřelil. Bylo to neprofesionální, vím nejsme v americe ale v británii ha. No dostal jsem vězení? Ne. Vedení policie a soud to pochopil ale dali mi zákaz práce u policie v VB a USA. Každopádně jo... chtěl jsem začít odznova. Tak jsem se odstěhoval do SA. Zatím se v SA jen rozbíhám a snažím se nějak fungovat.
Ten co má brýle jsem já na karate.
Toto je můj kolega který semnou jel na té zmíněné patrole.
Ti hispánci ve vězení. Haha
Když jsme zajišťovali tu silnici po střelbě.
Sebastiánův život.
Ahoj. Já jsem Sebastián, co v tomto textu chci dokázat? Představit se vám. Tento text bude ve formě příběhu o mém životě. Asi si říkáte, na co toto píšu? Sám nevím, jednou když sem měl dovolenou tak jsem se nudil a sepsal tohle. Užijte si čtení :)
Kapitola 1. Dětství (0-15 let)
Desátý říjen, 1986. Velká Británie, Liverpool, Broadgreen Hospital. Zde, sem se narodil, narodil mému otci Hansovi a mé matce Victorii. Narodil jsem se jako dvojče, můj bratr byl Noah. Byly jsme první děti našich rodičů. Noah měl obrovské problémy s plícemi, jen tak tak to přežil. Dodnes nevím co s těmi plícemi měl, ale je to jedno. Hlavní je že žije, dnes je to dokonce trenér fotbalu. Můj otec byl Němec, můj děda za druhé světové byl odpůrce režimu nacistického Německa, takže se prostě rozhodl utéct do VB potom, co zjistil že po něm jde gestapo. Naštěstí se mu povedlo dostat do Spojeného Království. Tam si našel manželku a blá blá blá, koho zajímá můj děda? Je to přece mé představení... zase sem se nechal unést. To se mi stává častokrát. Jako dítě sem by ten lehko šikanovatelný, proč? Je tu jediný důvod, nikdy sem se neuměl prát. Neměl jsem k tomu zkrátka důvod. Na základní škole jsem si našel menší kolektiv. Nepamatuju si dodnes jména, byly jsme 4 a pamatuju si dvě jména, Jack a Arthur. S touhle skupinkou jsme často chodily ven, hráli hry a dělali to co běžně malý kluci dělají. Ale jak už jsem říkal, byl jsem často šikanován, jo, dnes bych se tomu co mi dělali jen zasmál, většinou mi do pusy strkali obaly od svačiny nebo ponožky. Když mi bylo 10 tak sem objevil kroužek ,,Karate". To mě poněkud zaujalo, karate? Původně sem nevěděl co to je, tak sem si to hledal v knížkách. V 96tém sice už byl internet, ale málo kdo měl doma počítač a ještě k tomu internet. Hledal jsem hledal a dohledal. Zjistil jsem že je to Japonské bojové umění. Jasně! Budu moct rozkopat ty šikanátory! Byl jsem nadšený. Tak jsem tam začal chodit. Když mi bylo 14 tak byla krásná akce. Přece jen, druhé tisíciletí našeho letopočtu bylo za námi tak jsem to chtěl oslavit. S Rodinou a přáteli jsme šli grilovat, pobavit se a další věci. V 15ti? Se nic nestalo. Zajmavá část života se stala až po patnácti. Ale furt sem chodil na karate!
Kapitola 2. Zajímavá část života aneb to co se pos#at mohlo tak se pos#alo.
V této části života se děli fakt zajmavý věci. Říkáš si jaký co. Mimo jiné sem si našel první holku. Olivii. S tou sem dlouho nebyl. Ha. Ženský sem nikdy neuměl balit. A gay nejsem :D Každopádně stala se mi třeba velká autonehoda která mě málem dostala na doživotí, ale ne ve vězení ale na invalidním vozíku. To víte, jedete s rodinou na dovolenou do Plymouthu, jedete po dálnici a zrázu to do vás nastřelí auto co jede 120km/h. Začnete se točit jak vrtulník, vjedete do protisměru ve kterém zrovna letí magor s nějakým rychlím autem 200, naštěstí nám trefil jenom předek protože kdyby nás narazil do boku, tak věřte že jsme s 100% šancí mrtvý. Drahý auto se záhadně odrazilo a prásklo do stromu, na fotkách co mi pak ukazovali bylo ve stromu zapíchlí jak šipka v terči herny. My jsme se taky solidně protočily, to si ještě pamatuju dokud jsme nesjeli do příkopu rovnou do pařezu kterej nás dal na střechu. Naštěstí na dálnici bylo rušno tak zavolali sanitku, víc si fakt nepamatuju, nic mi téměř neřekli. Řidič rychlého auta na místě zemřel, prý krvácel do mozku a měl propíchlou levou plíci a žaludek. Chudák, ale tak neměl jezdit rychle... Ten za náma? Ten sice pak dva tejdny byl rozlámanej ale to nezabránilo tomu aby šel na 7 let do vězení za způsobení vážné nehody a neúmyslné vraždy z nedbalosti. Každopádně když sem si jel na kole do školy, tak mě JAK JINAK (Kvůli tomu mát taky tato kapitol ten název jaký má) srazilo auto. Jel jsem na krajnici a ten magor prostě najede přímo do mě v 50tce. Nenormální lidi, kolo pak šlo do šrotu a já byl docela taky na šrot. Zlomenou sem měl levou i pravou hnátu a pravou pracku. Haha, to by nebylo nic hrozného co? Kdybych neměl vnitřní krvácení v břiše. Naštěstí zavolal záchranku takže mi zachránil život. Každopádně šel pak do vězení. Nevim na jak dlouho nezajímá mě to. Čtyři měsíce na to mě unesl nějakej hispánskej gang. Když přiběhla policie miřili mi na hlavu, ten hipsánskej žumpák mě chtěl zastřelit, policajt ho ale dřív střelil do nohy a on mě trefil jen do zad. Sice sem málem přišel o ledvinu ale nic se mi nestal. Cápci začali střílet po bengálech, byla to obrovská přestřelka, 3 policajti zařvali a gang? Vyhladily ho jak genocída. Všichni dostali tolik olova že kaput. V té době sem se odhodlal že se stanu policistou, proč? Abych zacharaňoval lidi který unesou stejný odpadní látky jako mě.
Kapitola 3. Začátek policejní kariéry.
Mhm... Nastoupil jsem na policejní školu, haha, dal jsem jí. Ještě ABY ne. :D No, potom co jsem jí dal tak jsem se odstěhoval do Londýna a začal pracovat jako City of London Police. Rychle jsem se budoval nahoru. Jednou jsme měli obrovsky dlouhý případ. Objevila se nám tam nějaká mafie. Běžně u sebe nosily Glocky a další pistolky. Jednou jedu se strážmistrem na patrole, za našim autem jedou tři Audiny. Tak jsme odbočily, schválně, a jasně jeli za náma. V Zráctku vidím že jedna audi stahuje okno, viděl jsem vylézt hlaveň zbraně AK-47. Okamžitě jsem žádal podporu, žádal jsem zásahovku a ujížděl. Mířily na nás a řvali ,,GET OUT OF CAR WITH HANDS UP! DONT DO ANY PROBLEMS BECAUSE YOU WILL GET A LOT OF ROUNDS IN YOURE STUPID POLICE HEAD!" Já jsem neváhal, vytáhl jsem služební pistol a začal střílet z okna. Střílel jsem na řidiče, sice to bylo neprofesionální chování ale když víte že váš život může v nejbližších chvílích skončit tak začnete panikařit. Zrovna přijelo 7 dalších policejních aut, mafošové začali střílet. Taková extrémní přestřelka byla... to bylo šílené, vzduchem lítalo běžně 20 kůlek za 5 sekund. Přijela helikoptéra a zásahovka. Sláva! Zásahovka měla dlouhé zbraně, jupí no tak jsme začali střílet uplně všichni. Zbývalo už pár mafiánů ale i pár policistů zahučelo. Já dostal kulku do neprůstřelné vesty. To fakt bolí do té vesty. Dal jsem jednomu mafiánovy kulku do hlavy. Je to hnusnej pocit vidět prostřelenou hlavu. Každopádně všichni padli. Nikoho nešlo zatknout páč furt a furt odporovali. Začlo vyšetřování, proč to dělali a tak, kdo byli a zjistily jsme že jich je víc a že zrovna tajti převážely zbraně na sever Londýna. 30 policistů udělalo zásahovou akci na jejich sídlo. Podílel jsem se, všechny jsme zatkli. Bylo jich jen 10 dalších a věděli že nemají šanci.
Kapitola 4. Konec kariéry
Jak jsem skončil u policie? Zachoval sem se velmi špatně, nějaká ženská šahala do sedačky, vytáhla zbraň, já.. já neváhal a hned jí zastřelil. Bylo to neprofesionální, vím nejsme v americe ale v británii ha. No dostal jsem vězení? Ne. Vedení policie a soud to pochopil ale dali mi zákaz práce u policie v VB a USA. Každopádně jo... chtěl jsem začít odznova. Tak jsem se odstěhoval do SA. Zatím se v SA jen rozbíhám a snažím se nějak fungovat.
Ten co má brýle jsem já na karate.
Toto je můj kolega který semnou jel na té zmíněné patrole.
Ti hispánci ve vězení. Haha
Když jsme zajišťovali tu silnici po střelbě.
misatorcz