Vážení a milí spoluhráči,
přeji vám všem dobrý večer, pro vás dokonce možná ráno, odpoledne, no, to je fuk. Tak nějak jsem delší dobu přemýšlel, jestli má cenu tento příspěvek nějak sepisovat, ale nakonec jsem se rozhodl být ovečkou a připojit se ke všem, kteří to již sepsali.
No, někteří mne už znáte, někteří možná ne. Pro někoho jsem noname, pro jiné neaktivní ředitel ZZS, pro další zase otrok na portování vozidel, taktéž mohu být třeba ten zlý nadporučík Zayas, který je na všechny přísný. Jo, to by se tak nějak shodovalo s tím, jak bych sám sebe v rámci komunity stručně popsal. Ale rád bych se trochu rozepsal, snad to nebude moc sloh, jak to u mě bývá.
Nebudu se představovat jménem ani příjmením, myslím si, že ti zdatnější tyto údaje již stačili zjistit, navíc upřednostňuji oslovování nicknamem Dzardys, který vznikl právě z mého jména. Již nějakou dobu mohu legálně navštěvovat pánské kluby a objednávat si dámskou společnost, tudíž věkový odhad taktéž máte v malíku. Na Leosightu působím od prosince 2020, tenkrát jsem prokrastinoval při distanční výuce a oslovila mne reklama na Facebooku, protože jsem si chtěl už nějakou dobu RolePlay vyzkoušet, sledoval jsem to občas na YouTube a přišlo mi to cool. No, moc mi to teda nešlo, kolega Kaprálek (dnes známý též jako Fyolarwir) vám o tom může říct své, stejně tak náš milovaný bývalý administrátor Radim. Ale tak nějak jsem se tím prokousal a od té doby zde figuruji.
Mimo Leosight jsem člověkem, který má vcelku problém se začleněním do společnosti. Proč? Z jednoduchého důvodu, jednoduše mi většina společností, které jsem měl tu čest poznat, přijde mentálně na úplně jiné úrovni. Buď si myslím, že bych v některých případech přišel o mozkové buňky, jindy se zase bojím zapojit do inteligentnějších debat, protože se bojím, že bych se ztrapnil, byť mám poměrně slušný obecný přehled. V životě jsem se již zajímal o spoustu věcí, avšak nejvíce mne vždy zajímaly počítače - samozřejmě hlavně hry. No a to jediné bylo taky rozhodujícím faktorem, když jsem se v deváté třídě základní školy rozhodoval, kam na střední. Vybral jsem si tedy informační technologie na průmyslové škole, která je v našem Karlovarském kraji označována za jednu z nejlepších a nejtěžších. Nedokážu posoudit, zda tomu tak skutečně je, avšak procházka růžovým sadem to určitě není.
Mimo obor IT, kde se rád věnuji především programování, jsem si v životě vyzkoušel mnoho dalších aktivit, které mne zaujaly. Od mala jsem tak nějak napůl vyrůstal na vesnici, což vedlo k tomu, že jsem se měl tu čest přiučit mnohým řemeslům, z nichž jsem si asi nejvíce oblíbil truhlařinu - práce s dřevem mne jednoduše vždy bavila, zatím mám dokonce všech deset prstů. Taktéž jsem od mala měl vcelku slušnou motivaci v tátovi, který je poměrně uznávaným hudebníkem, což mne vedlo k samovýuce na kytaru. Žádná umělecká škola, žádné hodiny od profesionálů, vše jsem se tak nějak musel (a chtěl) naučit sám. Dnes si myslím, že jsem na obstojné úrovni, avšak se stydím vystupovat na veřejnosti (leda že bych si dal několik piv, to vám zcela rád udělám zábavu na celý večer).
Co se týče mé osobnosti... Vždy jsem měl nutkání pomáhat druhým, ať už to byli mí přátelé, či jen náhodní lidé z internetu... Každý měl problém a mě ten problém jednoduše zajímal. Vždy jsem se snažil být pro druhé oporou, čemuž napomáhá má zvýšená schopnost empatie... Jo, nějakou dobu jsem přemýšlel, že bych právě v návaznosti na to šel studovat psychologii... Ale jsem moc línej. :)
No, po nějaké době jsem se ale hodněkrát spálil a má důvěra v lidi začala klesat a klesat... Tak nějak jsem postupem času přerušil pravidelný kontakt v podstatě s kýmkoli a začal jsem se více věnovat nějaké produktivitě v rámci zájmových aktivit. Při této příležitosti jsem měl tu čest si vyzkoušet být moderátorem u jednoho menšího streamera, kde jsem moderoval po dobu asi 3 měsíců. Zde jsem pochopil princip práce s lidmi a hlavně udržování komunity, avšak ti, kteří se v tomto pohybují déle, mi mohou dát za pravdu, že to není úplně nejjednodušší záležitost. Celkem se to vylučuje s mou sociální izolací... To jsou paradoxy, co?
No, tak nějak se opět vrátím částečně k Leosightu, protože to je momentálně vlastně má hlavní životní motivace (to zní nolifersky). Ve volném čase zde rád trávím čas, ať už během řešení reportů, vykecávání s Ratajem či jinými kamarády na TSku, RPení... Jo, občas je toho jednoduše i na mě moc, tak si jdu odpočinout na nějaký ten stream (nejraději mám Agraela), případně YouTube, v neposlední řadě třeba Netflix (s nímž jsem chtěl skončit hned poté, co jsem viděl poslední díl Lucifera 😭).
Své politické názory zde nebudu vyjadřovat, už takhle jsem dost kontroverzní osobnost a jednoduše to sem nepatří. Každopádně nemám rád trendy, jednoduše kdykoli je něco fakt trendy, tak se tomu snažím vyhnout a jednoduše si nějakou dobu počkám, až to všechny omrzí. To se týče především hudby.
Co se týče jídla, nepohrdnu řízky nebo špagetami, jakožto student jsem závislý na energetických nápojích (nejraději mám asi BigShock) a co se týče alkoholu, upřednostňuji pivo (Plzničkou mě neurazíte), případně rum. V patnácti letech jsem si myslel, že ze mě udělá frajera to, že začnu kouřit. Dneska bych si nafackoval, protože už pár let tak nějak žiju se závislostí na nikotinu, nyní však déle než rok formou žvýkacího tabáku (Siberia ftw!), takže pokud mne někdy uvidíte nervózního nebo protivného, pravděpodobně budete znát příčinu. Děcka, nekuřte, neni to zdravý.
Jo... Sleduju anime, ale že bych se tím chtěl nějak extra chlubit, to zas ne, proto od toho zase rychle odběhneme! Z herních sérií mám snad nejraději Assassin's Creed, hudebním žánrem, který poslouchám nejčastěji, je hiphop, nejoblíbenější seriál je pro mne definitivně Lucifer, z filmů mám zas nejraději již od mala všechny Harry Pottery, ale Marvelem taktéž nepohrdnu.
Nevím, co dál sem napsat, píšu to tak nějak na přeskáčku a už teď je mi jasné, že si budete ťukat na čelo, co to píšu za nesmysly. To jsem tak nějak já, milion myšlenek a sám nevím, kam dřív. V jednu chvíli si přijdu strašně produktivně, ale ve finále zjistím, že jsem vlastně nic pořádně neudělal. Abych to tu tedy nějak dokončil, v rámci rodinného stavu jsem svobodný - myslím si, že není třeba to jakkoli dále vysvětlovat, nahoře máte hned několik důvodů, proč by se mi ženské pohlaví mělo vyhýbat... A co si budem, žádnej hezoun taky nejsem. Navíc dnešní doba je zvláštní, lidé staví své předsudky na základě úplných nesmyslů. Ale s tím už asi nic neuděláme... Vždy může být hůř.
Hrozil jsem se slohovky, trochu slohovka to však je. Teď už bude fakt ideální to utnout, ostatně bych tu mohl psát ještě fakt dlouho, proto pro mne bude milejší, když se spíš někdo na něco zeptá, než abych se tu otevíral, není to zrovna něco, co bych měl na denním pořádku a tudíž to považuji za nezvyk.
No, to jsem já, Dzardys. 😄
Vážení a milí spoluhráči,
přeji vám všem dobrý večer, pro vás dokonce možná ráno, odpoledne, no, to je fuk. Tak nějak jsem delší dobu přemýšlel, jestli má cenu tento příspěvek nějak sepisovat, ale nakonec jsem se rozhodl být ovečkou a připojit se ke všem, kteří to již sepsali.
No, někteří mne už znáte, někteří možná ne. Pro někoho jsem noname, pro jiné neaktivní ředitel ZZS, pro další zase otrok na portování vozidel, taktéž mohu být třeba ten zlý nadporučík Zayas, který je na všechny přísný. Jo, to by se tak nějak shodovalo s tím, jak bych sám sebe v rámci komunity stručně popsal. Ale rád bych se trochu rozepsal, snad to nebude moc sloh, jak to u mě bývá.
Nebudu se představovat jménem ani příjmením, myslím si, že ti zdatnější tyto údaje již stačili zjistit, navíc upřednostňuji oslovování nicknamem Dzardys, který vznikl právě z mého jména. Již nějakou dobu mohu legálně navštěvovat pánské kluby a objednávat si dámskou společnost, tudíž věkový odhad taktéž máte v malíku. Na Leosightu působím od prosince 2020, tenkrát jsem prokrastinoval při distanční výuce a oslovila mne reklama na Facebooku, protože jsem si chtěl už nějakou dobu RolePlay vyzkoušet, sledoval jsem to občas na YouTube a přišlo mi to cool. No, moc mi to teda nešlo, kolega Kaprálek (dnes známý též jako Fyolarwir) vám o tom může říct své, stejně tak náš milovaný bývalý administrátor Radim. Ale tak nějak jsem se tím prokousal a od té doby zde figuruji.
Mimo Leosight jsem člověkem, který má vcelku problém se začleněním do společnosti. Proč? Z jednoduchého důvodu, jednoduše mi většina společností, které jsem měl tu čest poznat, přijde mentálně na úplně jiné úrovni. Buď si myslím, že bych v některých případech přišel o mozkové buňky, jindy se zase bojím zapojit do inteligentnějších debat, protože se bojím, že bych se ztrapnil, byť mám poměrně slušný obecný přehled. V životě jsem se již zajímal o spoustu věcí, avšak nejvíce mne vždy zajímaly počítače - samozřejmě hlavně hry. No a to jediné bylo taky rozhodujícím faktorem, když jsem se v deváté třídě základní školy rozhodoval, kam na střední. Vybral jsem si tedy informační technologie na průmyslové škole, která je v našem Karlovarském kraji označována za jednu z nejlepších a nejtěžších. Nedokážu posoudit, zda tomu tak skutečně je, avšak procházka růžovým sadem to určitě není.
Mimo obor IT, kde se rád věnuji především programování, jsem si v životě vyzkoušel mnoho dalších aktivit, které mne zaujaly. Od mala jsem tak nějak napůl vyrůstal na vesnici, což vedlo k tomu, že jsem se měl tu čest přiučit mnohým řemeslům, z nichž jsem si asi nejvíce oblíbil truhlařinu - práce s dřevem mne jednoduše vždy bavila, zatím mám dokonce všech deset prstů. Taktéž jsem od mala měl vcelku slušnou motivaci v tátovi, který je poměrně uznávaným hudebníkem, což mne vedlo k samovýuce na kytaru. Žádná umělecká škola, žádné hodiny od profesionálů, vše jsem se tak nějak musel (a chtěl) naučit sám. Dnes si myslím, že jsem na obstojné úrovni, avšak se stydím vystupovat na veřejnosti (leda že bych si dal několik piv, to vám zcela rád udělám zábavu na celý večer).
Co se týče mé osobnosti... Vždy jsem měl nutkání pomáhat druhým, ať už to byli mí přátelé, či jen náhodní lidé z internetu... Každý měl problém a mě ten problém jednoduše zajímal. Vždy jsem se snažil být pro druhé oporou, čemuž napomáhá má zvýšená schopnost empatie... Jo, nějakou dobu jsem přemýšlel, že bych právě v návaznosti na to šel studovat psychologii... Ale jsem moc línej. :)
No, po nějaké době jsem se ale hodněkrát spálil a má důvěra v lidi začala klesat a klesat... Tak nějak jsem postupem času přerušil pravidelný kontakt v podstatě s kýmkoli a začal jsem se více věnovat nějaké produktivitě v rámci zájmových aktivit. Při této příležitosti jsem měl tu čest si vyzkoušet být moderátorem u jednoho menšího streamera, kde jsem moderoval po dobu asi 3 měsíců. Zde jsem pochopil princip práce s lidmi a hlavně udržování komunity, avšak ti, kteří se v tomto pohybují déle, mi mohou dát za pravdu, že to není úplně nejjednodušší záležitost. Celkem se to vylučuje s mou sociální izolací... To jsou paradoxy, co?
No, tak nějak se opět vrátím částečně k Leosightu, protože to je momentálně vlastně má hlavní životní motivace (to zní nolifersky). Ve volném čase zde rád trávím čas, ať už během řešení reportů, vykecávání s Ratajem či jinými kamarády na TSku, RPení... Jo, občas je toho jednoduše i na mě moc, tak si jdu odpočinout na nějaký ten stream (nejraději mám Agraela), případně YouTube, v neposlední řadě třeba Netflix (s nímž jsem chtěl skončit hned poté, co jsem viděl poslední díl Lucifera 😭).
Své politické názory zde nebudu vyjadřovat, už takhle jsem dost kontroverzní osobnost a jednoduše to sem nepatří. Každopádně nemám rád trendy, jednoduše kdykoli je něco fakt trendy, tak se tomu snažím vyhnout a jednoduše si nějakou dobu počkám, až to všechny omrzí. To se týče především hudby.
Co se týče jídla, nepohrdnu řízky nebo špagetami, jakožto student jsem závislý na energetických nápojích (nejraději mám asi BigShock) a co se týče alkoholu, upřednostňuji pivo (Plzničkou mě neurazíte), případně rum. V patnácti letech jsem si myslel, že ze mě udělá frajera to, že začnu kouřit. Dneska bych si nafackoval, protože už pár let tak nějak žiju se závislostí na nikotinu, nyní však déle než rok formou žvýkacího tabáku (Siberia ftw!), takže pokud mne někdy uvidíte nervózního nebo protivného, pravděpodobně budete znát příčinu. Děcka, nekuřte, neni to zdravý.
Jo... Sleduju anime, ale že bych se tím chtěl nějak extra chlubit, to zas ne, proto od toho zase rychle odběhneme! Z herních sérií mám snad nejraději Assassin's Creed, hudebním žánrem, který poslouchám nejčastěji, je hiphop, nejoblíbenější seriál je pro mne definitivně Lucifer, z filmů mám zas nejraději již od mala všechny Harry Pottery, ale Marvelem taktéž nepohrdnu.
Nevím, co dál sem napsat, píšu to tak nějak na přeskáčku a už teď je mi jasné, že si budete ťukat na čelo, co to píšu za nesmysly. To jsem tak nějak já, milion myšlenek a sám nevím, kam dřív. V jednu chvíli si přijdu strašně produktivně, ale ve finále zjistím, že jsem vlastně nic pořádně neudělal. Abych to tu tedy nějak dokončil, v rámci rodinného stavu jsem svobodný - myslím si, že není třeba to jakkoli dále vysvětlovat, nahoře máte hned několik důvodů, proč by se mi ženské pohlaví mělo vyhýbat... A co si budem, žádnej hezoun taky nejsem. Navíc dnešní doba je zvláštní, lidé staví své předsudky na základě úplných nesmyslů. Ale s tím už asi nic neuděláme... Vždy může být hůř.
Hrozil jsem se slohovky, trochu slohovka to však je. Teď už bude fakt ideální to utnout, ostatně bych tu mohl psát ještě fakt dlouho, proto pro mne bude milejší, když se spíš někdo na něco zeptá, než abych se tu otevíral, není to zrovna něco, co bych měl na denním pořádku a tudíž to považuji za nezvyk.
No, to jsem já, Dzardys. 😄
magovec 
Havliii