Vstup 1 - Takový úvod

Nevím, jestli psát milý deníčku, nebo nějaké takové blbosti, tak asi jen napíšu, co mám na srdci. Dneska mám takovou vzpomínací náladu, tak jsem si řekl, že si vyleji srdíčko a napíšu si, co vše mám už za sebou. Já, M.D. Robert Watkins, jsem vystudovaný lékař. Narodil jsem se v Bay Area a navštěvoval jsem univerzitu v San Fierru. Studium bylo krásné období, donutilo mě si medicínu opravdu zamilovat. Po škole jsem plynule přešel do fakultní nemocnice v SF, kde jsem dlouhá léta pracoval primárně na chirurgii. Poznal jsem tu za ty roky spoustu skvělých lidí, jako například profesora Stewarda nebo mého dobrého kamaráda doktora Collinse. Dalo mi to  tu  tam opravdu hodně. Bavilo mě to tam, dobré zázemí, skvělé projekty, zajímavé případy. A ty lidi, skvělá skvadra. Ale to všechno nedávno skončilo, smrt pacienta v kombinaci s nasraným vedením... to nedělá dobrotu. Tak teď jsem tu, těžká involuce, vesnická nemocnice...ale co už.

No a teď ten osobní život. Tak začnu tady kladně, jsem otcem dvou krásných dcer, jedna ještě na střední škole, druhá studuje na vysoké na východě. Jsou krásné a talentované a celý můj svět. S dcerkou v SF jsem se začal opět scházet, a je to vždy vrchol mého týdne. Je tak moudrá  bystrá a tak hodná, je to vždy skvělé. Teď ta druhá stránka, jsem rozvedený, vcelku čerstvě. Se ženou S bývalou ženou jsme strávili dlouhá a krásná léta, ale naše manželství narazilo. Nevím jestli to bylo kvůli moji přibývající práci nebo kvůli moji přibývající váze, ale už to nefungovalo. Rozvod byl hrozný, živelný. Majetkově se žena  bývalá postarala o to, abych odešel s nejméně co můžu. Hlavní pro mě ale bylo, abych mohl aspoň dcerku vídat. 

No a to je tak k tomu hlavnímu úvodu posledních měsíců. Teď jsem tady, mám svůj karavan, a žiju. Už mě bolí ruka a oči, tak to pro dnešek nechám tak.

Vstup 2 - Běžná středa

Dneska takový normální den. Ráno jsem vstal, udělal si snídani a vyjel jsem do skleníku. Postaral jsem se o svoji malou zahrádku a vyrazil na směnu do nemocnice. Směna vcelku klidná. Byly tam nějaké převozy, aspoň chvíli jsem mohl poklábosit s  koleg  bývalými kolegy v SF a tak. Byl jsem u jedné autonehody, nic vážného, jen žebra a noha, jinak klid. Na večer jsem si vzal něco k snědku do auta, zalil jsem skleníky a teď už jsem doma a píšu tady tohle.

Vstup 3 - Povýšení

Dnešní den byl vesměs poklidný jako vždy. Nicméně potom si mě zavolala ředitelka do kanceláře. Prvotně mě pochválila za dobře odvedené výkony a pracovitost a pak mi oznámila, že mě povyšuje na pozici lékaře. Byl jsem štěstím bez sebe! Konče Konečně jsem tam, kde jsem skončil, teda vesměs, na tom sále to zatím nevypadá moc akčně. Ale hlavní je, že už jsem zpátky v ambulanci! S radostí jsem poděkoval a zbytek dne už se nesl v dobré 

náladě, i v tom skleníku mi to všechno uteklo stokrát lépe. Pozítří mám směnu s doktorem Rossim, tak uvidíme, jak to tu bude.

Vstup 4 - Akvárium s dcerkou

Dnes byl zase ten den kdy jsem se viděl s dcerou. Naplánovali jsme tentokrát něco trochu zajímavějšího - akvárium v SF. Bylo to tam pěkné, ale bohužel jsem si nemohl nevšimnout, že ji to tam moc nebavilo. Opravdu se snažila vypadat zaujatě, ale poznat to bylo. Dost mě to zamrzelo, chtěl jsem vymyslet něco, co by jí bavilo. Dávám si to za úkol, že příští týden vymyslím něco lepšího. Už ať to je.

Update - jsou čtyři ráno a ještě jsem oka nezahmouřil, cítím se jako debil, že tu nespím proto, že teenagera nebavil můj program.

Vstup 5 - Den blbec

Dnešek se nesl v notě neúspěchů. Prvotně mě poslední dobou začalo zlobit auto, tak jsem ho vzal do servisu. Tam mi řekli něco ve smyslu

rozbitého pístu a když vyslovili částku oprav, rozhodl jsem se po prvotním šoku auto nechat dosloužit. Jezdit se s tím prý nouzově dá, ale je možný, že mi to někde chcípne, tak uvidíme. No a pak směna, to bylo dílo. Dnes jsem měl s kolegou domluven první posudek způsobilosti. Vše šlo dobře, ale potom jsem byl ředitelkou akutně zavolán na nehodu a posudek jsem musel urychleně dodělat. Snad jsem nic nepokazil, ale nemám z toho dobrý pocit. K nehodě jsme letěli, což mi taky dalo silně zabrat. Směna mi netradičně končila až kolem 1. hodiny ranní.

Update - ráno jsem se dozvěděl, že posudek je opravdu špatně, takže jsem u ranní kávy musel psát dotyčné, ať si přijde na opravu. No snad bude dnešek lepší...