(( Veškeré informace v tomto příspěvku jsou fiktivní a týkají se pouze herního světa! ))
NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
STANOVISKO
k platnosti zákonů č. 257/2026, č. 258/2026
JUDr. Radovan Schneider, předseda Nejvyššího soudu San Andreas, rozhodl dne 12.11.2026 stanoviskem Nejvyššího soudu San Andreas ve věci posouzení platnosti zákonů č. 257/2026 a č. 258/2026, takto:
I. Zákon č. 257/2026, kterým se mění zákon č. 3/2018 o provozu na pozemních komunikacích, nenabyl platnosti ani účinnosti, neboť zákon nebyl přijat v souladu s ústavním pořádkem.
II. Zákon č. 258/2026, kterým se mění zákon č. 66/2021 o advokacii, nenabyl platnosti ani účinnosti, neboť zákon nebyl přijat v souladu s ústavním pořádkem.
III. Kongresu San Andreas se ukládá povinnost označit předmětné zákony za neplatné.
ODŮVODNĚNÍ:
Po přezkoumání podnětu zástupce z řad veřejnosti, ze dne dne 9.11.2026, jež byl Nejvyššímu soudu San Andreas adresován elektronickou formou dospěl soud toho názoru, že jej lze považovat za důvodný a Nejvyšší soud tak deklaruje neplatnost a neúčinnost recentních právních předpisů tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto stanoviska.
Nejvyšší soud deklaruje, že jest v rámci legislativního procesu triviální a současně rigidní povinností zákonodárného sboru perzistentně dodržovat taxativně stanovená pravidla vymezená v Ústavě San Andreas a jiných právních předpisech.
Soud má nesporně za prokázané, že zákony č. 257/2026 a č. 258/2026 byly přijaty v nesouladu s ustanovením čl. 16 odst. 3 Ústavy a § 4.1 písm. a) zákona č. 43/2021, neboť zákon nelze přijmout neprodleně. Nejvyšší soud se v předmětné věci téže odkazuje na předchozí rozhodovací praxi, neboť v meritu obsahově obdobný exces projednával pod sp. zn. N-021, N-007.
Nielen "formálne" porušenie zákona o platnosti právnych predpisov má vplyv na zrušenie zákona, ale aj samotný spôsob jeho prijatia. Nemožno ho považovať za platný ani v prípadoch, pokiaľ bol schválený spôsobom porušujúcim zákon, ako je napríklad značná prítomnosť stretu záujmu alebo porušovanie zákonných pravidiel subjektu, ktorý je zodpovedný za tvorbu legislatívy.
Nutno také upozornit na vztah § 7 písm. a) a § 49 písm. d) zákona č. 3/2018 o provozu na pozemních komunikacích. Podle § 7 písm. a) činí nejvyšší dovolená rychlost na dálnici a silnici pro motorová vozidla 150 km/h, nestanoví-li dopravní značení jinak. Znění § 49 písm. d) vyhlášené pod č. 257/2026 naproti tomu stanoví pro vymezené úseky dálniční sítě nejvyšší dovolenou rychlost 200 km/h.
V zájmu právní jistoty Nejvyšší soud považuje za vhodné, aby Kongres při případném novém vydání předpisu vztah obou ustanovení upravil výslovně, například doplněním odkazu na § 49 písm. d) přímo do § 7 písm. a).
Závěrem Nejvyšší soud konstatuje, že nad rámec výše uvedeného Kongres San Andreas nejednal v souladu s ustanovením § 3.2 zákona č. 43/2021, neb poslední řádně přijatý právní předpis nese označení 286/2026.
POUČENÍ:
Proti tomuto rozhodnutí neexistuje opravný prostředek.
JUDr. Radovan Schneider
předseda Nejvyššího soudu San Andreas