Logistické firmy, jdete na to špatně!
Logistika. Odvětví, ve kterém povětšinou firmy fungují na základě následujícího schématu.
Máš řidičák na kamion? Fajn, tady máš tahač a minimální kvótu na tenhle týden, aby ses tady vůbec nějak udržel. Pokud máš štěstí, máš nějaký, byť minimální plat. Pokud pracuješ (sám bych volil termín otročíš) víc, dostaneš buďto drobnou almužnu k tomu, nebo nějaké drobné procento ze svých výdělků.
Když se na to mnozí z vás dívají, nevidí na tom nic špatného. Ostatně můžete argumentovat "ale vždyť firma poskytuje dotyčné osobě tahač!" nebo "vždyť firma musí nějak vydělávat!" nebo "vždyť jim platí naftu!" nebo třeba "vždyť svoje peníze dostane na ruku!" Vlastně dá se říct, že s těmito argumenty máte pravdu, ale pouze do jisté míry. Pojďme se tedy dnes spolu podívat na zoubek tomu, jak a co logistické firmy dělají v dnešních dnech špatně.
Jsi náš otrok!
Většina bodů uvedených jako obhajoba chování dotyčných subjektů je na poli finančním. Koupě tahače, proplacení paliva, dostávají své peníze na ruku a další, více či méně, hlouposti. Ano, tyto argumenty nejsou důvodem pro to, co dnes vidíte.
Co je na nich špatně? No, můžeme začít tím, že firmě jde třetina zisků daného řidiče kamionu už jen v rámci samotného systému. Takže si můžete vypočítat kolik dostane daná firma ze zakázek za třeba půl milionu korun. Na peníze, které jsou jen výsledkem činnosti zaměstnance, který otročí, to nejsou drobné peníze. Pokud do toho započítáme naftu, tak ta je tak přinejhorším osminový výdaj z daného zisku. Z toho se dají platit rozumné platy pro zaměstnance. Jaká je realita? Přinejlepším peníze na účet v případě prémií a to ještě musíte mít štěstí. Kolikrát bývá realita taková, že po odvedení práce, za kterou by se nemusel stydět ani egyptský otrok, vidíte jen pár stovek jako výplatu. Není tohle na civilizovaný stát málo? Bohužel tohle je realita skanzenu, kterým tenhle stát je - z takové práce nemůžete mít stabilní pravidelný příjem, pokud nejste buďto masochista, nebo stroj (pro zaměstnavatele ideálně obojí).
Vlastně jsem si dal i tu práci vypočítat za jak dlouho se firmě vrátí investice do nového tahače (záměrně uvedu nový, byť se v době psaní článků prodávalo pár solidních tahačů, co nejsou Scanie). Dejme tomu, že firma má pět zaměstnanců a dva tahače. Musí se držet minimální kvóty čtvrt milionu korun, ale proto, že jde o jejich jediný zdroj příjmů, tuto kvótu ztrojnásobíme. To máme 750 tisíc korun. Z těch peněz jde pak čtvrtina až třetina firmě. To máme 250 tisíc na osobu. Těch zaměstnanců zde máme pět, takže počítejme, že výdělek na jednom kamionu bude minimálně půl milionu pro firmu.
Navíc samozřejmě víme, že tito řídící jezdí klidně několik hodin v kuse, tudíž tuto kvótu dokážou spolehlivě a bez problémů překonat. A z toho pramení co? Víc peněz pro firmu. Vlastně bych se nedivil, kdyby se investice do tahače firmě vrátila do čtrnácti dnů.
Scanie jsou otřesné a vyloženě nebezpečné!
Víte, ještě za časů, kdy LYO Group šéfovala E. Loydová, jsem měl možnost si projet jeden z prvních tahačů, kterým disponovala. Jednalo se o tahač značky Scania a, někteří se budou zjevně divit, jednalo se o naprostou katastrofu. Proč?
Z nějakého důvodu se jedná o tahač, který je definice pojmu tragédie. I upravené kousky se moc nemají rády s návěsy, což je pro tahač, jak již tušíte, ne zrovna šťastná vlastnost. Vlastně je to natolik nešťastná vlastnost, že díky ní může dojít k převrácení kamionu a to nemusíte jezdit jako střelec.
V tomhle kontextu jsem si říkal, že je zvláštní, že se něco takového sem legálně a bez jakýchkoliv problémů dováží a to v neprospěch jiných, zajímavějších a kolikrát bezpečnějších tahačů. Výsledek lobbingu? Kdo ví. Tak či onak je nejběžnější tahač tou nejhorší volbou. Tak proč jej vidíte v každé firmě? On ten důvod je naprosto jednoduchý - cena. Scaniemi disponuje kdejaká logistická firma a to právě kvůli tomu, že je prostě levnější než zbytek tahačů. A je naprosto jedno, že platíte svou bezpečností. To se pak, samozřejmě propisuje i do požadavků trhu, kde vidíte na prodej nejčastěji právě Scanie.
A tím se dostáváme k jinému fenoménu a tím jsou upravené Scanie. S několika takovým kousky jsem již měl tu čest a je to hodně bizarní zkušenost, neboť je vlastně naprosto zbytečná. Proč? Důvod se dozvíte níže...
Návěs. Nebo spíš jeden z nich. Nezáleží o jaký z nich jde, ale stále z ní vyplývají stejná negativa pro tyto upravené tahače. Maximální povolená rychlost pro návěs je devadesát kilometrů v hodině. A asi už tušíte kam se dostávám. Úpravy na těchto tahačích jsou pak jen zbytečné PR kecy, kde vás zaměstnavatel nepřímo nabádá k tomu otročit rychleji. Jenže moment! Když jezdíte trasy, kde jen přijedete, vyměníte návěs a jedete zpátky, tak vlastně bez návěsu nejezdíte, tudíž tu rychlost nemáte jak využít. Minimálně ne legálně. A jak už asi tušíte, jde to ruku v ruce jedno s druhým. A věřím tomu, že existují personalisté, co mezi řádky řeknou něco ve stylu "klidně jezdi i přeložený, 120 přes obec; my chceme vidět, že vyděláš alespoň minimální kvótu."
Tahle kombinace faktorů je pak výsledkem katastrof, kdy vidíte převrácené Scanie. Jednu dobu skutečný kolorit dálnic. Skutečně nebezpečný kolorit dálnic. Přitom sehnat cokoliv z americké produkce, která je mnohonásobně stabilnější, není tak obtížné. Oba dva dovážené tahače se tu a tam objeví na prodej, kolikrát za skutečně pohádkové ceny.
A jaká se nabízí řešení?
Pracovat od sebe pro sebe. Žádné firmy, mít tahač psaný na sebe. Proč? V tom případě jdou peníze “na ruku” (na účet, abych byl přesnější) vám. Nemusíte řešit tohle vykořisťování a veškerá negativa pramenící ze zdegenerovaného trhu. Jezdit s kamionem můžete i bez právnické osoby cucající z vašeho výdělečného prsu. Tím pádem máte ušetřen milion a další poplatky, práci a úsilí vázané k tomu, aby daná firma získala potřebné papíry k provádění dané činnosti.
Takhle to zní téměř až pohádkově, bohužel i s touto varianta přichází úskalí. Tím prvním a zjevně nejmarkantnějším je vlastnictví tahače. Tahače již, naštěstí, nejsou tak nedostupnou komoditou jako tomu bylo dřív. Dnes seženete kamion s přehledem do pěti milionů korun, kolikrát i levněji. Jen se musíte smířit, že v takovém případě půjde většinou o naprosto tristní Scanie, které bych nedoporučil ani svému nepříteli. A druhé úskalí je provoz samotného tahače. To se však, ve vašem výdělku, snadno ztratí.
Raymond Brantley
Logistické firmy, jdete na to špatně!
Logistika. Odvětví, ve kterém povětšinou firmy fungují na základě následujícího schématu.
Máš řidičák na kamion? Fajn, tady máš tahač a minimální kvótu na tenhle týden, aby ses tady vůbec nějak udržel. Pokud máš štěstí, máš nějaký, byť minimální plat. Pokud pracuješ (sám bych volil termín otročíš) víc, dostaneš buďto drobnou almužnu k tomu, nebo nějaké drobné procento ze svých výdělků.
Když se na to mnozí z vás dívají, nevidí na tom nic špatného. Ostatně můžete argumentovat "ale vždyť firma poskytuje dotyčné osobě tahač!" nebo "vždyť firma musí nějak vydělávat!" nebo "vždyť jim platí naftu!" nebo třeba "vždyť svoje peníze dostane na ruku!" Vlastně dá se říct, že s těmito argumenty máte pravdu, ale pouze do jisté míry. Pojďme se tedy dnes spolu podívat na zoubek tomu, jak a co logistické firmy dělají v dnešních dnech špatně.
Jsi náš otrok!
Většina bodů uvedených jako obhajoba chování dotyčných subjektů je na poli finančním. Koupě tahače, proplacení paliva, dostávají své peníze na ruku a další, více či méně, hlouposti. Ano, tyto argumenty nejsou důvodem pro to, co dnes vidíte.
Co je na nich špatně? No, můžeme začít tím, že firmě jde třetina zisků daného řidiče kamionu už jen v rámci samotného systému. Takže si můžete vypočítat kolik dostane daná firma ze zakázek za třeba půl milionu korun. Na peníze, které jsou jen výsledkem činnosti zaměstnance, který otročí, to nejsou drobné peníze. Pokud do toho započítáme naftu, tak ta je tak přinejhorším osminový výdaj z daného zisku. Z toho se dají platit rozumné platy pro zaměstnance. Jaká je realita? Přinejlepším peníze na účet v případě prémií a to ještě musíte mít štěstí. Kolikrát bývá realita taková, že po odvedení práce, za kterou by se nemusel stydět ani egyptský otrok, vidíte jen pár stovek jako výplatu. Není tohle na civilizovaný stát málo? Bohužel tohle je realita skanzenu, kterým tenhle stát je - z takové práce nemůžete mít stabilní pravidelný příjem, pokud nejste buďto masochista, nebo stroj (pro zaměstnavatele ideálně obojí).
Vlastně jsem si dal i tu práci vypočítat za jak dlouho se firmě vrátí investice do nového tahače (záměrně uvedu nový, byť se v době psaní článků prodávalo pár solidních tahačů, co nejsou Scanie). Dejme tomu, že firma má pět zaměstnanců a dva tahače. Musí se držet minimální kvóty čtvrt milionu korun, ale proto, že jde o jejich jediný zdroj příjmů, tuto kvótu ztrojnásobíme. To máme 750 tisíc korun. Z těch peněz jde pak čtvrtina až třetina firmě. To máme 250 tisíc na osobu. Těch zaměstnanců zde máme pět, takže počítejme, že výdělek na jednom kamionu bude minimálně půl milionu pro firmu.
Navíc samozřejmě víme, že tito řídící jezdí klidně několik hodin v kuse, tudíž tuto kvótu dokážou spolehlivě a bez problémů překonat. A z toho pramení co? Víc peněz pro firmu. Vlastně bych se nedivil, kdyby se investice do tahače firmě vrátila do čtrnácti dnů.
Scanie jsou otřesné a vyloženě nebezpečné!
Víte, ještě za časů, kdy LYO Group šéfovala E. Loydová, jsem měl možnost si projet jeden z prvních tahačů, kterým disponovala. Jednalo se o tahač značky Scania a, někteří se budou zjevně divit, jednalo se o naprostou katastrofu. Proč?
Z nějakého důvodu se jedná o tahač, který je definice pojmu tragédie. I upravené kousky se moc nemají rády s návěsy, což je pro tahač, jak již tušíte, ne zrovna šťastná vlastnost. Vlastně je to natolik nešťastná vlastnost, že díky ní může dojít k převrácení kamionu a to nemusíte jezdit jako střelec.
V tomhle kontextu jsem si říkal, že je zvláštní, že se něco takového sem legálně a bez jakýchkoliv problémů dováží a to v neprospěch jiných, zajímavějších a kolikrát bezpečnějších tahačů. Výsledek lobbingu? Kdo ví. Tak či onak je nejběžnější tahač tou nejhorší volbou. Tak proč jej vidíte v každé firmě? On ten důvod je naprosto jednoduchý - cena. Scaniemi disponuje kdejaká logistická firma a to právě kvůli tomu, že je prostě levnější než zbytek tahačů. A je naprosto jedno, že platíte svou bezpečností. To se pak, samozřejmě propisuje i do požadavků trhu, kde vidíte na prodej nejčastěji právě Scanie.
A tím se dostáváme k jinému fenoménu a tím jsou upravené Scanie. S několika takovým kousky jsem již měl tu čest a je to hodně bizarní zkušenost, neboť je vlastně naprosto zbytečná. Proč? Důvod se dozvíte níže...
Návěs. Nebo spíš jeden z nich. Nezáleží o jaký z nich jde, ale stále z ní vyplývají stejná negativa pro tyto upravené tahače. Maximální povolená rychlost pro návěs je devadesát kilometrů v hodině. A asi už tušíte kam se dostávám. Úpravy na těchto tahačích jsou pak jen zbytečné PR kecy, kde vás zaměstnavatel nepřímo nabádá k tomu otročit rychleji. Jenže moment! Když jezdíte trasy, kde jen přijedete, vyměníte návěs a jedete zpátky, tak vlastně bez návěsu nejezdíte, tudíž tu rychlost nemáte jak využít. Minimálně ne legálně. A jak už asi tušíte, jde to ruku v ruce jedno s druhým. A věřím tomu, že existují personalisté, co mezi řádky řeknou něco ve stylu "klidně jezdi i přeložený, 120 přes obec; my chceme vidět, že vyděláš alespoň minimální kvótu."
Tahle kombinace faktorů je pak výsledkem katastrof, kdy vidíte převrácené Scanie. Jednu dobu skutečný kolorit dálnic. Skutečně nebezpečný kolorit dálnic. Přitom sehnat cokoliv z americké produkce, která je mnohonásobně stabilnější, není tak obtížné. Oba dva dovážené tahače se tu a tam objeví na prodej, kolikrát za skutečně pohádkové ceny.
A jaká se nabízí řešení?
Pracovat od sebe pro sebe. Žádné firmy, mít tahač psaný na sebe. Proč? V tom případě jdou peníze “na ruku” (na účet, abych byl přesnější) vám. Nemusíte řešit tohle vykořisťování a veškerá negativa pramenící ze zdegenerovaného trhu. Jezdit s kamionem můžete i bez právnické osoby cucající z vašeho výdělečného prsu. Tím pádem máte ušetřen milion a další poplatky, práci a úsilí vázané k tomu, aby daná firma získala potřebné papíry k provádění dané činnosti.
Takhle to zní téměř až pohádkově, bohužel i s touto varianta přichází úskalí. Tím prvním a zjevně nejmarkantnějším je vlastnictví tahače. Tahače již, naštěstí, nejsou tak nedostupnou komoditou jako tomu bylo dřív. Dnes seženete kamion s přehledem do pěti milionů korun, kolikrát i levněji. Jen se musíte smířit, že v takovém případě půjde většinou o naprosto tristní Scanie, které bych nedoporučil ani svému nepříteli. A druhé úskalí je provoz samotného tahače. To se však, ve vašem výdělku, snadno ztratí.
Raymond Brantley
hustejvarn 
Vysocak