Datum narození: 23.06. 1995
Místo narození: USA, California, Los Angeles
Vzdělání: Výuční list - Automechanik, Maturita - Provozní technik
Praxe: Mechanik - 4 roky, Řidič kamionu - Aktuální
Licence: B, B+E, C, C+E
Trestní rejstřík: 1 rok odnětí svobody - Ujíždění hlídce
Rodina: Matka - Mia Foster (53 let), Otec - George Foster (56 let)
Zájmy: Auta a práce na nich, řízení, cvičení, hraní PC her, hudba
Vzhled: Výška - 190cm, váha - 96kg, vlasy - špinavý blond, oči - zelené
Story
PART I.
(SAMP)
Úvod
Noo.. Takže to vezmeme nějak ze startu. Narodil jsem se do trochu pochybné rodiny, ale koho to zajímá. Každopádně asi do svých sedmi let jsem byl v děcáku a poté se mě ujala celkem slušná rodina. Tatík mechanik a matka sestřička v nemocnic. Divný pocit říkat cizím lidem mami a tati, ale byli na mě hodní, takže jsem si na to rychle zvykl. Jediné co mě štvalo, bylo ztratit všechny kámoše a zase si hledat nové. Pořád jsem chodil k "tátovi" do práce a koukal jak opravuje auta. Dost mě to bavil. Sem tam se stalo, že mě nechal i něco dělat. Jasné, že časem toho bylo víc a víc. Střední pak byla jasná volba, mechanik. Ve škole to všechno začalo. Našel jsem si pár dobrých kámošů a časem jsme se nějak složili a koupil vrak mustangu. Celkem drahá sranda, ale větší část zaplatil Johny, který byl z dost bohaté rodiny. Hah... Postupem času jsme ho zrenovovali. Vlastně nám to trvalo celou střední.
(První testovací jízda mustangu)
První práce, holka a auto
Po škole se šlo rovnou do montérek a ke zvedáku do dílny. Mustanga jsme s partou prodali a peníze si rozdělili. Na nové auto to bylo bohužel málo, ale po několika výplatách se už o autě dalo uvažovat. Projížděl jsem si nějaké bazary a tak, ale kromě rezavého fordu nebo lincolnu tam nic zajímavého nebylo. Dost často jsem bral přesčasy, které se pak vyplatily. Koupil jsem si baworáka e36 coupe v dost solidním stavu. Po cestě domů jsem si říkal jak na mě každý bude ukazovat, že mladý ucho má němčoura a jaký chujoviny s tím nebude dělat. Zatím jedinou úpravu co jsem udělal, byla výměna kol, protože na ty rezavé plechy se prostě nedalo dívat. Jak se říká "Kola dělají auto".
(Baworák a práce na něm)
Ostatní z party si taky pořídili zadokolky. Většinu víkendů jsme byli buď v garáži a hrabali se pod kapotou, nebo jezdili na parkoviště a tam se snažili driftovat. Vůbec mi to nešlo. Občas, když jsme se vyblbnuli, jsme zašli do klubu a trochu popili. Tak jsem poznal i Clare. Fajn holka, taky blázen do aut. Měla Hondu CRX v černé barvě a se zelnýma pruhama. Trávili jsme spolu hodně času, hlavně na výletech mimo město. Po delší době co jsme byli spolu, jsme spolu začali i bydlet. Co se týče práce, dostal jsem přidáno a auto taky dostalo nějaké nové díly.
(Clare u baworáku na srazu)
První závod
Jednoho večera jsme s partou vzali auta a jeli do doků. Po nějaké hodince ježdění přijela další cizí skupinka. Celkem v klidu lidi, až teda na jednoho blbečka. Pořád narážel na mojeho baworáka.. No, na to, že měl Mazdu MX3, tak si celkem dost dovoloval. Po nějaké chvíli mě už to přestalo bavit a tak jsem ho vyzval na závod. Nikdy předtím jsem nezávodil, ale nějak jsem mu musel zavřít hubu. Cesty v docích jsou jako tokový okruh, takže jsme se dohodli na závodu na dvě kola. Seřadili jsme se na "čáru" a na tři vyjeli. Vedení se ujal on. Měl širší kola a tak mu to líp zabíralo, navíc měl mnohem lehčí auto. Po dvou zatáčkách jsem ho dohnal, ale cesta tam byla celkem úzká a tak jsem to neriskoval.. Ještě by jsme se vysekali. Na širší cestě, kde už byla rovinka, jsem se zařadil vedle něj a chvilku na to ho i předjel. Do cíle jsem nakonec dojel jako první. Klučina ani nezastavil a rovnou odjel pryč. Jak jsem vystoupil z auta, tak mi pogratulovala i partička toho kluka. Pokecali jsme a pak si jel každý svou cestou.
(První závod)
Jeden drift a všechno v hají
Skončila směna a já neměl žádné plány. Vzal jsem auto a jel se projet do doků. Chvilku jsem tam blbnul, ale ten malej plácek mi nějak nestačil. Jel jsem teda směrem na Inglewood a u gymu to vzal do zatáčky přes ručku. Hodně blbej nápad. Hned se za mnou rozsvítili majáky a siréna.. Samozřejmě, že šli po mě. Dost jsem si v tu chvíli nasral do gatí a tak jsem jim zkusil ujet. Při výjezdu z jedné uličku jsem to málem narval do dodávky, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Horší bylo, že se za mnou pustilo i druhé policejní auto. Jel jsem zrovna kolem drive-thru a napadlo mě, že bych se jim tam někde mohl ztratit. No... Při tom stresu jsem dal víc plynu a narval to rovnou do zdi.. Hned na místě mi vzali řidičák a poslali mě na rok do basy. Bawor šel rovnou na šroťák.. V base to zas tak strašné nebylo, aspoň né tak jak to ukazujou v telce.. Poznal jsem tam pár závodníku a většinu času, jsme strávili historkama a nápadama ohledně aut. Po propuštění jsem byl bez práce, bez holky a hlavně bez auta..
(David při pracích ve vězení)
PART II.
Konečně venku a všechno v háji
Hned po propuštění jsem jel domů za rodiči. Byli rádi, že mě vidí, ale za celou dobu se za mnou zastavili jenom jednou.. Po kávě, která mi tak šíleně chyběla, nastala chvíle vyptávání, což nebylo zrovna dvakrát příjemné.. Každopádně táta pro mě měl nějaké fušky, které sám nestíhal a, že mi bude platit za pomoc. Taková nabídka se po propuštění neodmítá. Hah.. No.. Nedalo mi to, ale musel jsem se zeptat na Clare.. S rodiči vycházela až moc dobře. Prý se párkrát zastavila, ale to jenom ze začátku. Po zpovědi mě táta vzal do garáže a ukázal mi co na jakém autě je potřeba udělat. Ještě ten večer jsem se sebral a zašel si do hospody nedaleko domu rodičů. Konečně jsem si mohl vychutnat čepované, studené pivo. Pořád jsem si v hlavě probíral celou tu situaci s Clare, domem, autem a všechno okolo té honičky.. U třetího piva už jsem to měl solidně v piči. Hah... Vytáhl jsem mobil a projížděl si bazary, nemůžu pořád chodit pěšky. Při těch cenách jaké jsem viděl, jsem si nebyl jistý dalším pivem. Po nějaké chvilce si vedle mě na bar sedl klučina, starý asi jako já. Všiml si, že se koukám po autech a tak jsme se nějak dali do řeči. Bavili jsme se o autech, o práci a o podobných hovadinách. Jmenoval se Bruce Hayes, taky fanoušek do aut. Dokonce jsme chodili na stejnou školu, jenom s rozdílem, že byl o dva ročníky výš. O několik piv později, kdy už jsme byli solidně na hovna, jsem nedostal lepší nápad, než zavolat Clare. V tom stavu jsem byl schopnej ji říct pouze to, že je blbá píča.. Ehm.. O ránu bych se raději ani nevyjadřoval.. Bohatě mi stačil pohled obsluhy v kavárně.
(David ráno v kavárně)
Drift projekt a následky
Z fušek od táty jsem měl slušné peníze, o tom žádná, ale musím si najít normální práci. Našlo se pár píst kde bych se mohl uplatnit, ale za jakou cenu.. Za pár dolarů na hodinu se mi to nevyplatí. Při práci na jenom autě se za mnou zastavil kámoš ze školy. Potřeboval mechanika na zrenovování jednoho auta, ale o jaké se jednalo mi už říct nechtěl. Za práci mi nabídl slušnej balík. Bez váhání jsem si s ním plácl a zajel s ním do jeho garáže, kde mi řekl všechno okolo práce, auta a finální verze. Jednalo se o Toyotu Corollu AE86 kterou jsem měl ještě s jedním mechanikem přestavět na drifťáka. Termín nebyl stanovený a tak jsem dodělal všechno co jsem měl zadané od táty a vrhl se na Toyotu. Neříkám, že to nebyla zábava, ale tolik kurev, buzerantů a dalších jiných nadávek ze mě už dlouho nevypadlo. Během měsíce bylo auto hotové a já měl možnost ho jako první projet na dráze. Byl to super pocit, ale i strach. Kdybych s tím autem naboural, tak se nedoplatím. Hah.. Naštěstí se nic nestalo. Peníze jsem dostal na ruku a mohl jít spokojeně domů. No všechna radost vyprchala, když jsem uviděl svoji Ex a jejího nového bouchače před barákem. Následky za drunk call jsou tu.. Dostal jsem solidně přes hubu. Aspoň vím, že ji příště nemám volat..
(Hotová Toyota před testovací jízdou)
Fitnessák
Z těch ran jsem se lízal ještě další týden. " Sakra to jsem vážně taková sračka? Musím s tím začít něco dělat!" říkal jsem si. Kousek od baráku bylo fitko, ale nějak jsem se tam nemohl dokopat. Při té představě, že já, takový hajzlový pavou, vleze někam, kde jsou skoro samý namakanci.. No, nevím.. Jednou jsem se teda už odhodlal. Při vstupu dovnitř jsem zůstal stát jako přibitý. Chtěl jsem se otočit a odejít, ale z recepce už na mě volal nějaký kluk "No pojď. Jo tebe u těch dveří myslím". V hlavě se mi honila myšlenka, že mě tu zatáhnout někde dozadu a udělají ze mě pět malejch. Recepční se mě však ujal, vysvětlil mi co a jak a ukázal mi i nějaké základní cviky. Po delší rozcvičce jsem se teda pustil na věc.. Moje váhy oproti ostatním byly jak těžítko na kancelářském stole.. Vydržel jsem tam asi dvě hodiny, což je na mě docela výkon. Snad mi to teda vydrží.
(David poprvé ve fitku)
Nová práce, nové auto, nový začátek
"Devatenáct... Dvacet...." zařval jsem si u poslední série ve fitku. Docela mě to chytlo a na některých místech už bylo i něco vidět. Bez práce jsem tomu mohl věnovat dost času, ale finance mizí.. Musím si najít novou, stabilní práci. Naštěstí jsem na internetu zahlédl inzerát nějaké nové dílny kousek za nemocnicí v centru. Sedl jsem na bus a jel se tam kouknout. Když už jsem se konečně dostal k té dílně, nevěřil jsem vlastním očím. Stál tam můj starý známý z basy Yuki. Myslel jsem, že taky hledá práci, ale kulový.. Ta dílna byla jeho. Dali jsme řeč a nakonec jsem odešel jako vedoucí dílny. Něco takového jsem fakt nečekal. Práce byla super, měl jsem na starost nábor mechaniků a mohl jsem je i vyhazovat. Plat byl natolik výborný, že jsem si za krátkou dobu koupil Chevrolet Chevelle SS z roku 72. Nádherná klasika, škoda jenom, že kvůli silnému motoru mi to skoro pořád hrabe. Hah.. Časem se s tím naučím. Hold 7.2L je 7.2L. Konečně jsem měl spořádaný život. Teda skoro spořádaný, jelikož jsem nechtěl bydlet u rodičů a dojíždět kus do práce, tak bud spal na dílně bo v motelu. Sem tam se i stalo, že mi Yuki donesl snídani. Hah.. Ale už vyhlídnutý fajný domek.
(Selfie u Yukiho garáže po směně)
PART III.
(MTA)
Zase všechno od začátku
Uff.. Jak bych tak navázal na minulé povídaní.. V LA se to dost posralo.. Celá dílna vyhořela a Yuki neměl pojištění. Dodnes se neví co ten požár způsobilo, ale samo od sebe to určitě nebylo. Podle mě to v tom mají prsty Rusové co pořád za Yukim chodili. Absolutně nevím co mezi sebou měli, a ani mě to raději nezajímá, ale nic dobrého to určitě nebylo. Vyhlídky na nový domek šli do kopru a já nemohl nikde za boha sehnat práci. Nikdo nechtěl zaměstnat trestance. Je až vtipné co způsobil jeden blbý drift. Chtěl jsem začít znovu, ale kde? San Francisco se mi vůbec nelíbí, Las Vegas je zase moc zářivé a rušné. "Asi bych mohl trochu na čerstvý vzduch někde na venkov. " říkal jsem si. Sbalil jsem věci, sedl do auta jel. Nebyl bych to já kdyby celá cesta probíhala v klidu. Při sjezdu z dálnice jsem tomu trochu dával a kdo se to neukázal za křovím? Sheriffské auto, které jelo hned za mnou. Na místě mi vzali řidičák a zabavili auto. "Joo.. Top začátek.. " říkal jsem si. Vzali mě do auta a odvezli na stanici do vesnice Montgomery kde měli stanici. Prý se mnou musí sepsat nějaké dokumenty..
(Posezení na PSA stanici)
Kamionem po county
Nakonec jsme se teda dohodli. Nechají mi řidičák, ale auto zůstane zabavené, protože nemám schválené úpravy motoru. Jak kdyby to někomu mělo ublížit. Už se pomalu začínalo stmívat a tak jsem si našel nocleh v karavanové osadě. Popravdě, raději bych spal v lese u ohně pod širákem. Před spaním jsem si našel na webu firmu hledající řidiče na kamion za slušné peníze. Dalšího dne už jsem jel svoji první trasu. Volal jsem Yukimu jak to vypadá v LA a tou situací s dílnou. Policajti to prý neřeší a nikdo se s ním o tom na úřadě nechce bavit. Navrhl jsem mu ať se sbalí a sjede za mnou do Montgomery. O pár dní později přijel i s Lauren, jeho.. asi přítelkyní. Doteď nevím jak to mezi nima bylo. Jednoho večera jsme sedli a dohodli se, že si založíme firmu a vyděláme balík. Kde ale vzít sakra peníze? Yuki se přidal ke mě s ježděním a Lauren zatím roznášela balíčky po Montgomery.
(Cesta kamionem po County)
Gun master
Jako první z nás jsem našetřil dost peněz na ojetý bawor 540i. S penězi jsme s tím všelijak vyjebat a to i nezákonnou cestou. Zkoušeli jsme převážet zbraně, drogy, tajné zásilky a podobné věci. Vycházelo nám to, ale tolik peněž v kolik jsme doufali v tom nebylo. Pravda pořád jsme dělali poslíčky. Yuki později někde koupil jednu garáž na hodně odlehlém místě. Byla docela velká a tak jsme si koupili nějaké postele a začali přespávat tam, ať nemusíme platit za pronájem. Při jízdách s kamionem se i občas stalo, že nás přepadli. Měli jsme štěstí, že nás nezastřelili. Ve finále jsme došli k nápadu, že si taky seženeme zbraně, ale kde? Yuki jednou večer přišel s tím, že našel někde soustruh a další nářadí a že u něj jsou i nějaké plánky. Vzali jsme auto a dotáhli všechny ty krámy do garáže. To že v těch plánech bylo jak vyrobit pistol a jak do ni i udělat náboje ten kokot už neřekl. Lauren se raději vzala a šla někam pryč. My s Yukim jsme se dohadovali snad dvě hodiny, ale nakonec jsme došli k tomu, že zkusíme sestrojit jednu a jestli to půjde dobře, tak si ji necháme na naši vlastní ochranu při cestách s kamionem. Trvalo snad týden než se mi podařilo všechno vyrobit a složit. Teď jak to vyzkoušet a nepřijít o ruku nebo hůř o život? Nakonec jsem teda pistol vzal a zkusil z ní vystřelit. Nic se nestalo, vyšlo to! Musíme ale přiznat, že jsem nikdy nebyl z ničeho tak posraný, jako z toho.
(David vyděšený z prvního pokusu o výstřel)
PART IV.
Nelegální přivýdělek
První pokus dopadl až moc dobře. O pár dní později jsem vyrobil další i Yukimu. Snad každému došlo co nás oba napadlo.. Yuki sehnal další plánek a to na KAC PDW. Měla to být automatická přesná puška, sám se v tom tak moc nevyznám. Zbraní jsem později vyrobil docela dost. Některé z nich se mi podařilo i prodat za slušné peníze, ale popravdě, měl jsem dost nahnáno. Kdykoliv mohli přijet policajti, nebo se celý obchod mohl zvrtnout.. Jo, Yuki se mnou chodil ozbrojený, kdyby náhodou, ale i tak. Kromě hraní si na mafii, jsme i normálně pracovali. Peněz přibývalo a přibývalo. Netrvalo dlouho a bylo dost peněz na založení firmy. Koupilo se sídlo v Blueberry a hned vedle sídla se začala pomalu vybavovat nová dílna. Samozřejmě jsme museli pořád pracovat, protože nám chybělo dokoupit ještě hodně věci. Po jednom, hodně dobrém obchodu s motorkáři, jsme si mohli dovolit dodávku, motorky a konečně i otevřít dílnu. No.. ale tenhle obchod byl málem náš konec. Motorkáři chtěli až moc velkou slevu a to málem vyústilo v přestřelku. Naštěstí se to hned uklidnilo a celé to dopadlo výhodně pro obě strany. Zaměstnanců přibývalo a firma pomalu přecházela ze samých výdajů do zisku. Škoda jenom, že v okolí bylo tolik servisů. Jako nová dílna jsme neměli žádnou klientelu ani reklamu a tak byla celkem událost, když přijel nějaký zákazník. Obchod se zbraněma utichl, ale to neznamená, že jsem je přestal úplně vyrábět.
(Rozruch při obchodu s motorkáři)
Firma a první japonec
Baworáka jsem dal do firmy pro hlídače a z vydělaných peněz jsem si koupil novější, lepší a hlavně rychlejší auto. Sice mám slabost pro americké klasiky, ale tomuhle jsem odolat nemohl. Koupil jsem si Mitsubishi Lance Evo IX. Čtyřkolka, už s upraveným podvozkem a vyměněným motorem z boxera na řadový 4 válec. Člověk si řekne 4 válec, ale tenhle motor byl dvoulitr s přímým vstřikováním a turbem FP Zephyr. To jak seplo, tak jsem měl problém se udržet volantu. Ten odpich byl šílený a to, jak to drželo v zatáčkách ve vysoké rychlosti, bylo ještě šílenější. Škoda jenom, že ve vesnicích není moc závodníků. Občas se našel nějaký blázen který se chtěl nahánět na okresce, ale krom toho nic. Pár krát jsem zavítal na tuning sraz a to už stálo za to. Někteří měli úpravy co by jednoho nikdy nenapadly, jiní zase design, za který bych se až styděl.. Joo každý má svoje.
PART V.
Vykradli mi garáž!
Jednoho večera, kdy jsme s Yukim měli naplánovanou jednu akci, se všechno posralo. Mělo jít původně o obchod, ale místo kupce. Přijel nějaký týpeček a začal mi klepat na okno. I když jsem ho chtěl poslat pryč, tak stejně nedal pokoj. Yukiho to dost vystresovalo, že to bude beztak polda a tak se k němu přikradl zezadu a zastřelil ho. Byl jsem dost v šoku. Kde se to v něm sakra vzalo? Yuki ho prohledal a neměl u sebe odznak nic, polda to nebyl. Za to u něj našel slušnou částku peněz. Na místě jsme nezůstali ani 5 minut a hned jsme odjeli. Nějakou dobu jsme nejeli ani do skladu a věnovali se čistě legální práci. Když už nám přišlo, že situace už vychladla, jeli jsme do skladiště s tím, že si vyrobíme něco nového, nebo rozšíříme náš arzenál. Jak jsme dojeli, nevěřili jsme vlastním očím.. Vrata skladu vyrvané a uvnitř vymeteno. Někdo musel přijít na to, že tam máme zbraně a vykradl nás. Celý zbytek dne jsem byl nasraný a Yuki to samé. Tolik práce mi dalo sehnat všechny potřebné věci a všechno to vyrobit a nakonec z není nic.
(Vrata skladu a naštvaný David)
Bydlím v garáži a další krám
Na delší dobu jsem si dal od zbraní, a celkově od nelegální činnosti pokoj. Fakt jsem neměl náladu riskovat, že zase o něco přijdu. Začal jsem se věnovat firmě a nabírání zaměstnanců. Dělal jsem různé reklamy, inzeráty a podobné srandy, ale ne každému u nás vyhovovalo. Byl to docela kolotoč, denně někdo odešel i přišel. Upřímně nám to bylo jedno, hlavně když nám dělali zisk. Zaměstnanci jsou jako díly v autě. Když se jeden posere, musí se ho nahradit, aby auto mohlo pokračovat v jízdě. Po mojem angažmá měla firma brutální zisky. Yuki se staral o nějaké grafické polepy na auta, či co.. No každopádně mu byla firma docela fuk. No.. Každopádně jsem se chtěl nějak odměnit a jak jinak než si najít vlastní útočiště. Jelikož jsem jednoho večera sledoval francouzský film Taxi, napadlo mě, že si koupím větší garáž a budu bydlet v ní. "Ha.. Stejně jsem sám, tak proč by to nešlo. Jestli si ale někoho najdu, tak schválně, jestli po mě bude řvát za žárovky v ledničce, nebo kvůli náhradním gumám ve skříni. Stejně jako tomu bylo ve filmu" říkal jsem si. Netrvalo moc dlouho než jsem našel tu správnou garáž, naštěstí byla ani né, 5 minut od díly. Garáž sice měla jenom dvě větší místnosti, samozřejmě plus koupelnu s hajzlíkem, ale byla výborná. V jedné části, té zadní, byla kuchyň, gauč s telkou a postel. Naopak v té přední části, kde byl i vjezd se vstupem, bylo parkovací místo na dvě auta. Vybavení nestálo moc a ani ta samotná garáž nebyla špatná. S tou výbornou cenou mi zůstalo i dost dalších peněz a proč nezaplnit to další místo v mé garáži/domě. Výběr byl hodně těžký. V autosalonů bylo tolik aut dobrých aut, připadal jsem si jako dítě v hračkářství, Nakonec jsem domů dojel s Shelbym GT500. Auto bylo výborné, akcelerace, maximálka, prostě top. Pak se ale ukázal problém.. To auto nebylo schopné držet stabilitu. Zkoušel jsem vyměnit tlumiče, kratší pružiny, atd atd atd.. Ale nic. Dost mě to sralo, auto jsem skoro ani nepoužíval.
(Davidovo Shelby)
Už mě nebaví být sám...
Když už jsem byl sám sakra dlouho, říkal jsem si, že by nebylo na škodu si někoho najít. Nemám na mysli příležitostný mrd, toho bylo dost, ale usínat s pořád s jinou mě fakt nebavilo. Chtěl jsem najít někoho s kým bych dělal něco společně. Mezi zaměstnanci nebyla žádná holka. Vlastně Lauren, ale ta byla od Yukiho. Nejdivnější na tom celém bylo, že jsem se s ní bavil víc jak on. Sice o tom nemluvila, ale šlo vidět, že ji to trápí, Chudák holka. No každopádně Yuki sehnal do dílny psa. Ovčák jménem Judge. Každopádně jsem se o něj staral převážně já. Chodil jsem s ním často na procházky a ne jednou jsem se musel zastavit aby si ho nějaká slečna pohladila. Občas se mnou vyrazil i Yuki. Vypadali jsme jak dva buzeranti. Jednou málem moc nechybělo a měli jsme kromě Judgeho ještě další dva psy. Při jedné takové procházce jsem poznal Lucii. Příjemná holčina, pěkná a milá. Občas jsme něco podnikli a trávili spolu čas. No ale jak se časem ukázalo, nebylo to nic pro mě. Jak jsem ji poznal trochu hlouběji, přišla mi dost nevyzrála. Zase jsem byl sám.
(Davidova slabá chvilka)
Kurvy mexické
Jednoho odpoledne jsem se nudil a trávil čas v garáži na autě. Z ničeho nic slyším z vysílačky Lauren jak volá o pomoc. Přiběhl jsem k vysílačce a snažil se z jistit kde je, ale bez odpovědi. Jediné co jsem rozuměl bylo Montgomerry a že ji unesli. Vzal jsem zbraň a okamžitě se vydal do města. Bohužel bylo pozdě a Lauren jsem nikde nenašel. Volal jsem policii, ti měli asi jiné věci na práci, protože si nevzali ani popis, nic. Několik dalších hodin jsem jezdil všude možně, ale beznadějně. Až potom, kdy jsem jel okolo farmy, jsem viděl někoho ležet na zemi. Dojel jsem k osobně a když jsem přistoupil blíž, poznal jsem, že je to Lauren. Byla úplně mimo, třepala se. Posadil jsem ji dozadu, do auta a jel s ní na dílnu. Během cesty se probudila a pořád mluvila nesmysli a smála se. Někdo ji očividně zdrogoval. Na dílně jsem ji položil na gauč, ale byla jak nepříčetná. Neustále se zvedala a chtěla jít někam pryč. Chvilkama se smála, chvilkama se třepala a brečela. Nedalo mi to a zavolal jsem pohotovost. Po chvilce přijela místo sanitky policie. Dost jsem znervozněl, protože jsem měl pořád u sebe zbraň. Naštěstí se věnovali Lauren a mě se jenom zeptali na pár otázek. Za chvilku dojela i volaná sanitka. No, ale jak se ukázalo tak jeden ze saniťáku byl solidní kokot a myslel si, že je to fetka jako každá jiná. Až po několika minutách, kdy mu to každý řekl asi třikrát, si uvědomil co se stalo. Lauren teda naložili do sanitky a já jel za nimi. Využil jsem toho, že nikdo okolo mě není a schoval pistol v autě. V nemocnic jsem potom od doktora zjistil, že ji píchly heroin a dali ji ještě nějaké další sračky. "Hovada zkurvené. Jak si tohle může někdo dovolit sakra.." nadával jsem. Doktor ji potom dal nějaké prášky na snížení účinků těch drog a nechal ji odpočívat. Chvilku jsem s ní byl a pak přišel policista kvůli výslechu. Lauren z něho byla vyděšená a pořád chtěla jít pryč. Dobrou zprávou bylo, že se jí vrátila její drzost. Ten rozhovor mezi ní a tím poldou stál za to. Co jsem ale nepobral, bylo, že policajt vytáhl karty a zkoušel na Lauren nějaké triky. Možná to byl nějaký psychologický test, raději jsem se do toho nemotal. Ještě ten den ji však pustili z nemocnice. Odvezl jsem ji teda na dílnu a staral se o ní, protože Yuki byl někde pryč. Nějak opatrně jsem se Lauren snažil zeptat jestli si něco nepamatuje, ale výsledek byl stejný jako u toho poldy. Neřekla vůbec nic. Celý večer jsme se dívali na Brickleberry. Potom to z ní začalo pomalu lézt. Prý to byli mexikánci, prý nabourala a oni ji místo pomoci, zatáhli do kufru a nafetovali. Měl jsem nervy jak lana. Lauren mě prosila abych to Yukimu neříkal. V tu chvilku však Yuki vešel do dílny a viděl ubrečenou Lauren a mě vytočeného. začal se mě vyptávat co se děje, ale já ani nebyl schopný otevřít pusu. Jediné co ze mě vypadlo, bylo aby mu to Lauren řekla sama a šel jsem ven. Měl jsem stochutí najít ty zmrdy a vystřelit jim mozek z hlavy. Sice jsem si říkal, že do pusy už nikdy cigaretu nedám, ale nedalo mi to a musel jsem si zajít na jednu. Nakonec jsem si zalezl k sobě do garáže a do noci koukal do zdi. S těma nervama se nedalo usnout
(David sedící v noci u stolu)
(Zfetovaná Lauren v nemocnic)
Dva pohřby po sobě
Hodně dlouho jsem byl pryč, snad půl roku. Nikomu jsem nic neřekl, ani slovo. Věc se má tak, že tátu zabili a máma na tom byla pak hodně špatně. Musel jsem nechat práce, kámošů, no prostě všeho a jet zpátky domů. V jakém stavu jsem viděl mamku, nejde ani popsat. Vyhublá, sešlá, jak kdyby zestárla o 15 let. Celý týden jsme museli vyřizovat všelijaké úřední srandy a hlavně pohřeb. Na ten došlo celkem málo lidí, plus ještě pár kámošů, kteří u nás byli dost často a tátu hodně znali. Po tom všem jsem nechtěl mámu nechat doma samotnou a můj návrat se tak o dost protáhl. Nehledě na to, že měl táta plnou garáž rozdělaných zakázek, které jsem nakonec dodělal já. Peníze z toho sotva pokryly veškeré náklady. S postupem času se začal zhoršovat i stav mámy. Když jsme byli na policii kvůli dalším výpovědím, tak to s ní seklo a odvezla si ji sanitka. Pár dní si ji tam nechali, ale doktor říkal, že její stav se bude už jen zhoršovat a moc času jí nedávají. Na doktorova slova došlo minulý týden.. Nezbývalo teda nic jiného než sáhnout do rezerv a udělat další pohřeb. O barák a celý pozemek byl zájem hned. Já tam zůstávat nechtěl, na mě samotného to bylo až moc velké. Všechno jsem teda prodal, sbalil si věci a vyrazil směrem County. Nevím sice jak dlouho se tam ohřeju, ale snad tam bude ještě někdo koho znám.
(Pohřeb jednoho z rodičů)
Cestovatel
Po návratu do San Andreas jsem se sešel se starýma známýma a nějak se zase aklimatizoval na aktuální dění, ale to kam se všichni posunuli za tu dobu co jsem byl pryč bylo neuvěřitelné. Z Yukiho se stal sběratel aut a pracháč a už to nebylo takové jako předtím. Další se rozprchli do jiných státu a mě nezbývalo nic jiného než udělat to samé. V San Andreas už mě nic moc nečekalo a tak jsem odjel zpátky do LA. Našel jsem si práci v jedné dílně, ale už ne jako mechanik, ale vedoucí směn a přijmací technik. Celkem se mi tam dařilo, ale nijak jsem z toho nadšený nebyl. Kousek od bytu, kde jsem přebýval, byla fajná hospůdka, kde jsem trávil skoro každý večer. Ne, nestal se ze mě alkoholik .. Našel jsem si tam pár kámošů, kteří tam taky chodili zabít čas. Občas jsme podnikli i mimo hospodské akce jako střelnici, kolo a hromadu dalších aktivit. Seznámil jsem se i se ségrou od jednoho s kámošů a začal to vypadat i docela vážně. Nikdy nešukej kámošovu ségru.. Tuhle větu si asi nechám vytetovat na ruku. Jednou večer, jak jsem se trochu víc zbořil, jsem na záchodě přefikl jednu holčinu. Samozřejmě se to dostalo mezi kámoše a následky si asi všichni umíme představit. Takovou nakládačku jsem už dlouho nedostal.
Všechno odznova
Po tom co jsem doma ztratil i poslední kámoše, jsem se rozhodl vrátit do San Andreas, Bylo mi jasné, že budu muset začít od nuly, ale na to jsem si už trochu za ty roky zvykl. Raději jsem letěl letadlem, než aby se zase opakovalo to samé jako při prvním příjezdu. Můj byteček, teda garáž, byl ten stejný brloh jako když jsem odjel. Snad jenom pavouků bylo o dost víc. Motorka i obě byly na stejném místě. Uvažoval jsem co budu teď vlastně dělat, Nakonec jsem vzal práci na poloviční úvazek na několika místech zároveň. Ráno a dopoledne jsem jezdil buď jako kamioňák nebo jako poslíček pro zásilkovnu. Večer to bylo lepší, to jsem jenom hlídal objekty. No, spíš jsem seděl v autě a občas zvedl hlavu od mobilu, Každopádně to nebylo nic moc. Peněz bylo pořád málo a tak jsem se rozhodl vrátit ke starým zlozvykům. Tím zlozvykem bylo těžení různých rud a potom po nocích vyrábět díly na zbraně. "Škoda jenom, že už nemám ty kontakty na kupce jako dřív." říkal jsem si pro sebe. Jo kdyby se mi to podařilo všechno prodat, to by se hned žilo líp. No, ale za krátký čas jsem nashromáždil dost peněž a koupil do firmu motorku a dodávku. Ještě nějaké prostory a můžu nabrat pár lidí. No, ale na to je ještě docela čas.
Jednoho večera jsem neměl už na nic chuť a chtěl jsem si jenom tak povyrazit. Dojel jsem teda do jednoho baru v Montgomery, ze začátku tam bylo docela prázdno a tak jsem si sedl na bar a popijel v klidu pivko. Po hodině, aniž bych si toho všiml, byl bar plný. Na to abych se s někým seznámil, jsem byl už docela vylitej jak váza. Potkal jsem tam u rulety jednoho sterého známého. Moc si už nepamatuju jak dlouho nebo o čem jsme se bavili, ale vím, že mě varoval ať nesedám do auta. Já chtěl jet taxíkem, ale nikdo neodpovídal a tak jsem nakonec sedl do auta a pomalu jel domu. Už nikdy víc, takový strach jsem dlouho neměl. Naštěstí mě nikdo nechytil a já na druhý den umíral na kocovinu.
(David zkoušící jednu z vyrobených zbraní)
Kroky vzhůru
Moje návštěvy barů a hospod zdaleka neskončili. Snad každý večer jsem si chodil někde posedět. Na jedno místo se vracím pořád, a to je Belleville Club. Je tam pohodová obsluha, jednou mě i vezla domů, hromada lidí a billiard. Každopádně i když každý večer někde sedím, neznamená to hned, že končím pod stolem. Co se týče businessu, tak jsem si našel pár nových kontaktů a konečně to moje ilegální hobby mělo nějaký význam. Peněz to vynáší opravdu dost a na obnovení celé firmy a uvedení ji do chodu ty peníze jsou opravdu potřeba. Každopádně se ke mě přes známého dostalo, že se Yuki vrací do San Andreas. Bylo by fajn ho mít zase poblíž. Přece jenom on je vynalézavější než já a mohl by přijít na něco, co by nás vystřelilo na nohy. Každopádně jsem do doby, než se vrátí, sehnat aspoň nějakou tu kačku. Ze zbraní bylo peněz dost, ale pořád to nestačilo. Jednou večer jsem se tak koukal na svoje auta a po chvíli zvažování jsem se rozhodl. Mitsubishi půjde pryč. To auto bylo fajn, ale už na něj nebyl čas. Převážně jezdím na motorce nebo v Audině. Na druhou stranu Mitsu byl nedodělaný drift projekt, který se sotva udržel na rovné cestě. Dal jsem ho do aukce a nakonec z toho vytěžil pěknou sumičku. Nějaké peníze šly na můj příbytek v garáži. Kuchyň prošla komplet rekonstrukcí. Dokoupil jsem nějaký nábytek atd. Trochu si připadám jak z toho filmu Taxi taxi. Naštěstí jsem sám a nikdo mě nebude buzerovat, že se vedle postele válí račna a všude smrdí benzín. Nesmrdí, ale voní!
(David na motorce)
Night Riders aka Ferda mravenec práce všeho druhu
Mitsu bylo pryč nějakou dobu a já měl tak jedno volné místo v garáži. Na účtu jsem měl celkem dost peněz, ale bylo potřeba nakoupit auta do firmy. Navíc mi bylo blbé, že Yuki koupil kamion za 4 mega a já nic, teda až na dodávku a motorku. Nakonec jsem aspoň pořídil auto, pickupa a později i to opravářské auto s vybavení na opravu vedeni. Jo a to je i další novinka. Yuki sehnal firmě licenci na opravu vedení v celém San Andreas. Samozřejmě si to chtěl hned zkusit a já jako první člověk po ruce musel jet s ním. Jeli jsme do San Fierra na jeden kopec, kde byla společnost, která rozdávala zakázky na opravy. Když jsme tam přijeli, jedna tetka v kanclu nám dala pokyny a zmínila věc, kterou jsem nechtěl vůbec slyšet. Je to práce ve výškách a já výšky moc dobře nezvládám, abych pravdu řekl. No nakonec po chvíli výsměchu a přemlouvání jsem vylezl až úplně nahoru. No tfuj. Ten den kdy jsme tam lezli ještě foukal vítr a upřímně to bylo to nejhorší co mě mohlo potkat. Naštěstí to netrvalo dlouho a mě pak celou cestu zpátky do San Fierra bylo na zvracení.
(Pohled Davida na Yukiho po zjištění o práci ve výškách)
Nová kára
Po několika dalších opravách jsem si trochu na tu výšku zvykl, ale možná protože to fakt sypalo dobré peníze. No každopádně ten nákup aut se mě dotkl víc, než jsem čekal. Do toho moje ilegální hobby stoplo. Nikdo nechtěl kupovat a já nevím co s tím. Kdyby přišli policajti, tak jdu do bručet a to na pěkně dlouho. No později se mi podařilo něco málo prodat, ale bylo to jak plivnout do řeky. No, ale na účtu jsem měl pořád dost na to abych mohl vymýšlet hovadiny. Z nudy jsem se šel kouknout do prodejny aut a zaujal mě tam jedna americká klasika a ti kdo mě znají ví, že pro takové auta mám slabost. Byl to dodge charger podobnej jako v Rychle a Zběsile 1. Abych to nějak přiblížil, šel jsem do prodejny pěšky a odešel s autem. Jel jsem s tím rovnou do dílny a okamžitě objednával díly co nebyly na skladu. Ty naštěstí přišli ještě toho dne, ale až večer. To mě samozřejmě nezastavilo a do rána jsem si hrál pod kapotou. Nakonec jsem si překopal půlku motoru, komplet jsem si vystužil karoserii a trochu si pohrál s podvozkem. Zatímco ostatní šli ráno do práce, já šel spát. No nebudu lhát stálo mě to hodně. Večer, když jsem se konečně vzbudil, jsem sedl do auta a jel ho pořádně projet. Panečku, připadal jsem si jak Dominik Torreto. Ten tah, to jak auto vždycky v zatáčce uškublo zadkem do strany. No prostě paráda. Problém byl jenom jeden a to maximálka. Čtyřstupňové převodovky se do těchhle aut dělají jenom na zakázku někde v Tramtárii a nechat si to dovézt sem by stalo majlant. S Yukim jsme se jednou domluvili, že pojedem dělat zakázky na kabely. Protože jel každý svým autem, trochu jsme si zazávodili. Oba jsme z toho byli nadšení a hlavně nám to připomnělo staré časy, že jsme se na zakázky vykašlali a projeli celé San Andreas.
(Nový Dodge Charger 1968 R/T)
Nabídka, která se neodmítá
Posledních pár dní bylo celkem nudných. Občas nějaká zakázka, občas nějaký rozvoz baličku a nebo jízda kamionem. Práce bylo dost. Co se týče záležitostí ohledně mého hobby, udělal jsem životní deal. Sháněl jsem nějaké suroviny a ozvala se mi jedna slečna, která měla všeho hromadu. Domluvili jsme se na srazu a ona mi ukázala všechno co má. Bylo toho fakt hodně, možná i víc. Podle ceny na které jsme se později domluvili to bylo asi horké zboží. Normálně bych tolik věci na ulici koupil možná 10x dráž. Líp pro mě ne. Pár dní na to mi volal Yuki, že bude pronajímat svůj barák někde u Los Santos a že tam má pár zbraní, které tam nechce nechat a že mu jsou k ničemu jestli je nechci. Jako nebylo toho úplně moc, ale za to ke zbraním bylo dost munice. Yuki chtěl okolo čtvrt mega, ale aby nebyl úplně ztratný a že jsem kámoš, tak jsem mu dal víc. Přece jenom jestli se mi to podaří prodat, tak z toho budu mít pořád profit. Všiml jsem si i, že se v mém bývalém baru, který byl i nedávno v aukci, schází motorkáři. Možná by nebylo úplně na škodu udělat si nějaké nové kámoše a rovnou i obchodí partnery, ale to má ještě čas.
(Vítězoslavné cigáro po obchodu)
Potkal jsem se smrtí
Na chvilku jsem měl po večerech klid a napadlo, proč si neudělat nějaký výlet po různých místech. Abych tomu dodal na kráse, místo auta jsem vytáhl motorku a vydal se na cesty. Zastavil jsem se snad na každé vyvýšenině, na kterou vedla aspoň trochu pevná cesta. Měl jsem to štěstí, že byl zrovna i západ slunce. Romantika jak hrom, škoda jenom, že nemám nikoho s kým bych se na takové výhledy koukal. Po cestě zpátky jsem se ještě zastavil u místní přehrady. Nechtěl bych tam spadnout ani za nic. Po cestě zpátky na mě padla trochu i depka. Hold jezdit sám se svojí hlavou je někdy horší než mít vedle sebe ukecaného kámoše. Ten večer jsem skončil jako vždy v Belleville clubu a ožral se, ne opil, ale doslova do písmenka jsem se zrušil. Ráno jsem se probudil doma a do teď nemám tucha jak jsem se tam dostal. Každopádně to ráno bylo jedno z nejhorších v životě. A aby toho nebylo málo, prej mi odtáhli motorku. Pozitivní na tom je, že jsem na ni aspoň nejel domů. Ten den jsem byl úplně mimo. Měl jsem raději zůstat doma, ale potřeboval jsem vyzvednout motorku a jak na potvoru mi někdo vysál nádrž. Jel jsem tedy na benzínku a když jsem k ní zatáčel, na poslední chvíli jsem si všiml, že se na mě řítí auto. Ten chlap musel jet nejméně 160. Na poslední chvilku jsem chtěl nechat motorku motorkou a vyskočit z ní. Bohužel bylo pozdě. Auto do mě v plné rychlosti narazilo z boku a odhodilo mě až skoro k čerpací stanici. Při cestě vzduchem jsem proletěl i dřevěným plotem, který dělil benzínku od cesty. Měl jsem štěstí, že jsem se pokusil odskočit, protože pravou nohu jsem už neměl na stupačce. ale bokem. Kdybych ji tam nechal, tak jsem možná teď na vozíku a bez nohy. Po té ráně jsem upadl do bezvědomí a probral se až v nemocni. Když jsem se vzbudil, stál na de mnou jeden známý Anthony. Prý přijel na benzínku, když u mě byla záchranka a hasiči. Nezdržel se dlouho, ale stejně se mnou potřeboval mluvit doktor. Prý kromě zlomené ruky mám zlomené i žebro, celý obličej pořezaný od nárazu do plotu a prý nechybělo moc a málem bych umřel. V jednu chvilku mě napadla myšlenka, že je to škoda, ale nebudu zas taková plačka. Bude trvat nějakou dobu než mi sundají sádru a do té doby můžu tak maximálně sedět doma na zadku.
(David před propuštěním z nemocnice)
Screeny z RP
Serviska motorky
Videa
Datum narození: 23.06. 1995
Místo narození: USA, California, Los Angeles
Vzdělání: Výuční list - Automechanik, Maturita - Provozní technik
Praxe: Mechanik - 4 roky, Řidič kamionu - Aktuální
Licence: B, B+E, C, C+E
Trestní rejstřík: 1 rok odnětí svobody - Ujíždění hlídce
Rodina: Matka - Mia Foster (53 let), Otec - George Foster (56 let)
Zájmy: Auta a práce na nich, řízení, cvičení, hraní PC her, hudba
Vzhled: Výška - 190cm, váha - 96kg, vlasy - špinavý blond, oči - zelené
Story
PART I.
(SAMP)
Úvod
Noo.. Takže to vezmeme nějak ze startu. Narodil jsem se do trochu pochybné rodiny, ale koho to zajímá. Každopádně asi do svých sedmi let jsem byl v děcáku a poté se mě ujala celkem slušná rodina. Tatík mechanik a matka sestřička v nemocnic. Divný pocit říkat cizím lidem mami a tati, ale byli na mě hodní, takže jsem si na to rychle zvykl. Jediné co mě štvalo, bylo ztratit všechny kámoše a zase si hledat nové. Pořád jsem chodil k "tátovi" do práce a koukal jak opravuje auta. Dost mě to bavil. Sem tam se stalo, že mě nechal i něco dělat. Jasné, že časem toho bylo víc a víc. Střední pak byla jasná volba, mechanik. Ve škole to všechno začalo. Našel jsem si pár dobrých kámošů a časem jsme se nějak složili a koupil vrak mustangu. Celkem drahá sranda, ale větší část zaplatil Johny, který byl z dost bohaté rodiny. Hah... Postupem času jsme ho zrenovovali. Vlastně nám to trvalo celou střední.
(První testovací jízda mustangu)
První práce, holka a auto
Po škole se šlo rovnou do montérek a ke zvedáku do dílny. Mustanga jsme s partou prodali a peníze si rozdělili. Na nové auto to bylo bohužel málo, ale po několika výplatách se už o autě dalo uvažovat. Projížděl jsem si nějaké bazary a tak, ale kromě rezavého fordu nebo lincolnu tam nic zajímavého nebylo. Dost často jsem bral přesčasy, které se pak vyplatily. Koupil jsem si baworáka e36 coupe v dost solidním stavu. Po cestě domů jsem si říkal jak na mě každý bude ukazovat, že mladý ucho má němčoura a jaký chujoviny s tím nebude dělat. Zatím jedinou úpravu co jsem udělal, byla výměna kol, protože na ty rezavé plechy se prostě nedalo dívat. Jak se říká "Kola dělají auto".
(Baworák a práce na něm)
Ostatní z party si taky pořídili zadokolky. Většinu víkendů jsme byli buď v garáži a hrabali se pod kapotou, nebo jezdili na parkoviště a tam se snažili driftovat. Vůbec mi to nešlo. Občas, když jsme se vyblbnuli, jsme zašli do klubu a trochu popili. Tak jsem poznal i Clare. Fajn holka, taky blázen do aut. Měla Hondu CRX v černé barvě a se zelnýma pruhama. Trávili jsme spolu hodně času, hlavně na výletech mimo město. Po delší době co jsme byli spolu, jsme spolu začali i bydlet. Co se týče práce, dostal jsem přidáno a auto taky dostalo nějaké nové díly.
(Clare u baworáku na srazu)
První závod
Jednoho večera jsme s partou vzali auta a jeli do doků. Po nějaké hodince ježdění přijela další cizí skupinka. Celkem v klidu lidi, až teda na jednoho blbečka. Pořád narážel na mojeho baworáka.. No, na to, že měl Mazdu MX3, tak si celkem dost dovoloval. Po nějaké chvíli mě už to přestalo bavit a tak jsem ho vyzval na závod. Nikdy předtím jsem nezávodil, ale nějak jsem mu musel zavřít hubu. Cesty v docích jsou jako tokový okruh, takže jsme se dohodli na závodu na dvě kola. Seřadili jsme se na "čáru" a na tři vyjeli. Vedení se ujal on. Měl širší kola a tak mu to líp zabíralo, navíc měl mnohem lehčí auto. Po dvou zatáčkách jsem ho dohnal, ale cesta tam byla celkem úzká a tak jsem to neriskoval.. Ještě by jsme se vysekali. Na širší cestě, kde už byla rovinka, jsem se zařadil vedle něj a chvilku na to ho i předjel. Do cíle jsem nakonec dojel jako první. Klučina ani nezastavil a rovnou odjel pryč. Jak jsem vystoupil z auta, tak mi pogratulovala i partička toho kluka. Pokecali jsme a pak si jel každý svou cestou.
(První závod)
Jeden drift a všechno v hají
Skončila směna a já neměl žádné plány. Vzal jsem auto a jel se projet do doků. Chvilku jsem tam blbnul, ale ten malej plácek mi nějak nestačil. Jel jsem teda směrem na Inglewood a u gymu to vzal do zatáčky přes ručku. Hodně blbej nápad. Hned se za mnou rozsvítili majáky a siréna.. Samozřejmě, že šli po mě. Dost jsem si v tu chvíli nasral do gatí a tak jsem jim zkusil ujet. Při výjezdu z jedné uličku jsem to málem narval do dodávky, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Horší bylo, že se za mnou pustilo i druhé policejní auto. Jel jsem zrovna kolem drive-thru a napadlo mě, že bych se jim tam někde mohl ztratit. No... Při tom stresu jsem dal víc plynu a narval to rovnou do zdi.. Hned na místě mi vzali řidičák a poslali mě na rok do basy. Bawor šel rovnou na šroťák.. V base to zas tak strašné nebylo, aspoň né tak jak to ukazujou v telce.. Poznal jsem tam pár závodníku a většinu času, jsme strávili historkama a nápadama ohledně aut. Po propuštění jsem byl bez práce, bez holky a hlavně bez auta..
(David při pracích ve vězení)
PART II.
Konečně venku a všechno v háji
Hned po propuštění jsem jel domů za rodiči. Byli rádi, že mě vidí, ale za celou dobu se za mnou zastavili jenom jednou.. Po kávě, která mi tak šíleně chyběla, nastala chvíle vyptávání, což nebylo zrovna dvakrát příjemné.. Každopádně táta pro mě měl nějaké fušky, které sám nestíhal a, že mi bude platit za pomoc. Taková nabídka se po propuštění neodmítá. Hah.. No.. Nedalo mi to, ale musel jsem se zeptat na Clare.. S rodiči vycházela až moc dobře. Prý se párkrát zastavila, ale to jenom ze začátku. Po zpovědi mě táta vzal do garáže a ukázal mi co na jakém autě je potřeba udělat. Ještě ten večer jsem se sebral a zašel si do hospody nedaleko domu rodičů. Konečně jsem si mohl vychutnat čepované, studené pivo. Pořád jsem si v hlavě probíral celou tu situaci s Clare, domem, autem a všechno okolo té honičky.. U třetího piva už jsem to měl solidně v piči. Hah... Vytáhl jsem mobil a projížděl si bazary, nemůžu pořád chodit pěšky. Při těch cenách jaké jsem viděl, jsem si nebyl jistý dalším pivem. Po nějaké chvilce si vedle mě na bar sedl klučina, starý asi jako já. Všiml si, že se koukám po autech a tak jsme se nějak dali do řeči. Bavili jsme se o autech, o práci a o podobných hovadinách. Jmenoval se Bruce Hayes, taky fanoušek do aut. Dokonce jsme chodili na stejnou školu, jenom s rozdílem, že byl o dva ročníky výš. O několik piv později, kdy už jsme byli solidně na hovna, jsem nedostal lepší nápad, než zavolat Clare. V tom stavu jsem byl schopnej ji říct pouze to, že je blbá píča.. Ehm.. O ránu bych se raději ani nevyjadřoval.. Bohatě mi stačil pohled obsluhy v kavárně.
(David ráno v kavárně)
Drift projekt a následky
Z fušek od táty jsem měl slušné peníze, o tom žádná, ale musím si najít normální práci. Našlo se pár píst kde bych se mohl uplatnit, ale za jakou cenu.. Za pár dolarů na hodinu se mi to nevyplatí. Při práci na jenom autě se za mnou zastavil kámoš ze školy. Potřeboval mechanika na zrenovování jednoho auta, ale o jaké se jednalo mi už říct nechtěl. Za práci mi nabídl slušnej balík. Bez váhání jsem si s ním plácl a zajel s ním do jeho garáže, kde mi řekl všechno okolo práce, auta a finální verze. Jednalo se o Toyotu Corollu AE86 kterou jsem měl ještě s jedním mechanikem přestavět na drifťáka. Termín nebyl stanovený a tak jsem dodělal všechno co jsem měl zadané od táty a vrhl se na Toyotu. Neříkám, že to nebyla zábava, ale tolik kurev, buzerantů a dalších jiných nadávek ze mě už dlouho nevypadlo. Během měsíce bylo auto hotové a já měl možnost ho jako první projet na dráze. Byl to super pocit, ale i strach. Kdybych s tím autem naboural, tak se nedoplatím. Hah.. Naštěstí se nic nestalo. Peníze jsem dostal na ruku a mohl jít spokojeně domů. No všechna radost vyprchala, když jsem uviděl svoji Ex a jejího nového bouchače před barákem. Následky za drunk call jsou tu.. Dostal jsem solidně přes hubu. Aspoň vím, že ji příště nemám volat..
(Hotová Toyota před testovací jízdou)
Fitnessák
Z těch ran jsem se lízal ještě další týden. " Sakra to jsem vážně taková sračka? Musím s tím začít něco dělat!" říkal jsem si. Kousek od baráku bylo fitko, ale nějak jsem se tam nemohl dokopat. Při té představě, že já, takový hajzlový pavou, vleze někam, kde jsou skoro samý namakanci.. No, nevím.. Jednou jsem se teda už odhodlal. Při vstupu dovnitř jsem zůstal stát jako přibitý. Chtěl jsem se otočit a odejít, ale z recepce už na mě volal nějaký kluk "No pojď. Jo tebe u těch dveří myslím". V hlavě se mi honila myšlenka, že mě tu zatáhnout někde dozadu a udělají ze mě pět malejch. Recepční se mě však ujal, vysvětlil mi co a jak a ukázal mi i nějaké základní cviky. Po delší rozcvičce jsem se teda pustil na věc.. Moje váhy oproti ostatním byly jak těžítko na kancelářském stole.. Vydržel jsem tam asi dvě hodiny, což je na mě docela výkon. Snad mi to teda vydrží.
(David poprvé ve fitku)
Nová práce, nové auto, nový začátek
"Devatenáct... Dvacet...." zařval jsem si u poslední série ve fitku. Docela mě to chytlo a na některých místech už bylo i něco vidět. Bez práce jsem tomu mohl věnovat dost času, ale finance mizí.. Musím si najít novou, stabilní práci. Naštěstí jsem na internetu zahlédl inzerát nějaké nové dílny kousek za nemocnicí v centru. Sedl jsem na bus a jel se tam kouknout. Když už jsem se konečně dostal k té dílně, nevěřil jsem vlastním očím. Stál tam můj starý známý z basy Yuki. Myslel jsem, že taky hledá práci, ale kulový.. Ta dílna byla jeho. Dali jsme řeč a nakonec jsem odešel jako vedoucí dílny. Něco takového jsem fakt nečekal. Práce byla super, měl jsem na starost nábor mechaniků a mohl jsem je i vyhazovat. Plat byl natolik výborný, že jsem si za krátkou dobu koupil Chevrolet Chevelle SS z roku 72. Nádherná klasika, škoda jenom, že kvůli silnému motoru mi to skoro pořád hrabe. Hah.. Časem se s tím naučím. Hold 7.2L je 7.2L. Konečně jsem měl spořádaný život. Teda skoro spořádaný, jelikož jsem nechtěl bydlet u rodičů a dojíždět kus do práce, tak bud spal na dílně bo v motelu. Sem tam se i stalo, že mi Yuki donesl snídani. Hah.. Ale už vyhlídnutý fajný domek.
(Selfie u Yukiho garáže po směně)
PART III.
(MTA)
Zase všechno od začátku
Uff.. Jak bych tak navázal na minulé povídaní.. V LA se to dost posralo.. Celá dílna vyhořela a Yuki neměl pojištění. Dodnes se neví co ten požár způsobilo, ale samo od sebe to určitě nebylo. Podle mě to v tom mají prsty Rusové co pořád za Yukim chodili. Absolutně nevím co mezi sebou měli, a ani mě to raději nezajímá, ale nic dobrého to určitě nebylo. Vyhlídky na nový domek šli do kopru a já nemohl nikde za boha sehnat práci. Nikdo nechtěl zaměstnat trestance. Je až vtipné co způsobil jeden blbý drift. Chtěl jsem začít znovu, ale kde? San Francisco se mi vůbec nelíbí, Las Vegas je zase moc zářivé a rušné. "Asi bych mohl trochu na čerstvý vzduch někde na venkov. " říkal jsem si. Sbalil jsem věci, sedl do auta jel. Nebyl bych to já kdyby celá cesta probíhala v klidu. Při sjezdu z dálnice jsem tomu trochu dával a kdo se to neukázal za křovím? Sheriffské auto, které jelo hned za mnou. Na místě mi vzali řidičák a zabavili auto. "Joo.. Top začátek.. " říkal jsem si. Vzali mě do auta a odvezli na stanici do vesnice Montgomery kde měli stanici. Prý se mnou musí sepsat nějaké dokumenty..
(Posezení na PSA stanici)
Kamionem po county
Nakonec jsme se teda dohodli. Nechají mi řidičák, ale auto zůstane zabavené, protože nemám schválené úpravy motoru. Jak kdyby to někomu mělo ublížit. Už se pomalu začínalo stmívat a tak jsem si našel nocleh v karavanové osadě. Popravdě, raději bych spal v lese u ohně pod širákem. Před spaním jsem si našel na webu firmu hledající řidiče na kamion za slušné peníze. Dalšího dne už jsem jel svoji první trasu. Volal jsem Yukimu jak to vypadá v LA a tou situací s dílnou. Policajti to prý neřeší a nikdo se s ním o tom na úřadě nechce bavit. Navrhl jsem mu ať se sbalí a sjede za mnou do Montgomery. O pár dní později přijel i s Lauren, jeho.. asi přítelkyní. Doteď nevím jak to mezi nima bylo. Jednoho večera jsme sedli a dohodli se, že si založíme firmu a vyděláme balík. Kde ale vzít sakra peníze? Yuki se přidal ke mě s ježděním a Lauren zatím roznášela balíčky po Montgomery.
(Cesta kamionem po County)
Gun master
Jako první z nás jsem našetřil dost peněz na ojetý bawor 540i. S penězi jsme s tím všelijak vyjebat a to i nezákonnou cestou. Zkoušeli jsme převážet zbraně, drogy, tajné zásilky a podobné věci. Vycházelo nám to, ale tolik peněž v kolik jsme doufali v tom nebylo. Pravda pořád jsme dělali poslíčky. Yuki později někde koupil jednu garáž na hodně odlehlém místě. Byla docela velká a tak jsme si koupili nějaké postele a začali přespávat tam, ať nemusíme platit za pronájem. Při jízdách s kamionem se i občas stalo, že nás přepadli. Měli jsme štěstí, že nás nezastřelili. Ve finále jsme došli k nápadu, že si taky seženeme zbraně, ale kde? Yuki jednou večer přišel s tím, že našel někde soustruh a další nářadí a že u něj jsou i nějaké plánky. Vzali jsme auto a dotáhli všechny ty krámy do garáže. To že v těch plánech bylo jak vyrobit pistol a jak do ni i udělat náboje ten kokot už neřekl. Lauren se raději vzala a šla někam pryč. My s Yukim jsme se dohadovali snad dvě hodiny, ale nakonec jsme došli k tomu, že zkusíme sestrojit jednu a jestli to půjde dobře, tak si ji necháme na naši vlastní ochranu při cestách s kamionem. Trvalo snad týden než se mi podařilo všechno vyrobit a složit. Teď jak to vyzkoušet a nepřijít o ruku nebo hůř o život? Nakonec jsem teda pistol vzal a zkusil z ní vystřelit. Nic se nestalo, vyšlo to! Musíme ale přiznat, že jsem nikdy nebyl z ničeho tak posraný, jako z toho.
(David vyděšený z prvního pokusu o výstřel)
PART IV.
Nelegální přivýdělek
První pokus dopadl až moc dobře. O pár dní později jsem vyrobil další i Yukimu. Snad každému došlo co nás oba napadlo.. Yuki sehnal další plánek a to na KAC PDW. Měla to být automatická přesná puška, sám se v tom tak moc nevyznám. Zbraní jsem později vyrobil docela dost. Některé z nich se mi podařilo i prodat za slušné peníze, ale popravdě, měl jsem dost nahnáno. Kdykoliv mohli přijet policajti, nebo se celý obchod mohl zvrtnout.. Jo, Yuki se mnou chodil ozbrojený, kdyby náhodou, ale i tak. Kromě hraní si na mafii, jsme i normálně pracovali. Peněz přibývalo a přibývalo. Netrvalo dlouho a bylo dost peněz na založení firmy. Koupilo se sídlo v Blueberry a hned vedle sídla se začala pomalu vybavovat nová dílna. Samozřejmě jsme museli pořád pracovat, protože nám chybělo dokoupit ještě hodně věci. Po jednom, hodně dobrém obchodu s motorkáři, jsme si mohli dovolit dodávku, motorky a konečně i otevřít dílnu. No.. ale tenhle obchod byl málem náš konec. Motorkáři chtěli až moc velkou slevu a to málem vyústilo v přestřelku. Naštěstí se to hned uklidnilo a celé to dopadlo výhodně pro obě strany. Zaměstnanců přibývalo a firma pomalu přecházela ze samých výdajů do zisku. Škoda jenom, že v okolí bylo tolik servisů. Jako nová dílna jsme neměli žádnou klientelu ani reklamu a tak byla celkem událost, když přijel nějaký zákazník. Obchod se zbraněma utichl, ale to neznamená, že jsem je přestal úplně vyrábět.
(Rozruch při obchodu s motorkáři)
Firma a první japonec
Baworáka jsem dal do firmy pro hlídače a z vydělaných peněz jsem si koupil novější, lepší a hlavně rychlejší auto. Sice mám slabost pro americké klasiky, ale tomuhle jsem odolat nemohl. Koupil jsem si Mitsubishi Lance Evo IX. Čtyřkolka, už s upraveným podvozkem a vyměněným motorem z boxera na řadový 4 válec. Člověk si řekne 4 válec, ale tenhle motor byl dvoulitr s přímým vstřikováním a turbem FP Zephyr. To jak seplo, tak jsem měl problém se udržet volantu. Ten odpich byl šílený a to, jak to drželo v zatáčkách ve vysoké rychlosti, bylo ještě šílenější. Škoda jenom, že ve vesnicích není moc závodníků. Občas se našel nějaký blázen který se chtěl nahánět na okresce, ale krom toho nic. Pár krát jsem zavítal na tuning sraz a to už stálo za to. Někteří měli úpravy co by jednoho nikdy nenapadly, jiní zase design, za který bych se až styděl.. Joo každý má svoje.
PART V.
Vykradli mi garáž!
Jednoho večera, kdy jsme s Yukim měli naplánovanou jednu akci, se všechno posralo. Mělo jít původně o obchod, ale místo kupce. Přijel nějaký týpeček a začal mi klepat na okno. I když jsem ho chtěl poslat pryč, tak stejně nedal pokoj. Yukiho to dost vystresovalo, že to bude beztak polda a tak se k němu přikradl zezadu a zastřelil ho. Byl jsem dost v šoku. Kde se to v něm sakra vzalo? Yuki ho prohledal a neměl u sebe odznak nic, polda to nebyl. Za to u něj našel slušnou částku peněz. Na místě jsme nezůstali ani 5 minut a hned jsme odjeli. Nějakou dobu jsme nejeli ani do skladu a věnovali se čistě legální práci. Když už nám přišlo, že situace už vychladla, jeli jsme do skladiště s tím, že si vyrobíme něco nového, nebo rozšíříme náš arzenál. Jak jsme dojeli, nevěřili jsme vlastním očím.. Vrata skladu vyrvané a uvnitř vymeteno. Někdo musel přijít na to, že tam máme zbraně a vykradl nás. Celý zbytek dne jsem byl nasraný a Yuki to samé. Tolik práce mi dalo sehnat všechny potřebné věci a všechno to vyrobit a nakonec z není nic.
(Vrata skladu a naštvaný David)
Bydlím v garáži a další krám
Na delší dobu jsem si dal od zbraní, a celkově od nelegální činnosti pokoj. Fakt jsem neměl náladu riskovat, že zase o něco přijdu. Začal jsem se věnovat firmě a nabírání zaměstnanců. Dělal jsem různé reklamy, inzeráty a podobné srandy, ale ne každému u nás vyhovovalo. Byl to docela kolotoč, denně někdo odešel i přišel. Upřímně nám to bylo jedno, hlavně když nám dělali zisk. Zaměstnanci jsou jako díly v autě. Když se jeden posere, musí se ho nahradit, aby auto mohlo pokračovat v jízdě. Po mojem angažmá měla firma brutální zisky. Yuki se staral o nějaké grafické polepy na auta, či co.. No každopádně mu byla firma docela fuk. No.. Každopádně jsem se chtěl nějak odměnit a jak jinak než si najít vlastní útočiště. Jelikož jsem jednoho večera sledoval francouzský film Taxi, napadlo mě, že si koupím větší garáž a budu bydlet v ní. "Ha.. Stejně jsem sám, tak proč by to nešlo. Jestli si ale někoho najdu, tak schválně, jestli po mě bude řvát za žárovky v ledničce, nebo kvůli náhradním gumám ve skříni. Stejně jako tomu bylo ve filmu" říkal jsem si. Netrvalo moc dlouho než jsem našel tu správnou garáž, naštěstí byla ani né, 5 minut od díly. Garáž sice měla jenom dvě větší místnosti, samozřejmě plus koupelnu s hajzlíkem, ale byla výborná. V jedné části, té zadní, byla kuchyň, gauč s telkou a postel. Naopak v té přední části, kde byl i vjezd se vstupem, bylo parkovací místo na dvě auta. Vybavení nestálo moc a ani ta samotná garáž nebyla špatná. S tou výbornou cenou mi zůstalo i dost dalších peněz a proč nezaplnit to další místo v mé garáži/domě. Výběr byl hodně těžký. V autosalonů bylo tolik aut dobrých aut, připadal jsem si jako dítě v hračkářství, Nakonec jsem domů dojel s Shelbym GT500. Auto bylo výborné, akcelerace, maximálka, prostě top. Pak se ale ukázal problém.. To auto nebylo schopné držet stabilitu. Zkoušel jsem vyměnit tlumiče, kratší pružiny, atd atd atd.. Ale nic. Dost mě to sralo, auto jsem skoro ani nepoužíval.
(Davidovo Shelby)
Už mě nebaví být sám...
Když už jsem byl sám sakra dlouho, říkal jsem si, že by nebylo na škodu si někoho najít. Nemám na mysli příležitostný mrd, toho bylo dost, ale usínat s pořád s jinou mě fakt nebavilo. Chtěl jsem najít někoho s kým bych dělal něco společně. Mezi zaměstnanci nebyla žádná holka. Vlastně Lauren, ale ta byla od Yukiho. Nejdivnější na tom celém bylo, že jsem se s ní bavil víc jak on. Sice o tom nemluvila, ale šlo vidět, že ji to trápí, Chudák holka. No každopádně Yuki sehnal do dílny psa. Ovčák jménem Judge. Každopádně jsem se o něj staral převážně já. Chodil jsem s ním často na procházky a ne jednou jsem se musel zastavit aby si ho nějaká slečna pohladila. Občas se mnou vyrazil i Yuki. Vypadali jsme jak dva buzeranti. Jednou málem moc nechybělo a měli jsme kromě Judgeho ještě další dva psy. Při jedné takové procházce jsem poznal Lucii. Příjemná holčina, pěkná a milá. Občas jsme něco podnikli a trávili spolu čas. No ale jak se časem ukázalo, nebylo to nic pro mě. Jak jsem ji poznal trochu hlouběji, přišla mi dost nevyzrála. Zase jsem byl sám.
(Davidova slabá chvilka)
Kurvy mexické
Jednoho odpoledne jsem se nudil a trávil čas v garáži na autě. Z ničeho nic slyším z vysílačky Lauren jak volá o pomoc. Přiběhl jsem k vysílačce a snažil se z jistit kde je, ale bez odpovědi. Jediné co jsem rozuměl bylo Montgomerry a že ji unesli. Vzal jsem zbraň a okamžitě se vydal do města. Bohužel bylo pozdě a Lauren jsem nikde nenašel. Volal jsem policii, ti měli asi jiné věci na práci, protože si nevzali ani popis, nic. Několik dalších hodin jsem jezdil všude možně, ale beznadějně. Až potom, kdy jsem jel okolo farmy, jsem viděl někoho ležet na zemi. Dojel jsem k osobně a když jsem přistoupil blíž, poznal jsem, že je to Lauren. Byla úplně mimo, třepala se. Posadil jsem ji dozadu, do auta a jel s ní na dílnu. Během cesty se probudila a pořád mluvila nesmysli a smála se. Někdo ji očividně zdrogoval. Na dílně jsem ji položil na gauč, ale byla jak nepříčetná. Neustále se zvedala a chtěla jít někam pryč. Chvilkama se smála, chvilkama se třepala a brečela. Nedalo mi to a zavolal jsem pohotovost. Po chvilce přijela místo sanitky policie. Dost jsem znervozněl, protože jsem měl pořád u sebe zbraň. Naštěstí se věnovali Lauren a mě se jenom zeptali na pár otázek. Za chvilku dojela i volaná sanitka. No, ale jak se ukázalo tak jeden ze saniťáku byl solidní kokot a myslel si, že je to fetka jako každá jiná. Až po několika minutách, kdy mu to každý řekl asi třikrát, si uvědomil co se stalo. Lauren teda naložili do sanitky a já jel za nimi. Využil jsem toho, že nikdo okolo mě není a schoval pistol v autě. V nemocnic jsem potom od doktora zjistil, že ji píchly heroin a dali ji ještě nějaké další sračky. "Hovada zkurvené. Jak si tohle může někdo dovolit sakra.." nadával jsem. Doktor ji potom dal nějaké prášky na snížení účinků těch drog a nechal ji odpočívat. Chvilku jsem s ní byl a pak přišel policista kvůli výslechu. Lauren z něho byla vyděšená a pořád chtěla jít pryč. Dobrou zprávou bylo, že se jí vrátila její drzost. Ten rozhovor mezi ní a tím poldou stál za to. Co jsem ale nepobral, bylo, že policajt vytáhl karty a zkoušel na Lauren nějaké triky. Možná to byl nějaký psychologický test, raději jsem se do toho nemotal. Ještě ten den ji však pustili z nemocnice. Odvezl jsem ji teda na dílnu a staral se o ní, protože Yuki byl někde pryč. Nějak opatrně jsem se Lauren snažil zeptat jestli si něco nepamatuje, ale výsledek byl stejný jako u toho poldy. Neřekla vůbec nic. Celý večer jsme se dívali na Brickleberry. Potom to z ní začalo pomalu lézt. Prý to byli mexikánci, prý nabourala a oni ji místo pomoci, zatáhli do kufru a nafetovali. Měl jsem nervy jak lana. Lauren mě prosila abych to Yukimu neříkal. V tu chvilku však Yuki vešel do dílny a viděl ubrečenou Lauren a mě vytočeného. začal se mě vyptávat co se děje, ale já ani nebyl schopný otevřít pusu. Jediné co ze mě vypadlo, bylo aby mu to Lauren řekla sama a šel jsem ven. Měl jsem stochutí najít ty zmrdy a vystřelit jim mozek z hlavy. Sice jsem si říkal, že do pusy už nikdy cigaretu nedám, ale nedalo mi to a musel jsem si zajít na jednu. Nakonec jsem si zalezl k sobě do garáže a do noci koukal do zdi. S těma nervama se nedalo usnout
(David sedící v noci u stolu)
(Zfetovaná Lauren v nemocnic)
Dva pohřby po sobě
Hodně dlouho jsem byl pryč, snad půl roku. Nikomu jsem nic neřekl, ani slovo. Věc se má tak, že tátu zabili a máma na tom byla pak hodně špatně. Musel jsem nechat práce, kámošů, no prostě všeho a jet zpátky domů. V jakém stavu jsem viděl mamku, nejde ani popsat. Vyhublá, sešlá, jak kdyby zestárla o 15 let. Celý týden jsme museli vyřizovat všelijaké úřední srandy a hlavně pohřeb. Na ten došlo celkem málo lidí, plus ještě pár kámošů, kteří u nás byli dost často a tátu hodně znali. Po tom všem jsem nechtěl mámu nechat doma samotnou a můj návrat se tak o dost protáhl. Nehledě na to, že měl táta plnou garáž rozdělaných zakázek, které jsem nakonec dodělal já. Peníze z toho sotva pokryly veškeré náklady. S postupem času se začal zhoršovat i stav mámy. Když jsme byli na policii kvůli dalším výpovědím, tak to s ní seklo a odvezla si ji sanitka. Pár dní si ji tam nechali, ale doktor říkal, že její stav se bude už jen zhoršovat a moc času jí nedávají. Na doktorova slova došlo minulý týden.. Nezbývalo teda nic jiného než sáhnout do rezerv a udělat další pohřeb. O barák a celý pozemek byl zájem hned. Já tam zůstávat nechtěl, na mě samotného to bylo až moc velké. Všechno jsem teda prodal, sbalil si věci a vyrazil směrem County. Nevím sice jak dlouho se tam ohřeju, ale snad tam bude ještě někdo koho znám.
(Pohřeb jednoho z rodičů)
Cestovatel
Po návratu do San Andreas jsem se sešel se starýma známýma a nějak se zase aklimatizoval na aktuální dění, ale to kam se všichni posunuli za tu dobu co jsem byl pryč bylo neuvěřitelné. Z Yukiho se stal sběratel aut a pracháč a už to nebylo takové jako předtím. Další se rozprchli do jiných státu a mě nezbývalo nic jiného než udělat to samé. V San Andreas už mě nic moc nečekalo a tak jsem odjel zpátky do LA. Našel jsem si práci v jedné dílně, ale už ne jako mechanik, ale vedoucí směn a přijmací technik. Celkem se mi tam dařilo, ale nijak jsem z toho nadšený nebyl. Kousek od bytu, kde jsem přebýval, byla fajná hospůdka, kde jsem trávil skoro každý večer. Ne, nestal se ze mě alkoholik .. Našel jsem si tam pár kámošů, kteří tam taky chodili zabít čas. Občas jsme podnikli i mimo hospodské akce jako střelnici, kolo a hromadu dalších aktivit. Seznámil jsem se i se ségrou od jednoho s kámošů a začal to vypadat i docela vážně. Nikdy nešukej kámošovu ségru.. Tuhle větu si asi nechám vytetovat na ruku. Jednou večer, jak jsem se trochu víc zbořil, jsem na záchodě přefikl jednu holčinu. Samozřejmě se to dostalo mezi kámoše a následky si asi všichni umíme představit. Takovou nakládačku jsem už dlouho nedostal.
Všechno odznova
Po tom co jsem doma ztratil i poslední kámoše, jsem se rozhodl vrátit do San Andreas, Bylo mi jasné, že budu muset začít od nuly, ale na to jsem si už trochu za ty roky zvykl. Raději jsem letěl letadlem, než aby se zase opakovalo to samé jako při prvním příjezdu. Můj byteček, teda garáž, byl ten stejný brloh jako když jsem odjel. Snad jenom pavouků bylo o dost víc. Motorka i obě byly na stejném místě. Uvažoval jsem co budu teď vlastně dělat, Nakonec jsem vzal práci na poloviční úvazek na několika místech zároveň. Ráno a dopoledne jsem jezdil buď jako kamioňák nebo jako poslíček pro zásilkovnu. Večer to bylo lepší, to jsem jenom hlídal objekty. No, spíš jsem seděl v autě a občas zvedl hlavu od mobilu, Každopádně to nebylo nic moc. Peněz bylo pořád málo a tak jsem se rozhodl vrátit ke starým zlozvykům. Tím zlozvykem bylo těžení různých rud a potom po nocích vyrábět díly na zbraně. "Škoda jenom, že už nemám ty kontakty na kupce jako dřív." říkal jsem si pro sebe. Jo kdyby se mi to podařilo všechno prodat, to by se hned žilo líp. No, ale za krátký čas jsem nashromáždil dost peněž a koupil do firmu motorku a dodávku. Ještě nějaké prostory a můžu nabrat pár lidí. No, ale na to je ještě docela čas.
Jednoho večera jsem neměl už na nic chuť a chtěl jsem si jenom tak povyrazit. Dojel jsem teda do jednoho baru v Montgomery, ze začátku tam bylo docela prázdno a tak jsem si sedl na bar a popijel v klidu pivko. Po hodině, aniž bych si toho všiml, byl bar plný. Na to abych se s někým seznámil, jsem byl už docela vylitej jak váza. Potkal jsem tam u rulety jednoho sterého známého. Moc si už nepamatuju jak dlouho nebo o čem jsme se bavili, ale vím, že mě varoval ať nesedám do auta. Já chtěl jet taxíkem, ale nikdo neodpovídal a tak jsem nakonec sedl do auta a pomalu jel domu. Už nikdy víc, takový strach jsem dlouho neměl. Naštěstí mě nikdo nechytil a já na druhý den umíral na kocovinu.
(David zkoušící jednu z vyrobených zbraní)
Kroky vzhůru
Moje návštěvy barů a hospod zdaleka neskončili. Snad každý večer jsem si chodil někde posedět. Na jedno místo se vracím pořád, a to je Belleville Club. Je tam pohodová obsluha, jednou mě i vezla domů, hromada lidí a billiard. Každopádně i když každý večer někde sedím, neznamená to hned, že končím pod stolem. Co se týče businessu, tak jsem si našel pár nových kontaktů a konečně to moje ilegální hobby mělo nějaký význam. Peněz to vynáší opravdu dost a na obnovení celé firmy a uvedení ji do chodu ty peníze jsou opravdu potřeba. Každopádně se ke mě přes známého dostalo, že se Yuki vrací do San Andreas. Bylo by fajn ho mít zase poblíž. Přece jenom on je vynalézavější než já a mohl by přijít na něco, co by nás vystřelilo na nohy. Každopádně jsem do doby, než se vrátí, sehnat aspoň nějakou tu kačku. Ze zbraní bylo peněz dost, ale pořád to nestačilo. Jednou večer jsem se tak koukal na svoje auta a po chvíli zvažování jsem se rozhodl. Mitsubishi půjde pryč. To auto bylo fajn, ale už na něj nebyl čas. Převážně jezdím na motorce nebo v Audině. Na druhou stranu Mitsu byl nedodělaný drift projekt, který se sotva udržel na rovné cestě. Dal jsem ho do aukce a nakonec z toho vytěžil pěknou sumičku. Nějaké peníze šly na můj příbytek v garáži. Kuchyň prošla komplet rekonstrukcí. Dokoupil jsem nějaký nábytek atd. Trochu si připadám jak z toho filmu Taxi taxi. Naštěstí jsem sám a nikdo mě nebude buzerovat, že se vedle postele válí račna a všude smrdí benzín. Nesmrdí, ale voní!
(David na motorce)
Night Riders aka Ferda mravenec práce všeho druhu
Mitsu bylo pryč nějakou dobu a já měl tak jedno volné místo v garáži. Na účtu jsem měl celkem dost peněz, ale bylo potřeba nakoupit auta do firmy. Navíc mi bylo blbé, že Yuki koupil kamion za 4 mega a já nic, teda až na dodávku a motorku. Nakonec jsem aspoň pořídil auto, pickupa a později i to opravářské auto s vybavení na opravu vedeni. Jo a to je i další novinka. Yuki sehnal firmě licenci na opravu vedení v celém San Andreas. Samozřejmě si to chtěl hned zkusit a já jako první člověk po ruce musel jet s ním. Jeli jsme do San Fierra na jeden kopec, kde byla společnost, která rozdávala zakázky na opravy. Když jsme tam přijeli, jedna tetka v kanclu nám dala pokyny a zmínila věc, kterou jsem nechtěl vůbec slyšet. Je to práce ve výškách a já výšky moc dobře nezvládám, abych pravdu řekl. No nakonec po chvíli výsměchu a přemlouvání jsem vylezl až úplně nahoru. No tfuj. Ten den kdy jsme tam lezli ještě foukal vítr a upřímně to bylo to nejhorší co mě mohlo potkat. Naštěstí to netrvalo dlouho a mě pak celou cestu zpátky do San Fierra bylo na zvracení.
(Pohled Davida na Yukiho po zjištění o práci ve výškách)
Nová kára
Po několika dalších opravách jsem si trochu na tu výšku zvykl, ale možná protože to fakt sypalo dobré peníze. No každopádně ten nákup aut se mě dotkl víc, než jsem čekal. Do toho moje ilegální hobby stoplo. Nikdo nechtěl kupovat a já nevím co s tím. Kdyby přišli policajti, tak jdu do bručet a to na pěkně dlouho. No později se mi podařilo něco málo prodat, ale bylo to jak plivnout do řeky. No, ale na účtu jsem měl pořád dost na to abych mohl vymýšlet hovadiny. Z nudy jsem se šel kouknout do prodejny aut a zaujal mě tam jedna americká klasika a ti kdo mě znají ví, že pro takové auta mám slabost. Byl to dodge charger podobnej jako v Rychle a Zběsile 1. Abych to nějak přiblížil, šel jsem do prodejny pěšky a odešel s autem. Jel jsem s tím rovnou do dílny a okamžitě objednával díly co nebyly na skladu. Ty naštěstí přišli ještě toho dne, ale až večer. To mě samozřejmě nezastavilo a do rána jsem si hrál pod kapotou. Nakonec jsem si překopal půlku motoru, komplet jsem si vystužil karoserii a trochu si pohrál s podvozkem. Zatímco ostatní šli ráno do práce, já šel spát. No nebudu lhát stálo mě to hodně. Večer, když jsem se konečně vzbudil, jsem sedl do auta a jel ho pořádně projet. Panečku, připadal jsem si jak Dominik Torreto. Ten tah, to jak auto vždycky v zatáčce uškublo zadkem do strany. No prostě paráda. Problém byl jenom jeden a to maximálka. Čtyřstupňové převodovky se do těchhle aut dělají jenom na zakázku někde v Tramtárii a nechat si to dovézt sem by stalo majlant. S Yukim jsme se jednou domluvili, že pojedem dělat zakázky na kabely. Protože jel každý svým autem, trochu jsme si zazávodili. Oba jsme z toho byli nadšení a hlavně nám to připomnělo staré časy, že jsme se na zakázky vykašlali a projeli celé San Andreas.
(Nový Dodge Charger 1968 R/T)
Nabídka, která se neodmítá
Posledních pár dní bylo celkem nudných. Občas nějaká zakázka, občas nějaký rozvoz baličku a nebo jízda kamionem. Práce bylo dost. Co se týče záležitostí ohledně mého hobby, udělal jsem životní deal. Sháněl jsem nějaké suroviny a ozvala se mi jedna slečna, která měla všeho hromadu. Domluvili jsme se na srazu a ona mi ukázala všechno co má. Bylo toho fakt hodně, možná i víc. Podle ceny na které jsme se později domluvili to bylo asi horké zboží. Normálně bych tolik věci na ulici koupil možná 10x dráž. Líp pro mě ne. Pár dní na to mi volal Yuki, že bude pronajímat svůj barák někde u Los Santos a že tam má pár zbraní, které tam nechce nechat a že mu jsou k ničemu jestli je nechci. Jako nebylo toho úplně moc, ale za to ke zbraním bylo dost munice. Yuki chtěl okolo čtvrt mega, ale aby nebyl úplně ztratný a že jsem kámoš, tak jsem mu dal víc. Přece jenom jestli se mi to podaří prodat, tak z toho budu mít pořád profit. Všiml jsem si i, že se v mém bývalém baru, který byl i nedávno v aukci, schází motorkáři. Možná by nebylo úplně na škodu udělat si nějaké nové kámoše a rovnou i obchodí partnery, ale to má ještě čas.
(Vítězoslavné cigáro po obchodu)
Potkal jsem se smrtí
Na chvilku jsem měl po večerech klid a napadlo, proč si neudělat nějaký výlet po různých místech. Abych tomu dodal na kráse, místo auta jsem vytáhl motorku a vydal se na cesty. Zastavil jsem se snad na každé vyvýšenině, na kterou vedla aspoň trochu pevná cesta. Měl jsem to štěstí, že byl zrovna i západ slunce. Romantika jak hrom, škoda jenom, že nemám nikoho s kým bych se na takové výhledy koukal. Po cestě zpátky jsem se ještě zastavil u místní přehrady. Nechtěl bych tam spadnout ani za nic. Po cestě zpátky na mě padla trochu i depka. Hold jezdit sám se svojí hlavou je někdy horší než mít vedle sebe ukecaného kámoše. Ten večer jsem skončil jako vždy v Belleville clubu a ožral se, ne opil, ale doslova do písmenka jsem se zrušil. Ráno jsem se probudil doma a do teď nemám tucha jak jsem se tam dostal. Každopádně to ráno bylo jedno z nejhorších v životě. A aby toho nebylo málo, prej mi odtáhli motorku. Pozitivní na tom je, že jsem na ni aspoň nejel domů. Ten den jsem byl úplně mimo. Měl jsem raději zůstat doma, ale potřeboval jsem vyzvednout motorku a jak na potvoru mi někdo vysál nádrž. Jel jsem tedy na benzínku a když jsem k ní zatáčel, na poslední chvíli jsem si všiml, že se na mě řítí auto. Ten chlap musel jet nejméně 160. Na poslední chvilku jsem chtěl nechat motorku motorkou a vyskočit z ní. Bohužel bylo pozdě. Auto do mě v plné rychlosti narazilo z boku a odhodilo mě až skoro k čerpací stanici. Při cestě vzduchem jsem proletěl i dřevěným plotem, který dělil benzínku od cesty. Měl jsem štěstí, že jsem se pokusil odskočit, protože pravou nohu jsem už neměl na stupačce. ale bokem. Kdybych ji tam nechal, tak jsem možná teď na vozíku a bez nohy. Po té ráně jsem upadl do bezvědomí a probral se až v nemocni. Když jsem se vzbudil, stál na de mnou jeden známý Anthony. Prý přijel na benzínku, když u mě byla záchranka a hasiči. Nezdržel se dlouho, ale stejně se mnou potřeboval mluvit doktor. Prý kromě zlomené ruky mám zlomené i žebro, celý obličej pořezaný od nárazu do plotu a prý nechybělo moc a málem bych umřel. V jednu chvilku mě napadla myšlenka, že je to škoda, ale nebudu zas taková plačka. Bude trvat nějakou dobu než mi sundají sádru a do té doby můžu tak maximálně sedět doma na zadku.
(David před propuštěním z nemocnice)
Screeny z RP
Serviska motorky
Videa
SovietDog 
Armel 