“Red County. Mnohými vnímán jako cesta z utrpení a trápení městského prostředí, mnohými vnímán jako zapadákov. Ovšem ať již na Red County pohlížíte tak či onak, jednu věc nelze upřít - vozový park, kterým disponuje, rozhodně patří k těm zajímavějším. V tomto magazínu si projdeme celou řadu vozidel, které jsou nejen součástí našich každodenních životů, ale také i koloritu tohoto okresu.”

Začátek devadesátých let. Většina amerických výrobců vyrábí prostředky, které designově připomínají buďto fazole na kolečkách, nebo designové excesy ještě z let osmdesátých, ne-li sedmdesátých. Ano, tuto pasáž jsem si vypůjčil i z minulé epizody tohoto nepravidelné periodika. Dnes se podíváme na představitele této éry, tentokráte z půdy americké - Chevrolet Silverado v jeho nejmenším provedení - 1500.

Pokud vám tento vůz přijde povědomý, není to jen jeho designem, který zapadá do designu devadesátkových Chevroletů. Je to také tím, že tento povoz byl na trzích v mnohých podobách. Proto také můžete natrefit na jeho variace pod záštitou GMC, stejně tak i na sportovní variantu. Bohužel ani jedno z toho se do státu San Andreas nedostalo, přičemž právě druhá varianta by skutečně mohla stát za to. Je to obrovská škoda. Bohužel ve jménu zklamání se bude nést celý tento text. Proč? To se dozvíte...

Začneme tedy designem tohoto vozu. Striktně utilitární? Ale kdeže. Stačí se podívat na masku chladiče, chromované detaily a snahu o zachování horizontálnosti designu (díky této snaze vozidlo působí širší, než skutečně je) a dojde vám, že časy, kdy pickup znamenal čtyři či šest kol, nárazníky, světla a nějaká ta kabina s pár ukazateli a topením, jsou dávno pryč. Tohle je vozidlo, za které se po vizuální stránce není potřeba stydět. Možná, že jen stárnu a vnímám tuhle správnou míru jednoduchosti jako něco, čeho je třeba držet. Možná, že beru v potaz poslední užitkové vozidlo, které jsem testoval, které by pro změnu zapadlo do prostorů polorozpadlé farmy. Možná je to také tím, že jich moc nejezdí. Kdo ví...

V interiéru je to již poněkud horší. Sice se zde objevují výkřiky standardního vybavení vozidel od let osmdesátých, ale to je tak nějak vše. Najdete zde kazeťák, klimatizaci, pár držáků na nápoje a loketní opěrku. Jo a ještě okna v elektrice. Toť vše, alespoň po stránce pozitiv. A tím přichází na scénu negativa. Interiér působí lacině. Jakože hodně lacině. Levné nekvalitní plasty, typická doména amerických značek, jsou zde evidentní. Na jednu stranu tohle vozidlo je pracovní nástroj. Na tu druhou jde přijít s kvalitními plasty i u levnějších vozů. Ve výsledku tohle je první ze zklamání, které bych u levného pracovního nástroje toleroval. Na druhou stranu je tohle víc tolerovatelné nežli v případě Viperu, u kterého se setkáme s plasty srovnatelné kvality. 

Po stránce praktičnosti není téměř co vytknout. Kousek zapůjčený panem Falcem (za což mu nesmírně děkuji) diponuje i dodatečným uzamykatelným prostorem hned za kabinou. I ten je vcelku prostorný a na nějaký ten menší nákup bude stačit. Ten zbytek, ostatně, můžete hodit do kabiny a nic moc neřešit. A korba, ta je prostorná. Jakože sakra prostorná. Je to něco, co by člověk u levného pracovního nástroje čekal a požadoval a Silverado to splňuje téměř bez chyby. Stejně tak je člověk schopen prominout jízdní vlastnosti. Ty jsou, no, specifické a to je hodně kulantní pojmenování. Odskakující tuhá zadní náprava u užitkového auta není nic překvapujícího, zde vždycky pomůže její zatížení. Silverádo se houpe, dost možná si budete připadat, že z projevů jeho odpružení skončíte s mořskou nemocí. Do toho má nezatížená zadní náprava občasnou tendenci se vychýlit z dráhy vozu. Většinou je toto chování předvídatelné, avšak ne vždy tomu tak je. Není nad to, když jedete po dálnici, vjíždíte do zatáčky a auto si usmyslí, že bude chtít skončit v přetáčivém smyku. V rychlosti sto čtyřicet kilometrů v hodině. Je možné, že jiné naladění a možné úpravy vozu tohle chování dokážou podchytit, ale nedokážu to s jistotou říct. Přiznám se, že za svou historii jsem řídil celou řadu vozidel. Ale tohle je poprvé, co jsem se v jindy cestovní rychlosti za volantem vozu bál. Ale opět, je to levný pracovní nástroj, je potřeba brát v potaz kompromisy. Tohle skutečně není auto na rychlé a pohodlné cestování.

A tím se dostáváme k poslednímu problému, který však není chybou vozu jako takového, ale skutečně nešťastného rozhodnutí, že vozidlo pochází z individuálního dovozu a tím je cena. To je také důvod, proč tohle vozidlo moc často v provozu nevídám. Za normálních okolností, kdyby vozidlo bylo dováženo Deatonem, by vyšlo dle mých odhadů na částku okolo dvouset tisíc, spíš méně. Ostatně je to devadesátkový pickup v ne zrovna vrcholné motorizaci. Říkáte si za kolik se tohle vozidlo dováží do země? Dva miliony korun. Ano, dva miliony korun. Za peníze, za které můžete mít některé z vrcholných německých limuzín, máte tohle. Za peníze, za které máte několik Fordů F350, které jsou, se vší upřímností, po všechn stránkách lepší, máte jedno Silverado. Tohle, společně s jízdními vlastnostmi vozu, jsou pro mě dva důvody, proč bych koupi tohoto vozu nedoporučil. Tedy pouze za předpokladu, že jej přímo nechcete.

Nabídka vozidel je poněkud horší. V průměru jednou až dvakrát do měsíce se objeví některý z již dovezených kousků v inzerci na prodej. U nich můžete dostat cenu níže nežli v případě nově dovezených kousků. Díly a provoz je levný, díly jsou sehnatelné. Jestli je o co stát, nechávám na vás.

Mockrát bych chtěl poděkovat panu Falcovi za zapůjčení vozu.

Závěrečné skóre

Design - 3/5
Prostornost - 4/5
Pohodlí - 2/5
Rychlost - 2/5
Náklady na provoz - 4/5
Cena - 1/5

Celkové skóre - 16/30

-RB