[1] §6 zrušeného zákona využívá pro právní řád státu San Andreas neznámý pojem „účinnost zákona“, který je však v jiných zemích běžným termínem používaným při tvorbě legislativy. Nejvyšší soud (dále jen „NS“) neočekává, že by se tento termín někdy používal, protože v našich podmínkách je účinnost totožná s platností zákona, tedy laicky řečeno, zákon je účinný a váže adresáty až tehdy, když je platný. Účinnost často představuje vlastnost předpisu, která stanovuje přesně vymezený čas, od kdy se předpis považuje za plně právně platný a všichni musí postupovat podle jeho ustanovení. Účinnost nemůže nikdy být dřívější než samotná platnost, protože až platností se právní předpis stává plnohodnotnou součástí právního řádu. Předpis sám musí nejdříve existovat – být platný, aby mohl být účinný – zavazovat k určitému jednání.

 

[2] §6 zrušeného zákona stanoví, že má být účinným dnem jeho přijetí, což představuje ten samý den, kdy byl uveden do návrhů zákonů – 8.5.2025 v 18:27, a k prvním oficiálním výsledkům o jeho přijetí přichází toho samého dne v 22:59, fakticky by se tak měl stát účinným okamžitě a měl by vázat Kongres k pravomocím z toho vyplývajícím, i když ještě nepřesáhl přednastavenou trojdenní lhůtu platnosti. Fakticky si tak Kongres sám nastavil podmínku, že je podle daného zákona možné konat okamžitě, ale platným bude až za tři dny, kdy nabude platnosti a stane se plnohodnotným zákonem, což v tomto případě představuje fatální chybu v legislativním procesu.

 

[3] Obecně celý předpis, ale především §3 zákona se snaží vykládat smysl vyššího právního předpisu – ústavy – i bez toho, aby na něj ústava přímo odkazovala nebo nabízela takovou možnost. Vyšší právní předpis má v tomto případě vyšší právní sílu a přednost před zákony a jinými právními normami. Výklad ústavy je možné změnit změnou samotné ústavy nebo výkladem NS v rámci jeho jazykových limitů, protože ten je oprávněn určovat výklad právních předpisů všeobecně, nikoliv pouze na předpisech konkrétní právní síly.

 

 

[4] Vzhledem k vážnosti situace a odkazu Kongresu na slova Nejvyššího soudu, který bezpochyby potvrdil nezbytnost pojistek v případě ochrany ústavního pořádku a základních práv a svobod, se Nejvyšší soud otevřeně vyjádří k navrhovanému zákonu, aby alespoň tímto způsobem pokusil zachránit rozvrat ústavního pořádku.

 

[5] Zákon v současném znění podporuje, aby vážné ústavní změny mohly být přijaty i těmi nejméně početnými kongresy, jaké je možné složit. Jak již Nejvyšší soud jednou vyjádřil, tyto kongresy postrádají opozici, konstruktivní a plnohodnotnou diskusi a legitimitu k přijímání vážných ústavních změn. Zákon sám o sobě nepřináší žádné hmatatelné pojistky a v žádném případě nenahrazuje rozhodnutí N-018. Naopak vrací právní stav do stejné situace, v jaké byl před rozhodnutím N-018, a otevírá dveře potenciálním změnám, kterým se rozhodnutí N-018 věnuje. Příkladem z hlediska nezbytné legitimity může být i poslední Kongres z volebního období v květnu, který měl pouze 4 členy, z nichž neměl ani polovinu ani nadpoloviční většinu plného Kongresu, přesto dokázal s lehkostí přijmout všechna rozhodnutí, která si za svůj krátký mandát stanovil.

 

[6] Nezbytnost věcného a dostatečného odůvodnění ústavních změn je možná opatřením, které na papíře vypadá dobře, ale v praxi nikoliv. Každý argumentačně znalý kongresman si dokáže sestavit argumenty k jakémukoliv návrhu, zvláště v době, kdy převládá umělá inteligence, a k řádnému odůvodnění návrhu nemusí kongresman zajít daleko, stačí použít několik klíčových slov. Do úplného obrázku patří také otázka, jak chápat pojem dostatečného odůvodnění, protože to je subjektivně vnímáno každou osobou. Nakonec by se Nejvyšší soud opět stal středem politických her a intrik, protože jako orgán odpovědný za kontrolu legislativy by tento pojem musel posuzovat na základě vlastního úsudku a výkladu, individuálně hodnotit každý předpis a poté se srovnávat s nespokojeností dotčených stran.

 

[7] Nejvyšší soud na závěr symbolicky konstatuje, že ústava ani ústavní zákony nemají sloužit libovůli politických sil. Ústava a ústavní zákony mají nastavovat základní demokratické a právní principy společnosti a státu, ochranu práv a svobod občanů a stabilitu demokratického zřízení. Ústava ani ústavní zákony nepředstavují novinový článek, inzerát nebo politické prohlášení, do kterého si zákonodárci mohou psát cokoliv; je to nejvyšší prvek demokratického systému, a proto je nezbytné, aby byly respektovány, zachovávány a interpretovány v souladu s jejich smyslem, bez jakýchkoliv záměrů je zneužívat k politickým účelům.

 

Brynjar Borsteinsson, J.D.
Soudce Nejvyššího soudu San Andreas