Vstup 1 - Takový úvod

Nevím, jestli psát milý deníčku, nebo nějaké takové blbosti, tak asi jen napíšu, co mám na srdci. Dneska mám takovou vzpomínací náladu, tak jsem si řekl, že si vyleji srdíčko a napíšu si, co vše mám už za sebou. Já, M.D. Robert Watkins, jsem vystudovaný lékař. Narodil jsem se v Bay Area a navštěvoval jsem univerzitu v San Fierru. Studium bylo krásné období, donutilo mě si medicínu opravdu zamilovat. Po škole jsem plynule přešel do fakultní nemocnice v SF, kde jsem dlouhá léta pracoval primárně na chirurgii. Poznal jsem tu za ty roky spoustu skvělých lidí, jako například profesora Stewarda nebo mého dobrého kamaráda doktora Collinse. Dalo mi to  tu  tam opravdu hodně. Bavilo mě to tam, dobré zázemí, skvělé projekty, zajímavé případy. A ty lidi, skvělá skvadra. Ale to všechno nedávno skončilo, smrt pacienta v kombinaci s nasraným vedením... to nedělá dobrotu. Tak teď jsem tu, těžká involuce, vesnická nemocnice...ale co už.

No a teď ten osobní život. Tak začnu tady kladně, jsem otcem dvou krásných dcer, jedna ještě na střední škole, druhá studuje na vysoké na východě. Jsou krásné a talentované a celý můj svět. S dcerkou v SF jsem se začal opět scházet, a je to vždy vrchol mého týdne. Je tak moudrá  bystrá a tak hodná, je to vždy skvělé. Teď ta druhá stránka, jsem rozvedený, vcelku čerstvě. Se ženou S bývalou ženou jsme strávili dlouhá a krásná léta, ale naše manželství narazilo. Nevím jestli to bylo kvůli moji přibývající práci nebo kvůli moji přibývající váze, ale už to nefungovalo. Rozvod byl hrozný, živelný. Majetkově se žena  bývalá postarala o to, abych odešel s nejméně co můžu. Hlavní pro mě ale bylo, abych mohl aspoň dcerku vídat. 

No a to je tak k tomu hlavnímu úvodu posledních měsíců. Teď jsem tady, mám svůj karavan, a žiju. Už mě bolí ruka a oči, tak to pro dnešek nechám tak.

Vstup 2 - Běžná středa

Dneska takový normální den. Ráno jsem vstal, udělal si snídani a vyjel jsem do skleníku. Postaral jsem se o svoji malou zahrádku a vyrazil na směnu do nemocnice. Směna vcelku klidná. Byly tam nějaké převozy, aspoň chvíli jsem mohl poklábosit s  koleg  bývalými kolegy v SF a tak. Byl jsem u jedné autonehody, nic vážného, jen žebra a noha, jinak klid. Na večer jsem si vzal něco k snědku do auta, zalil jsem skleníky a teď už jsem doma a píšu tady tohle.

Vstup 3 - Povýšení

Dnešní den byl vesměs poklidný jako vždy. Nicméně potom si mě zavolala ředitelka do kanceláře. Prvotně mě pochválila za dobře odvedené výkony a pracovitost a pak mi oznámila, že mě povyšuje na pozici lékaře. Byl jsem štěstím bez sebe! Konče Konečně jsem tam, kde jsem skončil, teda vesměs, na tom sále to zatím nevypadá moc akčně. Ale hlavní je, že už jsem zpátky v ambulanci! S radostí jsem poděkoval a zbytek dne už se nesl v dobré 

náladě, i v tom skleníku mi to všechno uteklo stokrát lépe. Pozítří mám směnu s doktorem Rossim, tak uvidíme, jak to tu bude.

Vstup 4 - Akvárium s dcerkou

Dnes byl zase ten den kdy jsem se viděl s dcerou. Naplánovali jsme tentokrát něco trochu zajímavějšího - akvárium v SF. Bylo to tam pěkné, ale bohužel jsem si nemohl nevšimnout, že ji to tam moc nebavilo. Opravdu se snažila vypadat zaujatě, ale poznat to bylo. Dost mě to zamrzelo, chtěl jsem vymyslet něco, co by jí bavilo. Dávám si to za úkol, že příští týden vymyslím něco lepšího. Už ať to je.

Update - jsou čtyři ráno a ještě jsem oka nezahmouřil, cítím se jako debil, že tu nespím proto, že teenagera nebavil můj program.

Vstup 5 - Den blbec

Dnešek se nesl v notě neúspěchů. Prvotně mě poslední dobou začalo zlobit auto, tak jsem ho vzal do servisu. Tam mi řekli něco ve smyslu

rozbitého pístu a když vyslovili částku oprav, rozhodl jsem se po prvotním šoku auto nechat dosloužit. Jezdit se s tím prý nouzově dá, ale je možný, že mi to někde chcípne, tak uvidíme. No a pak směna, to bylo dílo. Dnes jsem měl s kolegou domluven první posudek způsobilosti. Vše šlo dobře, ale potom jsem byl ředitelkou akutně zavolán na nehodu a posudek jsem musel urychleně dodělat. Snad jsem nic nepokazil, ale nemám z toho dobrý pocit. K nehodě jsme letěli, což mi taky dalo silně zabrat. Směna mi netradičně končila až kolem 1. hodiny ranní.

Update - ráno jsem se dozvěděl, že posudek je opravdu špatně, takže jsem u ranní kávy musel psát dotyčné, ať si přijde na opravu. No snad bude dnešek lepší...

Vstup 6 - Renovace skleníku

Tak dneska jsem se do toho konečně dal. Není to tak dávno, co jsem si trochu zkrášlil svůj zkromný skromný příbytek. Překvapilo mě, jak

moc mě to naplnilo. A hlavně? Hlavně dcerka mě vychválila do nebes. Proto jsem se tedy rozhodl si trochu dovybavit svůj skleník o nějaké ty hezké dekorace. S výsledkem jsem velmi spokojen. To mě možná bavilo i více, než zahradničení. Akorát mi došli místa, která můžu zkrášlovat... No nevadí, třeba mě něco napadne.

Vstup 7 - Sezení s přáteli

Dneska jsem dělal Marcusovi posudek a dali jsme se přirozeně do řeči, načež mi navrhl nějaké posezení. To jsem neváhal a přijal, dlouho jsme si nepokecali. K mému překvapení ale znal mojí terapeutku, která toto teď nejspíše bude číst. Přecejen deník byl její nápad. Zvláštní o ní teď psát s tím, že vím, že si to přečte. No, nicméně, prvotně jsem měl strach, aby to nějak náš profesionální vztah nenarušilo, ale oběd byl vlastně moc fajn, myslím si, že se to povedlo a nakonec se ani nebráním to zopakovat! Večer jsem se poté ještě stavil do klubu, kde jsem potkal milého pána Briana s jeho skupinkou. Už jsem byl dost unaven, ale jevili 

se jako fajn lidi, tak uvidíme, co z toho bude.

Vstup 8 - Školení horské služby

Tento vstup píši s opožděním, jelikož po tomto školení jsem byl velmi utahaný, nicméně druhý den na terapii jsem se o něm rozpovídal a došlo mi, že bych si ho i tak rád zapsal. Tak tedy, byli jsme na školení horské služby. Toto škole Nad tímto školením jsem původně váhal, jelikož nejsem úplně v nejlepší kondici, mám respekt z výšek a hor a létání a zároveň jsem si nechtěl udělat ostudu před kolegy. Nakonec jsem se ale na poslední chvíli rozhodl, že si školením projdu. A dobře jsem udělal, prováděli jsme solo slaňování, slaňování se sedákem a vanou a v poslední řadě i slaňování z helikoptéry. Byl to opravdu zážitek, ikdyž budu teď rád zase pár týdnů na zemi. Přišlo mi ale, že jsem zlepšil svůj vztah s kolegy, hlavně s kolegou Lesterem, což mě těší.

Vstup 9 - Rozjíždím to

Rozhoupal jsem se, už nějakou chvíli mi přijde,

že mimo práci a zahrádku mám dost volného času, který bych rád využil někde jinde. Posledních pár týdnů jsem objevil zájem v péči o nemovitosti. Původně jsem to vcelku zavrhoval jako možnost, ale prvotně po debatě s dcerou a druhotně po slovech podpory od doktorky jsem se rozhodl, že to je věc, které bych se rád věnoval více. Na terapii jsme se dohodli, že můj přístup k věci by měl být zdrženlivý, ať se neuvařím, takže se pokusím k tomu tak přistupovat. Nicméně, koupil jsem si kancelář! Je v centru Montgomery a je to skvělý pocit! V brzkých dnech ji plánuji začít vybavovat, už se na to moc těším. Jen asi budu někde muset sehnat dodávku a možná napsat Marcusovi, jestli mi s tím nepomůže.

Vstup 10 - Den otřesů

Tento den píšu s lehkým zpožděním. Také mi dopsala propiska a musel jsem koupit novou. Včerejšek byl ze začátku klidný, o obědové pauze jsem vezl pána ze SF a poobědvali jsme spolu. Na směně jsem poznal i novou kolegyni z

Anglie. Poté jsem se dohodnul s Marcusem na večerní pivo. Když jsem ale zrovna jedl večeři v restauraci Little, tak se najednou vše začlo třást. Instinktivně jsem vyběhl přes ulici do nemocnice, zda někdo nepotřebuje pomoc. Zde jsem se shledal s kolegy a objevil se další otřes, vysílačky začli řvát, no nezbývalo než nahodit uniformy. A pak už to jelo, byl jsem pověřen hlídnáním VS, načež za chvíli se ke mě připojil kolega Kenny, se kterým jsme si potykali. Aby to nebylo jen tak dost surální sureální, dorazil k nám při čekání na rozkazy obvázaný pes bez obojku. Nabídli jsme mu pití, při mém pokusu ho uchytit na vodítko ale utekl. Poté dorazili lidé do nemocnice kvůli bouračce. Při jejich ošetřování se znenadání ve dveřích JIP znovu objevil ten pes, než jsem ho dopadnul, stihl ale zase utéct. Pak už se nenašel. Prý byl postřelený. No snad je také v pořádku. Krom toho kolegové ještě zasahovali u požáru paní, která na nás narazila při čekání na VS, kde nám tvrdila, že se bojí o dům, jelikož tam mají krb. No asi se bála správně. 

No co na to říct, divoký den. Zbytek směny jsem strávil s Kennym, se kterým jsme si dobře pokecali. Na pivko s Marcusem nedošlo, to budeme muset přesunout.

Vstup 11 - Práce jak po másle

Tak poslední dobou se opravdu daří. Včera jsme měli večerní ZZS schůzi, kde jsem krom všeho jiného byl povýšen. Dneska jsme s vedoucím záchranářem probrali všechny detaily a provedli to v platnost. Nečekal jsem to a velmi příjemně mě to překvapilo. Dále jsem si v práci potykal s Nickem a celkově mi přide přijde, že se kolektiv zlepšuje. Dále krom jiného aktivně pracuji na rozjezdu mé firmy. Těším se na další dny!

Vstup 12 - Thorakotomie

Dnes sem píšu s opravdu zvláštním rozpoložením v hlavě. Nejprve to dnes nedopadlo se sezením s terpií. Po cestě zpět jsem se stavoval na popud kolegině Beaufort na kliniku, načež se mi velmi aktivně snažila prodat auto. Součástí byla i

projížďka, kde jsem se skoro zabil. Auto parádní, ale nevím, jestli na něj mám koule. No ale mnohem více jsem byl rozhozen z Adelaide. Strašně milý a určitě i vzdělaný člověk, ale pořád nevím, co si o ní myslet. Má takový sérázný styl. Na směně jsme spolu poté procházeli (ještě s kolegou Vernerem) pacienta s pankreatitidou. Chtěla po mně přiučení k interní medicíně, jelikož je spíše patolog, neměl jsem důvod jí nepomoci. No a večer vrchol, hned po příjezdu do nemocnice jsem byl zavolán na sál, protože Aiden Verner posral punkci u Adelaide a narušil integritu pulmonálního krvení. Při operaci mi ještě odešel naprosto neschopný anesteziolog, takže chudák Aiden musel rychle pochopit anestetický protokol a pomáhat. Operace se povedla a Adelaide se vcelku rychle zotavila. Po té, co se probrala, tak jsme si dali kávu v bufetu. Nevím, jestli to bylo mojí únavou, ale přišlo mi, že po mně trochu jela. Nevím, co si o tom myslet, nevím, jestli bych byl na něco takového potencionálně teď (nebo kdo ví jestli někdy)

připraven. Doma jsem pak dlouze ležel v posteli a přemýšlel, ale k ničemu kloudnému jsem nedošel.

Vstup 13 - Zachránce Marcus

Dnešek byl opravdu zajímavý. Ráno po směně jsme se sešli s Marcusem a jeli jsme spolu pro nábytek do Sanca. No byla to teda fuška, navymýšlel jsem si toho kopec a díky bohu, že tam Marcus byl, protože sám bych to do toho 3. patra opravdu nevytahal. Ale aspoň už se kancelář opravdu blíží k dokončení. Mám z toho velkou radost. No a pak odpoledne přišla další krize. Zrovna jsem byl na cestě, když v tom mi můj věrný golfík vypověděl službu. Zkoušel jsem ho nahodit, ale nic. Nedalo se nic dělat, zavolal jsem odtah a hurá na šroťák. Tam jsem se s ním rozloučil, dostal jsem pár symbolických bankovek a vydal jsem se na pochmurnou pěší cestu domů. Když v tom se znovu objevil hrdina dne - Marcus. Dali jsme se přirozeně do řeči a on mi pa a potom co se 

dozvěděl, že jsem bez auta, mi ihned nabídnul své, že se ho stejně chce zbavit. Dlouho jsem neváhal, zajeli jsme do banky a vše pořešili a teď jsem právoplatným vlastníkem krásného bílého Cadillacu! Dnešek se nakonec i vcelku vyvedl.