Kenny Wright a jeho kniha života...
Kapitola 1. Když jsem byl ještě mladý, a na nic si nestěžoval.
Narodil jsem se 12.10.1990 v Kyjově. Někdy asi v 93 roku se můj otec přidal k hasičům, tak jsem si říkal, že jednou tam skončím taky. Tehdy jsme měli v jednotce Avii A31 a PS 12. Postupem času, asi kolem 98 roku jsem se přidal do sboru, jakožto mladší hasič. Proč nepíšu o škole nebo o dětství? To není podstatné. Když jsem potom prolezl základku, a střední, tak jsem se rozhodoval co dál.
Kapitola 2. Světlo na konci tunelu, aneb lepší časy přicházejí.
Jelikož jsem měl možnost jít studovat na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, tak jsem si vybral fakultu logistiky a krizového řízení, program ochrany obyvatelstva. Během studií jsem potkal spoustu zajímavých lidí, mezi nimi byla i Viky, Viktorie, jak chcete. Byla to holčina dle mých představ. Stejně jako já, byla to holka z dědiny, což přidalo další velké +, protože aspoň budu mít parťáka do vinohradu, o který se jak šulda starám sám. Při přednáškách jsme seděli vedle sebe, a spíš než se nějak vzdělávat, tak jsme celou hodinu prokecaly. Při dalším zjišťování jsem narazil na to, že běhá s jejich týmem extraligu v požárním útoku, a ještě proud, což přidalo další plus, protože proudařky bývají dobré v posteli, a to se taky projevilo. Postupem času jsme se více začali bavit, a nakonec jsme spolu začali chodit. Tož sme sa nějak prokousali celým programem a nakonec slavnostně složily bakalářské zkoušky. Tož a včíl co? Ona bývala kdesi u Vsetína a já zaryté Moravák u nás na dědině. Tak jsem ji řekl, jestli nechce bývat se mnů, u našich, místa máme dost. Tak jsem ju přestěhoval k nám. To byste mi nevěřili, kolik má ženská krámů, půlku toho jsem vyházal na sběrném dvoře.
Kapitola 3. Splněný sen a dítě?
Já jsem dycky říkal, že budu mět první děcko kluka, a budu ho učit řemeslu, které je potřeba, protože tu budů hasiči pořád. Dyž jsem dokončoval barák, tož jsem uvalil další prachy za výbavu, protože chlap sa má o rodinu postarat. Tak jsme sa mohli stěhovat. Já jsem dostal prácu u HZS, v Hodoníně, jakožto zatím strojník. Postupem času jsem sa vypracoval až na velitele směny C. Viky tušila, že mám asi jinou, ale to nebyla pravda, tak mě začala podvádět. Heh, a bylo jí to prd platné, protože jsem při jedné nehodě ju viděl stát s jedním chlapem u auta, šak pěknů scénu jsem ji tam udělal, kluci sa enom smáli. Doma jsme si to sice vyříkaly ale já jsem sa cítil provinile, že mě takto odepsala. No dobrá tedy. Potom došla za mnů a řekla mi, že je těhotná, tož jsem vystřelil do vzduchu jak špunt od natlakovaného šampusa od Silvestra. Takže jsem mohl být hrdé na to, že jsem si udělal děcko, ale doufám, že to bude kluk, bo když sa první narodí holka, tak je to vždycky tragédie a zapijá se málo.
Kapitola 4. Nová práce a nový start.
Dostal jsem prácu v Montgomery, jakožto velitel stanice. Tak jsem to vzal. Jelikož jsem měl nějaké zdravotní potíže, tak jsem to po půl roce vzdal a přenechal nebožtíkovi Smithovi. No, šak se ten šulda zastřelil, a HZS šla do kopru. Heh, hlásil jsem se teda na nového velitele, ale vybrali jakého si rusáka, co nemá ani kurz na to, aby jezdil k výjezdům, ale čer to vem, jeho věc. No, zaměstnal jsem sa u záchranky, kde su do teď. Potkal jsem jednu šťávu, jmenovala se Emily, šak jsem s ňů byl 3 dny vypařila se jak voda z rychlovarky. Tož jsem přemýšlal co dál, no věnoval jsem se svojej práci, kde jsem momentálně spokojený. Jednů mě volal Staňa, že je Karel po smrti. Karel byl můj spolupracovník z Hodonína. Já na Staňu: Co sa temu blbovi stalo? Pověsil sa na provaz na půdě, když sa dozvěděl, že ho stará podvádí s mladým zajícem. Tak jsem byl z teho chvílu špatný, ale nějak jsem to ze sebe dostal. Vlastně, ještě na jednu holku jsem zapomněl. Tou je náš největší andílek, Zoe. Co my bysme bez ní dělali. To je člověk, které s váma probere jakýkoliv problém a zajde i dokonce na pivo! Takovů babu by si přál každý, ale jelikož je zadaná, tož mám smolíka.
Kapitola 5. Práce u záchranky, a záda v prdeli.
Poté, co jsem předal vedení HZS nebožtíkovi Smithovi, jsem se dal k záchrance, ještě tehdá pod vedením Peťoška Polikowských. Z nového zeleňáča, jsem se dopracoval až na skoro doktora, lépe řečeno odborného záchranáře. Tož jsem si tak ježďal po tych výjezdech, až ňa jednů u nehody v Dilimóru ruplo v křížu. No, kurvy a piče létali, jak jsem sa nemohl narovnat. Tož mně kolega kopl do prdele, a už to bylo. Začal jsem teda chodit na rehabku a žrat kolagen, bez kterého bych včil nezabil ani muchu. No nebudu vám lhat, bolijů mě záda ještě teď. Uvidíme jak to dopadne dál.
Kapitola 6. Znovu u hasičů a děsivá operace??!
Jak tak jsem si šel svou cestou, tak jsem si koupil barák v Los Santos. Sice nemám bazén ale zatím mi to stačí. Po nějaké době u záchranky, jsem si říkal, že bych mohl změnit působiště. Hlásil jsem se k PSA, ale tam mě ve futrách hneď vyrazili že se tam nehodím, že u záchranky to budu mít lepší. Tak jsem zůstal. Tak jsem si tak brázdil kraj zase sanitkou. Jednů když jsem byl na školení, tak mi bylo řečeno, že se hledá nové vedení HZS. Říkal jsem si, že by potřebovalo znovu obnovit aktivitu, tak jsem se přihlásil. Musím moji partu lidí pochválit, protože jejich přístup k téhle práci je velmi dobrý, lepší lidi jsem si nemohl vybrat. No pičo, u jedného výjezdu mě ruplo v koleni jak hajzl, tak jsem šel na vyšetření celého člověka. Měl jsem špatný koleno, jelikož dneska je 25.5.2021 a já ležím v nemocnici po operaci kolene. Hezky se tu o mě starají, nestěžuju si...
Kapitola 7. Ztráta kolegy, a pomalá rehabilitace.
Milé deníčku, je 3.6.2021, a v rámci mojej rehabilitace se věnuju aj čtením pravidel celostátní hry Plamen, ze kterých budu skládat trenérské zkoušky abych se mohl věnovat aj děckám. Dneskaj byl za mnů Staňa, že esi sa nechcu vrátit dom, tož piča rád bych, ale kurva nejde to. Rád bych zasej brázdil výjezdy se Scančů, a né s americkým prachometem, který sa rozpadá, enom vjedem do Blůbery. Šak jsem zatřepal aj s Patrikem, esi nám nedá dotace na obnovu cisteren...prej leda velké hovno, že to ještě vydrží....no já se asi poseru. Po obědě jsem si šel lehnůt, bo už na rehabku dojížďám. Zbudila mě siréna, tož jsem ujížďal na hasičku, co sa děje, stejnak nikdo nedojél, tak jsem jél sám k požáru do vedlejší dědiny. Šak půl hodiny jsem sa sůkal do cisterny. Nevadí, vylezl jsem. Došel jsem dom, a zazvónil mě mobil, že Jenny skočila svarta jump ze skály. Jenny byla náš nadporučík, která pracovala tělem aj dušů, šak je jí škoda. Nejdřív sa chtěl odprásknůt Patrik, ale temu to nevyšlo....další kolega co umřel...esi je někde něco špatně, já nevím....uvidíme co sa stane dál.
Kenny Wright a jeho kniha života...
Kapitola 1. Když jsem byl ještě mladý, a na nic si nestěžoval.
Narodil jsem se 12.10.1990 v Kyjově. Někdy asi v 93 roku se můj otec přidal k hasičům, tak jsem si říkal, že jednou tam skončím taky. Tehdy jsme měli v jednotce Avii A31 a PS 12. Postupem času, asi kolem 98 roku jsem se přidal do sboru, jakožto mladší hasič. Proč nepíšu o škole nebo o dětství? To není podstatné. Když jsem potom prolezl základku, a střední, tak jsem se rozhodoval co dál.
Kapitola 2. Světlo na konci tunelu, aneb lepší časy přicházejí.
Jelikož jsem měl možnost jít studovat na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, tak jsem si vybral fakultu logistiky a krizového řízení, program ochrany obyvatelstva. Během studií jsem potkal spoustu zajímavých lidí, mezi nimi byla i Viky, Viktorie, jak chcete. Byla to holčina dle mých představ. Stejně jako já, byla to holka z dědiny, což přidalo další velké +, protože aspoň budu mít parťáka do vinohradu, o který se jak šulda starám sám. Při přednáškách jsme seděli vedle sebe, a spíš než se nějak vzdělávat, tak jsme celou hodinu prokecaly. Při dalším zjišťování jsem narazil na to, že běhá s jejich týmem extraligu v požárním útoku, a ještě proud, což přidalo další plus, protože proudařky bývají dobré v posteli, a to se taky projevilo. Postupem času jsme se více začali bavit, a nakonec jsme spolu začali chodit. Tož sme sa nějak prokousali celým programem a nakonec slavnostně složily bakalářské zkoušky. Tož a včíl co? Ona bývala kdesi u Vsetína a já zaryté Moravák u nás na dědině. Tak jsem ji řekl, jestli nechce bývat se mnů, u našich, místa máme dost. Tak jsem ju přestěhoval k nám. To byste mi nevěřili, kolik má ženská krámů, půlku toho jsem vyházal na sběrném dvoře.
Kapitola 3. Splněný sen a dítě?
Já jsem dycky říkal, že budu mět první děcko kluka, a budu ho učit řemeslu, které je potřeba, protože tu budů hasiči pořád. Dyž jsem dokončoval barák, tož jsem uvalil další prachy za výbavu, protože chlap sa má o rodinu postarat. Tak jsme sa mohli stěhovat. Já jsem dostal prácu u HZS, v Hodoníně, jakožto zatím strojník. Postupem času jsem sa vypracoval až na velitele směny C. Viky tušila, že mám asi jinou, ale to nebyla pravda, tak mě začala podvádět. Heh, a bylo jí to prd platné, protože jsem při jedné nehodě ju viděl stát s jedním chlapem u auta, šak pěknů scénu jsem ji tam udělal, kluci sa enom smáli. Doma jsme si to sice vyříkaly ale já jsem sa cítil provinile, že mě takto odepsala. No dobrá tedy. Potom došla za mnů a řekla mi, že je těhotná, tož jsem vystřelil do vzduchu jak špunt od natlakovaného šampusa od Silvestra. Takže jsem mohl být hrdé na to, že jsem si udělal děcko, ale doufám, že to bude kluk, bo když sa první narodí holka, tak je to vždycky tragédie a zapijá se málo.
Kapitola 4. Nová práce a nový start.
Dostal jsem prácu v Montgomery, jakožto velitel stanice. Tak jsem to vzal. Jelikož jsem měl nějaké zdravotní potíže, tak jsem to po půl roce vzdal a přenechal nebožtíkovi Smithovi. No, šak se ten šulda zastřelil, a HZS šla do kopru. Heh, hlásil jsem se teda na nového velitele, ale vybrali jakého si rusáka, co nemá ani kurz na to, aby jezdil k výjezdům, ale čer to vem, jeho věc. No, zaměstnal jsem sa u záchranky, kde su do teď. Potkal jsem jednu šťávu, jmenovala se Emily, šak jsem s ňů byl 3 dny vypařila se jak voda z rychlovarky. Tož jsem přemýšlal co dál, no věnoval jsem se svojej práci, kde jsem momentálně spokojený. Jednů mě volal Staňa, že je Karel po smrti. Karel byl můj spolupracovník z Hodonína. Já na Staňu: Co sa temu blbovi stalo? Pověsil sa na provaz na půdě, když sa dozvěděl, že ho stará podvádí s mladým zajícem. Tak jsem byl z teho chvílu špatný, ale nějak jsem to ze sebe dostal. Vlastně, ještě na jednu holku jsem zapomněl. Tou je náš největší andílek, Zoe. Co my bysme bez ní dělali. To je člověk, které s váma probere jakýkoliv problém a zajde i dokonce na pivo! Takovů babu by si přál každý, ale jelikož je zadaná, tož mám smolíka.
Kapitola 5. Práce u záchranky, a záda v prdeli.
Poté, co jsem předal vedení HZS nebožtíkovi Smithovi, jsem se dal k záchrance, ještě tehdá pod vedením Peťoška Polikowských. Z nového zeleňáča, jsem se dopracoval až na skoro doktora, lépe řečeno odborného záchranáře. Tož jsem si tak ježďal po tych výjezdech, až ňa jednů u nehody v Dilimóru ruplo v křížu. No, kurvy a piče létali, jak jsem sa nemohl narovnat. Tož mně kolega kopl do prdele, a už to bylo. Začal jsem teda chodit na rehabku a žrat kolagen, bez kterého bych včil nezabil ani muchu. No nebudu vám lhat, bolijů mě záda ještě teď. Uvidíme jak to dopadne dál.
Kapitola 6. Znovu u hasičů a děsivá operace??!
Jak tak jsem si šel svou cestou, tak jsem si koupil barák v Los Santos. Sice nemám bazén ale zatím mi to stačí. Po nějaké době u záchranky, jsem si říkal, že bych mohl změnit působiště. Hlásil jsem se k PSA, ale tam mě ve futrách hneď vyrazili že se tam nehodím, že u záchranky to budu mít lepší. Tak jsem zůstal. Tak jsem si tak brázdil kraj zase sanitkou. Jednů když jsem byl na školení, tak mi bylo řečeno, že se hledá nové vedení HZS. Říkal jsem si, že by potřebovalo znovu obnovit aktivitu, tak jsem se přihlásil. Musím moji partu lidí pochválit, protože jejich přístup k téhle práci je velmi dobrý, lepší lidi jsem si nemohl vybrat. No pičo, u jedného výjezdu mě ruplo v koleni jak hajzl, tak jsem šel na vyšetření celého člověka. Měl jsem špatný koleno, jelikož dneska je 25.5.2021 a já ležím v nemocnici po operaci kolene. Hezky se tu o mě starají, nestěžuju si...
Kapitola 7. Ztráta kolegy, a pomalá rehabilitace.
Milé deníčku, je 3.6.2021, a v rámci mojej rehabilitace se věnuju aj čtením pravidel celostátní hry Plamen, ze kterých budu skládat trenérské zkoušky abych se mohl věnovat aj děckám. Dneskaj byl za mnů Staňa, že esi sa nechcu vrátit dom, tož piča rád bych, ale kurva nejde to. Rád bych zasej brázdil výjezdy se Scančů, a né s americkým prachometem, který sa rozpadá, enom vjedem do Blůbery. Šak jsem zatřepal aj s Patrikem, esi nám nedá dotace na obnovu cisteren...prej leda velké hovno, že to ještě vydrží....no já se asi poseru. Po obědě jsem si šel lehnůt, bo už na rehabku dojížďám. Zbudila mě siréna, tož jsem ujížďal na hasičku, co sa děje, stejnak nikdo nedojél, tak jsem jél sám k požáru do vedlejší dědiny. Šak půl hodiny jsem sa sůkal do cisterny. Nevadí, vylezl jsem. Došel jsem dom, a zazvónil mě mobil, že Jenny skočila svarta jump ze skály. Jenny byla náš nadporučík, která pracovala tělem aj dušů, šak je jí škoda. Nejdřív sa chtěl odprásknůt Patrik, ale temu to nevyšlo....další kolega co umřel...esi je někde něco špatně, já nevím....uvidíme co sa stane dál.
Rataj 
Holysek