Kapitola.I - Dětství
Narodil jsem se 17.11.1990 v italské Sicílii, v malém městečku Sampieri. Nebyl bych na světě nebýt mé matky Karin Voloshanivske, která se rozhodla že uteče od notorického alkoholika a jejího bývalého manžela Vasila Voloshanivskeho. Matka v roce 1985 přiletěla do italské Sicílie a začala žít nový život. Vzhledem k tomu že byla ráda ve společnosti, založila si podnik s názvem "Karin Restaurant". Dařilo se jí dobře a prospívala i díky přátelům které si našla pár měsíců po příjezdu. V roce 1987 se seznámila s mým otcem Silviem Davisem. Můj otec byl obyčejný automechanik ale přišel jsi celkem na hezké peníze v té době. Otec chodil za mojí matkou pravidelně na oběd a později i na večeře. Mezi nimi přeskočila jiskra a tak se rozhodli že to spolu zkusí. V roce 1989 matka zjistila že je v tom a 9 měsíců a pár dní mě nosila ve svém lůně. V roce 1990 jsem přišel na svět. Byl jsem jedináček takže péče mi nechyběla. když jsem byl větší a byly mi 4 roky, nechyběly ani návštěvy babičky a dědy z otcovy strany. Do školky jsem chodil rád našel jsem si tam mého nejlepšího kamaráda. Giovaniho Grazu. Později jsme spolu chodili i na základní školu a seděli spolu v lavici. Byly jsme pěkný gauneři, sousedům rozbili omylem sem tam nějaké to okno, a dokonce jednou vzali Giovanimu otci auto. A takhle jsme si žili do roku 2000 kdy jsme se odstěhovali do Prahy v české republice. Krásné to město.
Kapitola.II - Dospívání
Když jsme se přestěhovali do Prahy měli jsme to obzvláště těžké, otec se dorozumíval anglicky a pro matku která uměla rusky nebyl takový problém se naučit česky. Já jsem se musel učit česky skoro dnem i nocí, ale díky češtinářce která uměla výborně anglicky jsem se domluvil. Po roce jsem už uměl mluvit plynule a tak pro mě začal normální život. Můj prospěch ve škole byl průměrný, protože učit se mi nechtělo a tak to podle toho i vypadalo. Já byl spokojený, měl jsem vše co jsem si přál. Štastnou rodinu. Takhle to šlo až do roku 2005 kdy jsem vychodil základku. A v ten rok se mi změnil celý život. O prázdninách když jsem byl u babičky v itálii na 14 dní jsem se po týdnu dozvěděl že mého otce s mojí matkou zavraždila parta debilů která se nám rozhodla vykrást dům. Dodnes nepřišli na to kdo to udělal. Od té doby jsem nenáviděl zločin a podle toho jsem se choval. Abych nemusel zpět do itálie se rozhodla babička že se přestěhuje dočasně do čech aby na mě dohlédla, a tak jsem dostudoval. Vyučil jsem se policistou a v roce 2008 jsem ůspěšně tedy dokončil střední vzdělání. Téhož roku jsem nastoupil do Policie České Republiky do Oddělení Hlídkové Služby.
Kapitola.III - Na vlastních nohách
Od roku 2008 jsem pracoval jako policista a dařilo se mi. Díky mým ambicím a mé ctižádostivosti jsem se po letech vypracoval na ředitele policejního okrsku v Praze. Potkal jsem tam spoustu skvělých lidí, jako třeba Carlose Taylera, Roye Khana, Neli Khanové, Michaela Noela, Michala Procka, Carla Tremora, Jamese Klempíře, Mathewa Sessiho, Johnnyho Cartera, Matěje Kulana, Martina Zrnu a další. Našel jsem si přítelkyni a a oženil se s ní. Bohužel práce bylo hodně a tak nezbývalo moc času na nějaké výlety a podobně. V roce 2013 kdy jsem byl rok ředitelem začala v Praze řádit ruská mafie. Byla to velká rodina jejíž členové nosili hrdě příjmení Orlov. Později se přidali další rodiny, jako Falcone nebo Grolvci. Svojí práci jsem vykonával svědomitě a nechtěl jsem je nechat na pokoji. Jenže jak jsem později zjistil ruka zákona nestačí na všechny. Tak jsem později vzal zákon do svých rukou mimo uniformu. To nakonec vyústilo v masakr rodiny Orlov a vím o jediném člověku který z ní přežil. Dodnes jsme nejlepší přátelé. Když jsem se rozhodl polevit v práci založil jsem s tehdejší manželkou Viktorií Davis rodinu. Měli jsme 2 krásné děti. Syna Mikla a dceru Viki. Jenže to jsem nevěděl co mě čeká. Jedna ze dvou rodiny které jsme vyšetřovali se rozhodla mě odstranit. Tak na mě udělali 2 bombové ůtoky. Ani jeden se jim nepovedl. Jednoho dne přišlo oznámení o dopravní nehodě, převrácené SUV a vyjel jsem na místo. Zůstal jsem v šoku když jsem zjistil že ono vybourané vozidlo stálo ještě hodinu zpátky před mým domem. Černá Audi Q7 byla na střeže a pomalu se nořila do plamenů. Přišel jsem o to nejcennější v tu dobu co jsem měl. O rodinu. Toto byl ten zlom kdy jsem se stal tím co jsem tolik nenáviděl. Stal jsem se zločincem. Nebyla to nehoda už jen proto že levý bok auta byl kompletně zdeformovaný nárazem. A já jsem se zapřísahl že zabiju toho kdo to má na svědomý.
Kapitola.IV - Změna stran
Byl jsem nadále u policie ale mimo uniformu jsem byl člověk který dal dohromady skupinu lidí která lačnila po krvi tak jako já. Chránili jsme a poskytovali služby obyčejným lidem, ale likvidovali jsme ty kteří si o to řekli. Zlodějíčci, mafiání z jiných rodin, dealeři drog, překupníci zbraní a další verbeš která nám byla trnem v oku. U policie jsem zůstal do roku 2018, kdy jsem po sléze rezignoval na svou funkci a po té měnil pracovní pozice. Byl jsem hasič, voják ve speciálních silách a záchranář na kterého jsem se dostal díky Nele Khanové, která se pak i s Royem odstěhovala. A začátkem roku 2021 jsem se přistěhoval do San Andreas.
Kapitola.V - Současnost
Na začátku v San Andreas jsem potkal několik známých lidí z Prahy, začal jsem tu dělat řidiče kamionu a seznámil se tak například se Zoe Corrnet. Pak jsem zde potkal k mému překvapení Nelu která pracovala u HZS jako FR. Dostal jsem se na pozici FR a měl jsem o práci postaráno. Jako bonus mě pak ještě vzala do firmy CAMUS kde jsem dělal nejdřív řidiče a potom výkonného ředitele. Zkoušel jsem se před tím přidat i k policii což se mi i povedlo. Jenže...... vedení policie bylo otřesné a povýšení nezáviselo na zkušenostech ale na počtu odpracovaných hodin a tak jsem odešel. Pak jsem se snažil najít si zde přítelkyni což se povedlo. Katie Avonova, milá, krásná a příjemná slečna. Dali jsme to spolu do kopy jenže...... bohužel to moc dlouho nevydrželo. Po rozchodu jsem to začal řešit na krátkou dobů pitím a taky jsem se dostal do několika problémů se zákonem. Mě začali pomalinku drtit problémy a ta kterou jsem miloval pomalinku začala na mě kašlat. Jako že třeba odjela na 8 dní pryč, hledala si jiné muže a podobně. Po několika letech kdy jsem byl sám jsem byl štastně zamilovaný, jenže tahle pohádka měla smutný konec. Po několika týdnech jsem se začal zase stýkat s lidmi a mezi nimi byla i Nela. Vždy jsme se sešli na kus řeči a mluvili jsme o problémech. Nakonec to nezůstalo jen u přátelství, a asi po 5ti schůzkách mezi námi přeskočila jiskra. Po dalších pár týdnech jsem se rozhodli pro společné bydlení a já jsem učinil to co jsem chtěl učinit s Katie, požádal jsem Nelu o ruku. Nakonec jsme se vzali a ted si žiju spokojeně svůj život. Jen jeden člověk mi vyloženě vadil. Jak řekl farář při svatbě Zoe Corrnet, nelíbí se mi ten blondák co se o všechno furt teple opírá. Snažím se tedka vydělané peníze investovat do firem které za to stojí, a snažím se žít normální život. Kolem Neli jsem kroužil už tenkrát v Praze a dokonce jsme se kvuli ní i málem s Royem poprali. Ale dneska jsem rád že jí mám a i přes to co jsem dělal že mě nezavrhla a neopustila mě. Mrzí mě to co mi nevyšlo. Ale musím se radovat z toho co vyšlo a co výjde. To je asi tak vše co bych chtěl o sobě zmínit. Myslím si že víc o mě vědět nepotřebujete.
Kapitola.I - Dětství
Narodil jsem se 17.11.1990 v italské Sicílii, v malém městečku Sampieri. Nebyl bych na světě nebýt mé matky Karin Voloshanivske, která se rozhodla že uteče od notorického alkoholika a jejího bývalého manžela Vasila Voloshanivskeho. Matka v roce 1985 přiletěla do italské Sicílie a začala žít nový život. Vzhledem k tomu že byla ráda ve společnosti, založila si podnik s názvem "Karin Restaurant". Dařilo se jí dobře a prospívala i díky přátelům které si našla pár měsíců po příjezdu. V roce 1987 se seznámila s mým otcem Silviem Davisem. Můj otec byl obyčejný automechanik ale přišel jsi celkem na hezké peníze v té době. Otec chodil za mojí matkou pravidelně na oběd a později i na večeře. Mezi nimi přeskočila jiskra a tak se rozhodli že to spolu zkusí. V roce 1989 matka zjistila že je v tom a 9 měsíců a pár dní mě nosila ve svém lůně. V roce 1990 jsem přišel na svět. Byl jsem jedináček takže péče mi nechyběla. když jsem byl větší a byly mi 4 roky, nechyběly ani návštěvy babičky a dědy z otcovy strany. Do školky jsem chodil rád našel jsem si tam mého nejlepšího kamaráda. Giovaniho Grazu. Později jsme spolu chodili i na základní školu a seděli spolu v lavici. Byly jsme pěkný gauneři, sousedům rozbili omylem sem tam nějaké to okno, a dokonce jednou vzali Giovanimu otci auto. A takhle jsme si žili do roku 2000 kdy jsme se odstěhovali do Prahy v české republice. Krásné to město.
Kapitola.II - Dospívání
Když jsme se přestěhovali do Prahy měli jsme to obzvláště těžké, otec se dorozumíval anglicky a pro matku která uměla rusky nebyl takový problém se naučit česky. Já jsem se musel učit česky skoro dnem i nocí, ale díky češtinářce která uměla výborně anglicky jsem se domluvil. Po roce jsem už uměl mluvit plynule a tak pro mě začal normální život. Můj prospěch ve škole byl průměrný, protože učit se mi nechtělo a tak to podle toho i vypadalo. Já byl spokojený, měl jsem vše co jsem si přál. Štastnou rodinu. Takhle to šlo až do roku 2005 kdy jsem vychodil základku. A v ten rok se mi změnil celý život. O prázdninách když jsem byl u babičky v itálii na 14 dní jsem se po týdnu dozvěděl že mého otce s mojí matkou zavraždila parta debilů která se nám rozhodla vykrást dům. Dodnes nepřišli na to kdo to udělal. Od té doby jsem nenáviděl zločin a podle toho jsem se choval. Abych nemusel zpět do itálie se rozhodla babička že se přestěhuje dočasně do čech aby na mě dohlédla, a tak jsem dostudoval. Vyučil jsem se policistou a v roce 2008 jsem ůspěšně tedy dokončil střední vzdělání. Téhož roku jsem nastoupil do Policie České Republiky do Oddělení Hlídkové Služby.
Kapitola.III - Na vlastních nohách
Od roku 2008 jsem pracoval jako policista a dařilo se mi. Díky mým ambicím a mé ctižádostivosti jsem se po letech vypracoval na ředitele policejního okrsku v Praze. Potkal jsem tam spoustu skvělých lidí, jako třeba Carlose Taylera, Roye Khana, Neli Khanové, Michaela Noela, Michala Procka, Carla Tremora, Jamese Klempíře, Mathewa Sessiho, Johnnyho Cartera, Matěje Kulana, Martina Zrnu a další. Našel jsem si přítelkyni a a oženil se s ní. Bohužel práce bylo hodně a tak nezbývalo moc času na nějaké výlety a podobně. V roce 2013 kdy jsem byl rok ředitelem začala v Praze řádit ruská mafie. Byla to velká rodina jejíž členové nosili hrdě příjmení Orlov. Později se přidali další rodiny, jako Falcone nebo Grolvci. Svojí práci jsem vykonával svědomitě a nechtěl jsem je nechat na pokoji. Jenže jak jsem později zjistil ruka zákona nestačí na všechny. Tak jsem později vzal zákon do svých rukou mimo uniformu. To nakonec vyústilo v masakr rodiny Orlov a vím o jediném člověku který z ní přežil. Dodnes jsme nejlepší přátelé. Když jsem se rozhodl polevit v práci založil jsem s tehdejší manželkou Viktorií Davis rodinu. Měli jsme 2 krásné děti. Syna Mikla a dceru Viki. Jenže to jsem nevěděl co mě čeká. Jedna ze dvou rodiny které jsme vyšetřovali se rozhodla mě odstranit. Tak na mě udělali 2 bombové ůtoky. Ani jeden se jim nepovedl. Jednoho dne přišlo oznámení o dopravní nehodě, převrácené SUV a vyjel jsem na místo. Zůstal jsem v šoku když jsem zjistil že ono vybourané vozidlo stálo ještě hodinu zpátky před mým domem. Černá Audi Q7 byla na střeže a pomalu se nořila do plamenů. Přišel jsem o to nejcennější v tu dobu co jsem měl. O rodinu. Toto byl ten zlom kdy jsem se stal tím co jsem tolik nenáviděl. Stal jsem se zločincem. Nebyla to nehoda už jen proto že levý bok auta byl kompletně zdeformovaný nárazem. A já jsem se zapřísahl že zabiju toho kdo to má na svědomý.
Kapitola.IV - Změna stran
Byl jsem nadále u policie ale mimo uniformu jsem byl člověk který dal dohromady skupinu lidí která lačnila po krvi tak jako já. Chránili jsme a poskytovali služby obyčejným lidem, ale likvidovali jsme ty kteří si o to řekli. Zlodějíčci, mafiání z jiných rodin, dealeři drog, překupníci zbraní a další verbeš která nám byla trnem v oku. U policie jsem zůstal do roku 2018, kdy jsem po sléze rezignoval na svou funkci a po té měnil pracovní pozice. Byl jsem hasič, voják ve speciálních silách a záchranář na kterého jsem se dostal díky Nele Khanové, která se pak i s Royem odstěhovala. A začátkem roku 2021 jsem se přistěhoval do San Andreas.
Kapitola.V - Současnost
Na začátku v San Andreas jsem potkal několik známých lidí z Prahy, začal jsem tu dělat řidiče kamionu a seznámil se tak například se Zoe Corrnet. Pak jsem zde potkal k mému překvapení Nelu která pracovala u HZS jako FR. Dostal jsem se na pozici FR a měl jsem o práci postaráno. Jako bonus mě pak ještě vzala do firmy CAMUS kde jsem dělal nejdřív řidiče a potom výkonného ředitele. Zkoušel jsem se před tím přidat i k policii což se mi i povedlo. Jenže...... vedení policie bylo otřesné a povýšení nezáviselo na zkušenostech ale na počtu odpracovaných hodin a tak jsem odešel. Pak jsem se snažil najít si zde přítelkyni což se povedlo. Katie Avonova, milá, krásná a příjemná slečna. Dali jsme to spolu do kopy jenže...... bohužel to moc dlouho nevydrželo. Po rozchodu jsem to začal řešit na krátkou dobů pitím a taky jsem se dostal do několika problémů se zákonem. Mě začali pomalinku drtit problémy a ta kterou jsem miloval pomalinku začala na mě kašlat. Jako že třeba odjela na 8 dní pryč, hledala si jiné muže a podobně. Po několika letech kdy jsem byl sám jsem byl štastně zamilovaný, jenže tahle pohádka měla smutný konec. Po několika týdnech jsem se začal zase stýkat s lidmi a mezi nimi byla i Nela. Vždy jsme se sešli na kus řeči a mluvili jsme o problémech. Nakonec to nezůstalo jen u přátelství, a asi po 5ti schůzkách mezi námi přeskočila jiskra. Po dalších pár týdnech jsem se rozhodli pro společné bydlení a já jsem učinil to co jsem chtěl učinit s Katie, požádal jsem Nelu o ruku. Nakonec jsme se vzali a ted si žiju spokojeně svůj život. Jen jeden člověk mi vyloženě vadil. Jak řekl farář při svatbě Zoe Corrnet, nelíbí se mi ten blondák co se o všechno furt teple opírá. Snažím se tedka vydělané peníze investovat do firem které za to stojí, a snažím se žít normální život. Kolem Neli jsem kroužil už tenkrát v Praze a dokonce jsme se kvuli ní i málem s Royem poprali. Ale dneska jsem rád že jí mám a i přes to co jsem dělal že mě nezavrhla a neopustila mě. Mrzí mě to co mi nevyšlo. Ale musím se radovat z toho co vyšlo a co výjde. To je asi tak vše co bych chtěl o sobě zmínit. Myslím si že víc o mě vědět nepotřebujete.
Caro 
laceyabysss