Milí kolegové, přátelé, spoluhráči,
v posledních týdnech, né-li měsicích jsem na serveru nebyl moc aktivní, vlastně nebyl jsem aktivní vůbec, teď se Vám alespoň pokusím nějak vysvětlit proč tomu tak vlastně bylo.
No ... začlo to červnem, po námi všemi milované a často omýlané coronapauze ve škole a na pracovištích mi znovu otevřeli resort kde si přes školu přivydělávám. Chytl jsem tak svou šanci za pačesy a doufal v to, že teď konečně budu moct nakrmit svou peněženku a už nešudlat jednu krabku Cigaret tejden jen protože jsem byl in lack of cash během uzavření. Nadrbal jsem si tak bezhlavě směny tak bezhlavě, že jsem domů si chodil jen vyprat oblečení, pomazlit psy a znovu jet do práce. V ten ladně jsem pak navázal na mé dvoutýdenní trýznění dětmi na táboře a v ten moment se mi utvořila jedna malá myšlenka v mé mysli “co vlastně můžu na Artheonu ještě dělat?”.
Artheon jako takový je skvělý server, o tom žádná, ale spíš mi došly milníky kterých jsem chtěl dosáhnout. Měl jsem asi to, po čem většina lidí touží, rodinu, drahej barák, nadupaný káry, 4 letého syna dealera, co utopil traktor v řece, dokonalou dceru (díky Wrighte), prostřídal jsem pozice z totálně blbý blondýny u HZS, na málem vedení GIBS, byl prezidentkou co konečně začla ve vládě něco dělat (jo hlavně jsem točil Vaše prachy do Vašich zaměstnání, ale co jinýho s nima), bankovní účet od kterýho kreditka vážila asi kilo, přátele na různých pozicích a celkově i na chvilku jsem se stal poměrně důležitou osobou ve městě a na serveru.
Takže u všeho toho mám splněnej achiev, ale co dál? Mý přátelé odcházeli, často jsem pak hrál na serveru jen kvůli reportům a snažil se být 2. Nejaktivnější Administrátor (Basic Admin, dobře, nebudu si přidávat).
MTA postupem času se stalo takovou velkou částí mě samotného a řídilo tak i můj život, mělo na mě mnoho pozitivních zkušeností, ale byla tam i odvrácená strana tohohle obrázku, časem jsem si uvědomil, že vlastně ani netoužím ani tak po kontaktu s lidmi v reálném životě, ale jen o tom, abych si zapl MTA a nemusel žít život svůj. Utíkal jsem tam před povinnostmi, problémy, stresem a všemi jinými neduhy, celé mé Alterego přerostlo mě samotného, už jsem nebyl Já, byl jsem Diana Armani (no teda ... někde mi něco přebývalo, ale snad to pochopíte) byl jsem tvrdý, důrazný, arogantní a všechno to, co ve hře jsem a mimo hru o tom jen mluvím.
Jsou to 3 měsíce, co jsem pořádně nezapl hru a cítím se to být zase já, aktivní debílek, co nemá přátele a má hromadu chyb, ale je mi takhle fajn, protože se cítím být sám sebou, cítím, že jsem to já a že je čas na to konečně vstopit z toho virtuálního světa ven a žít IRL RP, kde admini na lince 158 odpoví i v jednu ráno a kde za otázku “chipneš mi feldu na 340 km/h” se mi vysmějou i duchové mých předků.
Tímto se s Vámi loučím,
doufám, že jsem serveru odváděl dobré služby a děkuji @arciCZ a @Paradoxx za to, že jsem mohl být jeho součástí.
ps: jo a co s Majetkem? No to si pro vás Dominik něco rád připraví, viď Dominiku.
Milí kolegové, přátelé, spoluhráči,
v posledních týdnech, né-li měsicích jsem na serveru nebyl moc aktivní, vlastně nebyl jsem aktivní vůbec, teď se Vám alespoň pokusím nějak vysvětlit proč tomu tak vlastně bylo.
No ... začlo to červnem, po námi všemi milované a často omýlané coronapauze ve škole a na pracovištích mi znovu otevřeli resort kde si přes školu přivydělávám. Chytl jsem tak svou šanci za pačesy a doufal v to, že teď konečně budu moct nakrmit svou peněženku a už nešudlat jednu krabku Cigaret tejden jen protože jsem byl in lack of cash během uzavření. Nadrbal jsem si tak bezhlavě směny tak bezhlavě, že jsem domů si chodil jen vyprat oblečení, pomazlit psy a znovu jet do práce. V ten ladně jsem pak navázal na mé dvoutýdenní trýznění dětmi na táboře a v ten moment se mi utvořila jedna malá myšlenka v mé mysli “co vlastně můžu na Artheonu ještě dělat?”.
Artheon jako takový je skvělý server, o tom žádná, ale spíš mi došly milníky kterých jsem chtěl dosáhnout. Měl jsem asi to, po čem většina lidí touží, rodinu, drahej barák, nadupaný káry, 4 letého syna dealera, co utopil traktor v řece, dokonalou dceru (díky Wrighte), prostřídal jsem pozice z totálně blbý blondýny u HZS, na málem vedení GIBS, byl prezidentkou co konečně začla ve vládě něco dělat (jo hlavně jsem točil Vaše prachy do Vašich zaměstnání, ale co jinýho s nima), bankovní účet od kterýho kreditka vážila asi kilo, přátele na různých pozicích a celkově i na chvilku jsem se stal poměrně důležitou osobou ve městě a na serveru.
Takže u všeho toho mám splněnej achiev, ale co dál? Mý přátelé odcházeli, často jsem pak hrál na serveru jen kvůli reportům a snažil se být 2. Nejaktivnější Administrátor (Basic Admin, dobře, nebudu si přidávat).
MTA postupem času se stalo takovou velkou částí mě samotného a řídilo tak i můj život, mělo na mě mnoho pozitivních zkušeností, ale byla tam i odvrácená strana tohohle obrázku, časem jsem si uvědomil, že vlastně ani netoužím ani tak po kontaktu s lidmi v reálném životě, ale jen o tom, abych si zapl MTA a nemusel žít život svůj. Utíkal jsem tam před povinnostmi, problémy, stresem a všemi jinými neduhy, celé mé Alterego přerostlo mě samotného, už jsem nebyl Já, byl jsem Diana Armani (no teda ... někde mi něco přebývalo, ale snad to pochopíte) byl jsem tvrdý, důrazný, arogantní a všechno to, co ve hře jsem a mimo hru o tom jen mluvím.
Jsou to 3 měsíce, co jsem pořádně nezapl hru a cítím se to být zase já, aktivní debílek, co nemá přátele a má hromadu chyb, ale je mi takhle fajn, protože se cítím být sám sebou, cítím, že jsem to já a že je čas na to konečně vstopit z toho virtuálního světa ven a žít IRL RP, kde admini na lince 158 odpoví i v jednu ráno a kde za otázku “chipneš mi feldu na 340 km/h” se mi vysmějou i duchové mých předků.
Tímto se s Vámi loučím,
doufám, že jsem serveru odváděl dobré služby a děkuji [user:795] a [user:211] za to, že jsem mohl být jeho součástí.
ps: jo a co s Majetkem? No to si pro vás Dominik něco rád připraví, viď Dominiku.
Zchovankyo 
Havliii