Životní příběh Andreje Veselého
Část první – Jak přišel na svět
Psal se rok 1995, 1. ledna, v Českých Budějovicích byl poměrně chladný den, kdy Valentina Veselá zplodila Marku Veselému syna. Syna, kterého pojmenovali po Valentiny dědovi – Andrej. Andrej je prvním dítětem tohoto rusko-českého zamilovaného páru.
Část druhá – Předškolní věk
Andrej byl již od doby, kdy napůl začal vnímat svět, velmi vynalézavý. Vždy, když zrovna nespal, hrál si se stavebnicemi. Jednou, když šel Andrej se svými rodiči na procházku, šli kolem knihkupectví, kde si Andrej ve výloze povšiml knížky, na jejíž obalu byla vojenská letadla. Andrej se u knížky pozastavil a ani nemusel promluvit, aby rodičům došlo, že doopravdy touží po této knize. Andrej si bral tuto knížku do školky, kde společně se svými spolužáky stavěli z molitanových kostek letadla, která měla připomínat letadla v knize. Andrej si díky tomuto získal velkou popularitu a každý se s ním chtěl kamarádit.
Část třetí – Základní škola
Po školce, kde trávil celý den vymýšlením, jak postaví letadla, aby vypadala jako ta v knize, na něj přišlo nepříjemné zjištění, se kterým se srovnával dlouho – základní škola již není jen o hraní. Přestože mu trvalo dlouho, se s novým zjištěním srovnat, ve škole se mu poměrně dařilo, vše rychle chápal. Díky jeho rychlosti v chápání, mohl doma přemýšlet a stavět letadla či jiné výtvory ze stavebnic, které mu rodiče koupili, aby rozvíjel svůj technický talent. Po pár letech se Andrejovi narodil bratr, Artyom, čímž Andrej docházel k dalšímu nepříjemnému zjištění – již nebude terčem veškeré pozornosti. Takto plynul rok co rok, kdy Andrej postupně ztrácel zájem ve stavbě ze stavebnic a vzhlížel ke svému českému dědovi, Josefovi, který byl vyučeným elektrikářem. Marek, otec Andreje, si však přál, aby Andrej využil svého potenciálu rychlého chápání a učení a studoval medicínu. Když Andrej došel do osmého ročníku základní školy, kdy si už vybíral svou budoucí profesi, stalo se něco hrozného, co Andreje velmi ovlivnilo. Jeho otec, který pracoval jako policista, zemřel ve službě při přestřelce se zločinci. Zločinci si zastřelením jeho otce získali čas k útěku a nikdy nebyli dopadeni. Andrej, společně s celou rodinou, byl tímto velmi zasažen. Byl touto událostí natolik zasažen, že útěchu hledal v plnění otcovo přání, aby se Andrej stal doktorem. V deváté třídě si podal přihlášku na Gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích, na které se dostal jako jeden z prvních v pořadí.
Část čtvrtá – Střední škola
Chvíli mu trvalo, než si zvykl na nové učitele, spolužáky, nové prostory, avšak byl stále motivovaný vyplnit otcovo přání. Postupem let se Andrej nevěnoval ničemu jinému, než učením se anatomie a dalších předmětů, potřebných ke studiu na vysoké škole medicíny. Díky jeho motivovanosti, měl jeden z nejlepších průměrů ze třídy. Když došel do čtvrtého ročníku a měl si vybírat budoucí školu, vybral si 1. Lékařskou Fakultu Univerzity Karlovy, kde se chtěl dále vzdělávat v oboru Všeobecné lékařství.
Část pátá – Vysoká škola
Na školu se dostal bez problémů, avšak studium na této škole bylo velmi nákladné, a proto Andrej navštěvoval různé brigády, díky kterým se lehce jeho známky zhoršily. Andrej měl však to štěstí, že rychle pochopil systém vysoké školy, a proto byl o něco napřed oproti svým spolužákům. Úspěšně prošel bakalářským programem až k magisterskému. Před závěrečnými zkouškami, jeho posledního ročníku v magisterském programu, se k němu dostala informace, která ho velmi rozhodila – zločinci, kteří zastřelili jeho otce, utekli do státu San Andreas. Andrej kvůli tomuto zjištění namísto učení se, začal plánovat, jak se do státu dostat a jak je dostat tam, kam patří – za mříže. Plynul den co den, Andrej stále plánoval, avšak začínal si uvědomovat, že by nejdříve měl dokončit to, co začal. Na nějakou chvíli upustil plánování, co se zločinci, a začal se učit na zkoušky. Nastalo obdobní zkoušek, kdy Andrej věděl, že se nepřipravoval zrovna nejlépe a to ho dostalo do trémy. Všemi zkouškami prošel, avšak u mnoha zkoušek to bylo velmi těsné. Andrej tedy úspěšně, i když né natolik úspěšně, jak by si přál, dokončil studium Všeobecného lékařství a stal se Doktorem medicíny – MUDr.
Část šestá – Přílet do San Andreas
Hned po dokončení školy si zarezervoval hotelový pokoj v Montgomery v San Andreas, pořídil letenku, rozloučil za na nějakou dobu s rodinou a odletěl. Po příjezdu stále přemýšlel, jak dosáhnout spravedlnosti. Po nějaké době, po nesmyslných nápadech, mu docházely peníze, a proto začal pracovat jako řidič kamionu. Pár týdnů na této pozici pracoval, během této zkušenosti byl několikrát přepaden, čímž dospěl k názoru, že San Andreas je stát, který se zločinci jen hemží. Po několika zkušenostech na pozici řidiče kamionu začal podnikat v hornictví. Těžil suroviny a poté je prodával. Během tohoto skromného podnikání se však setkal se stejnou zkušeností, jako u řidiče kamionu. Byl mnohokrát přepaden a okraden o suroviny, které těžil celé týdny.
Část sedmá – Kariéra u Policie San Andreas
Celý zdrcený pomyšlením na to, že se mu nejspíš nepodaří dopadnout zločince, kteří zabili jeho otce, se rozhodl, že se vrátí do České republiky, avšak během nákupu letenky si povšiml reklamy na nábor k Policii San Andreas. Rozhodl se, že tomu ještě dá šanci, podal přihlášku, která byla vyhodnocena jako „Přijat“. Andrej došel k pohovoru, kde byl též úspěšným uchazečem, úspěšně prošel akademií a nyní každodenně hlídá ulice San Andreas jako člen policejního sboru.
Životní příběh Andreje Veselého
Část první – Jak přišel na svět
Psal se rok 1995, 1. ledna, v Českých Budějovicích byl poměrně chladný den, kdy Valentina Veselá zplodila Marku Veselému syna. Syna, kterého pojmenovali po Valentiny dědovi – Andrej. Andrej je prvním dítětem tohoto rusko-českého zamilovaného páru.
Část druhá – Předškolní věk
Andrej byl již od doby, kdy napůl začal vnímat svět, velmi vynalézavý. Vždy, když zrovna nespal, hrál si se stavebnicemi. Jednou, když šel Andrej se svými rodiči na procházku, šli kolem knihkupectví, kde si Andrej ve výloze povšiml knížky, na jejíž obalu byla vojenská letadla. Andrej se u knížky pozastavil a ani nemusel promluvit, aby rodičům došlo, že doopravdy touží po této knize. Andrej si bral tuto knížku do školky, kde společně se svými spolužáky stavěli z molitanových kostek letadla, která měla připomínat letadla v knize. Andrej si díky tomuto získal velkou popularitu a každý se s ním chtěl kamarádit.
Část třetí – Základní škola
Po školce, kde trávil celý den vymýšlením, jak postaví letadla, aby vypadala jako ta v knize, na něj přišlo nepříjemné zjištění, se kterým se srovnával dlouho – základní škola již není jen o hraní. Přestože mu trvalo dlouho, se s novým zjištěním srovnat, ve škole se mu poměrně dařilo, vše rychle chápal. Díky jeho rychlosti v chápání, mohl doma přemýšlet a stavět letadla či jiné výtvory ze stavebnic, které mu rodiče koupili, aby rozvíjel svůj technický talent. Po pár letech se Andrejovi narodil bratr, Artyom, čímž Andrej docházel k dalšímu nepříjemnému zjištění – již nebude terčem veškeré pozornosti. Takto plynul rok co rok, kdy Andrej postupně ztrácel zájem ve stavbě ze stavebnic a vzhlížel ke svému českému dědovi, Josefovi, který byl vyučeným elektrikářem. Marek, otec Andreje, si však přál, aby Andrej využil svého potenciálu rychlého chápání a učení a studoval medicínu. Když Andrej došel do osmého ročníku základní školy, kdy si už vybíral svou budoucí profesi, stalo se něco hrozného, co Andreje velmi ovlivnilo. Jeho otec, který pracoval jako policista, zemřel ve službě při přestřelce se zločinci. Zločinci si zastřelením jeho otce získali čas k útěku a nikdy nebyli dopadeni. Andrej, společně s celou rodinou, byl tímto velmi zasažen. Byl touto událostí natolik zasažen, že útěchu hledal v plnění otcovo přání, aby se Andrej stal doktorem. V deváté třídě si podal přihlášku na Gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích, na které se dostal jako jeden z prvních v pořadí.
Část čtvrtá – Střední škola
Chvíli mu trvalo, než si zvykl na nové učitele, spolužáky, nové prostory, avšak byl stále motivovaný vyplnit otcovo přání. Postupem let se Andrej nevěnoval ničemu jinému, než učením se anatomie a dalších předmětů, potřebných ke studiu na vysoké škole medicíny. Díky jeho motivovanosti, měl jeden z nejlepších průměrů ze třídy. Když došel do čtvrtého ročníku a měl si vybírat budoucí školu, vybral si 1. Lékařskou Fakultu Univerzity Karlovy, kde se chtěl dále vzdělávat v oboru Všeobecné lékařství.
Část pátá – Vysoká škola
Na školu se dostal bez problémů, avšak studium na této škole bylo velmi nákladné, a proto Andrej navštěvoval různé brigády, díky kterým se lehce jeho známky zhoršily. Andrej měl však to štěstí, že rychle pochopil systém vysoké školy, a proto byl o něco napřed oproti svým spolužákům. Úspěšně prošel bakalářským programem až k magisterskému. Před závěrečnými zkouškami, jeho posledního ročníku v magisterském programu, se k němu dostala informace, která ho velmi rozhodila – zločinci, kteří zastřelili jeho otce, utekli do státu San Andreas. Andrej kvůli tomuto zjištění namísto učení se, začal plánovat, jak se do státu dostat a jak je dostat tam, kam patří – za mříže. Plynul den co den, Andrej stále plánoval, avšak začínal si uvědomovat, že by nejdříve měl dokončit to, co začal. Na nějakou chvíli upustil plánování, co se zločinci, a začal se učit na zkoušky. Nastalo obdobní zkoušek, kdy Andrej věděl, že se nepřipravoval zrovna nejlépe a to ho dostalo do trémy. Všemi zkouškami prošel, avšak u mnoha zkoušek to bylo velmi těsné. Andrej tedy úspěšně, i když né natolik úspěšně, jak by si přál, dokončil studium Všeobecného lékařství a stal se Doktorem medicíny – MUDr.
Část šestá – Přílet do San Andreas
Hned po dokončení školy si zarezervoval hotelový pokoj v Montgomery v San Andreas, pořídil letenku, rozloučil za na nějakou dobu s rodinou a odletěl. Po příjezdu stále přemýšlel, jak dosáhnout spravedlnosti. Po nějaké době, po nesmyslných nápadech, mu docházely peníze, a proto začal pracovat jako řidič kamionu. Pár týdnů na této pozici pracoval, během této zkušenosti byl několikrát přepaden, čímž dospěl k názoru, že San Andreas je stát, který se zločinci jen hemží. Po několika zkušenostech na pozici řidiče kamionu začal podnikat v hornictví. Těžil suroviny a poté je prodával. Během tohoto skromného podnikání se však setkal se stejnou zkušeností, jako u řidiče kamionu. Byl mnohokrát přepaden a okraden o suroviny, které těžil celé týdny.
Část sedmá – Kariéra u Policie San Andreas
Celý zdrcený pomyšlením na to, že se mu nejspíš nepodaří dopadnout zločince, kteří zabili jeho otce, se rozhodl, že se vrátí do České republiky, avšak během nákupu letenky si povšiml reklamy na nábor k Policii San Andreas. Rozhodl se, že tomu ještě dá šanci, podal přihlášku, která byla vyhodnocena jako „Přijat“. Andrej došel k pohovoru, kde byl též úspěšným uchazečem, úspěšně prošel akademií a nyní každodenně hlídá ulice San Andreas jako člen policejního sboru.
Valyczsk 
Havliii