Vážení čtenáři,
spousta z vás jsou nadšenci anime, někteří se považují za otaku, či weeby. Pokud ti téma není blízké a nechceš se o něj zajímat, na místo posměšných reakcí a bezvýznamných komentářů bude lepší příspěvek opustit.
❗ V příspěvku se nachází spoilery na "A Silent Voice" ❗
A Silent Voice je film, při němž se i mně spustili slzy. Jeho tématika je jedinečná a je to skutečně úžasně zpracované. Je to psychologické drama doplněné romantikou. Málokdy se mi povede vydržet sedět u monitoru 2 hodiny a něco sledovat. Film je skvěle zpracován po audiovizuální i dějové stránce.
Hluchota se stává metaforou pro izolaci a nedorozumění v tomto příběhu, které sleduje rozpadající se přátelství ve tříde, do které náhle vstoupí dívky se sluchovým postižením. Narcismus, sebenenávist, tajná láska a touha po přijetí - všechny znaky puberty jsou živě evokovány. Film se navíc může chlubit neotřelým poutavým přístupem k řešení všudypřítomného japonského tématu školní šikany z pohledu spíše tyrana než oběti. Film je plný dramatu, smíchu, slz a minimálně dvou pokusů o sebevraždu. Příběh je působivý tím, jak zabírá incident, jak může na dlouhou dobu uškodit pachateli i oběti po psychické stránce. Příběh sleduje Shoyu Ishidu, který je mlčenlivý chlapec a na začátku filmu se snaží skočit z mostu. Brzy poté se dozvídáme, že když byl zpět v šesté třídě, Shoya šikanoval novou spolužačku jménem Shoko Nishimiya, která byla hluchoněmá. Byla velmi laskavá a milá i přesto, že byla hlavním náporem všech vtipů. O deset let později se Shoya nikdy nedokázal zbavit nálepky násilníka svého mládí a sám o sobě se stal vyvržencem, kterému se nyní zbytek jeho školy vyhýbal. Vystopuje Shoko, kterou neviděl od dětství v naději, že mu odpustí jeho hrozné chování a léta terorizace. Většina filmu zabírá jejich pokusy o spřátelení se, přičemž poškozené duše hledají ve vzájemné společnosti nějakou útěchu. Ale komunikace mezi nimi není tak jednoduchá, i když se Shoya snaží naučit znakovou řeč, mezitím trvalé následky jejich traumatu zanechávaji trvalé rány. Film exceluje vykreslováním vnitřních světů dvou postav, přičemž věnuje zvláštní pozornost detailům, jak vizuálním, tak zvukovým. Právě tyto detaily rozdělují Shoyu a Shoko. V jedné sekvenci se za ní připlíží a ona si uvědomí, že je tam, až když najednou odletí skupina holubů. V jiném položí ruku na zábradlí a dozvuky signalizují jeho přítomnost
čekajícímu Shoko. V moment, když se Shoya stane sám poraženým, terčem šikany, vidí všechny ostatní s velkým ,,X” přes obličej, jakoby se stali abstraktními projevy jeho vlastního odmítnutí.
Spoustu atmosféry tvoří také kontrasty slyšitelného života Shoya s tichým životem Shoko. Zdá se, že je to taková propast, která je od sebe odděluje a (nemluvě o tom, že ani jeden z nich nemá v životě otce) nakonec je zároveň může spojovat.
,,The Japanese word for moon is "tsuki", pronounced "skee", additionally, the word for "like" in Japanese is "suki", also pronounced "skee".
Watashi wa anata suki desu - "I like you", but because obviously of the way she speaks, and how he assumes she would never romatically like him, he confuses it for the moon.”
Děkuji za přečtení.
A co vy? Jak jste byli, či naopak nebyli s filmem spokojeni?
Vážení čtenáři,
spousta z vás jsou nadšenci anime, někteří se považují za otaku, či weeby. Pokud ti téma není blízké a nechceš se o něj zajímat, na místo posměšných reakcí a bezvýznamných komentářů bude lepší příspěvek opustit.
❗ V příspěvku se nachází spoilery na "A Silent Voice" ❗
A Silent Voice je film, při němž se i mně spustili slzy. Jeho tématika je jedinečná a je to skutečně úžasně zpracované. Je to psychologické drama doplněné romantikou. Málokdy se mi povede vydržet sedět u monitoru 2 hodiny a něco sledovat. Film je skvěle zpracován po audiovizuální i dějové stránce.
Hluchota se stává metaforou pro izolaci a nedorozumění v tomto příběhu, které sleduje rozpadající se přátelství ve tříde, do které náhle vstoupí dívky se sluchovým postižením. Narcismus, sebenenávist, tajná láska a touha po přijetí - všechny znaky puberty jsou živě evokovány. Film se navíc může chlubit neotřelým poutavým přístupem k řešení všudypřítomného japonského tématu školní šikany z pohledu spíše tyrana než oběti. Film je plný dramatu, smíchu, slz a minimálně dvou pokusů o sebevraždu. Příběh je působivý tím, jak zabírá incident, jak může na dlouhou dobu uškodit pachateli i oběti po psychické stránce. Příběh sleduje Shoyu Ishidu, který je mlčenlivý chlapec a na začátku filmu se snaží skočit z mostu. Brzy poté se dozvídáme, že když byl zpět v šesté třídě, Shoya šikanoval novou spolužačku jménem Shoko Nishimiya, která byla hluchoněmá. Byla velmi laskavá a milá i přesto, že byla hlavním náporem všech vtipů. O deset let později se Shoya nikdy nedokázal zbavit nálepky násilníka svého mládí a sám o sobě se stal vyvržencem, kterému se nyní zbytek jeho školy vyhýbal. Vystopuje Shoko, kterou neviděl od dětství v naději, že mu odpustí jeho hrozné chování a léta terorizace. Většina filmu zabírá jejich pokusy o spřátelení se, přičemž poškozené duše hledají ve vzájemné společnosti nějakou útěchu. Ale komunikace mezi nimi není tak jednoduchá, i když se Shoya snaží naučit znakovou řeč, mezitím trvalé následky jejich traumatu zanechávaji trvalé rány. Film exceluje vykreslováním vnitřních světů dvou postav, přičemž věnuje zvláštní pozornost detailům, jak vizuálním, tak zvukovým. Právě tyto detaily rozdělují Shoyu a Shoko. V jedné sekvenci se za ní připlíží a ona si uvědomí, že je tam, až když najednou odletí skupina holubů. V jiném položí ruku na zábradlí a dozvuky signalizují jeho přítomnost
čekajícímu Shoko. V moment, když se Shoya stane sám poraženým, terčem šikany, vidí všechny ostatní s velkým ,,X” přes obličej, jakoby se stali abstraktními projevy jeho vlastního odmítnutí.
Spoustu atmosféry tvoří také kontrasty slyšitelného života Shoya s tichým životem Shoko. Zdá se, že je to taková propast, která je od sebe odděluje a (nemluvě o tom, že ani jeden z nich nemá v životě otce) nakonec je zároveň může spojovat.
,,The Japanese word for moon is "tsuki", pronounced "skee", additionally, the word for "like" in Japanese is "suki", also pronounced "skee".
Watashi wa anata suki desu - "I like you", but because obviously of the way she speaks, and how he assumes she would never romatically like him, he confuses it for the moon.”
Děkuji za přečtení.
A co vy? Jak jste byli, či naopak nebyli s filmem spokojeni?
Kaizen 
Satann