“Red County. Mnohými vnímán jako cesta z utrpení a trápení městského prostředí, mnohými vnímán jako zapadákov. Ovšem ať již na Red County pohlížíte tak či onak, jednu věc nelze upřít - vozový park, kterým disponuje, rozhodně patří k těm zajímavějším. V tomto magazínu si projdeme celou řadu vozidel, které jsou nejen součástí našich každodenních životů, ale také i koloritu tohoto okresu.”

Minulé desetietí. Období, které začínalo recesí, pokračovalo přes příjemné ustálení a bylo zakončeno jistým virem, který nám přinesla země, která se v té době začala přetvářet ze země levných a bídných parodií na kvalitní produkt na zemi, kterou museli minimálně lidé v oblasti spotřební ekonomiky začít brát vážně.

Tato éra se také pyšní, mimo jiné, koncem klasických sedanů na rámu. Pro ty méně zasvěcené se jednalo o konstrukci, kterou mnohé policejní sbory preferovaly z důvodu až požehnané odolnosti a to i v podmínkách, ve kterých by i pravověrné offroady raději kapitulovaly. Éra platformy Panther, z nichž se zde setkáváme s Fordem Crown Victoria, potažmo Lincolnem Towncar, je érou ve znamení posledních dinosaurů, posledních představitelů starých dobrých časů.

Ptáte se jak do toho vůbec zapadá Cadillac DTS? Svým způsobem jde o jednoho z posledních dinosaurů. Stejně jako v případě platformy Panther? To rozhodně ne. Je to jeden z posledních představitelů skutečně pohodlných amerických sedanů, který je však ve stínu právě zmíněné platformy FMC. Proč? To se dozvíte.

První řadě začneme tím, co se nám zde vyjevuje od samého počátku - vzhled. Po designové stránce se jedná o skutečnou klasiku. Sedan, pro některé až limuzína (ostatně délka přes pět metrů tomu odpovídá)s klasickými proporci. Žádná svažující se záď, žádné agresivní linie. Namísto toho zde máme designovou čistotu, ve které linky na sebe navazují a utváří jednotný a celistvý celek.

Možná se teď budete divit mé vsuvce, avšak má svůj důvod. Na fotkách se nachází dvě vozidla namísto jednoho. Důvod je prostý - některé fotky u jednoho byly prostě a jednoduše lepší než u toho druhého a naopak. Tolik k tomuhle. Kde jsme to skončili? Ach ano, design. Příď je pozůstatkem designového směru, se kterým značka přišla na začátku milénia a dodnes se jedná o jedno z mála pojetí designu, kde vůz působí svébídně, avšak stejně tak elegantně a vyváženě. Takových je skutečně málo.

Co ale skutečně překvapí je pojetí zádě, které pro změnu pamatuje i devadesátá léta s posledním Cadillacem Eldorado. Vadí to něčemu? Vůbec! Dodnes si myslím, že jde o jednu z nejlépe vypadajících zádí u vozu za posledních třicet až čtyřicet let. A že tohle je skutečný kompliment. Záď je, stejně jako příď, pojatá vertikálněji. Co je skutečně překvapivé je fakt, že vozidlo nepůsobí vysoce vlivem svých proporců a také decentního chromování, které tuto vertikalitu rozbíjí. A co teprve to brzdové světlo přes skoro celou šířku víka zavazadlového prostoru.

Zdá se, že zde vůz jen a pouze opěvují. Bohužel tomu tak není, neboť k dokonalosti zde chybí jedna až dvě drobnosti. Tou první je zajímavějších design kol, který by s designem vozu skutečně fungoval. Sedmipaprskový design kol působí jako něco, co původně bylo nabízeno pro malé auto na cesty po městě. Na vrcholu tehdejší nabídky značky působí vcelku nepatřičně. Tou druhou je anténa. V době, kdy se i na levnějších vozech začínají objevovat, nebo objevují stylové ploutve, nebo jsou zapuštěné do A sloupku by člověk očekával, že nejluxusnější Cadillac své doby půjde tímto směrem. Namísto toho se zde setkáte s prutovou anténou. Tohle je něco, co by člověk očekával u fleetového vozu.

Naštěstí v interiéru je svět ještě v pořádku. Lány kůže, dřeva (nebo spíš jeho napodobeniny, naštěstí kvalitní) a volného místa. Skutečně příjemný prostor k pobytu. A že o tom vím své, když za volantem jednoho z kousků jsem již najel téměř deset tisíc kilometrů. Dočkáte se rádia, navigace, klimatizace, vyhřívání sedaček a hromady elektrifikovaných komfortních funkcí. A co je hlavní - tlačítka. Spousta tlačítek. To je pro mě něco, kvůli čemu se nedokážu příliš ztotožnit s moderním pojetím interiérů a kde jsem rád za ten perfektní mix mezi starými časy, modernou a uživatelským komfortem. Zde je svět ještě v pořádku.

Asi se začínáte ptát proč těchto aut jezdí tak málo ve srovnání s Crown Vic, případně Towncarem. A asi, jak tušíte, za tím stojí jízdní vlastnosti. Jízdně se nejedná o vyloženě špatné auto. Podvozek je příjemně pohodlný, přesto jde tento vůz docela příjemně do zatáček. Jde o něco srovnatelného se sportovními vozy či "kasičkami", jak některým upraveným vozům rád říkám? To ani zdaleka. Zde ve výsledku je pro mnohé jít lepší cestou jistoty. Sám ovšem vím o několika vlastnících tento model a povětšinou na něj nedají či nedali dopustit. Proč minulý čas?

Důvod naleznete pod kapotou. Osmiválec o objemu čtyři celé šest litrů. Dle předchozí věty víc než důstojná motorizace. Bohužel objem není vše a tak ačkoliv se před námi teoreticky nachází téměř svatý grál konzervatismu, spolehlivost zde prostě a jednoduše ve srovnání s Panthery není tak silnou stránkou. Inu, Northstar. Nepřekvapí, že když začnete vyhledávat slovní spojení "Cadillac Northstar", tak většina výsledků odkazuje na to jak špatný motor to je a jak likviduje těsnění pod hlavou téměř jako na běžícím páse. Až druhý pohled odhalí, že se jedná o problémy především dřívějších Northstárů (do roku 2005) a že s trochou údržby (ostatně jako u čehokoliv jiného) to není tak horké, jak se prvně uvaří. Bohužel ani kousky po roce 2005, někdy roce 2006, nejsou nezničitelnými motory. Bohužel přestavbové sady se nenabízí a tak nezbývá nic jiného než se buďto pokusit udržet Northstar při životě, nebo jít cestou masochismu a zkusit zde dopasovat něco spolehlivějšího, čímž na tomhle trhu přesáhnete kupní cenu vozu tak třicetinásobně.

Stojí však za to nad Cadillacem DTS zanevřet? Nikoliv. Náhradní díly, kolikrát kvalitnější než prvovýroba, se stále nabízí a tak je možné udržet takový vůz při životě. Vím, že mnohé z vás tyhle řádky odradí od daného vozu, je to něco, s čím počítám. Jenže je to realita všedního dne. Nic není zalité sluncem tak, jak se nám někteří jedinci na Irisu snaží dokázat.

A tím se také dostáváme k finální otázce - cena a dostupnost na trhu. V případě ceny se bavíme o vozidle, které můžete mít dovezené skrze řetězec Deaton za částku do osmi set tisíc korun. Téměř dvojnásobek oproti Crown Vic, nebo Towncaru. Navíc se dostáváme do teritoria jiného vozu, které by mohlo být v hledáčku možných zájemců a to je Ford Taurus. Vlastně veškerá zmíněná vozidla jsou odproštěná od povinného ručení v případě vlastnictví vozidla pod právnickou osobou. A tak zatímco nově dovezený kousek je k mání za akceptovatelnou částku, s kousky z druhé ruky je to poněkud horší. Zde se setkáváme s podobnou situací jako je tomu v případě Infiniti G35 a to je to, že trh prakticky vzato neexistuje. Stejně jako v případě Infiniti odhaduji, že takových vozidel zde bylo za poslední léta zaregistrováno a dovezeno okolo třicítky. Proto také případným zájemcům radím rovnou vyrazit k autobazaru Deaton, neboť jinou možnost s největší pravděpodobností mít nebudete. 

Závěrečné skóre

Design - 4/5
Prostornost - 4/5
Pohodlí - 4/5
Rychlost - 3/5
Náklady na provoz - 2/5
Cena - 3/5

Celkové skóre - 20/30

-Raymond Brantley