Období suverenity, aneb boj o samostatnost a cesta k demokracii
Částečná suverenita státu San Andreas začíná v roce 2013, kdy se o ní zasadil tehdejší guvernér doc. JUDr. Ervin Balog, Ph.D. San Andreas si tak získalo samosprávu, přestože se oficiálně stále jednalo o exteritoriální území České republiky. V letech 2013-2015 se v SA bojovalo o moc a na pozici guvernéra se prostřídalo mnoho osob jako například Martin Hoďák, Thomas Smith, Ray Monroe, Steve Jons a Alexander Kozlov. Stát byl prakticky samostatný, avšak nepříliš demokratický. Existovaly sice svobodné volby, avšak moc guvernéra a později prezidenta byla prakticky neomezená.
Od České republiky se území odpojilo rozhodnutím mezinárodního sumitu v Los Santos v roce 2015. San Andreas však nedisponovalo plnohodnotným právním pořádkem a stále nevykazovalo demokratický charakter, nejednalo se o právní stát. Proto bylo mezinárodní uznání státu dosti rozporuplné. Oficiálně žádný stát neuznával v tuto dobu San Andreas jako stát, ačkoliv se argumentovalo, že podpisem osamostatnění území San Andreas od České republiky jej Česká republika uznala.
V prosinci 2016 se San Andreas od demokracie ještě více oddálilo, když se vlády násilně ujal Joe Deaton a zřídil Národní gardu, která získala vyšší pravomoce, než policie, která se nové vládě postavila. Lid si však nenechal už tak směšně malou demokracii vzít a po nějaké době se podařilo vládu svrhnout. Jejím svržením vzniklo dočasné bezvládí, plná svoboda, kterou však doprovázela anarchie a chaos. Policie se brzy stala jedinou respektovanou autoritou a San Andreas se tak mohlo chvíli považovat za policejní stát. Ani to však samozřejmě nevedlo ke spokojenosti občanů a proto se začaly formovat občanské iniciativy usilující o demokratizaci státu.
V roce 2018 se zformovala Národní rada složená z volených zástupců lidu a o dokončení plného osamostatnění San Andreas se učinili: John Saldivar, Luke Rustler, plk. Mateusz Bosak, Sevastian Nikolaev, Liam Faye, Adrian Wilkowitz a později i plk. JUDr. Nathan Durant. Dne 5.7.2018 vešla v platnost první demokratická Ústava San Andreas - na základě té došlo k dodatečnému mezinárodnímu uznání existence státu. San Andreas se tak již nezpochybnitelně stalo plně suverénním státem.
Demokracie však byla ohrožena několika dalšími pokusy o uzurpování moci, které byly možné díky velkým dírám v zákonech. Hrozil návrat policejního státu, proto vznikl vrchní soud, kterému byla svěřena obrovská moc, avšak ke kterému existovala vysoká důvěra občanů. Za účelem ochrany státu uvedl JUDr. William Stengel, Ph.D. dne 2.11.2020 v platnost novou Ústavu San Andreas, která byla později několikrát novelizována, což nás dovedlo až do dnešní podoby demokratického státu. Významnou novelou byla ta ze dne 23.1.2023, jenž předseda vrchního soudu Arnold Cornell, J.D. svěřil plnou moc nad státem Kongresu San Andreas, jehož členové jsou skuteční zástupci lidu volení v přímých volbách. Dnes je již stát San Andreas plnohodnotnou západní demokracií a právním státem a to nejen díky práci mnoha zmíněných osob, ale zejména díky lidu jako takovému, který nenechal svou vůli nevyslyšenou.
[ic-only]
Období suverenity, aneb boj o samostatnost a cesta k demokracii
Částečná suverenita státu San Andreas začíná v roce 2013, kdy se o ní zasadil tehdejší guvernér doc. JUDr. Ervin Balog, Ph.D. San Andreas si tak získalo samosprávu, přestože se oficiálně stále jednalo o exteritoriální území České republiky. V letech 2013-2015 se v SA bojovalo o moc a na pozici guvernéra se prostřídalo mnoho osob jako například Martin Hoďák, Thomas Smith, Ray Monroe, Steve Jons a Alexander Kozlov. Stát byl prakticky samostatný, avšak nepříliš demokratický. Existovaly sice svobodné volby, avšak moc guvernéra a později prezidenta byla prakticky neomezená.
Od České republiky se území odpojilo rozhodnutím mezinárodního sumitu v Los Santos v roce 2015. San Andreas však nedisponovalo plnohodnotným právním pořádkem a stále nevykazovalo demokratický charakter, nejednalo se o právní stát. Proto bylo mezinárodní uznání státu dosti rozporuplné. Oficiálně žádný stát neuznával v tuto dobu San Andreas jako stát, ačkoliv se argumentovalo, že podpisem osamostatnění území San Andreas od České republiky jej Česká republika uznala.
V prosinci 2016 se San Andreas od demokracie ještě více oddálilo, když se vlády násilně ujal Joe Deaton a zřídil Národní gardu, která získala vyšší pravomoce, než policie, která se nové vládě postavila. Lid si však nenechal už tak směšně malou demokracii vzít a po nějaké době se podařilo vládu svrhnout. Jejím svržením vzniklo dočasné bezvládí, plná svoboda, kterou však doprovázela anarchie a chaos. Policie se brzy stala jedinou respektovanou autoritou a San Andreas se tak mohlo chvíli považovat za policejní stát. Ani to však samozřejmě nevedlo ke spokojenosti občanů a proto se začaly formovat občanské iniciativy usilující o demokratizaci státu.
V roce 2018 se zformovala Národní rada složená z volených zástupců lidu a o dokončení plného osamostatnění San Andreas se učinili: John Saldivar, Luke Rustler, plk. Mateusz Bosak, Sevastian Nikolaev, Liam Faye, Adrian Wilkowitz a později i plk. JUDr. Nathan Durant. Dne 5.7.2018 vešla v platnost první demokratická Ústava San Andreas - na základě té došlo k dodatečnému mezinárodnímu uznání existence státu. San Andreas se tak již nezpochybnitelně stalo plně suverénním státem.
Demokracie však byla ohrožena několika dalšími pokusy o uzurpování moci, které byly možné díky velkým dírám v zákonech. Hrozil návrat policejního státu, proto vznikl vrchní soud, kterému byla svěřena obrovská moc, avšak ke kterému existovala vysoká důvěra občanů. Za účelem ochrany státu uvedl JUDr. William Stengel, Ph.D. dne 2.11.2020 v platnost novou Ústavu San Andreas, která byla později několikrát novelizována, což nás dovedlo až do dnešní podoby demokratického státu. Významnou novelou byla ta ze dne 23.1.2023, jenž předseda vrchního soudu Arnold Cornell, J.D. svěřil plnou moc nad státem Kongresu San Andreas, jehož členové jsou skuteční zástupci lidu volení v přímých volbách. Dnes je již stát San Andreas plnohodnotnou západní demokracií a právním státem a to nejen díky práci mnoha zmíněných osob, ale zejména díky lidu jako takovému, který nenechal svou vůli nevyslyšenou.
sandlerino 
Mono