Prostředků k potlačení inflace na financích je celá řada. Jedna z těch rizikovějších variant je vozidlo, minimálně mimo tento trh. Jednoduše řečeno vložíte finance, které Vám leží ladem na účtě, do vozidla s potenciálem cenového růstu, nebo alespoń za účelem potlačení vlivu inflace. Jednoduché, že ano? Realita není taková, jak se na první pohled může zdát. A teď si představte, že někdo disponuje vícero takovými vozy a nejen, že si chce ochránit své finance před inflací, ale ještě na daných komoditách chce vydělávat. A tím se, vážení, dostáváme ke konceptu autopůjčoven. A ačkoliv někteří mohou konstatovat tím, že tyto subjekty jsou pro trh přínosné tím, že přináší možnost provozovat něco zvláštního, není všechno zlato, co se třpytí. A ačkoliv v nich sám vidím v některých ohledech přínos, stále jsou zde aspekty, které nepřináší tolik užitku, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Nejdříve si však pojďme definovat na co se zde zaměříme. Zaměříme se na vozidla, která jsou povětšinou ve vyšších cenových sférách. Na jednu stranu se z nich stává luxus, který se nemůže dovolit každý. Na tu druhou jde o něco, co může přinášet radost (ale také nemusí, o čemž někteří "investoři" vědí své). Bohužel situace se za poslední tři roky změnila k nepoznání a tak zatímco dříve jste mohli mít takové vozidlo za rozumné peníze (viz. jistý Dodge Charger, který se mi dostal do rukou za milion; dnes se prodává za částky mnohonásobně vyšší), dnes za takové peníze máte leda tak běžné auto a i to je s mnohým spekulanty na trhu víc než sporné. Inu restrikce a legislativa týkající se (nejen) dovozu vozidel je zde skutečným kostlivcem ve skříni, stejně tak i převis poptávky nad nabídkou. Minimálně většinou.
Pán či kašpar světa?
"Vždyť právě díky nim můžeme zkusit něco, co by se nám nedostalo pod ruku," ozývá se z místnosti.
Prvním argumentem, který je pro existenci autopůjčoven je právě možnost si okusit něco jiného, na první pohled zajímavého. S daným argumentem souhlasím, pro mnohé je to první (a povětšinou také poslední) možnost si takovéto vozidlo okusit na vlastní kůži. Bohužel i tato mince má svou druhou stranu a to je stigma samotného vozidla. Vozidla autopůjčoven povětšinou poznáte na první pohled a pokud ne, tak se většinou dají dohledat na webových stránkách daných subjektů. Tudiž, narozdíl od prvotního mínění některých zákazníků, nebudete zá pána světa, ale naopak za osobu, co si vozidlo musí půjčovat. Odtud pochází dané stigma a je jen na Vás, zda se přes něj dokážete přenést, nebo nikoliv. Bohužel je to něco, čemu se vyhnout nelze a je to daň za to, že si takové vozidlo můžete okusit na vlastní kůži za minimum nákladů ve srovnání s koupí takového vozu.
Tady si asi říkáte, že je to svobodná volba dotyčných osob, zda mají zájem o to být takto vnímány okolím. Bohužel toto stigma se přenáší dále mimo autopůjčovny. Jak, ptáte se?
Pohlédněme na vozidlo výše. Jedná se o Dodge Viper SRT-10 Roadster. Jedno z mála vozidel, které zde bylo individuálně dovezeno. Na první pohled nejde o nic zvláštního, co by mělo budit stigma vozidla z půjčovny. Proto se také musíme podívat do portfólia dvou největších autopůjčoven (po stránce možného profitu). Z pěti dovezených kusů tři(!) kusy patří do vozových parků autopůjčoven, dva jsou v rukou soukromníků. Samozřejmě, že z této pětice kusů jdou nejvíce vidět právě ty první tři. Po jednom ze soukromníků se slehla zem, druhý vozidlo využívá velice občasně (vozidlo na snímku, měl jsem možnost si jej na odpoledne vyzkoušet). Proto je největší šance, že kousek, na který natrefíte v provozu, je právě vlastnictvím některé z autopůjčoven. Pak člověk, který pro takové vozidlo skutečně něco udělal, působí jako někdo, kdo si dané vozidlo pronajal za cenu použitelného auta. Stojí to za to? To nechám na Vás.
Dodatečná poznámka autora: Vím, že mnozí tuto část budou vnímat jako kritiku samotného konceptu autopůjčoven a uznávám, že tato část takto vyznívá. Kašparem může být kdokoliv, kdo se o to snaží a je jedno, jestli má auto za pár tisíc, nebo auto za několik desítek milionů. A je úplně jedno, zda jde o auto dotyčného, či nikoliv.
Úložiště vozidel pro všechny? Nebo pro nikoho?
"Ale vždyť to je dobře. Umožňuje to poznat všem luxus či pocit něčím takovým jet", ozývá se opět z místnosti, tentokráte z jiného rohu.
Co si však mnozí nedokážou uvědomit je skutečnost, že právě díky těmto subjektům je vozidel na trhu méně. Zní to absurdně? Podívejme se na tento problém pořádně. Jedná se sice o výsledek převisu poptávky nad nabídkou, ale autopůjčovny s tímto převisem pracují a dokonce na něm mají svůj vlastní podíl.
Pojďme se na tuto problematiku podívat z jiného úhlu pohledu. Představte si, že máte k dispozici finance okolo čtyřiceti až padesáti milionů korun právě na nákup něčeho, co by mohlo být pro Vás zajímavé. Dejme tomu, že musí jít o americké auto. Dostáváme se do situace, že se Vám dostane několika nabídek. Povětšinou se nejedná o nic moc zajímavého. Jak to, když v této hodnotě se nachází mnohem více vozidel? Část své viny na tom nesou soukromníci, kteří z rozličných důvodů nechtějí svá vozidla prodávat (o tom také později), část také autopůjčovny, které řadou takových vozidel disponují. U nich je důvod, proč vozidlo neprodat, jasný - finance (o tom také později). Ve výsledku se tedy tímto průnikem soukromníků a soukromníků s cílem na vozidlech vydělávat dlouhodobě dostanete do situace, ve které jsou Vám předhazovány drobky namísto toho, co dané hodnotě skutečně odpovídá. Tohle je tedy chyba vícero subjektů, která zapřičiňuje ještě větší převis poptávky nad nabídkou. Bohužel je to výsledek vývoje tohoto trhu. Půjčovny nepůjčovny, zde je výsledek absence růstu nabídky během dvou let. To se naštěstí změnilo, ale o levný špás skutečně nejde.
Poznámka autora: Zde je na vině celý trh. Není se čemu divit, když z nějakého důvodu není možné importovat jiné vozidlo nežli bídný pickup z devadesátek za přemrštěnou cenu. Tolik k situaci okolo importovaných vozidel. Co v případě různě upravených vozů? Opět za tím stojí trh, ale tentokrát legislativa, která z nějakého důvodu neumožnila rozvíjet trh, o který má část subjektů na trhu zájem (a oprávněný).
Strach z prodeje, nebo jen snaha o udržení investiční bubliny?
"Však co je na tom špatného? Jsou to peníze druhých!"
Bohužel jsou mnohá tato vozidla dnes vnímána jako investice. Zapřemýšlejte na okamžik - kdy jste naposledy viděli v provozu Bel Air, nebo DeLorean? Pokud se ptáte proč zrovna tato dvě vozidla, tak musíme zabrousit zpět do dob individuálního dovozu těchto vozidel. Jednalo se (společně s Chargerem R/T) o nejlevnější cestu k něčemu, co mělo punc exkluzivity. A také jich bylo nejvíce. DeLoreanů pět, Bel Airů pět z každé motorizace. Sám vím jen o dvou lidech, kteří dvě z uvedených vozidel provozují na denní bázi. Zatímco první z nich je dokonce prvním soukromníkem vlastnící uvedené z vozidel, u druhé osoby se jedná o výsledek několika měsíců shánění vozu. A víte, co mají společného? Ani jeden z nich nemá zájem o to vozidlo posílat dále do světa. Stejný postoj vidím i u kolegy, který jezdí s vínovým Chevroletem. Nemá zájem o to vozidlo prodávat. A proč taky? Je s ním spokojený. Takových ovšem nebývá mnoho. Stále jsou zde jedinci, kteří mají prostě a jednoduše prodávat něco, o co by mohla mít celá řada lidí zájem. Pročpak tomu tak je?
Podívejme se na předchozí bod. Za částku, kterou by za dané vozidlo utržili, je povětšinou nečeká nic, co by mohlo sloužit jako náhrada, případně jako cesta výše. A pokud jde o něco vlastního "od sebe pro sebe", tak je zde stále velice zdlouhává a nákladná legislativa, která dělá z těchto vozidel ekvivalent vozidel na trhu. Proto i po více než roce jsem těchto upravených vozidel neviděl příliš. Jednak za tím stojí skutečnost, že u některých vozů si nemůžu být tímto jistý, stejně tak je jich na trhu k dispozici méně, než by bylo asi zdrávo pro zdravou situaci na trhu. A že o tom vím své.
Proto je pro mnohé vlastníky takových vozidel lepší přistoupit na takzvanou výměnu. Jinými slovy dochází k výměně vozidla A za vozidlo B s možnými prostředky k vyrovnání ceny mezi danými vozy. Vlk se nažere, ale koza přitom zůstane celá. Jenže s tím také přichází úskalí této koncepce nákupu a to je skutečnost, že pro nákup něčeho (pro Vás) zajímavějšího potřebujete již něčím zajímavějším disponovat. Pokud jde o umělý trh založený na bizárnosti zvané nízké VIN kódy, tak zde si dovolím říct jen jedno - to auto jezdí stejně jako nově dovezené auto skrze Autobazar Deaton. Nic víc, nic míň.
Poznámka autora: Sám vlastním několik vozidel, kvůli kterým se mi tu a tam dostane nějaké té nabídky. Krom dvou nabídek jsem je všechny odmítnul. Proč? Ačkoliv bych z nich viděl slušnou finanční injekci, tak daná finanční injekce by mi nezajistila nic moc dalšího. Ostatně je to výsledek trhu, kterému legislativa nepřála a podle toho to vypadalo a také i vypadá. Nedělám si iluze o tom, že to mám jinak než (alespoň) část osob figurujících na daném trhu.
Má smysl se snažit něco zajímavého sehnat z druhé ruky, nebo jít cestou něčeho vlastního?
Zkráceně to druhé. Jděte cestou něčeho vlastního. Něčeho od sebe pro sebe. Nejde ani tak o trápení okolo daných vozidel na trhu, ale o to, že jde o výsledek Vaší práce a úsilí. Pro některé je i samotná cesta cílem.
Závěr
Nejde o to čím jezdíte. Nezáleží na tom, zda máte na účtě pár korun, nebo téměř přetéká penězi. Auto za několik (desítek) milionů neudělá z kašpara lepšího člověka, to ani zdaleka. A že o tom na základě svých zkušeností s různými lidmi vím své. Stejně tak nedělá auto za pár korun ze skvělého člověka něco podřadného. Berte to, prosím, v potaz. Jsou důležitější věci na světě než předražené a mnohdy i zbytečné auto.
-RB
Prostředků k potlačení inflace na financích je celá řada. Jedna z těch rizikovějších variant je vozidlo, minimálně mimo tento trh. Jednoduše řečeno vložíte finance, které Vám leží ladem na účtě, do vozidla s potenciálem cenového růstu, nebo alespoń za účelem potlačení vlivu inflace. Jednoduché, že ano? Realita není taková, jak se na první pohled může zdát. A teď si představte, že někdo disponuje vícero takovými vozy a nejen, že si chce ochránit své finance před inflací, ale ještě na daných komoditách chce vydělávat. A tím se, vážení, dostáváme ke konceptu autopůjčoven. A ačkoliv někteří mohou konstatovat tím, že tyto subjekty jsou pro trh přínosné tím, že přináší možnost provozovat něco zvláštního, není všechno zlato, co se třpytí. A ačkoliv v nich sám vidím v některých ohledech přínos, stále jsou zde aspekty, které nepřináší tolik užitku, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Nejdříve si však pojďme definovat na co se zde zaměříme. Zaměříme se na vozidla, která jsou povětšinou ve vyšších cenových sférách. Na jednu stranu se z nich stává luxus, který se nemůže dovolit každý. Na tu druhou jde o něco, co může přinášet radost (ale také nemusí, o čemž někteří "investoři" vědí své). Bohužel situace se za poslední tři roky změnila k nepoznání a tak zatímco dříve jste mohli mít takové vozidlo za rozumné peníze (viz. jistý Dodge Charger, který se mi dostal do rukou za milion; dnes se prodává za částky mnohonásobně vyšší), dnes za takové peníze máte leda tak běžné auto a i to je s mnohým spekulanty na trhu víc než sporné. Inu restrikce a legislativa týkající se (nejen) dovozu vozidel je zde skutečným kostlivcem ve skříni, stejně tak i převis poptávky nad nabídkou. Minimálně většinou.
Pán či kašpar světa?
"Vždyť právě díky nim můžeme zkusit něco, co by se nám nedostalo pod ruku," ozývá se z místnosti.
Prvním argumentem, který je pro existenci autopůjčoven je právě možnost si okusit něco jiného, na první pohled zajímavého. S daným argumentem souhlasím, pro mnohé je to první (a povětšinou také poslední) možnost si takovéto vozidlo okusit na vlastní kůži. Bohužel i tato mince má svou druhou stranu a to je stigma samotného vozidla. Vozidla autopůjčoven povětšinou poznáte na první pohled a pokud ne, tak se většinou dají dohledat na webových stránkách daných subjektů. Tudiž, narozdíl od prvotního mínění některých zákazníků, nebudete zá pána světa, ale naopak za osobu, co si vozidlo musí půjčovat. Odtud pochází dané stigma a je jen na Vás, zda se přes něj dokážete přenést, nebo nikoliv. Bohužel je to něco, čemu se vyhnout nelze a je to daň za to, že si takové vozidlo můžete okusit na vlastní kůži za minimum nákladů ve srovnání s koupí takového vozu.
Tady si asi říkáte, že je to svobodná volba dotyčných osob, zda mají zájem o to být takto vnímány okolím. Bohužel toto stigma se přenáší dále mimo autopůjčovny. Jak, ptáte se?
Pohlédněme na vozidlo výše. Jedná se o Dodge Viper SRT-10 Roadster. Jedno z mála vozidel, které zde bylo individuálně dovezeno. Na první pohled nejde o nic zvláštního, co by mělo budit stigma vozidla z půjčovny. Proto se také musíme podívat do portfólia dvou největších autopůjčoven (po stránce možného profitu). Z pěti dovezených kusů tři(!) kusy patří do vozových parků autopůjčoven, dva jsou v rukou soukromníků. Samozřejmě, že z této pětice kusů jdou nejvíce vidět právě ty první tři. Po jednom ze soukromníků se slehla zem, druhý vozidlo využívá velice občasně (vozidlo na snímku, měl jsem možnost si jej na odpoledne vyzkoušet). Proto je největší šance, že kousek, na který natrefíte v provozu, je právě vlastnictvím některé z autopůjčoven. Pak člověk, který pro takové vozidlo skutečně něco udělal, působí jako někdo, kdo si dané vozidlo pronajal za cenu použitelného auta. Stojí to za to? To nechám na Vás.
Dodatečná poznámka autora: Vím, že mnozí tuto část budou vnímat jako kritiku samotného konceptu autopůjčoven a uznávám, že tato část takto vyznívá. Kašparem může být kdokoliv, kdo se o to snaží a je jedno, jestli má auto za pár tisíc, nebo auto za několik desítek milionů. A je úplně jedno, zda jde o auto dotyčného, či nikoliv.
Úložiště vozidel pro všechny? Nebo pro nikoho?
"Ale vždyť to je dobře. Umožňuje to poznat všem luxus či pocit něčím takovým jet", ozývá se opět z místnosti, tentokráte z jiného rohu.
Co si však mnozí nedokážou uvědomit je skutečnost, že právě díky těmto subjektům je vozidel na trhu méně. Zní to absurdně? Podívejme se na tento problém pořádně. Jedná se sice o výsledek převisu poptávky nad nabídkou, ale autopůjčovny s tímto převisem pracují a dokonce na něm mají svůj vlastní podíl.
Pojďme se na tuto problematiku podívat z jiného úhlu pohledu. Představte si, že máte k dispozici finance okolo čtyřiceti až padesáti milionů korun právě na nákup něčeho, co by mohlo být pro Vás zajímavé. Dejme tomu, že musí jít o americké auto. Dostáváme se do situace, že se Vám dostane několika nabídek. Povětšinou se nejedná o nic moc zajímavého. Jak to, když v této hodnotě se nachází mnohem více vozidel? Část své viny na tom nesou soukromníci, kteří z rozličných důvodů nechtějí svá vozidla prodávat (o tom také později), část také autopůjčovny, které řadou takových vozidel disponují. U nich je důvod, proč vozidlo neprodat, jasný - finance (o tom také později). Ve výsledku se tedy tímto průnikem soukromníků a soukromníků s cílem na vozidlech vydělávat dlouhodobě dostanete do situace, ve které jsou Vám předhazovány drobky namísto toho, co dané hodnotě skutečně odpovídá. Tohle je tedy chyba vícero subjektů, která zapřičiňuje ještě větší převis poptávky nad nabídkou. Bohužel je to výsledek vývoje tohoto trhu. Půjčovny nepůjčovny, zde je výsledek absence růstu nabídky během dvou let. To se naštěstí změnilo, ale o levný špás skutečně nejde.
Poznámka autora: Zde je na vině celý trh. Není se čemu divit, když z nějakého důvodu není možné importovat jiné vozidlo nežli bídný pickup z devadesátek za přemrštěnou cenu. Tolik k situaci okolo importovaných vozidel. Co v případě různě upravených vozů? Opět za tím stojí trh, ale tentokrát legislativa, která z nějakého důvodu neumožnila rozvíjet trh, o který má část subjektů na trhu zájem (a oprávněný).
Strach z prodeje, nebo jen snaha o udržení investiční bubliny?
"Však co je na tom špatného? Jsou to peníze druhých!"
Bohužel jsou mnohá tato vozidla dnes vnímána jako investice. Zapřemýšlejte na okamžik - kdy jste naposledy viděli v provozu Bel Air, nebo DeLorean? Pokud se ptáte proč zrovna tato dvě vozidla, tak musíme zabrousit zpět do dob individuálního dovozu těchto vozidel. Jednalo se (společně s Chargerem R/T) o nejlevnější cestu k něčemu, co mělo punc exkluzivity. A také jich bylo nejvíce. DeLoreanů pět, Bel Airů pět z každé motorizace. Sám vím jen o dvou lidech, kteří dvě z uvedených vozidel provozují na denní bázi. Zatímco první z nich je dokonce prvním soukromníkem vlastnící uvedené z vozidel, u druhé osoby se jedná o výsledek několika měsíců shánění vozu. A víte, co mají společného? Ani jeden z nich nemá zájem o to vozidlo posílat dále do světa. Stejný postoj vidím i u kolegy, který jezdí s vínovým Chevroletem. Nemá zájem o to vozidlo prodávat. A proč taky? Je s ním spokojený. Takových ovšem nebývá mnoho. Stále jsou zde jedinci, kteří mají prostě a jednoduše prodávat něco, o co by mohla mít celá řada lidí zájem. Pročpak tomu tak je?
Podívejme se na předchozí bod. Za částku, kterou by za dané vozidlo utržili, je povětšinou nečeká nic, co by mohlo sloužit jako náhrada, případně jako cesta výše. A pokud jde o něco vlastního "od sebe pro sebe", tak je zde stále velice zdlouhává a nákladná legislativa, která dělá z těchto vozidel ekvivalent vozidel na trhu. Proto i po více než roce jsem těchto upravených vozidel neviděl příliš. Jednak za tím stojí skutečnost, že u některých vozů si nemůžu být tímto jistý, stejně tak je jich na trhu k dispozici méně, než by bylo asi zdrávo pro zdravou situaci na trhu. A že o tom vím své.
Proto je pro mnohé vlastníky takových vozidel lepší přistoupit na takzvanou výměnu. Jinými slovy dochází k výměně vozidla A za vozidlo B s možnými prostředky k vyrovnání ceny mezi danými vozy. Vlk se nažere, ale koza přitom zůstane celá. Jenže s tím také přichází úskalí této koncepce nákupu a to je skutečnost, že pro nákup něčeho (pro Vás) zajímavějšího potřebujete již něčím zajímavějším disponovat. Pokud jde o umělý trh založený na bizárnosti zvané nízké VIN kódy, tak zde si dovolím říct jen jedno - to auto jezdí stejně jako nově dovezené auto skrze Autobazar Deaton. Nic víc, nic míň.
Poznámka autora: Sám vlastním několik vozidel, kvůli kterým se mi tu a tam dostane nějaké té nabídky. Krom dvou nabídek jsem je všechny odmítnul. Proč? Ačkoliv bych z nich viděl slušnou finanční injekci, tak daná finanční injekce by mi nezajistila nic moc dalšího. Ostatně je to výsledek trhu, kterému legislativa nepřála a podle toho to vypadalo a také i vypadá. Nedělám si iluze o tom, že to mám jinak než (alespoň) část osob figurujících na daném trhu.
Má smysl se snažit něco zajímavého sehnat z druhé ruky, nebo jít cestou něčeho vlastního?
Zkráceně to druhé. Jděte cestou něčeho vlastního. Něčeho od sebe pro sebe. Nejde ani tak o trápení okolo daných vozidel na trhu, ale o to, že jde o výsledek Vaší práce a úsilí. Pro některé je i samotná cesta cílem.
Závěr
Nejde o to čím jezdíte. Nezáleží na tom, zda máte na účtě pár korun, nebo téměř přetéká penězi. Auto za několik (desítek) milionů neudělá z kašpara lepšího člověka, to ani zdaleka. A že o tom na základě svých zkušeností s různými lidmi vím své. Stejně tak nedělá auto za pár korun ze skvělého člověka něco podřadného. Berte to, prosím, v potaz. Jsou důležitější věci na světě než předražené a mnohdy i zbytečné auto.
-RB