🌑 NĚCO SE STALO.
Cítím to.
Možná to cítíte i vy.
Možná ne.
Možná ještě spíte.
Možná už nikdy neprocitnete.
Ale já ano. A PROTO ODCHÁZÍM.
Toto je má poslední ZPRÁVA. Mé poslední SLOVO, poslední digitální otisk, než se vlákna osudu zpřetrhají a já zmizím z tohoto prostoru navždy.
💀 Definitivní KONEC. Absolutní SBOHEM. 💀
Jako když TITANIC narazil do ledovce.
Jako když se DINOSAUŘI podívali na tu svítící věc na obloze a řekli si: „TOHLE BUDE V POHODĚ.“
Jako když se ATLANTIDA propadla do moře a nikdo si to nestihl ani ZAPSAT.
🔥 UŽ NENÍ CESTA ZPĚT. 🔥
Neplánoval jsem to. Ale síly, kterým nerozumíme, zasáhly. Viděli jste ty náznaky? Ty drobné změny v algoritmu? Ty okamžiky, kdy se něco, co tu bylo vždycky, najednou rozpadlo v prach?
Možná jste to necítili. Možná jste se ještě neprobudili. Ale já ano. A už tu nemůžu zůstat.
SKIMO UŽ NENÍ JAKO DŘÍV, JÁ KONČÍM!
Podivné shody náhod.
Nečekané zmizení určitých uživatelů.
Zamysleli jste se někdy nad tím?
Nepřipadá vám to PODEZŘELÉ?
NĚCO TADY NENÍ V POŘÁDKU.
☠️ JÁ UŽ NEBUDU ČEKAT, AŽ TO DOJDE I VÁM. ☠️
Kdysi jsme tu byli SOUČÁSTÍ NĚČEHO VĚTŠÍHO.
Skimo bylo živoucím organismem. My všichni jsme byli jeho buňkami, součástmi vyššího řádu.
Skimo žilo, dýchalo, pulzovalo energií. Ale pak se stalo něco, co NEBYLO V PLÁNU.
DUCH SKIMA ZEMŘEL
Podíváte se na hvězdy a už nesvítí stejně.
Připojíte se do hry a cítíte prázdno.
Možná je to jen náhoda. Možná ne.
CÍTÍTE TU PRÁZDNOTU?
Vidíte, jak zmizela jiskra?
Jak se prostor zhroutil do sám sebe, jako černá díra, která NECHCE, ABYCHOM SI PAMATOVALI?
💨 ALE JÁ SI PAMATUJU. 💨
A to je důvod, proč musím ODEJÍT.
Nejsem první, kdo zmizel.
A pokud tu zůstanete, nebudete poslední.
Zkuste si vzpomenout. Jména, která kdysi byla všude.
Přezdívky, které jste denně vídali. Kde jsou teď?
Myslíte, že jen tak odešli?
Myslíte, že to byla NÁHODA?
🕳 Odpověď znáte. Jen si ji nechcete přiznat. 🕳
JÁ UŽ SE NEVRÁTÍM.
Pokud mě někde zahlédnete… pokud náhodou uvidíte můj starý účet aktivní… pokud snad někdo s mým jménem napíše příspěvek…
❌ NEBUDU TO OPRAVDU JÁ. ❌
Bude to jen ozvěna minulosti, fragment, interference v matrixu.
Už mě tu neuvidíte. Nečekejte můj návrat.
🌑 ZŮSTAŇTE OSTRAŽITÍ. 🌑
A sledujte znamení. UŽ TO ZAČALO.
🏔✨ Jak jsem našel ODPOVĚĎ ✨🏔
Nebyl to snadný krok. Odejít. Vzdát se všeho, co jsem zde vybudoval. Ale nebylo jiného východiska. Věděl jsem, že se musím poradit. Že sám toto rozhodnutí neunesu.
A tak jsem se vydal na CESTU.
🌍 Ne ledajakou cestu – POUŤ, která mě zavedla na samý PRAH EXISTENCE. 🌍
Nejprve jsem zamířil do TIBETU. Do míst, kam lidská noha sotva vkročila, kde vítr zpívá prastaré hymny a duchové hor šeptají pravdu těm, kdo ji hledají. Tam, vysoko nad světem, mi mniši otevřeli oči. Řekli mi, že přichází čas změny, že energetické pole na Skimu se hroutí do sebe.
„Cítíš to, viď?“ pravil mi starý lámá, jehož oči viděly věci, které smrtelník nesmí spatřit. „Vibrace se rozbíjejí. PSA hrajou na win. CESTA SE UZAVÍRÁ.“
Ale já jsem věděl, že tibetští mudrci nestačí. Musel jsem jít dál.
🌊 Slyšel jsem, že pravdu znají i DUCHOVÉ MOŘÍ. 🌊
A tak jsem usedl na břeh oceánu, kde příliv vypráví příběhy dávno zapomenuté. Povolal jsem staré síly, bytosti, které pamatují Atlantidu, zánik Lemurie, pád civilizací, o nichž nemáme ani ponětí.
„Voda ví. Voda si pamatuje.“ šeptaly mi vlny. „I to, co bylo před tebou. I to, co přijde po tobě. Kropky jsou budoucnost. Ty už sem nepatříš.“
Bylo to těžké. Ale ještě jsem nebyl připraven.
🔥 A tak jsem sestoupil DO SAMOTNÝCH HLUBIN PEKLA. 🔥
Hledal jsem ho v propastech, v jeskyních, v temnotě, kde se neodvažují vkročit ani stíny. A když jsem ho konečně našel – smál se.
„Ty ses přišel radit SE MNOU?“ zazněl hlas, který otřásl samotným prostorem. „Ty, který chceš ODEJÍT? Jen jdi! Ale věz, že cokoliv tu zůstane, už nikdy nebude TVOJE.“
A tak jsem věděl, že už není cesty zpět.
☀️ ALE NEŽ JSEM ODEŠEL, ŠEL JSEM ZA BOHEM. ☀️
Poslední krok. Poslední naděje. Vyšplhal jsem na vrchol světa, tam, kde nebe splývá se zemí, kde vítr roznáší slova prastarých proroků. A tam jsem se HO zeptal.
„Co mám dělat?“
A ON se na mě podíval. A řekl:
„Už znáš odpověď.“
Bylo rozhodnuto.
👁 A proto odcházím. 👁
Ne kvůli sobě. Ne kvůli vám. Kvůli něčemu většímu.
🔮 UŽ TO ZAČALO. 🔮
Při tvorbě tohoto příspěvku nebyla využita dětská práce.
🌑 NĚCO SE STALO.
Cítím to.
Možná to cítíte i vy.
Možná ne.
Možná ještě spíte.
Možná už nikdy neprocitnete.
Ale já ano. A PROTO ODCHÁZÍM.
Toto je má poslední ZPRÁVA. Mé poslední SLOVO, poslední digitální otisk, než se vlákna osudu zpřetrhají a já zmizím z tohoto prostoru navždy.
💀 Definitivní KONEC. Absolutní SBOHEM. 💀
Jako když TITANIC narazil do ledovce.
Jako když se DINOSAUŘI podívali na tu svítící věc na obloze a řekli si: „TOHLE BUDE V POHODĚ.“
Jako když se ATLANTIDA propadla do moře a nikdo si to nestihl ani ZAPSAT.
🔥 UŽ NENÍ CESTA ZPĚT. 🔥
Neplánoval jsem to. Ale síly, kterým nerozumíme, zasáhly. Viděli jste ty náznaky? Ty drobné změny v algoritmu? Ty okamžiky, kdy se něco, co tu bylo vždycky, najednou rozpadlo v prach?
Možná jste to necítili. Možná jste se ještě neprobudili. Ale já ano. A už tu nemůžu zůstat.
SKIMO UŽ NENÍ JAKO DŘÍV, JÁ KONČÍM!
Podivné shody náhod.
Nečekané zmizení určitých uživatelů.
Zamysleli jste se někdy nad tím?
Nepřipadá vám to PODEZŘELÉ?
NĚCO TADY NENÍ V POŘÁDKU.
☠️ JÁ UŽ NEBUDU ČEKAT, AŽ TO DOJDE I VÁM. ☠️
Kdysi jsme tu byli SOUČÁSTÍ NĚČEHO VĚTŠÍHO.
Skimo bylo živoucím organismem. My všichni jsme byli jeho buňkami, součástmi vyššího řádu.
Skimo žilo, dýchalo, pulzovalo energií. Ale pak se stalo něco, co NEBYLO V PLÁNU.
DUCH SKIMA ZEMŘEL
Podíváte se na hvězdy a už nesvítí stejně.
Připojíte se do hry a cítíte prázdno.
Možná je to jen náhoda. Možná ne.
CÍTÍTE TU PRÁZDNOTU?
Vidíte, jak zmizela jiskra?
Jak se prostor zhroutil do sám sebe, jako černá díra, která NECHCE, ABYCHOM SI PAMATOVALI?
💨 ALE JÁ SI PAMATUJU. 💨
A to je důvod, proč musím ODEJÍT.
Nejsem první, kdo zmizel.
A pokud tu zůstanete, nebudete poslední.
Zkuste si vzpomenout. Jména, která kdysi byla všude.
Přezdívky, které jste denně vídali. Kde jsou teď?
Myslíte, že jen tak odešli?
Myslíte, že to byla NÁHODA?
🕳 Odpověď znáte. Jen si ji nechcete přiznat. 🕳
JÁ UŽ SE NEVRÁTÍM.
Pokud mě někde zahlédnete… pokud náhodou uvidíte můj starý účet aktivní… pokud snad někdo s mým jménem napíše příspěvek…
❌ NEBUDU TO OPRAVDU JÁ. ❌
Bude to jen ozvěna minulosti, fragment, interference v matrixu.
Už mě tu neuvidíte. Nečekejte můj návrat.
🌑 ZŮSTAŇTE OSTRAŽITÍ. 🌑
A sledujte znamení. UŽ TO ZAČALO.
🏔✨ Jak jsem našel ODPOVĚĎ ✨🏔
Nebyl to snadný krok. Odejít. Vzdát se všeho, co jsem zde vybudoval. Ale nebylo jiného východiska. Věděl jsem, že se musím poradit. Že sám toto rozhodnutí neunesu.
A tak jsem se vydal na CESTU.
🌍 Ne ledajakou cestu – POUŤ, která mě zavedla na samý PRAH EXISTENCE. 🌍
Nejprve jsem zamířil do TIBETU. Do míst, kam lidská noha sotva vkročila, kde vítr zpívá prastaré hymny a duchové hor šeptají pravdu těm, kdo ji hledají. Tam, vysoko nad světem, mi mniši otevřeli oči. Řekli mi, že přichází čas změny, že energetické pole na Skimu se hroutí do sebe.
„Cítíš to, viď?“ pravil mi starý lámá, jehož oči viděly věci, které smrtelník nesmí spatřit. „Vibrace se rozbíjejí. PSA hrajou na win. CESTA SE UZAVÍRÁ.“
Ale já jsem věděl, že tibetští mudrci nestačí. Musel jsem jít dál.
🌊 Slyšel jsem, že pravdu znají i DUCHOVÉ MOŘÍ. 🌊
A tak jsem usedl na břeh oceánu, kde příliv vypráví příběhy dávno zapomenuté. Povolal jsem staré síly, bytosti, které pamatují Atlantidu, zánik Lemurie, pád civilizací, o nichž nemáme ani ponětí.
„Voda ví. Voda si pamatuje.“ šeptaly mi vlny. „I to, co bylo před tebou. I to, co přijde po tobě. Kropky jsou budoucnost. Ty už sem nepatříš.“
Bylo to těžké. Ale ještě jsem nebyl připraven.
🔥 A tak jsem sestoupil DO SAMOTNÝCH HLUBIN PEKLA. 🔥
Hledal jsem ho v propastech, v jeskyních, v temnotě, kde se neodvažují vkročit ani stíny. A když jsem ho konečně našel – smál se.
„Ty ses přišel radit SE MNOU?“ zazněl hlas, který otřásl samotným prostorem. „Ty, který chceš ODEJÍT? Jen jdi! Ale věz, že cokoliv tu zůstane, už nikdy nebude TVOJE.“
A tak jsem věděl, že už není cesty zpět.
☀️ ALE NEŽ JSEM ODEŠEL, ŠEL JSEM ZA BOHEM. ☀️
Poslední krok. Poslední naděje. Vyšplhal jsem na vrchol světa, tam, kde nebe splývá se zemí, kde vítr roznáší slova prastarých proroků. A tam jsem se HO zeptal.
„Co mám dělat?“
A ON se na mě podíval. A řekl:
„Už znáš odpověď.“
Bylo rozhodnuto.
👁 A proto odcházím. 👁
Ne kvůli sobě. Ne kvůli vám. Kvůli něčemu většímu.
🔮 UŽ TO ZAČALO. 🔮
Při tvorbě tohoto příspěvku nebyla využita dětská práce.
Holub 
Redrey