Životní příběh Anastasie Kozlove

Část první – jak přišla na svět
Psal se den 13.5.1995, ve městě Волгоград (Volgograd) bylo slunečno, kdy Nina Kozlova porodila Martinu Kozlovi krásnou zdravou holčičku. Svou dceru se rozhodli pojmenovat po její prababičce – Anastasia. Nasťa je druhým dítětem rusko-českého páru, českého podnikatele Martina Kozlova, rozeného Šťastného, a Niny Kozlovy, učitelky na základní škole.
Část druhá – předškolní věk
Nasťa od mala milovala přírodu a zvířata. Hned, co se naučila chodit, neustále přemlouvala rodiče i prarodiče, aby s ní šli na procházku do přírody. Nasťa se svými rodiči bydlela v centru Volgogradu, díky čemuž k přírodě neměla takový přístup, a proto si vždy užívala návštěvy u prarodičů, kteří bydleli na venkově. Nasťin otec, Martin, je rozeným Čechem, a proto již odmala byla učena k mluvě ve dvou jazycích – ruština a čeština. Nasťa ve školce neměla tolik kamarádů, protože ji nebavilo hrát si, radši pozorovala a zkoumala přírodu. Jednu kamarádku však měla, Valentinu, se kterou nejen tehdy byla nejlepší kamarádka.
Část třetí – základní škola
Nasťa byla z nástupu na základní školu velmi nadšená, avšak byla zklamaná, že její kamarádka, Valentina, šla na jinou školu než Nasťa. Nasťa konečně měla blíž k poznávání přírody, kterou milovala. Nasťa domů nosila ty nejlepší známky, které si rodiče mohli přát, rodiče na ni byli velmi hrdí. Nasťa má starší sestru, Ninu, která dostala jméno po matce. Nina byla o tři roky starší, chodila o tři ročníky výš. Nasťa doopravdy milovala přírodovědu, kterou ve škole měla, avšak jednoho dne došla do bodu, kdy vše, co se ve škole měla naučit, se naučila doma. Z toho důvodu často chodila za starší sestrou, Ninou, která ji s radostí z jejího zájmu půjčovala její sešity a učebnice z přírodopisu. Takto plynuly roky, Nina již byla v závěrečném ročníku základní školy, kde se v biologii brala anatomie. Nasťa stále pokračovala v učení se z Nininých materiálů, a když narazila na anatomii, našla si v ní zalíbení. Nasťa se neustále učila, naučila se sama hledat informace v knížkách a na internetu, uměla vyjmenovat každou kůstku v těle, pojmenovat každý sval. V závěrečném ročníku už byla natolik přesvědčená, že si chce být lékařkou, že si podala přihlášku na gymnázium Gymnasium №4, ve Volgogradu.
Část čtvrtá – střední škola
Nasťa tedy nastoupila na již zmiňované gymnázium, na které na ni čekalo velké překvapení – její kamarádka ze školky, Valentina, nastoupila na stejné gymnázium. Nasťa i Valentina měly stejné zájmy – anatomii. Roky plynuly, obě se stále cílily stejným směrem. Nasťa, přestože byla docela upovídaná, nebyla příliš extrovertním typem, a proto mimo Valentiny neměla žádné jiné kamarády. Zatímco spolužáci chodily po různých diskotékách, Nasťa zůstávala doma a učila se. Nasťa díky svému přístupu prošla maturitami bez problémů, podala si přihlášku na vysokou školu v Moskvě - Первый Московский государственный медицинский университет имени И. М Сеченова (První Moskevská státní lékařská univerzita I. M. Sechenova).
Část pátá – vysoká škola
Na již zmiňované univerzitě studovala v bakalářském programu obor Сестринское дело (Ošetřovatelství). Na školu s ní nastoupila i její nejlepší kamarádka, Valentina, se kterou Nasťa bydlela i na vysokoškolské koleji. Nasťa se nevěnovala ničemu jinému, než škole, a proto závěrečné zkoušky zvládla na výbornou. Po dokončení bakalářského programu nastoupila do programu magisterského do oboru Общественное здравоохранение (Všeobecné zdraví – ekvivalent Všeobecného lékařství). Nasťin přístup se nadále nijak neměnil, a proto bez problému dokončila i studium v magisterském programu a získala titul MUDr.
Část šestá – první zaměstnání
Nasťa se po dokončení studia rozhodla, že ještě není plně připravena pro nástup do výkonu práce v nemocnici, a proto si společně s nejlepší kamarádkou, Valentinou, která se též necítila připravena, otevřely společnou ordinaci praktického lékaře. Během této zkušenosti se obě kamarádky poznaly z druhé strany, při čemž si obě řekly, že kamarádky jsou skvělé, ale jako kolegyně to mezi nimi nefunguje. Nasťa tedy odstoupila od ordinace praktického lékaře a začala si vyhledávat nějakou práci v nemocnici. Během hledání na internetu si povšimla zprávy o viru Poco-20, který řádí v San Andreas, při čemž si všimla i poznámky, že Zdravotnická záchranná služba San Andreas nemá dostatek pracovníků, v čemž Nasťa viděla životní příležitost.
Část sedmá – přílet do San Andreas
Nasťa hned po tomto zjištění dojela do svého rodného města, Volgogradu, kde se rozloučila s rodinou, zabalila si základní věci a odjela na letiště Международный аэропорт Волгоград (Mezinárodní letiště Volgograd), odkud letěla na Mezinárodní letiště San Fiero. Již během letu si na papír sepisovala životopis společně s přihláškou do Zdravotnické záchranné služby San Andreas. Po příletu si poznámky z papíru přepsala do mobilního telefonu a přihlášku odeslala. Do pár dní byla přizvána k pohovoru, kde byla úspěšně přijatá, prošla proškolením a nyní Nasťa vyjíždí každodenně k výjezdům v posádkách Zdravotnické záchranné služby San Andreas.