Ahoj, rozhodl jsem se že každý týden vám sem hodím otázku k zamyšlení a když budete chtít můžete se s námi podělit o odpověď.

Otázka zní: Jaký je tvůj názor na dobrovolnictví a pomoc druhým?

Jsem toho názoru že je potřeba pomáhat druhým a pokud je to v našich silách tak naší pomocí můžeme někomu zlepšit život.

Záleží komu a jak. Jsou lidé, kteří si pomoc zasluhují. Pak jsou lidé odmítající pomoc a kdo ví co dalšího z více či méně racionálních důvodů. A pak jsou lidi, kde nás tím nemá vůbec smysl uvažovat. 

Dobrovolnictví může být přínosné, ale musí mít nějakou podstatu a pointu a ne jen "doin' that for sake of doing something." 

Tak za mňa je to dosť špecifická otázka. Jaky je tvoj názor na dobrovolnictví a pomoc druhým? No, ako dnes môžme sledovať veľa ľudí sa snaží pomáhať ľuďom len malé percento to skutočnosti robí, ako dnes môžme vidieť na videách, ako niekto pomáha bezdomovcovi údajne je toho viac no väčšina to robí pre sledovanosť a peniaze dnes POMAHAT ľuďom je dosť špecifické, pretože aj na tom ľudia dokážu zarábať a klamať ľudí skrz city pri tom pravda je iná. Podelím sa s niečím, čo som zažil a, ako som ja pomohol kamarátovi, ktorý nebol z najlepších pomeroch, čo sa týka rodiny ani finančne. Pametam na to ako, keby to bolo dnes, keď mi to povedal no hrozne sa hanbil, chodili sme do školy a všimol som si jedného dna, že všetci čakáme na autobus len on nie stojí na druhej strane a pozerá sa na nás, pozeral som sa na neho, ako prišiel autobus a všetci sme nastúpili on stále ostal vonku a nešiel s nami do autobusu bolo mi to divne. Ďalší deň som si všimol to iste zase nešiel na autobus pri tom mal tašku do školy všetko mysleli si, že to je lajdák a nechodí do školy pri tom som ho tam každý deň videl no neskôr stále, tak som zašiel za nim a opýtal sa, čo sa deje nič mi nepovedal, opakovalo sa to asi mesiac, potom mi to nedalo a schválne som ostal na zastávke, keď odišiel autobus a šiel za nim a opýtal sa ho, čo sa deje, preto tu stále stojí pokiaľ neodíde autobus, odpovedal mi, aby som si našetril peniaze. Pýtam sa ho, ako to myslíš: odpovedal mi: chodím do školy pešo, aby som si našetril peniaze pre svoju mladšiu sestru, ktorá bude mať narodeniny, aby som jej mohol kúpiť bábiku, ktorú veľmi chce a kočiarik,no ten výraz smutný a úplne unavený tak sme sa dali do reči a spoločne sme šli pešo do školy podotýkam asi 6km, takže chalan chodil každý deň 12km pešo len, preto, aby jeho mladšej sestre vyčaril úsmev na tvári,po pravde, keď som to počul tak mi to bolo ľúto a nedalo mi to to nechať len tak, pozbieral som, čo som mal našetrene a šiel za nim, v deň kedy si mal ísť kúpiť hračky pre mladšiu sestru som šiel z nim do obchodu zobrali sme, čo je treba a pri pokladni som mu cely nákup zaplatil a nikdy to neľutujem, pretože ten výraz a ta šťastná tvar to stalo za to, od tej doby sme najlepší kamaráti do teraz a naše kamaractvo tak pretrváva doteraz, chlapec teraz ma dom ženu 2 deti a prácu, čo mi to dalo do života ? Treba si všímať ľudí okolo nie každý to ma ľahké a hoc pomôžeš skutočne aspoň jednému človeku tak je to vždy viac, ako sa len prizerať.

No, co se pomoci druhým týče, řekl bych, že jak komu. Když mě bezdomovec požádá o jídlo, tak proč ne. Když mě požádá o peníze, tak vzhledem k mým předešlým zkušenostem, kdy jsem bezdomovci nějakou almužnu dal, a on si koupil krabicák, řeknu skoro vždycky, že u sebe nic nemám.

Dobrovolnictví. Už přibližně dva roky pomáhám na charitativní sbírce potravin pro ukrajinské rodiny pod záštitou římskokatolické církve (ačkoliv sám katolíkem nejsem), kdy rodinám uprchlých před válkou (především ženám s dětmi a důchodcům) rozdáváme balíčky se základními potravinami a ingrediencemi, případně nějakými poukázkami do supermarketu. Většinou tam dělám administrativu a zároveň něco jako tlumočníka, vzhledem k tomu, že ti lidi často neumí česky, a já ovládám ruštinu a do určité míry trochu i ukrajinštinu (většina příchozích je ale z Donbasu nebo jižní Ukrajiny, takže ukrajinštinu zase tolik neslyším), občas tam nějaké paní pomůžu odnést ten balíček (protože to jsou relativně těžké krabice) a myslím si, že je to hodně přínosné a mě, jakožto toho dobrovolníka to naplňuje. Přijíždějí nám tam ženy, co jsou samy s několika dětmi, protože jejich muž je na frontě nebo už ani není mezi živými, babičky, které tu jsou s vnuky, protože jejich synové a dcery zemřeli při raketových útocích, nebo dokonce i lidi bez rukou nebo bez noh. Myslím si, že lidem v nouzi bychom měli pomáhat. Nikdy jsem nezažil příjemnější u srdce pocit než když jsem někomu pomohl, a on mi zcela seriózně a upřímně požehnal.

Takže jo, dobrovolnictví se trochu i věnuju, a myslím si, že to je prospěšná činnost.

Když můžu tak pomůžu. Vesměs komukoliv kdo požádá nebo vidím, že ji potřebuje. Proto jsem i dobrovolný hasič abych mohl pomáhat druhým při živelných katastrofách. Bohužel co pozoruji tak ochota lidí pomáhat již není to co před pár lety a mělo by se to změnit. 

Tudíž odpověď je určitě ano měl by si pomáhat každý. 

Dle mého pomoc ostatním je určitě dobrá věc, sám permanentně potřebuji pomoct vzhledem tomu, že žiju s handicapem, když jsem byl mladší tak jsem jsi rozbil hlavu z čehož mám trvalé následky dodnes, především v oblasti komunikace, ale díky svým blízkým jsem to dostal na úroveň, že mohu pracovat a normálně žít. Sám taktéž občas pomáhám především pro různé náboženské organizace, nejvíce se angažuji v Muslimská obec v Praze a Arciděkanské římskokatolické farnosti v Chrudimi (pzn. Vím, je to paradoxní) tyto kontakty jsem získal během svého neúspěšného studia Religionistiky. Obecně jsi myslím, že státní "pomoc" chudým je špatná, jelikož jeho přerozdělování zdrojů (Peněz, oblečení, jídlo, atd..) je nespravedlivá a většinou jí dostávají lidi, kteří na tom tak bídně nejsou, aby jsi to nemohli pořídit samy.