KONGRES SAN ANDREAS
Návrh č. 244/0
Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon č. 1/2020, Ústava San Andreas
ze dne 20.03.2025
1. Zákon upravuje Článek 14.
(1) Nadpoloviční většina všech členů Kongresu může v hlasování s okamžitou platností rozpustit Kongres.
(2) Vrchní Nejvyšší soud San Andreas může kdykoliv rozpustit Kongres pro nečinnost orgánu jako celku nebo z důvodu protiústavního jednání Kongresu.
2. Zákon upravuje Hlavu IV (Moc soudní)
Článek 21.
Soudní moc vykonává jménem San Andreas vrchní nejvyšší soud a jemu podřízené soudy.
Článek 22.
(1) V čele vrchního soudu stojí předseda vrchního soudu, který je jmenován a odvoláván se souhlasem Kongresu je-li to odsouhlaseno nadpoloviční většinou hlasů členů Kongresu.
(2) Předseda Kongresu odvolá předsedu vrchního soudu i bez souhlasu Kongresu povinně vždy, když:
a) není trestně bezúhonný
b) dopustí se prokazatelného trestného činu,
c) o to požádá sám předseda.
(13) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
(4) Zaměstnance vrchního soudu jmenuje a odvolává předseda vrchního soudu.
(2) Soudce Vrchního soudu jmenuje a odvolává předseda vrchního soudu.
(3) Soudce Nejvyššího soudu odvolává a jmenuje předseda Nejvyššího soudu.
(45) Soudcem Zaměstnancem vrchního soudu může být jmenován pouze bezúhonný občan.
Článek 23.
(1) Nejvyšší soud San Andreas je nejvyšším orgánem soudní moci v San Andreas.
(2) Nejvyšší soud San Andreas rozhoduje:
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti právnických nebo fyzických osob proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do jim ústavně zaručených základních práv a svobod,
c) o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím podřízených soudů,
d) o jiných právních věcech, o nichž to zákon stanoví.
(4) Nejvyšší soud dbá na jednotný výklad a jednotné uplatňování právních předpisů prostřednictvím vlastní rozhodovací činnosti. Stejně tak zajišťuje i plnění úkolů veřejné kontroly soudnictví a dohlíží na dodržování zákonnosti a kontrolu rozsudků podřízených soudů.
(5) Nejvyšší soud rozhoduje jako soud posledního stupně. Vůči jeho rozhodnutím neexistuje opravný prostředek.
Soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
d) o rozsudku trestněprávních sporů.
Článok 24.
(1) V čele vrchního soudu stojí předseda vrchního soudu, který je jmenován a odvoláván se souhlasem všech členů Kongresu.
(2) Vrchní soud rozhoduje:
a) o rozsudku v trestněprávních a občanskoprávních sporech
b) o žalobách, opravných prostředcích proti rozhodnutím, zásahům, jiným opatřením nebo nečinnosti v oblasti veřejné správy,
c) o právech, povinnostech a právem chráněných zájmů fyzických osob, právnických osob nebo státu,
e) o jiných právních věcech, o nichž stanoví zákon.
(3) Vrchní soud rozhoduje jako soud prvního a druhého stupně. V prvním stupni rozhoduje věc jakýkoli soudce, v druhém stupni rozhoduje o věci vždy předseda soudu.
(4) Rozsah pravomocí předsedy vrchního soudu stanoví zákon.
Článek 254
(1) Rozhodnutí soudu v řešení bezprecedentního sporu jsou okamžitě platná, soud smí udělit trest i na základě morálnosti činu.
(2) Rozhodnutím soudu vzniká precedent, který je užit při budoucím řešení stejných a podobných sporů.
(3) Precedentem vzniká Ratio decidendi, který se staví na stejnou úroveň jako zákon.
Článek 265.
(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
3. Zákon upravuje Hlavu V (Závěrečná ustanovení)
Článek 267.
Kongres jmenovaný ve volbách následovaných po uvedení této Ústavy v platnost se považuje za platně jmenovaný podle této Ústavy.
Článek 278.
Ústavní pořádek San Andreas tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod a ústavní zákony přijaté v souladu s touto Ústavou.
Článek 289.
Tato Ústava nabývá účinnosti dnem jejího přijetí.
Článek 30.
Předseda vrchního soudu, který v této funkci působil do dne přijetí ústavního zákona, kterým se mění organizace soudů a zřizuje se Nejvyšší soud, se po uvedení této změny ústavy v platnost překládá k Nejvyššímu soudu San Andreas, přičemž se považuje za platně jmenovaného předsedu Nejvyššího soudu podle této Ústavy.
Odůvodnění:
Navrhuji zrušení Nejvyššího soudu San Andreas z jednoduchého důvodu – byl vytvořen primárně pro bývalého předsedu Vrchního soudu San Andreas, pana Arnolda Cornella a to pouze proto, aby někdo kontroloval činnosti Vrchního soudu, který však tuto funkci odmítl, protože jsme v této věci pochybily - byl dosazen námi, aniž by jsme to sním prokonzuntovali (Pán Cornell nikdy neměl o tuto pozici zájem). Tento návrh proto odstraňuje ze zákona Nejvyšší soud, přičemž některé prvky z předchozích novel, například Článek 22, zůstávají zachovány. Nejvyšší soud měl být zrušen již ve chvíli, kdy pan Cornell tuto pozici odmítl a vzdal se ji. Návrh tedy vrací systém zpět k původnímu znění zákona, avšak s úpravami, které umožňují jmenování a odvolání předsedy Vrchního soudu. Dosazení pána Cornella bylo v plánu z důvodu, že v té době byl jediným vhodným jedincem na pozici předsedy nejvyššího soudu, který by mohl dohlížet na činnosti vrchního soudu, tak jsme se shodli v tehdejší sestavě Kongresu.
Nejvyšší soud je v našem soudním systému nadbytečný, protože veškeré jeho záležitosti by mohl řešit Vrchní soud. Zrušení Nejvyššího soudu by tedy nepřineslo žádnou zásadní změnu, jelikož Vrchní soud již v minulosti řešil obdobné záležitosti. Bylo by proto logické tyto instituce sloučit. Tento krok by neměl žádný vliv na soudních rozhodnutí. Navíc většina soudních sporů končí právě na Vrchním soudu, což činí existenci Nejvyššího soudu zbytečnou. Předseda Vrchního soudu odvádí svou práci výborně a jsem přesvědčena, že by okamžitě zasáhl v případě jakéhokoliv pochybení soudce.
V Blueberry dne 20.03.2025
Mgr. Elizabeth Hawkins
[ic-only]
KONGRES SAN ANDREAS
Návrh č. 244/0
Ústavní zákon, kterým se mění ústavní zákon č. 1/2020, Ústava San Andreas
ze dne 20.03.2025
1. Zákon upravuje Článek 14.
(1) Nadpoloviční většina všech členů Kongresu může v hlasování s okamžitou platností rozpustit Kongres.
(2) Vrchní Nejvyšší soud San Andreas může kdykoliv rozpustit Kongres pro nečinnost orgánu jako celku nebo z důvodu protiústavního jednání Kongresu.
2. Zákon upravuje Hlavu IV (Moc soudní)
Článek 21.
Soudní moc vykonává jménem San Andreas vrchní nejvyšší soud a jemu podřízené soudy.
Článek 22.
(1) V čele vrchního soudu stojí předseda vrchního soudu, který je jmenován a odvoláván se souhlasem Kongresu je-li to odsouhlaseno nadpoloviční většinou hlasů členů Kongresu.
(2) Předseda Kongresu odvolá předsedu vrchního soudu i bez souhlasu Kongresu povinně vždy, když:
a) není trestně bezúhonný
b) dopustí se prokazatelného trestného činu,
c) o to požádá sám předseda.
(13) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
(4) Zaměstnance vrchního soudu jmenuje a odvolává předseda vrchního soudu.
(2) Soudce Vrchního soudu jmenuje a odvolává předseda vrchního soudu.
(3) Soudce Nejvyššího soudu odvolává a jmenuje předseda Nejvyššího soudu.
(45) Soudcem Zaměstnancem vrchního soudu může být jmenován pouze bezúhonný občan.
Článek 23.
(1) Nejvyšší soud San Andreas je nejvyšším orgánem soudní moci v San Andreas.
(2) Nejvyšší soud San Andreas rozhoduje:
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti právnických nebo fyzických osob proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do jim ústavně zaručených základních práv a svobod,
c) o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím podřízených soudů,
d) o jiných právních věcech, o nichž to zákon stanoví.
(4) Nejvyšší soud dbá na jednotný výklad a jednotné uplatňování právních předpisů prostřednictvím vlastní rozhodovací činnosti. Stejně tak zajišťuje i plnění úkolů veřejné kontroly soudnictví a dohlíží na dodržování zákonnosti a kontrolu rozsudků podřízených soudů.
(5) Nejvyšší soud rozhoduje jako soud posledního stupně. Vůči jeho rozhodnutím neexistuje opravný prostředek.
Soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
d) o rozsudku trestněprávních sporů.
Článok 24.
(1) V čele vrchního soudu stojí předseda vrchního soudu, který je jmenován a odvoláván se souhlasem všech členů Kongresu.
(2) Vrchní soud rozhoduje:
a) o rozsudku v trestněprávních a občanskoprávních sporech
b) o žalobách, opravných prostředcích proti rozhodnutím, zásahům, jiným opatřením nebo nečinnosti v oblasti veřejné správy,
c) o právech, povinnostech a právem chráněných zájmů fyzických osob, právnických osob nebo státu,
e) o jiných právních věcech, o nichž stanoví zákon.
(3) Vrchní soud rozhoduje jako soud prvního a druhého stupně. V prvním stupni rozhoduje věc jakýkoli soudce, v druhém stupni rozhoduje o věci vždy předseda soudu.
(4) Rozsah pravomocí předsedy vrchního soudu stanoví zákon.
Článek 254
(1) Rozhodnutí soudu v řešení bezprecedentního sporu jsou okamžitě platná, soud smí udělit trest i na základě morálnosti činu.
(2) Rozhodnutím soudu vzniká precedent, který je užit při budoucím řešení stejných a podobných sporů.
(3) Precedentem vzniká Ratio decidendi, který se staví na stejnou úroveň jako zákon.
Článek 265.
(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
3. Zákon upravuje Hlavu V (Závěrečná ustanovení)
Článek 267.
Kongres jmenovaný ve volbách následovaných po uvedení této Ústavy v platnost se považuje za platně jmenovaný podle této Ústavy.
Článek 278.
Ústavní pořádek San Andreas tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod a ústavní zákony přijaté v souladu s touto Ústavou.
Článek 289.
Tato Ústava nabývá účinnosti dnem jejího přijetí.
Článek 30.
Předseda vrchního soudu, který v této funkci působil do dne přijetí ústavního zákona, kterým se mění organizace soudů a zřizuje se Nejvyšší soud, se po uvedení této změny ústavy v platnost překládá k Nejvyššímu soudu San Andreas, přičemž se považuje za platně jmenovaného předsedu Nejvyššího soudu podle této Ústavy.
Odůvodnění:
Navrhuji zrušení Nejvyššího soudu San Andreas z jednoduchého důvodu – byl vytvořen primárně pro bývalého předsedu Vrchního soudu San Andreas, pana Arnolda Cornella a to pouze proto, aby někdo kontroloval činnosti Vrchního soudu, který však tuto funkci odmítl, protože jsme v této věci pochybily - byl dosazen námi, aniž by jsme to sním prokonzuntovali (Pán Cornell nikdy neměl o tuto pozici zájem). Tento návrh proto odstraňuje ze zákona Nejvyšší soud, přičemž některé prvky z předchozích novel, například Článek 22, zůstávají zachovány. Nejvyšší soud měl být zrušen již ve chvíli, kdy pan Cornell tuto pozici odmítl a vzdal se ji. Návrh tedy vrací systém zpět k původnímu znění zákona, avšak s úpravami, které umožňují jmenování a odvolání předsedy Vrchního soudu. Dosazení pána Cornella bylo v plánu z důvodu, že v té době byl jediným vhodným jedincem na pozici předsedy nejvyššího soudu, který by mohl dohlížet na činnosti vrchního soudu, tak jsme se shodli v tehdejší sestavě Kongresu.
Nejvyšší soud je v našem soudním systému nadbytečný, protože veškeré jeho záležitosti by mohl řešit Vrchní soud. Zrušení Nejvyššího soudu by tedy nepřineslo žádnou zásadní změnu, jelikož Vrchní soud již v minulosti řešil obdobné záležitosti. Bylo by proto logické tyto instituce sloučit. Tento krok by neměl žádný vliv na soudních rozhodnutí. Navíc většina soudních sporů končí právě na Vrchním soudu, což činí existenci Nejvyššího soudu zbytečnou. Předseda Vrchního soudu odvádí svou práci výborně a jsem přesvědčena, že by okamžitě zasáhl v případě jakéhokoliv pochybení soudce.
V Blueberry dne 20.03.2025
Mgr. Elizabeth Hawkins
WF06X