Rodina Cassano

No kde začít… Jmenuju se Federico Cassano a tohle je můj příběh založení rodiny.

Nejdříve je dobré se pořádně představit. Narodil jsem se v Palermu v Itálii kde se psal můj prvotní příběh jakožto kluka, který ani nevěděl do čeho se motá. Mým tátou byl zesnulý Marco Torcetti a zesnulá matka Federica Torcetti. Byly jsme zazobanou rodinou v Itálii a žili jsme si spokojeně.

A ano, mým rodným příjmení není Cassano, ale Torcetti. Jméno jsem zdědil po své matce Federice. Úžasná to žena… Charismatická, pohledná a s dávkou ženskosti tvořila pro mě inspiraci pro mou budoucí ženu, se kterou jsem se opravdu oženil. Můj otec, Marco Torcetti. Byl muž dobrého srdce ale zároveň žralok v bankovnictví. Pracoval pro společnost jako generální ředitel banky Cassano. Vydělával dost peněz na to, aby matka nemusela pracovat. A tak se mi věnovala většinu času.

Vztahy jsme měli dobré, s matkou. Avšak otec byl podivín. Měl jsem ho jako vzor, ale po profesní stránce. Osobně jsme se pořádně ani moc nepoznali. Furt pracoval a neměl jsem moc příležitostí se s ním bavit. Proč? To jsem poznal chvilek pár potom, co jsem dovršil osmnácti. Avšak na to je ještě brzy.

Přeskočíme moje dětství, které nebylo odlišné od běžného bohatého dítěte. Studoval jsem na prestižních školách a to není moc zábavné na počtení. Nuže pojďme pokračovat.

Píše se právě čas, kdy se objevila první zmínka toho, že moje budoucí příjmení bude Cassano. Po dovršení osmnácti, tedy času kdy jsem tak akorát končil střední školu jsem byl jednou odvezen klasicky limuzínou. Avšak né do naší vily a né s mými řidiči. To jsem ovšem nevěděl. Muž který pro mě přijel, říkal, že je známý mého otce. Představil se mi jako Vincenzo Cassano. Byl to muž elegance, šarmantnosti a ani jsem neměl nejmenší pochyby, pač jeho vozidlo neslo logo banky, ve které můj otec pracoval. Říkal mi, že dnes mě odveze a že dnes mě na chvíli pohlídá, než můj otec nebo matka budou schopni pro mě dojet. Co si budeme, Palermo není žádné město, kde se žije lehce. I pro ty bohatší. Právě ti byly nejvíce ohrožený, proto jsem nenesl nejmenší pochyb o tom, že se něco stane.

Dojeli jsme na vilu onoho Vincenza. Byla to dechberoucí gotická stavba gigantických rozměrů. Vzalo mi to až dech. Všichni se ke mně chovali s veškerou pokorou a respektem. Byl jsem tam veleváženým hostem. Poté, co jsme došli k hlavním dveřím se tam objevila má matka i otec….

Dál si to asi umíte představit. Klasicky mi říkali, že teď se můj život změní a bude o mnoho lepší… Ano, oba rodiče nyní po smrti. Při ceremoniích, kdy jsem naivně věřil, jsem přijal příjmení Cassano po strýci Vincenzu Cassanovi. Právě zde se rozjel příběh úspěchů a pádů Federica Cassana, jakožto pravou rukou, šéfem a poté vládcem podsvětí Itálie.

Přeskočíme mnoho události a to včetně doby, co jsem přiletěl do San Andreas. Začátky, tedy pozdní začátky, byly jako pro každého těžké. Neměl jsem se o koho opřít a mým plánem nebylo nic jiného, než ovládnou podsvětí i tady. Což se mi díky Mala de Brentě také povedlo. Avšak to byl jen začátek něčeho většího, co se nyní odehrává. Proto i jí přeskočíme a přejdeme rovnou k založení rodiny.

Po době, co se rozpadla Mala de Brenta se zrodila jiná, mnohem tajnější a silnější organizace. Jmenuje se Pack. Nyní možná tak tajná není, ovšem furt je silná a funkční. I sem jsem byl díky dobrému kontaktu se Zairou Valentine přibrán a to na pravou ruku právě Zairy. Byla to skvělá doba, avšak by furt něco chybělo. Přeci jen, rozpadla se mi rodina, byl jsem uvězněn za řízení takovéto organizace. Měl jsem zkrátka pod sebou lidi, které jsem vedl někam.

Ano, v Packu jsem na pozici, kde bych vedl lidi, avšak k tomu jsem nebyl moc připouštěn a to z důvodů hned několika. Třeba mým stylem vedení, který neodpovídal a stále neodpovídá stylu vedení Packu jako celku. Smutný to příběh, avšak má šťastný konec.

Po sporech s Changrettou se vyrojila osoba, jmenuje se Matteo. Kluk, který chtěl být též donem, ale neměl tolika zkušeností. Po výhře nad Chengrettou se Changretta stáhl, odjel do Itálie a Matteo byl na pospas osudu nakonec přijat do Poison společnosti, která už v té době vlastnila několik barů. Včetně toho mého. Po dlouhém přemlouváním Zairy mi ho svěřila na starost, abych s ním započal svůj sen o znovuzrození opět silné rodiny, která se bude moct o sebe postarat. To se jim dařilo, našli si k sobě cestu. Matteo opravdu přikývl na to, že se nechá Federicem vést. Na oplátku mu Federico slíbil, že až nadejde správný čas, převezme žezlo rodiny námi vybudované a tím pádem bude šéfem, jak sám chtěl. Kdy to ovšem přijde? To nikdo neví, Ani já, ani Matteo.

Nyní se nacházíme v době kdy se píše problém mezi mnou, Katsukim, Stevem a dokonce i samotným Gonzalem. Všichni tři jsou silnými hráči a tak nešlo nic jiného než tedy opravdu stvrdit existenci rodiny a stmelit náš kolektiv, co jsme s Matteem během té dlouhé době, obchodech a tak podobně dali dohromady. A co se bude psát dál? Nikdo neví a velmi se těším na jeho pokračování.

Píše se tedy další kapitola příběhu Federica a jeho rodiny. Plynul tak čas, kdy Federico intenzivně řešil spor mezi Federicem a silnou trojkou. Na povrch se díky zdrojům informací, které Federico disponuje, dostala velice dobrá zpráva. A to ta, že Duck je dlouhodobě v hledáčku policie a je jen otázkou času, kdy rozjedou nějaké kroky. Bylo mu doporučeno se s ním nadále nestýkat a pokud možno se mu vyhýbat. Federico na doporučení dal a bylo jen opravdu otázkou času, než se rozjelo vyšetřování na plný „koule“. Po domovních prohlídkách, usvědčení a následném uzavření případu s následky, Federico byl dostatečně uspokojen a spokojen s výsledkem… Opět vyhrál.

Avšak radost moc dlouho nevydržela. Federico byl vystavený jiný výzvě… Dokonce to byla hrozba. Nikoliv pro něj, ale pro jeho přátelé. Krásného jednoho večera Federico zavítal v Canary, když v tom uviděl Mattea s velmi podivnou náladou. Ani se pomalu na Federica nepodíval a okamžitě pláchnul pryč. Ani na Federicovo rozkazy nebo snad volání nereagoval a tak se rozhodl ho hledat.

Tu náhle ho spatřil na střeše, jak zcela opilý, a další flaškou rumu leží na střeše svého podniku, Rione. Zkrátíme část, kdy Federico lezl nahoru a nějak se snažil Matteovi dostat do hlavy. Federica zarazilo, že zjistil, že i potom, co jsi v minulosti něco slíbili, tak i přes to nechce být nijak spojován s Packem, protože se cítí být furt ocáskem a především v nebezpečí. Určití lidi mu dlouho šlapali po hlavě a on jen nečině pokyvoval hlavou, jen proto, aby starého Federica neviděl držkovat na to, jak se chová. Hrozil, že nastane velké krveprolití z důvodu toho, že si dlouhodobě budoval nenávist k lidem, které osobně Federico má rád a považuje je za vlastní. Proto Federico byl postaven před rozhodnutím. Buď Pack nebo rodina Cassano.

Federico moc dlouho neváhal a jeho rozhodnutí padlo na svojí rodinu. Přeci jen, byly to jeho lidi, kteří dělali přesně to, co Federico požadoval. Během konfliktů se silnou trojkou předváděli krásný výkon a nedávali Federicovi ani možnost pomyslet, zda-li jim může vlastně věřit. I přes moje apely, že nejsme stále dostatečně připravení na odpojení si Matteo stál za svým a tak jsem udělal potřebné kroky, abych nebyl členem Packu.

Tím skončila velká kapitola Federica a Packu. A píše se nová… Rodina Cassano. Spolek Italských mafiánů prahnoucí po chtíči opět velet podsvětí, jako tomu bylo dříve. Tentokrát je to opravdu vše, co se doteď dělo. Co bude příště?

Rodina Di Costa

Osobně, o sobě tvrdím že nejsem zrovna typ člověka. Který se dokáže dostatečně skrývat, ovšem.. Loajalita a čest, mě stále drží na nohou.. Jmenuji se Matteo Di Costa, a můj příběh o založení rodiny právě začíná.

Většinou, o sobě říkám. Že nejsem tak zajímavý, jak si někteří mohou myslet. Po mém narození jsem prožil nejhezčí vzpomínky na Sicilii v Palermu. Otec byl známý obchodník s obuví, a má matka byla účetní v rodinném podniku, až na jejich nevydařený vztah který se rozpadl po mém narození, jsem zažíval úžasné dětství. Jako dítě jsem pořád musel něco provádět s kamarády, už jako malý jsem pobíhal po městě a poznával zdejší podsvětí.

Ovšem, byl jsem poměrně známé dítě, hlavně díky jménu Di Costa. Má rodina měla menší bar, kolem kterého se podnikali různé věci. Prvně podnik ovládal můj dědeček, po něm se také jmenuji. Ale po jeho zdravotních problémech a následném úmrtí, podnik převzal strýc Giuseppe Di Costa. Jak to bývá, ze začátku člověk provede pár přešlapů.. Ale nikdo z kruhu rodiny nečekal, že ten přešlap bude stát rodinu né malé ztráty včetně života mé matky.

Psal se rok 2007, v Palermu vypukla válka klanů. Na jedné straně byla rodina Di Costa, na druhé rodina Savastano. Savastanovi ovládali převážně okresy kolem Neapole a Calabrie, ale moc v těchto okresech jim nestačila. Po tom, co se Savastanovi začali zajímat o naší část Palerma, naše rodina provedla pár operací které je měli zneškodnit. Jako každý sobotní večer.. Vyvedl strýc mojí matku do divadla, převážně vždy chodili pěšky strýc Giuseppe se rád ukazoval i jako obyčejný člověk. Potom co vyšli ven, a ušli pár kroků.. Začala střelba, moje matka obětovala svůj život na záchranu svého bratra. Po tom co zazněli výstřely, Giuseppe vzal mojí matku do náruče a běžel k nám domů. Matka bohužel nepřežila, a rázem se můj život kompletně otočil. Otec využil situace, unesl mě do států a následně jsem cestoval. Tuto etapu s dovolením přeskočím.

Po rocích učení a dostudování školy, jsem se v 18ti rozhodl utéct a vrátit se domů. Kde se mi podařilo objevit strýce a poslední podniky které krachovali. Ihned jsem nabídl své ekonomické vzdělání a podniky začali prosperovat, následně jsem se dozvěděl vše o své rodině. Včetně nelegální stránky, a začal jsem se zajímat i o tuto stránku která mi vyhovovala více. Po přebrání a vrácení našeho majetku jsem se rozhodl vydat do San Andreas, vyhledat svého přítele.

Začátky byly těžké, ovšem našel jsem si cestu k rodině Chengretta. Kterou vedl jistý Stefano Chengretta, krom peněz a zajímání o zdejších skupinách jsem získal i nového a pravého bratra. Vinicio Cattaneo, hned ze začátku se mě ujal a vysvětlil mi jak věci tady fungují. Pár měsíců jsem byl pod vedením dona Chengretty, než jsem přišel s nabídkou že odkoupím jeho majetek a budu s Vinniem vládnout, don nabídku přijal a začala doba prvních problémů a obchodů.

Poté co nás zradil první člen naší rodiny, jsme provedli pár nepovedených akcí.. Řeknu na rovinu, posral jsem to. Po prvních i když negativních rozhovorech se Zairou Valentine, se ukázal člověk který mi změní budoucnost jednou pro vždy.. Federico Cassano. Nebudu vám lhát, Federico nikdy nechápal Stefanovi záměry s námi. I když jsem byl don, Chengretta byl můj rádce a zkušenost, takže jsem některé věci nechával na něm.. Jako třeba vyjednávání s Federicem. Které Stefano obrátil jen pro svůj prospěch, a následně to šlo z kopce.. Jednoho večera, se semnou chtěl sejít Stefano. Přišel jsem sám a beze zbraně, tehdy jsem pocítil zradu svých lidí a měl jsem možnost zemřít nebo odejít a nikdy se nevracet.

Pár dní na to, nevěděl jsem co dělat. Zajel jsem za Zairou, i když jsme nezačali nejlépe nabídla mi pomoc. Pomohla mi dostat se z tragické situace a tak jsem byl pod její vlajkou, v tu dobu jsem ani netušil.. Že by se mě mohl ujmout někdo jiný. Jednoho večera, toulal jsem se po Los Santos, když.. Zaira mě zavolala do podniku Federica Cassana. Ten mi nabídl nabídku, kterou jsem nemohl odmítnout.. Né v situaci v jaké jsem se nacházel, polovina mých lidí mě chtěla zabít a peníze už pomalu docházeli.. A štědrá nabídka začít podnikat s ním, a můj návrat na trůn se mi zalíbila. Pár měsíců jsem dělal převážně sám, než se ozval Vinicio.. Můj bratr který mě zradil, zprvu jsem ho chtěl zabít ale stále to byl můj bratr a nejlepší přítel. Začal jsem se s ním scházet častěji, a po vyříkání našich problémů z minulosti jsem ho představil Federicovi. Ten jej přijal s otevřenou náručí, a já měl zpátky nejlepšího parťáka.

Pár měsíců s Federicem vládneme, a už vůbec nemyslím na nějaký svůj pomyslný trůn. Poznal jsem pravého šéfa a troufám si říct že i vzor, ale i když zažíváte krásné časy vždy se najde někdo kdo vám chce znepříjemnit den. Aktuálně se nacházíme v těžkých dnech, problém mezi námi, Yakuzou, Duckem a dokonce i Laguna začíná testovat i naší trpělivost. Ale neplánuji svůj sen zahodit, né teď. A co se bude dít dál?

Nebylo tomu dlouho, a pár problémů vyústilo do velkého konfliktu tří stran. Byl jsem stále ve střehu, hlídal teritorium rodiny a ochraňoval své lidi které dnes nazývám bratry. Jednoho večera, byl jsem s Federicem v nějakým baru.. Zjistili jsme že na Steva Ducka se třepe pomalu celý oddělení PSA, byl jsem spokojenej po tý době co jsem pořád chodil ozbrojenej. Byl to fajn pocit, potom to už šlo dobře domovní prohlídky, důkazy věděli jsme o každým kroku. A když byl klid nastalo sbírání zákazníků kteří kupovali naše zboží. Zase bylo o něco lépe, ale pořád mi něco chybělo.

Co si budem, po těch měsících kolem Packu se těch lidí kolem mě vystřídalo dost. Někteří byly Packem nechtění jiní zase byly jeho součástí. Dělal jsem si na všechny svůj názor, všechno co jsem se dozvěděl z venku a kolem té skupiny jsem si ověřoval. Dokonce ani Federico mi nikdy nepověděl tolik o Packu jako lidi kteří v něm nebyly.

Jednoho dne, byl jsem doma a flákal se, ten den jsem hodně přemýšlel o smyslu proč být toho součástí a proč se nadále přetvařovat. Přišel večer a já se rozhodl zajet do Canary na drink, nebylo mi nejlépe ale řekl jsem si že společnost mi udělá dobře. Sakra hodně jsem se pletl, narazil jsem na Federica a pár lidí. Vzal jsem flašku rumu a šel někde do klidu, Federico po mě něco chtěl ale v ten večer byl opravdu jediný koho bych chtěl vidět. Vylezl jsem si na střechu svojí tělocvičny a tam si v klidu popíjel, ale náhle.. Slyším uvzdychaný hlas a vidím Federica lezoucího na žebříku, samozřejmě že jsem si řekl slova jako "Kurva, jak to ten dědek vylezl". Byl jsem z jeho přítomnosti tak unavený, že jsem mu o všem řekl, o Packu o něm o tom jak to prostředí nemám rád a pokud chce, ať se mě zbaví kulkou do hlavy. Nakonec po pár hodinách rozhovoru, odešel a pár dní na to začal to co bych od něj nečekal a nakonec to nečekalo víc lidí odešel z Packu. Asi si říkáte, že jsem ho k tomu donutil.. A popravdě? Ano, pokud by to neudělal přišel by o nás všechny a zůstal by tam, kde byl když jsem ho poznal. Jeho rozhodnutí má svá rizika, ale po tom čím jsem si v San Andreas prošel. Nechci být něčí poslíček či čistič, kdyby mě viděl strýc.. Co by si o mě řekl. Zatím se nám daří dobře, a nehodlám nikde obcházet! Že bych se někdy opravdu dostal na vrchol? Uvidíme nebudu předbíhat.

A něco dodáme!

Inu, na závěr, hovoříc za Mattea a mě samotného. Tenhle příběh by se neodehrál nebýt našich stávajících členů. A protože se chceme rozvíjet a dát šanci ostatním se zapojit do našeho příběhu a třeba přinést do další kapitoly něco nového, rádi bychom tuto možnost poskytli. Všichni kdo by měli zájem se mi můžou ozvat na discordu (f3nixar) a můžeme se případně pobavit o tom jestli právě tebe pustíme do našeho příběhu.

Příběh se bude dalšími příspěvky rozvíjet. Bude to takový záznam toho, jak moc se my posouváme nebo stagnujeme. Možná taky upadáme. To jest uvidíme v budoucnosti!