Blíží se zkouškové období. Situace je trochu jiná, než když končil zimní semestr, je jiná, než jak tomu bylo loni touto dobou a tak dále. Možná díky této situaci nebudu mít takovou „hudební krizi“ jako v zimě. V zimě jsem však narazil na nepříjemný problém, vše jsem měl vyposlouchané. A tak jsme vedle učení na zkoušky vedli s kamarádem a spolužákem (v jedné osobě) diskuze o hudbě. Nikomu takovou krizi nepřeji. :D A proto zde přicházím s několika interprety z metalové a rockové scény. Omlouvám se (většině) všem, kterým jsem se netrefil do vkusu. Třeba někdy příště.
Začneme v klimatických podmínkách, které nám nejsou cizí. Cocotte Minute je česká nu-metalová skupina. A rozhodně stojí za povšimnutí. Ať už jde o „českou podobu tvorby skupiny Korn,“ jak může působit písnička Czeko, alternativní pohádku o Červené Karkulce v písničce Vlčí Hrad, nebo písničku, která zazněla v kultovním seriálu Sanitka - Můj čas, jejich tvorba je energická a originální. Musím si pochválit i videoklipy. „Můj čas“ má možná videoklip s hlubokým významem, ale já se bavím pohledem na smrtku, která hraje šachy. :D
Českou scénu ponechme nyní svému osudu a vlivu evoluce. Zkusím vytáhnout něco méně známého i z jiných končin světa. A nepůjdeme daleko.
Míříme do Německa, a to ne za Rammsteiny. Chtěl bych představit dvě písničky od skupiny Pyogenesis. U čeho si neodpustím pochvalu, jsou obrázky na přebalech alb. Ať už jde o vzducholoď nebo parní lokomotivu, industriální podoba a vyobrazení železa desce sluší. První z písniček, I Have Seen My Soul, se dotýká Obrazu Doriana Graye. Druhá z písniček je, alespoň podle videoklipu, poněkud tematická s aktuální situací ve světě, mluvím o Lifeless. (Nutně potřebuju tu masku morového doktora!)
V Německu ještě chvilku zůstaneme, navštívíme skupinu Orden Ogan. Z jejich tvorby bych rád vypíchl písničku Gunman. I videoklip je zajímavě zpracován.
Když je řeč o metalu, nesmíme opominou severské země. A proto se přesuneme do Švédska za skupinou Brothers of Metal. Tři vokalisté, z toho jedna žena a texty s vikingskou tématikou. Je o co stát. Ať už jde o motivační písničku One nebo o The Mead Song, který může videoklipem připomenout Obelixovo obžerství, přeneseme se do dávných dob, kde dostatek jídla znamenal bohatství a kyberšikana neexistovala. :D
Ve Švédsku bych ještě moment zůstal, konkrétně pro jednu písničku od skupiny Follow the Cipher. Winterfall je jedna z písniček, na kterou v poslední době nedám dopustit.
Na závěr se přesuneme přes hranice do Finska. Zde se však nezastavíme u žádné hudební skupiny, ale u festivalu Tuska. Když festival slavil své dvacáté narozeniny, vznikla ikonická písnička The Anniversary Song. Ta je zvláštní tím, že se v ní vystřídalo několik interpretů, od Noory z Battle Beast přes Mr Lordi, tři zástupce Stratovariu, až po Nettu Skog, která hraje na akordeon. Protože jde o metalový festival, pořádně dlouhé kytarové a bicí sólo je samozřejmostí. A za mě palec nahoru.
A to je konec. Vím, předávám hudbu poněkud zvláštní formou, ale myslím, že pár „anamnestických údajů“ není nikdy na škodu. A třeba se někomu obsah alespoň zčásti zalíbí. V takovém případě si kromě kulturní stopy odnese i nějaké informace, díky kterým mu interpret nebude zcela cizí.
