Když se zblázní tuner, vytvoří Felicii s protizátarasovou radlicí a multi-head cutterem. Ale co když se zblázní přímo někdo ve vývojovém centru automobilky? Pojďte se podívat ty nejbizarnější zástupce sériových vozidel!
Renault Clio Sport V6
Sport V6 je vlastně duchovní nástupce legendární R5 Turbo a to nejšílenější Clio, které kdy spatřilo světlo světa. Renault, přesněji jeho fatální odnož z Dieppe, jej představil v roce 2001, přesto že finanční útvar padal z tohoto projektu do mdlob. Do mdlob (samozřejmě nadšením) však padali i fanoušci při pohledu na muskulaturní tvary a koncepci pohonu. Clio V6 mělo se svými obyčejnějšími bratříčky společné snad jen to jméno. V místech, kde obvykle řvou děti, řvalo šest válců upraveného třílitru z Laguny. Rozchod zadních kol byl tak velký, že by se mezi ně pomalu vlezlo obyčejné Clio a z výfuků se ozývala kanonáda epických parametrů. Na vyladění auta se kromě šíkovných kluků z RenaultSportu podílelo i další slavné jméno – TWR. Zkrátka, vše vypadalo tak brutálně, monstrózně a skvěle, že by jeden podepsal kupní smlouvu jen kvůli několika fotkám. To auto nemohlo být špatné. Jenže jak se později ukázalo, Clio V6 se nezapsalo zrovna jako synonymum dokonalosti.
Proč je to nesmysl? Udělat z fungujícího auta „všecko vpředu“ fungující auto „všecko vzadu“, to není jako práce s buzolou, o čemž se brzy přesvědčili jak konstruktéři, tak hlavně novináři při prvních testech. Odpověď na otázku: „Co způsobuje, že je to nesmysl?“, bych mohl odbýt jedním slovem: Vše!
Zkusme to vzít popořadě. Clio V6 se ihned stalo synonymem pro neřiditelnou bestii, jež mnohé zkušené řidiče schramstlo, vyděsilo, zdeptalo a vyplivlo ven z kokpitu jako psychicky narušené balíky chodícího neštěstí, které si doposud myslely, že umí řídit. Doba, za kterou Clio dokázalo přejít z beznadějné nedotáčivosti do neovladatelných hodin, byla většinou mnohem rychlejší, než doba docvaknutí mozkových synapsí chudáka za volantem. Běžné záchranné manévry způsobovaly přesný opak očekávaných reakcí auta a fádní řízení ve spojení s mizerným rejdem k zachránění situace také nepomohly. Clio se dokázalo na limitu chovat jakkoli, jen ne předvídatelně. Ono nějaké teoretické předpoklady zákeřnosti už naznačuje úsměvný poměr rozvoru a rozchodu a také umístění motoru, který svou pozicí „JsemJakožeZadníSedadlo“ mimojiné i značně zvyšuje těžiště. Když už jsme u toho motoru – Víte jak nejrychleji opéct dva veeeliké buřty? To se vezmou dva dobrovolníci a posadí se do Clia V6 v městské zácpě (po 30 minutách vytáhnout a dochutit dle libosti). To nejhorší jsem si nechal na závěr. Clio V6 bylo dvojnásobně dražší, než „obyčejný“ RenaultSport 172, přesto nedokázalo levnějšímu bráškovi ujet. A to pouze v případě, že za volantem V6 byl ostřílený matador s chlupama na jazyku, protože obyčejný smrtelník v RS 172 by jiného obyčejného smrtelníka v Cliu V6, nechal daleko za sebou. Už jsem říkal, že kvůli třem metrákům navíc vlastně Clio V6 nemá nijak velkou převahu ani při zrychlení v přímce? Mmmm, skutečně výrazná přidaná hodnota.
Jenže tohle všecko je potenciálním kupcům nejspíše úplně jedno. Je jen málo vozidel, která by dokázala vyjádřit osobnost majitele výraznějším způsobem, než Clio V6. Čert vem nedostatky, vždyť Clio disponuje takovým množstvím vizuálního a akustického dramatu, že by jej mohlo vyvážet do Koreje. Auto se vůbec nesnaží skrývat svou výjimečnost a agresivitu, dívá se na svět škaredým pohledem a na živo působí ještě širší, než je. Dva nasavače na bocích jsou noční můrou všech nebohých tvorů, jež se nestihnou vyhnout turbulenci, umístění motoru je perverznost maximálních rozměrů a výfuky by se při podřazování daly použít jako účinný eliminátor všech kardiaků v okolí. Clio bez obalu troubí do světa: Jsem tady a jsem zlý. Popisovat, jak asi působí 166kw v 6.000 otáčkách pár centimetrů za zády dost dobře nejde ani v případě, že člověk auto řídil, natož pak jen takhle od počítače. Každopádně představuje Clio V6 pro řidiče obrovskou výzvu, strach v každé zatáčce a krocení bestie v tom pravém slova smyslu. Všichni, kdo vodí tuhle pakárnu po okruhu, bojují s přilnavostí předních kol, návaly nedotáčivosti a nezvladatelné přetáčivosti, mají můj maximální respekt. Vím zcela jistě, že Clio by mě zabilo a předtím ještě několikrát předpeklo, ale přesto bych ho chtěl vlastnit zcela dobrovolně. Navíc, cena pěkných kousků už zaručeně klesat nebude.
Stručné technické údaje
Autorem článku je stránka Autičkář!
https://www.autickar.cz/auto-dne/renault-clio-sport-v6/786/
Když se zblázní tuner, vytvoří Felicii s protizátarasovou radlicí a multi-head cutterem. Ale co když se zblázní přímo někdo ve vývojovém centru automobilky? Pojďte se podívat ty nejbizarnější zástupce sériových vozidel!
Renault Clio Sport V6
Sport V6 je vlastně duchovní nástupce legendární R5 Turbo a to nejšílenější Clio, které kdy spatřilo světlo světa. Renault, přesněji jeho fatální odnož z Dieppe, jej představil v roce 2001, přesto že finanční útvar padal z tohoto projektu do mdlob. Do mdlob (samozřejmě nadšením) však padali i fanoušci při pohledu na muskulaturní tvary a koncepci pohonu. Clio V6 mělo se svými obyčejnějšími bratříčky společné snad jen to jméno. V místech, kde obvykle řvou děti, řvalo šest válců upraveného třílitru z Laguny. Rozchod zadních kol byl tak velký, že by se mezi ně pomalu vlezlo obyčejné Clio a z výfuků se ozývala kanonáda epických parametrů. Na vyladění auta se kromě šíkovných kluků z RenaultSportu podílelo i další slavné jméno – TWR. Zkrátka, vše vypadalo tak brutálně, monstrózně a skvěle, že by jeden podepsal kupní smlouvu jen kvůli několika fotkám. To auto nemohlo být špatné. Jenže jak se později ukázalo, Clio V6 se nezapsalo zrovna jako synonymum dokonalosti.
Proč je to nesmysl? Udělat z fungujícího auta „všecko vpředu“ fungující auto „všecko vzadu“, to není jako práce s buzolou, o čemž se brzy přesvědčili jak konstruktéři, tak hlavně novináři při prvních testech. Odpověď na otázku: „Co způsobuje, že je to nesmysl?“, bych mohl odbýt jedním slovem: Vše!
Zkusme to vzít popořadě. Clio V6 se ihned stalo synonymem pro neřiditelnou bestii, jež mnohé zkušené řidiče schramstlo, vyděsilo, zdeptalo a vyplivlo ven z kokpitu jako psychicky narušené balíky chodícího neštěstí, které si doposud myslely, že umí řídit. Doba, za kterou Clio dokázalo přejít z beznadějné nedotáčivosti do neovladatelných hodin, byla většinou mnohem rychlejší, než doba docvaknutí mozkových synapsí chudáka za volantem. Běžné záchranné manévry způsobovaly přesný opak očekávaných reakcí auta a fádní řízení ve spojení s mizerným rejdem k zachránění situace také nepomohly. Clio se dokázalo na limitu chovat jakkoli, jen ne předvídatelně. Ono nějaké teoretické předpoklady zákeřnosti už naznačuje úsměvný poměr rozvoru a rozchodu a také umístění motoru, který svou pozicí „JsemJakožeZadníSedadlo“ mimojiné i značně zvyšuje těžiště. Když už jsme u toho motoru – Víte jak nejrychleji opéct dva veeeliké buřty? To se vezmou dva dobrovolníci a posadí se do Clia V6 v městské zácpě (po 30 minutách vytáhnout a dochutit dle libosti). To nejhorší jsem si nechal na závěr. Clio V6 bylo dvojnásobně dražší, než „obyčejný“ RenaultSport 172, přesto nedokázalo levnějšímu bráškovi ujet. A to pouze v případě, že za volantem V6 byl ostřílený matador s chlupama na jazyku, protože obyčejný smrtelník v RS 172 by jiného obyčejného smrtelníka v Cliu V6, nechal daleko za sebou. Už jsem říkal, že kvůli třem metrákům navíc vlastně Clio V6 nemá nijak velkou převahu ani při zrychlení v přímce? Mmmm, skutečně výrazná přidaná hodnota.
Jenže tohle všecko je potenciálním kupcům nejspíše úplně jedno. Je jen málo vozidel, která by dokázala vyjádřit osobnost majitele výraznějším způsobem, než Clio V6. Čert vem nedostatky, vždyť Clio disponuje takovým množstvím vizuálního a akustického dramatu, že by jej mohlo vyvážet do Koreje. Auto se vůbec nesnaží skrývat svou výjimečnost a agresivitu, dívá se na svět škaredým pohledem a na živo působí ještě širší, než je. Dva nasavače na bocích jsou noční můrou všech nebohých tvorů, jež se nestihnou vyhnout turbulenci, umístění motoru je perverznost maximálních rozměrů a výfuky by se při podřazování daly použít jako účinný eliminátor všech kardiaků v okolí. Clio bez obalu troubí do světa: Jsem tady a jsem zlý. Popisovat, jak asi působí 166kw v 6.000 otáčkách pár centimetrů za zády dost dobře nejde ani v případě, že člověk auto řídil, natož pak jen takhle od počítače. Každopádně představuje Clio V6 pro řidiče obrovskou výzvu, strach v každé zatáčce a krocení bestie v tom pravém slova smyslu. Všichni, kdo vodí tuhle pakárnu po okruhu, bojují s přilnavostí předních kol, návaly nedotáčivosti a nezvladatelné přetáčivosti, mají můj maximální respekt. Vím zcela jistě, že Clio by mě zabilo a předtím ještě několikrát předpeklo, ale přesto bych ho chtěl vlastnit zcela dobrovolně. Navíc, cena pěkných kousků už zaručeně klesat nebude.
Stručné technické údaje
Autorem článku je stránka Autičkář!
https://www.autickar.cz/auto-dne/renault-clio-sport-v6/786/
Armel 
lolcz