Ahoj. Myslím si, že toto má skutečně dobré ohlasy i po těch letech. (Sorry 😅) Jenom menší připomínka pro případ, že se na to (asi) zapomnělo. 😁
Nicméně. Zatím mě ale napadá provizorní řešení:
Člověk A telefonuje s člověkem B.
Pokud člověk A chce něco napsat, co obsahuje víc než jeden řádek zprávy, tak dokončení věty a čekání na odpověď od člověka B na konci označíme textem *domluvil*.
Totéž platí u člověka B. Pokud se oba chtějí rozloučit. Tak třeba člověk A se jako první rozloučí a do toho dopíše *domluvil - konec hovoru?* (pokud vyžaduji zpětné loučení a pak ten hovor už po odpovědi člověka B zavěsit), člověk B, pokud by nechtěl již nic říci, tak také dopíše *domluvil - konec hovoru.* (Jako odpověď na *domluvil - konec hovoru?)
Příklad:
A: Ahoj, nechceš zajít na kafe? *Domluvil* (čekám na odpověď)
B: Čau. Jó, určitě bych zašel. V kolik a kde? *Domluvil* (čekám na odpověď)
A: Ve 14:30, v Palominu u banky? *Domluvil* (čekám na odpověď)
B: Může bejt. *Domluvil - konec hovoru?* (čekám na odpověď, v tomto případě i loučení)
A: Super. Tak se zatím měj. *Domluvil* (čekám na odpověď a pak to zavěsím, pokud již nic člověk B po mě nic nebude vyžadovat s tím, že napíše *Domluvil - konec hovoru*)
B: Měj se. *Domluvil - konec hovoru.*
Přîpadně pokud by člověk B chtěl něco říci, ať už je to cokoliv, tak nepíšu "Domluvil - konec hovoru", člověk A musí počkat (kvůli toleranci, s tím je problém během telefonování), co ten člověk B chce něco říct, dokud nedojdou k úplnému závěru *Domluvil - konec hovoru?* a jako potvrzení o úplné ukončení hovoru *Domluvil - konec hovoru.*
Bohužel se mi nemálokrát stalo, že jsem se s někým loučil. Člověk A něco napsal, pak se loučil, aniž by dal prostor na odpověď od člověka B, (kterej pravděpodobně chce něco říct), člověk B sotva něco dopíše a už je hovor zrušen, když jsem měl dlouhej text...
Doufám, že jsem to napsal nějak srozumitelně, ano, vypadá to z mého pohledu trochu složitě, ale je to především kvůli toleranci.
Ahoj. Myslím si, že toto má skutečně dobré ohlasy i po těch letech. (Sorry 😅) Jenom menší připomínka pro případ, že se na to (asi) zapomnělo. 😁
Nicméně. Zatím mě ale napadá provizorní řešení:
Člověk A telefonuje s člověkem B.
Pokud člověk A chce něco napsat, co obsahuje víc než jeden řádek zprávy, tak dokončení věty a čekání na odpověď od člověka B na konci označíme textem *domluvil*.
Totéž platí u člověka B. Pokud se oba chtějí rozloučit. Tak třeba člověk A se jako první rozloučí a do toho dopíše *domluvil - konec hovoru?* (pokud vyžaduji zpětné loučení a pak ten hovor už po odpovědi člověka B zavěsit), člověk B, pokud by nechtěl již nic říci, tak také dopíše *domluvil - konec hovoru.* (Jako odpověď na *domluvil - konec hovoru?)
Příklad:
A: Ahoj, nechceš zajít na kafe? *Domluvil* (čekám na odpověď)
B: Čau. Jó, určitě bych zašel. V kolik a kde? *Domluvil* (čekám na odpověď)
A: Ve 14:30, v Palominu u banky? *Domluvil* (čekám na odpověď)
B: Může bejt. *Domluvil - konec hovoru?* (čekám na odpověď, v tomto případě i loučení)
A: Super. Tak se zatím měj. *Domluvil* (čekám na odpověď a pak to zavěsím, pokud již nic člověk B po mě nic nebude vyžadovat s tím, že napíše *Domluvil - konec hovoru*)
B: Měj se. *Domluvil - konec hovoru.*
Přîpadně pokud by člověk B chtěl něco říci, ať už je to cokoliv, tak nepíšu "Domluvil - konec hovoru", člověk A musí počkat (kvůli toleranci, s tím je problém během telefonování), co ten člověk B chce něco říct, dokud nedojdou k úplnému závěru *Domluvil - konec hovoru?* a jako potvrzení o úplné ukončení hovoru *Domluvil - konec hovoru.*
Bohužel se mi nemálokrát stalo, že jsem se s někým loučil. Člověk A něco napsal, pak se loučil, aniž by dal prostor na odpověď od člověka B, (kterej pravděpodobně chce něco říct), člověk B sotva něco dopíše a už je hovor zrušen, když jsem měl dlouhej text...
Doufám, že jsem to napsal nějak srozumitelně, ano, vypadá to z mého pohledu trochu složitě, ale je to především kvůli toleranci.