Jelikož naše stránka pro správné fungování používá soubory cookies a zpracovává IP adresy, které jsou podle obecného nařízení GDPR považovány za osobní údaj, je nutné vyjádřit souhlas s podmínkami užití a se zpracováním osobních údajů.

LeoSight.cz - Herní portál

LeoSight.cz

Jason Connor - Životopis + příběh

1 2



2.9.2023 01:37, naposledy upraveno 13.12.2023 15:51 uživatelem JasonDark

Detective

Jason Connor

 

 

Datum narození: 22.12. 1996

Místo narození: USA,  New York

Vzdělání: Police Academy, New York

Praxe: 2 roky řadový policista, 3 roky detektiv na oddělení vražd

Řidičská licence: A, B, C

Trestní rejstřík: Čistý

Rodina: Matka: Ashley Connor, Otec: Jack Connor - Mrtev, zastřelen ve službě, Sestra: Jessica Connor

Zájmy: Auta, policejní práce/detektivní práce, Motorky, Videohry, Cvičení

Vzhled: Výška - 177cm, váha - 82kg, vlasy - Černé, oči - hnědé

Povaha: Introvert

 

Příběh

Úvod

     Tak jo, jmenuji se Jason Connor. Narodil jsem se 22.12.1996 v New Yorské nemocnici, dva dny před vánoci. Hustý co? Byl jsem takový vánoční dárek pro mé rodiče. Moje matka pracuje jako zdravotní sestra a otec pracuje, nebo tedy pracoval jako policajt. O dva roky později si rodiče řekli, že je čas abych měl sourozence a tak přivedli na svět mojí sestru Jessicu. Měli jsme se rádi ale jak to u sourozenců bývá, tak jsme se prali o hračky. No prostě klasika. Školu jsem zvládl tak nějak normálně. Nedá se říct, že bych byl vzorný student ale na průměr mi to stačilo. Celkově moje dětství bylo tak nějak obyčejné a nebylo nijak zajímavé. Tedy až na jednu noc, která otřásla životem celé rodiny.

     Jak jsem říkal, můj táta pracoval jako policajt. Přesně ji to byl detektiv na oddělení vražd. Vracel se pozdě domů, protože pracoval na velkém případu. Nikdy nám neřekl o co v tom případu přesně šlo. Jediné co jsem v tu dobu věděl bylo to, že šlo o sérii vražd spojených s drogami. Pracoval na tom společně se svým parťákem Frankem Cassidym, který se k nám choval vždy dobře, byl to takový docela veselý chlapík. Ale abych se vrátil k tomu co se stalo. Jak jsem řekl jedna noc, změnila naše životy.

     Jedné deštivé noci zazvonil telefon a táta byl povolán k případu na kterém pracoval. To nebylo nic neobvyklého, často chodil v noci k případům, jelikož zločin ani policie nikdy nespí. Jen o pár hodin později nám někdo v bytě zazvonil na zvonek, máma otevřela dveře a v nich stál Frank a ruce měl celé od krve, kterou smývaly stékající dešťové kapky. "Je mi to moc líto Ashley ale Jack... je mrtev. Byl zastřelen. Opravdu mě to moc mrzí...". Moje máma se na něj podívala a začala brečet. "Jak se to stalo Franku? Jak?!". Frank si povzdychl a začal vyprávět co se stalo "Z centrály jsme dostali hlášení, kde se nachází náš hlavní podezřelý. Dlouho jsme ho nemohli najít a tak když se vynořil museli jsme hned jet. Když jsme ale dorazili na místo tak už byl mrtvý, z rohu na nás vyběhlo asi 8 maskovaných mužů a začali střílet. Jack schytal několik ran do hrudi a než přijely posily a záchranka, na místě vykrvácel...". Poslouchal jsem Franka a nevěděl jsem co říct. Máma seděla na zemi a brečela.

     Táta byl fajn, hodně pracoval ale našel si čas i na nás a byl to hodně dobrý polda. Spoustu špatných lidí dostal do vězení. Snažil se dělat svět lepším místem. Ve chvíli kdy jsem věděl, že je můj táta po smrti, mi bylo jasné, že to já se teď budu muset postarat o rodinu. A také to, že se musím stát policistou a jít ve stopách svého otce. "Díky strejdo Franku, že jsi nám to přišel oznámit. Jistě to pro tebe nebylo lehké...". Řekl jsem. "To máš pravdu chlapče, věř mi, že nebylo a slibuju ti, že ty vrahy najdu. Máš mé slovo.". Roky plynuly a já úspěšně splnil policejní akademii. Můj cíl u policie byl jediný. Stát se detektivem tak jako byl můj otec. 

 

Detektivové NYPD

     Strávil jsem dva roky jako řadový policista u NYPD. Což o to špatná práce to nebyla ale rozdávat pokuty a sem tam chytat zlodějíčky nebylo zrovna to co jsem chtěl. Ale věděl jsem, že si tímhle musím projít, než se stanu detektivem. Jelikož jsem asi zdědil nějaké geny po otci, tak jsem byl jako polda docela úspěšný a tak netrvalo dlouho a za 2 roky jsem měl možnost splnit zkoušky na detektiva a ve svých 23 letech jsem se jim také stal.

     Detektiv oddělení vražd Jason Connor, táta by na mě byl jistě pyšný. A jako by tomu osud sám chtěl, jako parťáka, nebo spíše školitele jsem dostal Franka Cassidyho. Byl jsem rád, že mám za parťáka někoho koho znám. Jelikož se docela nerad seznamuji s novými lidmi. A Frank pro mě byl jako starší brácha a nebo spíše strýc. Společně s Frankem jsme dostali do vězení opravdu spoustu špatných lidí, no co na to říct, nadšení zrovna nebyli. Objasnili jsme spoustu vražd a já se cítil skutečně užitečný a potřebný a také uznávaný. Nikdy jsem nedostal tolik poplácání po zádech a pochval jako na oddělení vražd. Je jasné, že za to ovšem vděčím Frankovi který mě toho dost naučil.

     Jeden případ nám dal ale s Frankem opravdu hodně moc zabrat. Bylo to něco odporného. Drogy, vydírání, vraždy, obchod s lidmi. Tohle všechno bylo součástí jednoho případu a tak jsme se na místech činu setkávali jak s mravnostním tak s protidrogovým. Frank s nimi byl velký kamarád ale já zrovna tolik ne, vždy mi přišli strašně moc arogantní, docela mě srali. Celý případ začal asi takhle.... Zrovna jsme si s Frankem dávali kafé a burger na oběd, když v tom se z vysílačky ozvalo hlášení "Centrála vola detektivy Connora a Cassidyho, ozvěte se". "Tady detektiv Connor, slyším centrálo co se děje". "Byla nám ohlášena vražda mladé ženy a dvou mužů, na West Bronx Anthony Avenue. Byt číslo 416, čtvrté patro. Jedním z mrtvých je policista John Collins, opakuji, jedním ze zavražděných je policista! Kolegové z protidrogového a mravnostního už jsou na místě". "Rozumím centrálo, vyrážíme na místo". Aby bylo jasno, pokud v Americe zastřelíte poldu, rovnou si odnášíte rozsudek smrti. Poldové jsou tady brání jako něco více a proto centrála tak moc zdůraznila, že se jedná o policistu. Já i Frank jsme nasedli do našeho služebního Fordu Crown Victoria a se zapnutými majáky se vydali na místo.

     Celý byt byl jedno velké feťácké doupě. Marihuana a rozsypaný kokain byly naprosto všude. Na posteli ležela svázaná prostitutka s podřezanými žíly a vedle ní černoch který měl celý nos totálně bílý, ten měl pro změnu bodnou ránu v krku. Ten se v tom kokainu musel snad vykoupat. Před nimi ležel náš člověk. Detektiv John Collins, který měl jako jediný podlitiny a pomlácené ruce po rvačce a  několik bodných ran v těle. Co tam ale dělal a proč byl sám? No na to mi dal odpověď šéf protidrogové jednotky Mark Murphy, jediný z protidrogového který se nechoval jako totální arogantní čurák. "Collins byl náš člověk v utajení. Pracoval na velkém případu ohledně prodeje několika kilo kokainu.".

     Řekl Mark a povzdychl si. Rozhlédl jsem se po místnosti a po všech mrtvých. Soudě toho smradu tady už museli ležet tak 3 až 4 dny. Proč nikdo nezavolal dříve? Nejspíše protože se vše odehrálo potichu nožem a pěstmi. A přes ty zvukotěsné vchodové dveře nikdo nic neslyšel. "Kdo to oznámil?" zeptal jsem se všech kolem. "Domovník, ucítil smrad a tak zavolal. Je to už starý chlap, kterej sotva chodí, pochybuju, že by to udělal." Odpověděl mi detektiv z mravnostního. Bylo docela jasně vidět, že ten zná tu mrtvou děvku co tam ležela. "Znal jste jí?". "Myslíš tuhle štětku? No to víš, že jo, jsou to skvělé přenašečky drog a taky nemocí ale kouřit ptáka uměla dobře. jmenuje se Tiffany". "A její pravé jméno zní jak detektive?" Nedopustil jsem si dotaz a ukázal tak i trošku lidskosti nad prostitutkou. Policajt se na mě podíval a odfrkl si. "Jako by někoho zajímala nějaká šlapka ale jmenuje se Teressa Brooks, když vás to tak zajímá". Frank se na mě podíval a usmál se, "No Jasone, co se tady podle tebe stalo?" Prohlédl jsem si místo činu a zanalyzoval všechny možnosti a věci které se v bytě nacházely. "Ta dívka už tady byla i ten černoch, známe jeho jméno?" "Jo známe je to Alonso Graham alias Big G" ozval se jeden z detektivů. "Proč Big G?" "G jako Graham a big jako velký, byl velké zvíře v prodeji drog, měl kontakty snad všude.". "Dobře, tak jo stalo se to asi takhle, Alonso i Teressa už tady byli a nejspíše se oddávali sexu což je jasně vidět podle toho jak je ona svázaná a on leží vedle ní. Navíc je vidět, že je postříkaná jeho krví, takže on byl mrtvý jako první. A ona hned po něm. Někdo po nich vyjel nožem. Takže to mělo jít potichu. Nejspíše to bylo plánované. Co ale plánované nebylo, byl příchod Collinse. Jak můžete vidět, všude tady jsou stopy po rvačce a to i na rukou detektiva Collinse. Urputně se bránil ale bohužel to nezvládl. Collins tady měl nejspíše nějakou práci v utajení řekl bych, soudě podle toho, že na stole je balíček kokainu který nejspíše měl za úkol dostat od Alonsa a předat ho někomu jinému. Bohužel Alonso už byl mrtvý ve chvíli kdy Collins přišel, pachatel ovšem nečekal jeho příchod a proto ta rvačka. A pachatel utekl po požárním schodišti." Jak tohle víte Connore? Zeptal se jeden z detektivů. "To je snadné, hlavním vchodem utéct nemohl. Byl vyděšený kvůli tomu, že tady měl boj s Collinsem a takového vystresovaného člověka by si někdo uvnitř jistě všimnul. No a také o tom svědčí ty kapky zaschlé krve co jsou u toho otevřeného okna, které vede na požární schodiště."

     Moje dedukce byla správná, soudě podle toho, že nikdo nic nenamítal a mou teorii potvrdil i koroner. A tak začalo velké vyšetřování. Stopy vedly snad ke každému drogovému dealerovi a k půlce štětek v New Yorku. Jelikož všichni tihle dealeři šukali jen s kurvama. Což znamená, že jsme dostali hodně dealeru do basy. Pokaždé se na ně něco našlo. Jenže ani na jednoho z nich se nenašla vražda. Důkazy k tomu, že to opravdu spáchali oni prostě nebyly. Že by snad v tomhle byli nevinně? Nemohl jsem kvůli tomu spát. Nevěděl jsem co dělat. Musel jsem najít ty co to udělali. Je to přece moje práce. Seděl jsem v kanceláři a chytal se za hlavu jak je tohle jenom kurva možné, že nemůžu najít důkazy které by mě dovedly k pachateli trojnásobné vraždy.

     Do kanceláře vstoupila kolegyně z centrály "Connore, měl by jste jet do státní věznice, někdo s vámi chce mluvit. Prý je to důležité. A máte přijet sám". "A kdo to je?". "Vrah vašeho otce.". Neváhal jsem ani vteřinu a vydal se do státní věznice, kde už na mě čekal Michael Brandon. Vrah mého táty. Posadil jsem se naproti němu a vzal za sluchátko, jak jistě víte, vězni a návštěvy jsou od sebe oddělené plexisklem. "Co chcete?" Otázal jsem se a vražedně se na něj podíval. Michael si mě prohlédl a usmál se. "Jack mi nikdy neřekl, že má syna, asi mi moc nevěřil. No nedivím se mu, kdo by taky věřil dealerovi. Proto tady taky sedím, nikdo mi nevěří ale vy snad možná ano. Podle toho kolik lidí jste tady dostal, jste stejně dobrý a nebo možná i lepší než váš otec.". Znovu jsem se upřeně podíval na Michaela a znovu opakoval svou otázku "Ptám se znovu, co chcete?!". "No co asi, říct pravdu! Zkuste mi věřit. Já vašeho otce nezabil vlastně jsem mu měl pomoct dostat do vězení několik jeho kolegů, kteří rádi kupují a prodávají drogy. Popřípadě se občas dívají jinam. Měl jsem svědčit u soudu, už měl ten případ skoro hotový ale bohužel ho zabili dřív, než stihl předat důkazy návladnímu." "Proč návladnímu? Mohl je dát kapitánovi". "Connore vy jste mi ale hlupák, to si snad myslíte, že v tom kapitán nejede taky? Jediný kdo byl čistý byl a nebo snad stále je návladní. Možná, že když budete sledovat pana Cassidyho a také najdete složky svého otce, tak si už to puzzle poskládáte dohromady ne? Mimochodem dám vám heslo k mé bezpečností schránce v bance, je tam složka a také flashdisk a na něm jsou platební výpisy všech drogových bossů v New Yorku. Budete překvapen komu všemu chodí peníze na účet za to aby se dívali jinam." "Proč mi to říkáte až teď?" Udiveně jsem se otázal. "Nevěděl jsem, že žijete a ani, že existujete, navíc mi nikdo nevěřil, pro ně jsem jen zfetovaný dealer a ruka ruku myje. Jediný kdo byl kdy čistý a hledal pravdu byl váš otec a tak když jsem slyšel spoluvězně říkat, pojebanej Connor se Zkurveným Casssidym. Urvu jim hlavy a narvu jim je oběma doprdele až mě pustěj. A to je jen málo z toho co jsem o vás slyšel a čím více jsem slyšel, tím více jsem se začal zajímat kdo jste. No a nakonec jsem ucítil šanci se odtud dostat, chci jen zkrátit trest a najít si normální práci." Jasně, zločinec co se chce stát normálním občanem, proč bych mu měl asi tak věřit říkáte si co? No já si to říkal taky ale nakonec mě tenhle chlap přesvědčil abych mu dal šanci. "A proč bych vám to měl věřit? A co chcete dělat až vyjdete ven?" "Nemáte důvod mi věřit ale váš otec mi věřil a dal mi tu šanci a až vylezu? Budu péct dorty, lidé se mění Connore. A já vám to dokážu. Zkuste tu mou schránku a uvidíte." Byl to kriminálník a věřit, se mu zrovna nedalo ale přece jen jsem byl zvědavý.

     Vydal jsem se tedy do banky a ve schránce skutečně našel to co mi ten parchant říkal. Když jsem vložil flashdisk do počítače málem jsem dostal infarkt. Jo to by bylo kurva pěkně na hovno, dostat infarkt v 25 letech. Kapitán, Frank, několik detektivů z mravnostního i protidrogového, ti všichni byli na výplatní listině Drogových bossů. Doma jsem začal okamžitě prohledávat tátovy věci abych zjistil co o tom věděl. Když chceš něco schovat, nechej to všem na očích. Složku s jeho vyšetřováním kde byl hlavním podezřelým Frank a několik dalších policistů jsem našel na jeho psacím stole v přihrádce, do které jsme od jeho smrti nikdy nehrabali. Přesto složka trčela ven aby jí šlo vidět.

     Z kapsy se mi ozval vyzváněcí tón mého mobilu a kdo mi to asi volal? Přesně tak, byl to Frank! "Ahoj Jasone, promiň, že tě ruším ale máme práci. Další vražda, tentokrát v muzeu, měl by jsi tady přijet, hodila by se mi tvá pomoc." "Jasně Franku hned tam budu." Kdyby se skutečně jednalo o vraždu, už bych to slyšel v hlášení a nebo by mi přišla zpráva. Jenže jako první se ozval Frank. To neznamenalo nic dobrého a tak než jsem vyjel udělal jsem několik opatření. Když jsem dojel před muzeum, stalo se přesně to co jsem čekal.

     Nikde nebyla ani jediná policejní hlídka. Pouze jedno jediné auto a to neoznačený policejní Charger ročník 2012. Pomalu jsem vešel dovnitř do muzea. Bylo prázdné, nikde nikdo nebyl. Ostatně kdo by tam také byl v dopoledních hodinách v neděli, kdy mají zavřeno. "Tady nahoře Jasone, pojď sem" Ozval se Frank ze schodiště. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pomalu jsem začal stoupat po schodech za Frankem. Na vrcholu schodů byly velké sloupy které tvořily vchod a obří místnost zdobilo několik soch na betonových podstavcích. Uprostřed místnosti byla zlatá socha nahatého kluka s lukem. "Tak kde máš tu mrtvolu Franku?" Zeptal jsem se, vzhledem k tomu, že tělo jsem nikde neviděl. "Za tou sochou toho kluka s lukem." Odvětil Frank a přistoupil k soše, kde se skutečna nacházelo tělo. Tělo policisty, který byl zastřelen. Měl díru přímo v hlavě. "Doprdele! To je jeden z nás, jak se to stalo? A ty jsi o tom věděl první Franku jak je to možné? Neslyšel jsem žádné hlášení." Frank se na mě podíval, vytáhl na mě pistoli a usmál se. "Nedělej žádné hlouposti Jasone, vím, že jsi ho zabil ty, proboha Jasone, jak jsi to jen mohl udělat? Měl jsem tě tak rád, byl jsi tak dobrej polda. Už vidím ten nadpis v novinách. Zkušený detektiv Frank Cassidy, zatkl zkorumpovaného policistu Jasona Connora který zavraždil detektiva protidrogové jednotky Miguela Alvareze. Jo to bude dobrý. Tak jo Jasone, vzdej se ať to máme za sebou." Když jsem tohle slyšel začalo mi silně cukat ve tváři, nedokážu ani popsat jak nasranej jsem byl, že ten starej mamrd chce tohle hodit na mě. "Víš moc dobře, že jsem to neudělal Franku, stejně jako víš, že ti to neprojde." "Jo vím, že jsi to neudělal ale narafičím to na tebe neboj se. O to už se postarám a spousta lidí mě podrží. Pomalu odhoď zbraň a žádný hlouposti Connore, nehraj si na hrdinu."

     Poslechl jsem Franka a pomalu sáhl po zbraní, kterou jsem měl v plánu odhodit na zem. Dělám si prdel, nikdy jsem neměl v plánu jí odhodit, vytáhl jsem zbraň a rychle vystřelil Frankovi přímo vedle ksichtu, během jeho dezorientace jsem skočil do krytu. Teď to teprve začalo být zajímavé. "Co má tohle znamenat Franku co?! Proč tohle? Co jsem ti udělal?" Zakřičel jsem z poza krytu. Frank vystřelil směrem na moje krytí a to několikrát za sebou. "Myslel sis snad, že se to nedovím?! Hledal jsem tě na stanici ale nebyl jsi tam Jasone a tak jsem se zeptal kde jsi a když mi řekli, že s tebou chce mluvit někdo z vězení, dal jsem si dvě a dvě dohromady. Chtěl jsem aby jsi byl jeden z nás ale ty seš prostě stejnej čurák jako tvůj fotr!" Odpověděl Frank dosti nasraným hlasem a znovu na mě spustil palbu. Oba jsme se začali nahánět po muzeu a střílet po sobě. Přebíhat z krytu do krytu. "Co sis kurva myslel Franku, že se na to nikdy nepřijde? Co se stalo tenkrát té noci co můj táta umřel, jak ho zastřelili?! No řekni co?! Proč ti drogoví bossové platí tak vysoké částky?". "No jelikož budeš za chvíli stejně mrtvej, tak ti to klidně říct můžu, snad sis nemyslel, že jsem tady sám."

     Najednou se z poza rohu vynořil nějaký chlápek s AK47, naštěstí jsem ho zastřelil dřív, než stihl vystřelit on po mě. "To nebylo hezký Franku, co je to za lidi?". "Myslíš ti chlapci se samopaly, kteří jsou tady všude? To jsou mí noví přátelé." "Přátelé? Já bych řekl, že je to banda gangsterů. Odkdy se gangsteři kamarádi s poldou co? Já soráč, já zapomněl, že ty jseš vlastně čurák a ne polda. Byli jsme oba detektivové NYPD co se kurva stalo Franku?!" "Haha, moc vtipný Jasone, víš mohl ses mít taky dobře, kdy jsi nebyl po svým zkurveným fotrovi, chceš vědět co se stalo?" Řeknu vám bylo docela těžké mluvit s Frankem a u toho střílet po Gangsterech a ještě se krýt. A do toho střílet i po Frankovi.

     "No to bych věděl docela rád.". "Fajn, jelikož chcípneš tak ti to řeknu. Tvůj fotr byl strašnej kokot. Mohl se mít dobře, mít hodně peněz ale jeho peníze nezajímaly. Přísaha, kodex, čest a spravedlnost. Tím se on řídil a tyhle kokotiny ti nacpal do hlavy. Zasranej zmrdeček po nás začal jít a když začal mít tušení tak jsme se ho museli zbavit. To já zastřelil tvého tátu Jasone. Já stiskl spoušť. Začal toho vědět až příliš a měl silnou stopu. Myslíš si, že jsem to nevěděl, že po mě jde? Věděl ale snažil jsem se to držet stranou. Jenže ten kokot byl tak urputný. Kurva jak já ho za tohle nesnášel! Nechápej mě špatně, byl to kámoš a dobrej polda ale nemohl jsem dovolit aby nás všechny potopil.". Tohle Frankovo vyprávění mi doslova vařilo krev v žilách, snažil jsem se dostat k němu abych ho mohl sundat ale musel jsem se prostřílet, přes pár dalších gangsterů. "Koho myslíš tím my? Franku?!". "Nemysli si, že jsem úplně blbej Jasone, je mi jasné, že jsi ty záznamy četl a tak víš kdo v tom jede. Několik detektivů z Mravnostního, Protidrogového, několik uniformovaných a také policejní kapitán našeho okrsku. Myslíš si, že nás můžeš dostat všechny? A stejně až budeš mrtvej, tak se to nikdo nedozví. Pravda umře i s tebou Connore.". "A co ten mrtvej dealer, prostitutka a ten policajt v utajení Franku?". "Collins? To byl taky pěknej čurak. Zasranej tajnej z protidrogovýho. Tohle oddělení má být celý úplatkářský ale ono ne... On se tam objeví pojebanej Collins, kterej si hraje na to samý co ty a tvůj mrtvej fotřík. Na hrdiny, na poldy co neberou úplatky. Jste jak vzteklí psi, musíte je utratit. Šéfové nemají rádi takový zasraný hrdiny jako jste vy. A taky nemají rádi dealery co neplatí dostatečný podíl." "Takže jsi je všechny zabil Franku? A co ta prostitutka? Ta udělala co, že musela umřít?!""Nic jen byla v nesprávný čas na nesprávném místě, nemohl jsem nechat svědky. A stejně to byla děvka. Nikomu chybět nebude! Lidský odpad!". "To mluvíš o sobě Franku? I ona byla něčí dcera a někomu teď jistě chybí. Zamyslel jsi se někdy nad tím? Nebo jsi vždy myslel jen na sebe?!".

     Během toho co Frank vypovídal a přiznával se ke všemu co kdy udělal, jsem se já přesouval do dalších krytů tak abych se mu dostal do zad. Nějakou delší dobu jsme byli oba ticho a já na Frankovi viděl, že je z toho docela nejistý. "Nějak dlouho držíš hubu Jasone! Kde kurva jsi? Víš, že skončíš stejně jako tvůj fotr, že jo?!" Vynořil jsem zpoza rohu a namířil pistolí zezadu směrem na rameno Franka. "Myslím si, že ne Franku!" Frank se rychle otočil ale stisknout spoušť už nestihl. Já ovšem ano a Frank to dostal přímo do ramene. Pistole mu vypadla z ruky a já jí rychle odkopnul pryč.

     "Jménem zákona tě zatýkám Franku Cassidy, za korupci, vraždy Teressy Brooks, Alonsa Grahama a detektivů Johna Collinse a Jacka Connora. Dále také za braní úplatků a pašování drog. Máš právo nevypovídat, vše co řekneš může být použito proti tobě, máš právo na právníka, pokud si ho nemůžeš dovolit, soud ti nějakého přidělí, rozuměl si svým právům?". "Naser si Connore, nic proti mě nemáš.". "Beru to tak, že jsi právům rozuměl.".

     Já si tedy myslím, že toho na vás pane Cassidy má pan Connor více než dost. Ozval se za mými zády. Pomalu jsem se otočil a uviděl jsem návladního se zásahovou jednotkou a vedle něj Mark Murphy, šéf protidrogové jednotky. Frank se na ně podíval a začal se smát. "A hele další dva kokoti co si hrají na kovboje, návladní co si myslí, že zničí veškerý zločin a pojebanej Murphy který si myslí, že vyčísti protidrogové od zkorumpovaných fízlů. Tak co na mě máte?!". "Naprosto všechno Connor je chytřejší než se zdá a tak nešel s důkazy za šéfy ale rovnou je poslal mě. A také si udělal několik kopií. V tuhle chvíli už vašeho kapitána pane Cassidy, odvádějí v poutech." Frank se začal smát. Nebyl to ale smích radosti ale zoufalství. Zoufalství nad svým životem a nad tím, jak to všechno prostě podělal. Tahle moje akce ale nebyla bez odezvy.

     Díky tomu co jsem udělal přišlo několik policistů o práci a skončili ve vězení. Najednou už mě po zádech nikdo neplácal. Nikdo semnou nechtěl pracovat, byl jsem pro ně práskač. Což mi jen dokázalo to, že uvnitř NYPD je ještě hodně shnilého ovoce. Možná trošku přeháním a pár přátel mi tam samozřejmě zůstalo ale nikdo se ke mě nějak extra neměl. Šéf protidrogového a návladní mi řekli jednu docela dobrou věc. "Connore, seš dobrej polda, jsi čistý a poctivý a to se hodně lidem nelíbí, spousta lidí se tě kvůli tomu bude chtít zbavit. Měl by jsi přemýšlet o tom jestli nebude lepší začít někde jinde. Sám vidíš jak se na tebe ostatní poldové dívají  no ne?" A měli pravdu. V New Yorku už mě nic moc dobrého nečekalo, bylo třeba udělat změnu a tak jsem si řekl, že by nebylo špatné se podívat do San Andreas. 

 

Nový začátek

     Jel jsem docela velkou dálku s několika přestupy. Letadlo, taxík, autobus. Nakonec jsem si řekl, že vystoupím v Montgomery. V malém městečku nedaleko Los Santos. Vyřídil jsem si potřebné doklady a řekl si, že by bylo fajn pořídit si nějaké auto. Nebral jsem si sebou větší obnos ale na nějakou americkou klasiku by to snad stačilo. 

     No ani hovno! Taxík byl pěkně drahej na to, že jsem s ním jel jen asi 8 kiláků do autobazaru, jelikož jsem se tam nevyznal. Kdybych to tam znal tak půjdu pěšky. Ostatně jsem nakonec také šel, jelikož v bazaru měli pěkně nelidské ceny.

     Pěšky jsem doběhl do Dillimore, jelikož jsem nemohl sehnat žádný zkurvený taxík. Už jsem si myslel, že budu muset jít pěšky do nějaké další prdele, když v tom se objevil chlap v bílém BMW a zeptal se mě jestli nechci někam odvézt. Představil jsem se mu a on mě také. Představil se jako Daniel Keszegh generální ředitel firmy PPL a nabídl mi práci.

     No a vzhledem k tomu, že já neměl ani auto, ani práci a ani dům tak jsem si řekl, že mít nějakou práci je lepší než nic. A tak jsem začal makat jako řidič menšího náklaďáku pro firmu PPL. A co bude dál? No víte co se říká, jednou polda navždy polda. 

 

Dřina a úsilí

     Bylo mi naprosto jasné, že abych tady mohl nějak žít, budu potřebovat káru a hlavně barák. Firma mi sice nabídla, že můžu zatím bydlet v prozatímním sídle ale to nejde na věky, potřeboval jsem něco vlastního. Makal jsem tedy do roztrhání těla. Každej den jsem tou dodávkou vozil hromadu věcí do San Fierra, Las Venturas a přilehlých vesnic. Trávil jsem v práci několik hodin denně, abych si nakonec koupil starej Chevrolet Monte Carlo z roku 1986. Jo není to nějaká nová raketa ale na poježdění to stačí, až budu bohatší koupím si Camaro ZL1. Během mých cest kdy jsem rozvážel různé věci, jsem se i často zastavoval na pumpách. No a na jedné z nich, jsem poznal svého prvního kámoše v San Andreas, Jacka Eighta.

     Zajímavý chlapík řeknu vám. Hodně se zajímal o auta. No a tak jsme se dali do řeči a řekli si své životní příběhy. Po několika dalších dnech jsem byl za své úsilí v práci dobře odměněn. Dostal jsem 50 000kč navíc, za to jak skvělou práci odvádím! Byl to skvělý pocit vám povím. Bylo mi ale jasný, že s jednou prací na ten barák fakt nevydělám. Naštěstí se mi ozval Jack s velmi lukrativní nabídkou práce pro firmu DDL Logistic. Bylo to skoro to samý. Jen k tomu přibylo ještě hlídání. Prostě rozvoz balíčků a security. Nemůžu říct, že by to byla výživná práce ale vynášela dobře.

     Makal jsem tedy hodně a tvrdě až jsem si nakonec vydělal na jeden hezký dům s garáží v Los Santos na ulici Glen Park. Nebyl ani moc velký a ani moc malý. Takže ideální pro mě. Jak už jsem ale psal, jednou polda navždy polda a tak když se mě jednou někdo pokusil okrást, hned mi bylo jasné která bije. Představ te si, že ten kokot se vydával za poldu v utajení! Požádal jsem ho aby se mi tedy legitimoval odznakem a služebním průkazem. Ten idiot mi řekl, že podle zákonů 88 00 nebo tak nějak, to dělat nemusí. Ne ty kokote ty jako policajt v utajení nemáš ani zastavovat nějaký náklaďák aby sis zkontroloval náklad! Ten přizdisráč si fakt myslel, že oblafne bývalého poldu. No nenechal jsem se a místo toho abych vystoupil a ukázal mu jak vezu elektroniku, jsem zavolal poldy. Ten dement zpanikařil a v tom svém Blazeru K5 odjel někam do Fort Carson, kde se ztratil. Po nějaké době mě našel nějaký policajt, kterému jsem všechno sdělil a poté pokračoval v práci.

    Večer jsem ale zavolal Jackovi aby pro mě přijel a odvezl mě na místo činu. Celý jsem si to tam obhlédl a společně s ním objel celek zkurvenej Fort Carson. Napsal jsem si SPZ každého Blazeru K5 kterej tam byl a to i ty co byly psaný na nějakou firmu. Potom jsem ty SPZ nahlásil na policii a nechal už je dělat jejich práci. A proč? No protože bez odznaku udělám tak akorát hovno. A bez přístupu do policejní databáze ještě větší hovno.

     O pár dní později, se mi ozval Jack, že šéf společnosti někam odjel a z firemní kasy zmizelo skoro půl milionu! Jelikož Jack věděl, že jsem bývaly polda, tak hned volal mě a já se pustil do vyšetřování. Provedl pár výslechů zaměstnanců, no co vám budu povídat... Nadšení z toho zrovna nebyli. Prozkoumal jsem stopy a okolí. Ostatně jsem udělal takový klasický detektivní postup.  Polda se prostě nezapře. Bylo mi ale jasné, že bez bouchačky, udělám tak akorát velký hovno. Respektive bez bouchačky toho udělám dost, ale bez odznaku ne. A tak jsem pilně dřel, trénoval a vyčkával na otevřený nábor u Policie San Andreas a u toho si vyšetřoval své případy. Respektive případ který mi přidělil Jack, když mu někdo vykradl firemní kasu. I když jsou mojí specializací vraždy, byl jsem rád, že mám alespoň co dělat a nenudím se. Dokonce jsme měli i prvního podezřelého! Který se nakonec ukázal jako nevinný a celý případ nakonec ani případem nebyl.

     Peníze z kasy vzal manažer firmy! A měl k tomu své důvody, které Jackovi stačily k tomu aby firma zase později mohla vzkvétat. A tak byl případ uzavřen. No život šel dál a já stále makal jako divý. Nic jiného než práci jsem neznal. No a jak se dalo čekat, tak můj policejní smysl neustále fungoval. Takže jsem se pořád rozhlížel a všude hledal něco podezřelého. Nemohl jsem si pomoct. Jak jsem ale řekl, bez odznaku udělám hovno. A tak moje dřina a úsilí směřovala pouze na jedno. Dostat se do sboru Policie San Andreas.

Vítejte na Akademii Policie San Andreas

     Netrpělivě jsem vyhlížel kdy konečně otevřou ten nábor k policii, no a po několika dnech jsem se konečně dočkal. Konečně jsem si mohl podat přihlášku a doufat, že si mě vyberou. Na jednu stranu jsem přece bývalý detektiv. Neměl by být důvod mě nevzít, jenže člověk nikdy neví co se posere. Já měl ale štěstí, protože se neposralo vůbec nic a já byl pozván na pohovor.

     Přišel jsem tedy ve večerních hodinách na policejní stanici, přesně tak jak mi bylo sděleno emailem. Vlastně jsem tam byl už o něco dřív ale to je jedno. Čekal jsem tam společně s dalšími třemi lidmi. Jedna žena a dva chlapi. Po pár minutách si nás zavolali dovnitř a posadili nás v místnosti která byla označena jako "Akademie". Před námi stáli muž a žena. Žena docela pohledná, fakt hezká ženská, se nám představila jako velitelka Akademie a Madam Podporučík Lena Zayas a muž vedle ní, který vypadal jakoby trávil tak hodinu v koupelně každý den, než si upraví vousy a učeše svůj stylový účes. Neberte to nějak špatně, jen na můj vkus byl až moc upravený, což se třeba o mě říct nedá. Každopádně ten se představil jako Kapitán Steve Zayas. Byli to manželé! Vlastně jsou to manželé ale to je jedno, to není důležité. Kapitán toho moc ne namluvil, vlastně neřekl skoro nic a tak mluvila jen jeho žena. Představili se, uvítali nás a potom si nás čtyři rozdělili do dvojic.

     Já zůstal v místnosti s Theem Garnerem, protože jsme prý měli počkat na nějakého Fitzlera, že ten s námi udělá pohovor. No a tak mi nezbývalo nic jiného než překonat svou introvertní povahu a seznámit se s Theem. Upřímně když jsem se na něj pořádně podíval, tak mi v hlavě začala znít znělka seriálu "Starsky a Hatch" a nebo "Miami Vice". Ptáte se proč?! No to protože tenhle týpek vás svým vzhledem dostal zpátky v čase do osmdesátek! Sluneční brýle, knírek a dlouhé vlasy. Prostě typický chlap z osmdesátých let. Dozvěděl jsem se od něj, že už u policie pracoval ale kvůli nějakému případů ho prý vyhodili a nebo spíše tedy odešel. Já mu tedy řekl, že u policie taky nejsem nováček, což ho jako docela překvapilo, když se dozvěděl, že jsem bývaly detektiv z oddělení vražd. Kromě toho, že vypadal jako by zamrzl v čase, tím myslím v těch osmdesátkách mi ale přišel v pohodě.

     Po několika minutách si nás konečně přišel vyzvednout ten chlap. Fitzler! Celkem vysoký a statný běloch s upraveným vousem. Odvedl si nás oba z místnosti do kanceláře vedení kriminální služby. A doprdele, pomyslel jsem si. Už mi bylo jasný, co je tenhle týpek vlastně zač. Fitzler se představil celým svým jménem jako George Wimar Fitzler, Nadporučík a šéf kriminální služby. Bylo mi jasný, že na tohoto týpka musím udělat kurva dobrý dojem, protože jestli chci být detektiv i tady, tak právě on bude ten kdo rozhodne o tom jestli na to mám a nebo ne.

     S Garnerem už se znali a tak jako první začal vyslýchat mě. Co jsem mu řekl? No co asi? Celý svůj životní příběh a to i tom jak jsem zařídil vězení několika svým, teď už bývalým kolegům za korupci. Fitzler mě kupodivu a to docela se zájmem poslouchal, takže ze mě opadl ten stres alespoň trošku. Poté se otočil na Thea kterému vlastně řekl jen jediné. "Jestli budete zase dělat bordel v případech kriminální služby, tak tentokrát neodejdete dobrovolně, rozumíme si?!". Theo samozřejmě rozuměl a já a on jsme byli přijati do služeb Policie San Andreas.

     Ze 4 uchazečů jsem to nakonec byl jen já a Garner, kdo byli přijati. Madam Zayas nám také zaslala test. Po jehož vyplnění, samozřejmě úspěšném, jsme mohli konečně do služby. Myslíte si, že jsem dostal hned zbraň? No to ani hovno. Dostal jsem odznak, taser, pouta a obušek. Jako rotnému, mi to prý má stačit. No a teď, že už pojedu na hlídku? No na to zapomeňte, musím odjezdit určité hodiny se členy FTO a poté mě budou čekat další zkoušky. Prostě vítejte na Akademii! Tak jo, řekl jsem si, že tohle zvládnu, přece ti členové FTO budou jistě takoví příjmení lidé, co budou chtít člověka něco naučit.

     Ani hovno! Můj první dojem byl, že je to banda arogantních zmrdů co se vozí po nižších hodnostech. Samozřejmě až na výjímky. Jako prvního jsem vyfasoval nějakého tehdy podpraporčíka Fransice McClarksona. Řekl jsem si, že to bude v pohodě ale hned v první vteřině se ukázal jako pěknej kokot co si honí to svý scvrklý péro nad tím jak rotný dělá zkurvený kliky. Viděli jsme se sotva pět vteřin a už jsem klikoval, protože jsem ho neoslovil "Dobrý den pane Podpraporčíku." Místo toho jsem mu řekl jenom "dobrý den pane". No očividně se mu to nelíbilo a já byl za čuráka, protože mi trvalo než jsem si uvědomil, že jsem něco posral. Každopádně opravil jsem se a my konečně vyjeli na hlídku.

     Myslel jsem si, že mě bude něco učit ale hovno. Spíše mě jen testoval a zkoušel z toho co jsem se už naučit měl. Nicméně postupem času jsem na něj začal měnit názor a už mi nepřišel jako tak velký kokot. Dokonce mě začal i něco učit a ve výsledku dělat kliky jsem musel, jen když jsem něco posral.

     No moje další hlídka byla s tehdy podpraporčíkem Marcusem Nolanem. Tenhle týpek byl skvělým oddechem od klikování, jelikož mě za nic netrestal. Spíše si mě jen zkoušel. Byl docela v pohodě akorát mluvil nějakým divným nářečím, prostě jinak než ostatní, neptejte se mě proč, nevím to. Ale jo o tomhle člověku vám toho moc neřeknu, protože o něm nic nevím a v autě jsem s ním seděl jen 2x. Jo moc toho nenakecal. Po téhle klidné hlídce, jsem si říkal, že ti lidi tady jsou docela fajn, jenže pak přišel on.

     Accusin Huxley! Doprdele tohoto chlapa mi poslalo snad samotné peklo. Čekal jsem na něj na stanici, než si mě přijde vyzvednout, takže jsem si vypnul kameru a sundal rukavice. Huxley přišel a hned mě za to pořádně sjel. Na tohle ať si prý ne zvykám. A že, za jeho služby tohle bylo naposled. Co se mi asi kurva může stát na stanici?! Odvedl si mě do garáží a chtěl po mě abych zkontroloval vozidlo a vybavení. Kurva! Tenhle chlap myslel na všechno. Neřval sice po mě a nenutil mě dělat kliky ale to co dělal bylo mnohem horší. Sarkasmus! Pokaždé když jsem něco posral tak použil sarkasmus. Víte jak urazit a ponížit blbce? Sarkasmem! A proč? Protože blbec je moc blbej na to aby to pochopil. Jenže já za prvé nejsem blbej a za druhé sám sarkasmus používám a když se sejdou dva co chápou sarkasmus, tak je to pěkně v prdeli protože víte, že vás ten druhý uráží. Takže pokaždé když jsem udělal chybu, tak mi to dal pořádně sežrat. Co ale bylo ještě zajímavější? Pokaždé když jsem jel na hlídku s ním, tak jsem někomu nasazoval pouta, někdy i více lidem. S tímhle chlapem aby si člověk pořídil zásobu pout! Jednou mi v celách nevrátili moje pouta když si přebírali zadrženého a já si to uvědomil až když jsem měl nasazovat pouta dalšímu. No kurva to byl trapas. Huxley se na mě podíval tím svým výrazem jako bych byl ten největší kretén kterého měl na hlídce. Když mi po druhé nevrátili v celách pouta, tak jsem si už chtěl jít do skladu pro nové ale Huxley řekl "Zase vám zapomněli vrátit pouta? Pojďte koupíte si nějaké v sex shopu." Cože kurva?! On mi vážně řekl, že si mám koupit pouta v sex shopu? Samozřejmě jsem mu vzdoroval, že tohle se nedělá, že poldové si nekupují pouta v sex shopu. Ale on trval na svém a některý z kolegů mi řekl, že to je zcela normální a že je tam taky kupuje. No co, už byl to jeho rozkaz abych si je tam koupil tak ať. Je to na jeho triko.

     Dovezl mě tedy k sex shopu a já si tam šel koupit pouta. A ano bylo divný si v uniformě kupovat pouta v sex shopu! Z vysílačky se ozvalo hlášení a Huxley samozřejmě reagoval, vůbec ho nezajímalo, že jsem ještě v obchodě, normálně mě tam ten zmrd nechal! Samozřejmě se pro mě vrátil a pak jsme se dali do řeči, párkrát jsme se i společně zasmali, například když mi říkal, že není ostuda si kupovat pouta v sex shopu, když tam často nakupuje i poručík, jen tedy nikdo neví co ale prý tam je často. Pořád mi přišel jako pořádně přísnej hajzl ale na druhou stranu jsem věděl, že se na něj můžu spolehnout a že mi bude krýt záda když bude třeba.

     Jediný kdo mě politoval na hlídce s Huxleym, byla jedna doktorka, když jsme čekali v nemocnici než se zotaví jeden zločinec abychom ho mohli převézt do cely. Ten kokot nám totiž ujížděl a vyboural se. Dostal jsem tedy za úkol zjistit o tom chlapovi něco víc a tak jsem si ho dle dokladů, které mu zabavili vyhledal v databázi. "Ten má ale bohatý rejstřík." Řekl jsem, načež se Huxley otázal "Jak to myslíte?" A já začal předčítat co vše v tom rejstříku ten chlap má. A předčítal jsem to asi dost nahlas. "Dobře, dobře, to stačí rotný já slyším, nemusí to vědět celá nemocnice." "Ptal jste se...". Doktorce to očividně přišlo zábavné, jelikož se zasmála a řekla "chudák rotný...". U Huxleyho jsem si i vysloužil přezdívku "Obdivovatel žen." Proč? No protože jsem vždy okomentoval vzhled nějaké ženy. Jsem kurva chlap! Miluju výškově malý, dlouhovlasý a prsatý ženský. A taky vagíny, to je jasný. Kdo by přece chtěl ženskou s pérem?! Ženský péra nemaj! Jsou to chlapi s kozama!

     No každopádně tyhle FTO hlídky jsem prokládal i s pěší hlídkou. To jen chodíte jak vocas pěšky a hlídáte okolí, kupodivu jsem to ale začal mít děsně nerad, protože pokaždé co jsem vyšel ze stanice, se z Montgomery stalo Ohio a nebo válečná zóna. Jednou jsem šel na pěší hlídku i s Garnerem a nebo spíše on se ke mě připojil a nějaký jeho kámoš taky. No to byla trojice vám povím, připadalo mi, že jsem z nás tři jedinej normální. Ten jeho kámoš totiž rapoval! A Garner s ním. A to teda byly texty vám řeknu... 

"GMG ty znáš nás, vole,

dekadence, ráno v Motole,

loaded jak pistole,

Amsterdam styl na kole.

Jedu skrz hood,

Lužiny Zoo,

shánim meth jak Medvídek Pů,

telefon, jdi vyřešit Půa a trochu mimo vynechám zoot."

 

Jo přesně tohle byl text co rapovali... Kurva co to jako mělo bejt? Theo se od nás potom odpojil, protože už šel mimo službu a já zůstal s tím rapujícím cápkem sám.

     Představil se mi jako Tyler. Zajímalo mě odkud zná Thea a tak jsme se dali do řeči, vylezlo z něj, že se znají z práce a že je hasič. Tedy vlastně to řekl takhle "Jsem hasič!" A nasadil si čepici HZS, kterou měl složenou a zastrčenou v zadní kapse. "Tedy byl jsem než mě vyhodili". Za co vyhodili? Netuším... Ale podle mě moc fetoval, kdo jinej by totiž rapoval takový věci? O Garnerovi mi řekl jen tohle "Theo je chábr, dává dobrý bars." Super to jsem se toho dozvěděl.

     Každopádně moje předposlední hlídka před zkouškami byla s Jacksonem Nolanem. Byl to brácha Marcuse Nolana ale z nějakého důvodu neměl ten divný přízvuk. S Jacksonem jsme si udělali cvičný výslech a bylo to něco. Tenhle chlap byl fakt rád za to, když jsem udělal něco správně. Nechtěl mě trestat, jen chtěl vidět co umím a spíše chválit. Taky byl celkem přátelský takže hlídkování s ním byla pohodička. K naší hlídce se přidal i Garner a hodně jsme si všichni povídali o ženských. Policejní sbor byl z jeho vyprávění kdysi pěkným bojem o jednu ženskou. Na hlídce jsem Garnerovi taky zlomil jeho srdce, jelikož jsme viděli Ford Gran Torino, který měl podobný polep jako ten jeho. Přesněji řečeno, Garner tam má stejný polep jako měli Starsky a Hutch na jejich Gran Torinu. Garner řekl Jacksonovi "Zastav, co je to za kopírku?!" No zjistili jsme, že ho nikdo nekopíroval, jelikož polep byl trochu jiný. Já jsem na to řekl "I tak je to ale krásné auto. Jen škoda, že tady v San Andreas neprodávají přesně ten ročník co měl Starsky a Hutch." Garner se na mě otočil a řekl "Však to mám já, ty píčo!". Načež jsem mu řekl, že nemá, že má sice Gran Torino ale jiný ročník. Garner se rozbrečel a Nolan se mu začal smát "On to nevěděl! No tak nebreč Theo, stejně je to vrak." "Drž hubu...".

     No nic dokončili jsme hlídku a do zkoušek zbývaly poslední dva dny. A svůj poslední den jsem jel na hlídku s Marcusem Nolanem a Accusinem Huxleym. Huxley se mě ptal jestli mi nevadí, že pojedeme ve třech, načež jsem mu řekl "Ne nevadí, minule jsem jel na hlídku s Jacksonem Nolanem a vtipálkem Garnerem." Huxley se pousmál se slovy "Jsem rád, že je pro vás Garner vtipálek a ne kolega.". V autě jsem se dozvěděl, že Garner oslovil Huxleyho slovy "čau zmrde", místo toho aby ho oslovil jeho hodností. Dost hustý. Nejspíše spolu měli nějaké staré neshody, jelikož Huxley ve sboru nebyl mezi ostatními policisty zrovna oblíbený. Taktéž jsme probrali ženské, jsme přece chlapi. No a Marcus tvrdil něco jiného než Garner. Ale nejsem soukromé očko abych řešil, kdo komu šuká starou.

     Na konci hlídky mi Huxley řekl, že věří, že ty zkoušky zvládnu. Což jsem se divil, že někdo jako je on, nejpřísnější FTO ze všech věří, že já to zvládnu. Každopádně jsem na to byl docela pyšný, že nejpřísnější FTO má ve mně důvěru.

     Přišel den D a já stál před komisí. Takhle nervózní jsem byl naposledy na Akademii v New Yorku. Ne kecám! Takhle nervózní jsem nebyl ještě nikdy. Navíc tam byl i někdo koho neznám a to Podporučík Matthew McCarthy. Já i Theo jsme si měli vylosovat otázky na různá témata a poté o nich 10 minut mluvit. Já byl tak nervózní, pořád jsem klepal nohou a potil se. No Teorii jsme já i Theo měli za sebou, takže byl čas zajet na cvičiště a předvést praxi.

     Já dostal za úkol řešení dopravní nehody a Theo Traffic Stop. Parchant jeden! Měl to snadnější. No něco jsem ze sebe tedy dostal. Vlastně jsem toho dostal hodně a většinu věcí věděl. Kapitán Zayas se před nás postavil a řekl "Já ani další členové komise jsme neshledali žádný důvod k tomu abyste neprošli zkouškami. Oběma vám tedy gratuluji, dnešním dnem jste oba povýšení na hodnost strážmistr. Na recepci si můžete vyzvednout vaše nové odznaky."

     Tak a bylo to tady, byl ze mě strážmistr. Znamená to, že už jsem někdo? Ne jsem stejný hovno jako rotný ale už můžu sám jezdit na hlídku a mám služební bouchačku. Takže teď si asi myslíte, že budu chodit a křičet na každýho černocha "Stůj, ruce vzhůru ty černej matko mrdači!" No to fakt nebudu. Mít odznak a být policistou není o tom kolik lidí zatknete a nebo snad o tom kolik rozdáte pokut za parkování a rychlost... Být policistou a nosit hrdě odznak je o tom kolika zločinům zabráníte ještě dříve než se stanou. O tom kolik lidí zachráníte. O tom kolik z nich ochráníte a tom kolika lidem pomůžete. Být policistou není jen o tom být nepřítelem pro zločince, ale také přítelem pro nevinné a pro lidi kteří přátelé potřebují. Policistou a detektivem jsem se nestal proto abych si honil ego a povyšoval se, ale abych pomáhal lidem a zajistil spravedlnost pro lidi kteří jí potřebují. Policejní odznak pro mě znamená čest, hrdost, svědomitost a spravedlnost. Tohle pro mě znamená být policistou. A teď když jsem strážmistr, budu muset tvrdě makat abych se mohl dostat k divizi kriminální služby. 

 

12.12.2023 19:25, naposledy upraveno 4.1.2024 19:37 uživatelem JasonDark

Strážmistře! Máte případ!

     Jednoho odpoledne přesněji 11.11.2023 jsem byl na normální hlídce. Vlastně tak jako každý den. Prostě jsem dělal svou práci, rozdal pár pokut, zavřel někoho do cely. No každej policajt tohle zná. To jsem ale nevěděl jak moc se tenhle jeden jediný den stane tak odlišným oproti ostatním. Alespoň tedy pro mě, protože to byl den kdy jsem dostal svůj první velký případ. 

     Přišel jsem na stanici a před mým kolegou strážmistrem Robertsem stála nějaká slečna která naříkala, že její kamarádku nejspíše někdo unesl, že se pohádaly a tak. Docela mě to zajímalo a řeknu vám, ta ženská vypadala fakt hodně dobře. Takže jsem se k tomu vlastně tak nějak přisral. Roberts si zrovna četl smsky zjejího mobilu a v tom si mě všimla i ona. Otázal jsem se o co jde a tak mi můj kolega sdělil všechny informace. Jelikož jsem chtěl pomoct a slečna, která se představila jako Grace Roggers mi sama nabídla jestli chci ty smsky vidět taky. Vzal jsem tedy její telefon do ruky a začal číst zprávy od doktorky Jacuqeline Beaufort. Smsky byly skutečně zvláštní. Oproti tomu jak se psalo předtím to fakt vypadalo, jako by to teď psal někdo jiný. Takže Roggers měla asi pravdu ačkoliv to bylo takové zvláštní.

     V tom se ozvalo z centrály hlášení, že nějaký muž nalezl v Las Venturas nahou a zbitou ženou. Okamžitě jsem tam poslal Robertse aby to prověřil a za zády přítomné slečny Roggers jsem s ním komunikoval přes vysílačku. „Je to ona?!“ Zeptal jsem se do vysílačky Robertse. Ten mi ze začátku neodpovídal ale později se mi dostalo odpovědi „Pravděpodobně ano ale nevím, je nahá a nemá u sebe žádné věci“ Bohužel moje hlášení zaslechla i přes dveře slečna Roggers. Nechtěl jsem jí zneklidňovat ale kromě toho, že byla fakt krásná, tak zároveň nebyla hloupá.

     „Vy jste jí našli, že ano?!“ Otázala se se slzami v očích „Uklidněte se slečno. Zůstaňte v klidu.“ „Proč mi nechcete nic říct?! Přestaňte mi lhát!“ Na Grace nebo-li slečně Roggers byla vidět skutečná lítost. Možná se pohádaly ale rozhodně nevypadala jako někdo kdo by jí chtěl ublížit. Ty slzy byly skutečné. Roberts mi do vysílačky sdělil, že jí ZZS indentifikovalo a byla to skutečně ona.

     Roberts se vrátil na stanici a já mu řekl aby vedl výslech Roggers a zjistil co všechno ví a proč a jak se to stalo „Ale já nikdy výslech nevedl, nevím na co se ptát.“ Podíval jsem se na Robertse a řekl mu „Šel polda to zvládneš, prostě se ptej na ty správné otázky, já se pak vrátím a budu se ptát já, pojedu teď do nemocnice zkontrolovat oběť. Zápis potom zvládneš udělat ne?“ Roberts přikývl a celkem neochotně šel provést výslech.

     Když jsem došel na pokoj, kde byla slečna Beaufort nevěřil jsem vlastním očím. Byla totálne zničená! Zbitá a lékařská zpráva byla ještě děsivější.  trpěla mnohočetnými zraněními, frakturou hrudníku, modřinám. Byla vaginálně i análně znásilněna hrubým předmětem. Na jejím břiše byl nalezen mužský otisk boty. Vařila se mi krev v žilách když jsem tu zprávu četl. Jaký zkurvený nechutný prase může udělat něco takového?! Co na tom bylo ale snad ještě horší? Beufort mi sdělila, že jí únosce znásilnil jejím obuškem a že řekl, že si ho Roggers najala proto aby to udělal. Okamžitě jsem se vrátil na stanici a vlezl do výslechové místnosti vyslechnout Roggers.

     Nedá se tedy říct, že bych byl v koncích ale řekněme, že ten případ byl docela problém. Jak teď dostat a poznat pravdu od Roggers? Zeptal jsem se tedy Nadpraporčíka Nolana a ten mi řekl abych použil detektor lži. Což o to nedalo se tím nic ztratit a já tedy musel slečně Roggers pokládat velmi choulostivé a osobní otázky. Roggers ovšem neměla problém spolupracovat. Skutečně odpověděla pravdivě na každou otázku. Říkal jsem si, že to snad není ani možné. Buď umí ten přístroj oblbnout a nebo fakt říká pravdu. Celkem jsme s ní výslechem já a Roberts strávili tři hodiny! A nezískali nic co by dokázalo, že lže. Nakonec vyšlo na povrch, že i ona sama může být obětí, jelikož se jí měl chtít pomstít jeden z bývalých vězňů. A to z důvodu, že v té době byla zaměstnankyní DOCAR, což je vězeňská služba. Byla to dozorkyně. No museli jsme jí tedy pustit a já šel vše oznámit kriminálce.

     Nadporučík Fitzler mi sdělil, že pokud vše řádně dokumentuju, tak to můžu vyšetřit i sám ale mám ho informovat. Nu což jsem bývalý detektiv, tak proč nedělat detektivní práci. Jelikož se ale jednalo o znásilnění, oznámil jsem Nadporučíkovi, že si k případu chci vzít kolegyni Whiteflake. Dobrá ženská. Přátelská a fajn a hlavně bývala kdysi členem Kriminálky, takže se mi na tohle opravdu hodila její pomoc a ženská ruka. Nadporučík souhlasil a já a kolegyně jsme mohli začít s vyšetřováním.

     Jako první jsem provedl výslech slečny doktorky Beaufort, která mi popsala veškeré podrobnosti. Jak už to u těchto činů často bývá, přestože byl muž který jí unesl a znásilnil jejím obuškem, který měla na ochranu, maskovaný. Tak mi dokázala sdělit, že jí byl po hlase povědomý a dokázala by ho díky hlasu identifikovat. To byla naprosto skvělá stopa! V tomhle případě stačilo jen jediné. Najít toho kdo to udělal. Jaké byly stopy? No jen to, že měl na sobě plynovou masku a byl vysoký mezi 175 až 180cm. Že jezdí v tmavé Audi A8 a že jí unesl na benzince u stadionu v Las Venturas. Poté otisk mužské boty na jejím břiše a to je tak vše. Jo ještě ten povědomý hlas. Požádal jsem tedy slečnu Beaufort aby mi přinesla ten obušek abychom z něj mohli sejmout otisky a najít alespoň nějaké DNA třeba. Ačkoliv měl dle výpovědi pachatel rukavice, tak jsem to stejně musel prověřit. Jak mi řekl jednou můj táta „Detaily, na ty ho můžeš dostat.“ A jo vážně každý detail je u vyšetřování extrémně důležitý! I to jakým způsobem pachatel žere Pizzu může pomoci k jeho dopadení.

     Druhý den přišla slečna Beaufort na policejní stanici aby mi předala ten obušek. „Díky a nebojte se slečno my ho najdeme, jak se cítíte?“ Otázal jsem se. „Na nic celé dny jenom prospím, nechce se mi ani nikam chodit.“ Ačkoliv jsem muž, naprosto jsem rozuměl jejímu trápení. Taková krásná ženská a tolik utrpení. Věděl jsem, že už jí jednou ublížili ale tenkrát jí kolegové našli a zachránili. Poděkoval jsem jí tedy za to, že přišla a dal obušek do laborky. To jediné co se tam našlo bylo DNA beaufort díky tomu, kde se ten obušek nacházel, jestli mi rozumíte a také otisky. Několik neznámých otísku, které byly později přiřazeny k ní ale také otisky jednoho z mých kolegů. Otisky prstů Chucka Nolana Harrisona!

     Kurva tohle byl šok jako kráva! Otisky policajta na předmětu jímž bylo provedeno znásilnění?! To přece nedává smysl! Jak by mohl udělat něco takového? Tohle byl průser jako mraky a já jako strážmistr jsem si nemohl dovolit jen tak bez důkazů výslýchat vyšší hodnost jako osobu podezřelou. Zaměřil jsem se tedy prozatím na získávání stop z výslechu od jiných lidí. Když v tom se ze státní vysílačky ozvalo něco nečekaného.

     Bylo to dne 16.11.2023 asi okolo 20:50 kdy se ozvalo hlášení z dispečinku „'Leží zde osoba, rozmašírovaná na hovna, dle všeho se jedná o Beaufort. Někdo rychle přijeďte'.“ Kurva jen tohle ne ! Stalo se to na místě Blueberry Panopticon. Po umístění nějakého grázla do cely jsem se hned vydal na místo. Uháněl jsem jak to jenom šlo! Když jsem dorazil na místo, viděl jsem jí.... Byl jsem v naprostém šoku. Nemohl jsem uvěřit tomu co vidím. Jedna doktorka se na mě podívala, jestli bych jí neodvezl pro sanitku, mezitím se Beaufort která skočila ze skály a zlomila si několik kostí, žebra a silně krvácela snažilo zachránit několik dalších členů ZZS. Já doktorce přikývl a jeli jsme rychle pro sanitku. Když jsme dojeli na místo, bylo pozdě... Doktorka Beaufort na následky zranění umřela. Na místě bylo několik policistů i záchranářů.

     Na místě byl i Donato Ortiz člen ZZS kterého fakt nemusím ale dal mi stopu. Ukázal mi vzkaz který Beaufort zanechala. Byla plná nenávisti ke svým kolegyním. A to dokonce i ke své bývalé přítekyni Adéle Roggers. Zanechala vzkaz na rozloučenou. Nemohl jsem tomu uvěřit a tak jsem společně s Whiteflake vyjel na vrchol skalnatého kopce, ze kterého skočila. Začali jsme ohledávat místo činu. Já začal prohledávat její auto které tam stálo. Kolegyně se na mě podívala a řekla „Máte něco kolego?“. „ Masky, kšiltovky, helmy.“. „Takže běžné věci... budete chtít něco z toho poslat na expertízu?“. „Oblek“. „Problém je v tom, že došlo k manipulaci s tělem. Je to docela daleko musela skočit, nebo být strčená.“ „Měla důvod k sebevraždě.“ Odpověděl jsem. Byl jsem tak nasranej. Nevěděl jsem co dělat. Začal jsem bušit pěstí do kapoty policejního auta „Kurva, Kurva, Kurva!“ Moje kolegyně se na mě podívala s otázkou „Děje se něco?“. No jasně, že se kurva něco dělo! Jak teď asi najdeme pachatele, když jediný přímý důkaz byla živá bytost která ležela právě na zemi mrtvá. Na případu začal pracovat i detektiv Kewyn Myers, kterému jsem tedy musel později zaslat všechny podklady.

     Když jsme sjeli z kopce dolů, na místě už byla i Grace Roggers. Nezapomenu na její slzy v očích. Možná, že se zrovna nemilovaly a možná ani nebyly velké kamarádky ale ten smutek byl skutečný. Když mě Grace uviděla, přiběhla ke mně a objala mě kolem krku. Nebudu lhát, její dotek mi byl příjemný, bylo na ní vidět, že jí to skutečně a upřímně vzalo. Musel jsem jí od sebe ale odstrčit, jelikož to nebylo zrovna profesionální, načež se mi omluvila „Omlouvám se... že jsem vás.. takhle...objala“. „To je v pořádku.“ Odvětil jsem, načež má kolegyně řekla „V této situaci je to pochopitelné.

     Na místo přijel i Nadporučík Fitzler, potichu vedle něj jsem si pro sebe řekl „ I kdyby to mělo trvat roky... roky... každý den mě bude mít ten parchant za prdelí. Každý zkurvený den!“ Nadporučík se na mě podíval a řekl „Cože?“ Já se na něj podíval také a řekl přímo jemu, že najdu toho kdo jí to udělal i kdybych ho měl hledat roky.

     Otravoval jsem s tím snad každýho jejího známýho. Několikrát mluvil s Roggers i s dalšími lidmi. Dokonce jsem mluvil i s lidmi, kteří s tím měli jen pramálo společného jen abych zjistil nějaké další důkazy. Společně s kolegyní jsme ohledali i Benzinku. Detektiv Myers se snažil najít místo kam mohl od benziky odvést pachatel Beaufort, když mluvila o hale nebo skladišti či garáži. Na benzínce jsme našli několik krvavých stop ale bohužel se ani jedna neshodovala s krví Beaufort. Na tý podělaný benzince nebyla ani zkurvená kamera a prodavač nám toho taky moc neřekl. Doprdele já už byl v koncích. Hledal jsem to zkurvený místo. Pořád čuměl na tu pojebanou botu a četl za svým stolem tu lékařskou zprávu. Každého policajta nějaký případ dostane. Já už jich za sebou měl sice více ještě z New Yorku ale přesto.... Z výslechu vím co si tady v San Andreas ženy prožily a proč tak moc tíhnou raději k ženám.

     Seděl jsem za svým stolem asi do 3 ráno. Byl jsem už tak nasranej, že nemůžu najít toho kdo to udělal. Bouchl jsem silně do stolu a zakřičel „Kurva!“V tom nahoru k mému stolu přiběhl detektiv Leroy. Takovej vysokej černoch ale byl v pohodě. Podíval se na mě a začal se zajímat o to co se vlastně děje. „Helpnu nějak?“ Podíval jsem se na detektiva, „Jen to... že... nezachránil jsem jí“A jak jí máte zachránit. Když si někdo usmyslí že se zabije tak se zabije. A nikdo s tím nic neudělá, berme to tak že už je jí líp.“. „Vyšetřuju to a ona je teď mrtvá... Kdybych toho kdo jí znásilnil chytil dřív, tak by to třeba neudělala. Jenže nějaký zkurvysyn pořád běhá na svobodě a udělá to dalším.“. „Neudělá, už ne. Tomu zabráníme. Máte už nějaké stopy?“. „Jen otisk boty na jejím těle, zbraň kterou byla znásilněna na expertíze a výpověď, že ho znala. To, že jezdí v tmavé Audi A8 a také, že má nejspíše napíchnutou vysílačku DOCAR.“ „To jí nemají zakódovanou?“ Otázal se Leroy. „Buď to a nebo...“ Leroy, se na mě podíval „A nebo je v DOCAR“.

     Věděl jsem, že ještě musím mluvit s Expřítelkyní Beaufort a to Adélou Roggers, na kterou měl Leroy kupodivu telefonní číslo. No a shodnou okolností byla ještě vzhůru a byla doma u kámoše detektiva Leroye. No a tak jsem provedl výslech na místě, že by mi to nějak pomohlo se tedy říct nedá v podstatě jsem se dozvěděl o milostném románku a milostném trojúhelníku a taky o tom, že se pohádaly a rozešly. Pachatelem byl muž a tak bylo jasné, že nehledám nějaké jejich lesbické trojúhelníky, později snad i šesti úhelníky. Aneb jak řekl jeden z možných svědků „Prostě lesbická smetánka se zhádala“. Hledal jsem chlapa který to udělal. Každý den jsem projížděl různá místa, několikrát se vracel na místo činu. Vyslýchal různé osoby ale stejně nic. Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré.

     Jednoho dne, někdy ke konci Listopadu 2023 přišla na stanici žena v doprovodu svého přítele kolegy Chucka Nolana Harrisona. A neuvěříte co přišla nahlásit. Znásilnění! A dokonce přinesla lékařskou zprávu, protože ten parchant si přestal dávat pozor. V lékařské zprávě bylo DNA muže který jí to udělal. Carl Spenser! Bývalý policajt. Kurva já byl tak nasranej! Jak může polda udělat něco tak odpornýho. Jeho postup byl hodně podobný. Kopy do břicha jako u Beaufort, zavlečení do nějakého skladu nebo haly. Tmavá Audi A8, plynová maska a umístění oběti do kufru. Hrozně moc stejný věcí. Nolan Harrison stál u výslechu vedle ní a slyšel co vše mi říká. Bylo vidět jak moc ho to vzalo. Snažil se to vydržet ale nešlo to. Brečel. Pravděpodobně si jako každý chlap dával za vinu to, že jí neochránil a nezabránil tomu. Vzal jsem si ho stranou a konfrontoval ho s tím co vyšetřuju a s jeho otisky na zbrani použité u znásilnění Beaufort. Obhájil to tím, že Beaufort prodával auto a ten teleskopický obušek tam asi zapomněl, tak si ho přivlastnila. Vzhledem k tomu, že měl pachatel rukavice a můj kolega cítil skutečnou lítost k tomu co se stalo jeho přítelkyni, neměl jsem důvod mu nevěřit. Také mi ukázal fotku, kde svou přítelkyni našel a také smsky které mu chodily z čísla jeho přítelkyně, jelikož jí pachatel odcizil mobil a kreditní kartu.

     Podíval jsem se na smsky a řekl „Panebože! Vždyť on vás vydírá! Okamžitě to oznamte kriminálce! Četl jste tu lékařskou zprávu, takže víte kdo to udělal, měl jste s ním nějaké neshody?“ Chuck zakroutil hlavou, že prý ne. Otázal jsem se ho, jestli je ve sboru někdo komu opravdu věří, načež mi řekl, že už neví komu věřit. Hned druhý den mě kontaktoval, že mu někdo znovu píše z toho čísla. Nejprve výhružku a hned potom jakoby psala jeho přítelkyně, že už má mobil zpátky. Což byla blbost, jeho přítelkyně byla doma a Spenser neměl údajně jediné tušení, kde Chuck bydlí. Do místnosti vešel Detektiv Leroy. Jelikož byl zrovna jediný po ruce, okamžitě jsme já, Chuck i Leroy vyjeli k Chuckovi domů, zajistit jestli se mu tam pachatel nevloupal.

     Dům byl naštěstí prázdný a byla tam jen Chuckova přítelkyně naprosto sama. Oznámil jsem své zjištění Nadporučíkovi i spojistost s případem Beaufort. Nadporučík se na mě podíval a řekl „To jsou ale všechno nepřímé důkazy, u té jedné máme DNA ale u Beaufort ne, nedělejte předčasné závěry Connore“ Rozuměl jsem tomu co říká ale nezapomenu na to, co mi řekl můj otec „Detaily, na ty ho můžeš dostat.“

     Řeknu vám jeden příběh abyste mě v tomhle pochopili. Mezi lety 1971 až 1983 řádil na Aljašce sériový vrah prostitutek Robert Christian Hansen! Narozen 15 února 1939 v Iowě. Policisté ho nemohli dopadnout ani najít žádné důkazy. Robert Christian Hansen byl z rodiny pekařů a tak se na Aljašce živil jako pekař. V pubertě trpěl vyrážkami a byl frustrovaný z mnoha odmítnutí ženami. V dospělosti zapápil garáž školního autobusu a byl odsouzen ke třem letům ve vězení. Pomalu se uchýlil k loupežím a v roce 1960 utekl na Aljašku do města Anchorage, kde měl později začít zabíjet prostitutky. Údajně měl zabít až 21 žen. Jeho modus operandi byl vyzvednout prostitutku ve svém autě a donutit ji se zbraní v ruce jít k němu domů, kde ji znásilní a poté jí vzít svým soukromým vyhlídkovým letadlem do odlehlé lesní oblasti, kde jí bude lovit jako lesní zvěř. Jak už jsem psal, policisté dlouho nemohli najít vraha. Na případu pracoval detektiv seržant Glenn Flothe, který byl součástí týmu vyšetřujícího nález několika těl v městě Anchorage. Seward a okolí a v oblasti údolí Matanuska-Susitna. První z těl našli stavební dělníci poblíž Eklutna road. Tělo, které vyšetřovatelé nazvali Eklutna Annie, nebylo nikdy identifikováno. Později téhož roku bylo tělo Joanny Messinové objeveno ve štěrkovně poblíž Seward a v roce 1982 byly v mělkém hrobě poblíž řeky Knik objeveny ostatky 23leté Sherry Morrow. Detektiv Flothe věřil, že všechny tři ženy zavraždil stejný pachatel. Nemohli ho ale stále dopadnout. Hansenovi se ale stala osudnou prostitutka Cindy Paulsonová, kterou potkal v noci 13.června 1983. Nabídl jí peníze za orální sex a opět s ní odjel domů, kde jí znásilnil. Následně jí měl naložit jako všechny ostatní oběti do letadla a odletět s ní. Cindy mu ale dokázala utéct a šla ho nahlásit na policii. Neznala jeho jméno, jen jeho popis. Policie ho i přesto nemohla dostihnout. Detektiv Flothe mluvil s pozůstalými obětí a od sestry jedné z nich dostal jednu ze spon do vlasů, které oběť nosila. Přesně tahle spona se stala pro Hansena osudnou! Policie se k Hansenovi nakonec dopátrala a začali sledovat jeho dům načež jim utekl aby zakryl všechny své stopy, které měl zakopat někde v údolí kam chodil své oběti lovit. Stopami měly být různé suvenýry nebo-li trofeje z obětí. A jednou z trofejí byla i právě ona spona do vlasů. Hansen ovšem neměl, nejmenší tušení o tom, že jedna z jeho obětí měla naprosto stejnou druhou sponu. Když policie konečně získala povolení k domovní prohlídce, tak nalezli několik zbraní a mezi nimiž byla i poloautomatická puška Ruger Mini-14 ráže 0,223. Také byla nalezena letecká mapa s 37 malými značkami „x“. Hansen u několika hodinového výslechu popíral vše co jen šlo. Detektiv Flothe už ztrácel naději ale na svém stole objevil právě onu sponu. Sponu kterou Hansen nikdy neviděl a neměl jí v ruce. Ale byla to druhá a stejně vypadající spona, jako spona jedné z obětí, kterou v ruce Hansen měl. Detektiv vběhl do výslechové místnosti a konfrontoval Hansena s tímto předmětem se slovy, že našli všechny věci i ta těla, těla ve skutečnosti nenašli a ani předměty. To ale Hansen nevěděl a zpanikařil. Začal být agresivní, ztrácel půdu pod nohama a když se otevřely dveře místnosti, ve kterých stála Cindy se slovy „To je on“, začal na ní křičet „Ty?! Měl jsem tě zabít když jsem měl šanci!“ Hansen nakonec ukázal detektivům místa kde zahrabal těla a schoval své „trofeje“. U soudu se Hansen přiznal ke čtyřem vraždám, bylo jich mu však prokázáno až 17. Počet obětí však může být vyšší, protože Hansen zahrabal ostatky do různých lesních jam a zdaleka nebyly nalezeny. Nakonec byl Hansen odsouzen k trestu odnětí svobody ve výši 461 let. Zemřel v roce 2014 ve věku 75 let. Dá se tedy říci, že nepřímý důkaz a to jediná spona do vlasů dokázala usvědčit vraha. Jak říkal můj táta „Detaily, na ty ho můžeš dostat.“

Spoiler



     Spenser byl v hajzlu. Přítelkyně Nolana Harrisona sebrala tu odvahu a šla ho nahlásit na policii. S tím ovšem nepočítal a začal dělat chyby. Vydírání Harrisona, poté i pokus o napadení Harrisona a následně pokus o útěk v jeho neregistrované tmavé Audi A8. Útěk se mu ovšem jaksi nezdařil a byl dopaden. Výslech si převzal Nadporučík Fitzler. Já stál za neprůhledným sklem a poslouchal. Zkurvený nechutný prase Spenser! Ten vyjebanej zmrd to chtěl hodit na kolegu Harrisona, že prý mu ta žena dala sama a že jí Harrison bije. Jasně! Ten Harrison, který se celý třepal a brečel když poslouchal co všechno jeho přítelkyni Spenser udělal. Měl jsem chuť vejít dovnitř a přitlačit toho zmrda ke zdi. Ovládl jsem se ale a raději jel zabavit jeho auto.

     Když už bylo auto zabaveno, dostalo ho do rukou forenzní oddělení. A na Spensera spadla klec. Kromě jeho DNA a DNA přítelkyně Harrisona, se v kufru našla i DNA Beaufort. A já si mohl konečně oddychnout. Spenser byl odsouzen a já? Já to mohl jít na hrob oznámit Beaufort. Konečně mohla dojít ke klidu, když nyní ví, že ten kdo jí to udělal je ve vězení. A jako bývalý policajt se z toho vězení určitě nedostane. Je po všem. Já můžu zase spát o něco klidněji... Zda-li se to tak dá říct.

     Během svého pobytu v San Andreas jsem i poznal jednu úžasnou ženu a to doktorku Huntovou. Nádherná blondýnka, už byla o něco málo starší než já ale možná i to mě k ní více táhlo. Hodná, milá, chytrá. Prostě úžasná žena. Vždycky jsem jí hrozně rád viděl. Nechtěl jsem na nic spěchat ale asi jsem něco podělal. Naivně jsem si myslel, že z toho bude něco více. Nemůžeme mít ale vždycky to co chceme. Pravda zasáhlo mě to asi jako každého chlapa který zažije odmítnutí od své vysněné ženy. Chvíli jsem z toho byl dost v prdeli a jelikož jsem musel úspěšné ukončení případu oznámit i slečně Roggers, tak jsem si řekl, že bych svůj žal mohl utopit u ní. Jasně byla na ženy ale ne na sto procent a tak jsem ucítil nějakou malou „šancičku“. Bože... Co jsem si jenom kurva myslel?

     Oznámil jsem Roggers, že je případ u konce. Řekl jsem jí, že máme toho kdo to udělal, doma měla i kamarádku, také krásnou ženskou, tak jsme se dali do řeči. Později tam přišla i asistentka vrchního soudu Hawkins. Bože to byla tak nádherná ženská, poté jsem fakt docela toužil. Ty prsa a ten zadek a dlouhý tmavý vlasy, bože! Moje sexuální touhy po ní hořely. Navíc byla hodná a milá. bohužel jsem se v ten den dozvěděl, že je zadaná. Takže co se týče mých milostných vztahů, jsem docela v píči.

     Huntová mi dala takzvaný friendzone. Kurva jak může žena po třicítce dávat friendzone? Copak jí je 18 až 20?! No to je jedno. Moje sexuální touhy nad Hawkins se taky rozplynuly v prach, když jsem zjistil, že je zadaná. A ne, nebudu dělat do zadaných ženských! No a u Roggers jsem taky nepochodil, jelikož už má city k nějaké jiné osobě. Došlo mi, že bych se na to měl vysrat a dělat to co mi jde nejlépe. Být policajtem. Ženským fakt nerozumím. Nicméně mí kolegové se mi snažili dohodit kolegyni Whiteflake, která je ale zadaná, takže je to brzo přešlo. No a tak napadlo jednoho z nich mi dohodit Madam Nadpraporčíka Caitlyn Hensley. S tím jsem je poslal slušně doprdele. Jasně, Hensley je doprdele nádherná ženská ve sboru. Dovolil bych si říct, snad nejhezčí ženská v celém sboru ale ona je Nadpraporčík a já šupák Strážmistr. Nadpraporčík Nolan se na mě ale podíval a řekl „Rozkaz vám můžu dát i já a jako vyšší hodnost vám dávám rozkaz pozvat Madam Nadpraporčíka Hensley na rande!“. No věřte mi, že já to fakt neudělám. Za prvé se stydím a za druhé ženským opravdu nerozumím jak jsem už říkal.... Ještě by mě poslala taky do píči...

Gratuluji Nadstrážmistře! Jo a tady máte další případ!

Nějakým zázrakem se mi povedlo se otřepat z těch odmítnutí a dále jsem dělal svou každodenní práci. Honil zločince, dával je do cely, řešil silniční kontroly a další takové věci. Dělal jsem všechno správně. Naprosto všechno. Nedostal jsem ani jediné IVV ani jediné! Dělal jsem všechno tak dobře, že ani ten kokot Mason co mě totálně nenáviděl a pořád do mě rýpal se semnou začal bavit a chovat se přátelsky. Jednou mi dokonce i ošetřil ránu když po nás stříleli při převozu vězňů. Já si ale stejně myslím, že se ke mně začal chovat přátelsky jenom protože mi Huntová dala friendzone a jemu taky. Už jsem pro něj nebyl sokem v milostném stránce. Vraťme se ale zpátky k tomu důležitému. Jednoho dne si mě vyhlédl Poručík Andrew O´Bryan. „Connor máte čas? Pojďte semnou“. Absolutně jsem nevěděl co se děje a co by po mě chtěl ale šel jsem za ním do kanceláře hlídkové služby. Posadil jsem se a čekal co mi řekne. Poručík se na mě podíval a promluvil. „Vedení se nelíbí vaše chování jakožto strážmistra. A proto jsme se rozhodli následovně. Odevzdejte mi svůj odznak.“ Absolutně jsem nechápal co to jako mělo znamenat. Vše jsem dělal správně. Naprosto všechno. A teď mám odvezdat odznak?! Ale neprostestoval jsem. Poručík mi podal smlouvu o ukončení pracovního poměru. Byl jsem v tu chvíli naprosto zdrcen. Poručík se na mě podíval, usmál se a řekl. „Nicméně si vedení myslí, že byste se hodil na hodnost Nadstrážmistr, strážmistr už je nuda.“ Spádl mi kámen ze srdce a byl jsem tak šťastný! Poručík mi dal nový odznak a já mu řekl, že se budu snažit být tím nejlepším. Že udělám všechno proto abych dělal čest své hodnosti a jménu Policie San Andreas. A že dokážu, že si svůj odznak zasloužím. „To jsem rád, můžete jít Nadstrážmistře. Gratuluji k povýšení.“

Šel jsem tedy radostně ke svému stolu a podíval se cestou na mobil, na naši policejní aplikaci, kam psal Podporučík McCarthy jestli někdo nechce řešit TO. No a kdo jiný než já rád řeší takové věci co? Nakonec jsem Podporučíka potkal stát přímo u mého stolu a tak jsem se zeptal o co jde. A že se na to podívám. Podporučík se na mě podíval a řekl „Tak sa pozrite na aplikaciu a na výslech. Je tam všetko potrebné. Jo a jedná se o znásilněnie.“ No to jsem měl kurva radost, že jsem se zase uvrtal do znásilnění. Naštěsti tam toho ale bylo docela dost.

Měl jsem hlavního podezřelého. Měl jsem i DNA. V podstatě vše potřebné. Ale u znásilnění je důležité i doznání. Musel jsem provést několik výslechů slečny Veprikové. Ano přesně tak to byla oběť. Tedy „oběť“ ale k tomu se dostaneme později. Když jsem měl tedy jméno podezřelého a to Troy Thomas, tak to šlo snadno. Ale nemohl jsem dělat předčasné závěry a tak jsem jel první za Veprikovou jí položit několik otázek typu jak, kdy a proč. Taktéž jsem jí poslal na toxikologii když tvrdila, že jí něčím omámil. Poté už jsem jenom čekal na výsledky abych věděl co se vlastně stalo. No a byl to docela extrém

Kokain, THC, Metamfethamin. To všechno měla v sobě! Doprdele ta holka nemohla být vůbec při smyslech jestli jí fakt znásilnil tak to musel být extrém mrdat takhle na drogách. Jenže celý případ byl mnohem zajímavější než se zdálo. Ukázala mi totiž jejich smsky. Vůbec to nevypadalo jako, že by se ho bála! Ona si s ním normálně i potom znásilnění psala. Normálně si povídali jako ti největší kamarádi. To jsem myslel, že mě mrdne. Říkal jsem jí aby si s ním nepsala a co udělala?! Psala si dál až se to jednoho dne zvrhlo.

Bylo to 11.12.2023 kdy mi zavolala z jejího čísla neznámá osoba. No neznámá je slabé slovo. Kdo by totiž v San Andreas neznal slečnu Valentine, že ano? Ženu která vlastní celý Las Colinas a která se stará i o Jeff klub. Řekla mi, že tam byl Troy Thomas, můj hlavní podezřelý a že došlo k hádce a tak slečnu Veprikovou schovala do klubu. No neváhal jsem ani minutu, nasedl do svého policejního auta a vydal se k Jeffu.

Když jsem přijel na místo nikdo kromě slečny Valentine tam nebyl. Alespoň před klubem tedy. Uvnitř klubu už ale seděla slečna Veprikova. Mlčky na mě koukala a vypadala vyděšeně. Valentine se na mě podívala a řekla mi co se stalo. Údajně mělo dojít k hádce mezi Valerii Veprikovou a Troyem Thomasem. Valerie neovládla svoje emoce a řekla Troyovi, že po něm jde policie. No doprdele to pěkně zkurvila! No co se dalo dělat. Po takovéto situaci bylo velmi nebezpečné nechat Thomase venku na ulici. Přijel jsem si tedy pro něj a vzal jsem si ho na výslech.

Stalo se asi to co bychom všichni čekali. Tvrdil, že je nevinný a že ona ten sex chtěla a další sračky. Jasně ale proč teda byla tak zničená? Proč tolik krve doprdele?! Opakoval jenom to, že je nevinný a že ten sex byl dobrovolný a k ničemu nedošlo. Nemohl jsem jinak a požádal jsem nadřízené o jeho umístění do CPZ na 5 dní. Během této doby jsem začal pečlivě sbírat důkazy. Jezdil kolem domu kde se to stalo. A pořád dokola vyslýchal Veprikovou a Thomase.

Vzhledem k tomu, že slečna Valentine ochránila slečnu Veprikovou a dost se jí se vším svěřila musel jsem vyslechnout i jí. Řekla mi docela zajímavé věci ale to nejdůležitější? Dala mi vzkaz s telefonním číslem který našla před domem Troye Thomase. Na vzkazu stálo „Mám něco co pomůže očistit vašeho kamaráda a dostat tu práskačku za katr. Ozvěte se s nabídkou na 356449“. Perfektní stopa! Nic méně jsem musel znovu vyslechnout Veprikovou. Na to jak byla mladá tak byla celkem odolná a nechtěla nic říct a tak jsem šel mimo službu, zapnul záznamník na telefonu a odvezl jí k jejímu autu. Cestou jsme si povídali a doufal jsem, že bude sdílnější. A také byla. Najednou chtěla stáhnout obvinění proti Troyi Thomasovi. To mi přišlo podezřelé, že co tak najednou? Ale budiž, řekl jsem, že s tím něco zkusím udělat. A udělal. Začal jsem hledat pravdu!

To číslo? Úplně k hovnu protože ve phonebooku nebylo. Nicméně nějaké stopy jsem hledat musel a tak jsem si vzpomněl, že mi Valentine říkala o BMW M5 s polepem Dubajské policie nebo nějaké takové... Což mi připomnělo přesně jedno BMW! BMW M5 z Black Angels které vlastní Adam Bezdekov. Valentine mi dokonce ukázala inzerát na to BMW a tak jsem se jel pana Bezdekova zeptat. Jestli o tom něco neví. A opravdu věděl. BMW prý půjčil svému kamarádovi jménem John Monrooe! A to prý přesně v tu noc kdy se u domu objevil ten vzkaz! Perfekní!

Jednoho dne co ještě stále seděl Troy Thomas v CPZ se rozhodl, že už na to nemá a všechno vyklopil. Teda všechno, řekl že ten sex chtěla a že si dala hodně fetu, prý dobrovolně. Neměl jsem důvod mu věřit ale nechal jsem ho mluvit. Řekl, že k tomu sexu došlo a že jak asi přestaly působit ty drogy, tak si to rozmyslela a taky, že tam byl ještě u toho jeho kamarád a žě chtěla aby si to natočili ať se klidně podívám na mobil. To už bylo ale něco co jsem dávno věděl. Jelikož jeho kamarádka Niky Wealer mu chtěla pomoct a tak mi všechny fotky ukázala. A opravdu viděl jsem Veprikovou jak se vesele oddává blowjobu Troy Thomase a poté jak na něm jezdí. Rozhodně to nevypadalo tak, že by si to neužívala. Co bylo ale snad ještě divnější je to, že Veprikova na tom nebyla nikdy psychicky dobře. Byla prostě emo děcko! Jako už byla plnoletá ale pro mě jsou tohle prostě děcka co neví co se životem.

Troy Thomas se rozhodl, že mi ukáže místo kde si koupili drogy. On Marihuanu a ona vše ostatní a že prý mu ona ukázala co tam je. Jeli jsme tedy ještě společně se Strážmistrem Schultzem do San Fierra na ulici Chinatown. Zajeli jsme do jedné zapadlé uličky a Thomas ukázal na jedny dveře, že přesně tam si koupili ty drogy. Klepal jsem na dveře ale nikdo neotvíral. To bylo pěkně na hovno. Nemohl jsem tam jenom tak vtrhnout. Jel jsem tedy s Troym zpátky na stanici a na výslech.

Troy Thomas vypadal, že je už silně unavený a že už je toho na něj moc a tak mi začal popisovat jak se to celé stalo. Výpověď byla stejná jako od Veprikové akorát s tím rozdílem, že sex měl být dobrovolný. Tedy na začátku to dobrovolné bylo a poté co vyprchaly ty drogy tak se prý začala vztekat a plakat a říkat, že jí ublížil a tak. Vzhledem k tomu jak si ale psali smsky to nevypadalo tak, že by se ho fakt bála. A nakonec došlo k jejich usmíření a to díky jedné věci. Odpustila mu to díky tomu, že trpěl stejně tak jako ona. Jednou se prý sešli a ona mu nožem na záda z nápisu „Never be Sober“ udělala „Never Be Slave“. To ale není to nejhorší! To teprve přišlo. Musel jsem Thomasovi na chvíli sundat pouta aby si mohl sundat kalhoty. A tohle byl šok! Na jeho prdeli byly nožem vyryté tři penisy které směřovaly na jeho řitní otvor. Upřímně nic takového jsem ještě neviděl ale tohle měl být odpouštěcí rituál Veprikové. Požádal jsem ho aby se oblékl a poté jsem dokončil výslech. Thomase jsem vrátil zpátky do cely.

Během vyšetřování jsem ale musel dělat i své běžné pracovní úkony jako je třeba zajistit místo dopravní nehody a nebo se postarat o odklizení auta z cesty aby do něj nikdo nenaboural. A tak jsem na ulici Jefferson stál a čekal než přijede odtah. No a jelikož to bylo na ulici Jefferson tak se tam objevila slečna Valentine. Doprdele ta ženská byla fakt všude! Kamkoliv jsem se pohnul tam se objevila! Už jsem se začínal bát, že mě sleduje. Ale tenkrát jsme měli jen pokec o tom, jestli mě nebolí ruce z toho řízení dopravy takže nic zajímavýho.

Pak se ale jednoho večera ozvala s tím, že něco našla u jednoho domu. Přijel jsem tedy na místo. A skutečně mi ukázala něco krásného. Prej to našla když koukala o nějakém dalším domu co by koupila. V Jeffersonu byl jeden dům na prodej „Jak se vám líbí?“ Otázala se mě. „Moc ne, chybí mu garáž“. Valentine se zasmála se slovy „To je fakt, ale má bohatou zahrádku, koukejte“. Nevěřil jsem vlastním očím. Na zahradě toho domu se v sáčcích válely Lysohlávky, Epinefrin a Metamfethamin. Nejzajímavější bylo, že ty věci se válely jenom blok od místa činu znásilnění. Odnesl jsem sáčky k Perrymu aby z nich vzal otisky prstů. A čí byly? Všechny otisky patřily Veprikove! Což mě akorát utvrzovalo v tom, že se to celé stalo naprosto jinak a ona byla akorát tak moc sjetá, že vůbec neví jestli souhlasila se sexem a nebo ne.

Abych to ale dokázal, musel jsem najít toho chlapa s tím vzkazem a tak jsem si s ním zkusil domluvit schůzku. Muž navrhl Big Ear. Čekal jsem tam asi 40 minut a ten buzerant nepřijel! No co se dalo dělat. Bylo mi už jasné, že ten vzkaz tam musel dát Monrooe a tak jsem jel k Black Angels a nechal jsem si ho zavolat. Nechtěl jsem mu hned prozradit o co jde a tak jsem si s ním normálně přátelsky povídal a postupně odhaloval o co jde. Nakonec ke mně přišel a dal mi telefon, kde byly veškeré smsky a hlasové záznamy i když byly prostříhané, tak bylo jasné, že Veprikova si hodně věcí vymyslela. Z jejího dalšího výslechu jsem se taky dozvěděl, že chtěla zničit důkazya to drogy! Taktéž tam bylo poznat, že drogy prodává. A že se dopustila křivého obvinění.

Čím déle se tohle celé řešilo, tím více byla Veprikova na dně. Nakonec mi ukázala svůj nový úkryt a tam se mi na kameru ke všemu přiznala. Pro jistotu jsem si vzal na pomoc detektiva Mayerse. Dobrej chlap už zkušenej, postarší ale nikdy neřekl ne, když po něm chtěl člověk pomoc. Veprikova se doznala naprosto ke všemu a tak teď sedí v domácím vězení a čeká na rozhodnutí. Já si ještě musel promluvit s Alexeiem Kucherovem, který mi dodal naprosto celý a nesestříhaný záznam. Takže jsem se měl o co opřít. A Monrooe? No zvláštní člověk a kdo ví co je vlastně zač.

Podporučíkovi jsem dodal spis se všemi důkazy a řekl mu, že už to mám hotové. A nyní už je to na něm jak rozhodne a jestli to dojde jen k cele a nebo to půjde přes soud. Nicméně Veprikova opravdu není dle mého názoru svéprávná osoba.

No a jak pokračoval můj život na hodnosti Nadstrážmistra? Vzhledem k tomu, že jsem chtěl být co nejvíce nápomocen kriminálce než se k ní dostanu, tak jsem si vyžádal přístup a vstup do jednotky Firearms Investigation Unit, zkráceně FIU. No a řešil jsem každého u koho se našla nelegálně držená zbraň. No docela se mi v tom stále daří bych řekl a snažím se dělat vše dobře. Na jednu věc ale nezapomenu a to je to jak rychle jsem se dostal k dalšímu případu.

4.1.2024 19:46, naposledy upraveno 4.1.2024 19:48 uživatelem JasonDark

Vykopávač hrobů.

Byla noc, přesněji 20.12.2023, čas 01:15. Tenhle čas si budu pamatovat do smrti jelikož něco tak nechutného jsem v San Andreas ještě nezažil. Byl jsem na normální hlídce, když v tom se ozval dispečink. 'Asi..bude lepší když se dojedete podívat. Je tu vykopaný hrob.. Hřbitov, Palomino“.

V tu dobu už jsem byl mimo službu ale kvůli prověření situace jsem měl namířeno zpátky do služby. Cestou do práce mě kontaktovala doktorka Evelyn Hunt která byla na místě. Přišel jsem do služby a nasedl do vozidla PHV-1. Vydal jsem se na místo činu. Na místě se nacházela Doktorka Evelyn Hunt a také Zaira Valentine. Společně s nimi ještě jeden muž. Vzal jsem fotoaparát a prověřil místo činu.

Nikdy nezapomenu na to co jsem tam viděl. Bylo to zvrácený a nechutný. Vykopaný hrob Antonia Guillera. Kdo to byl? Policajt! Vykopaný hrob by nebylo ještě to nejhorší, to teprve přijde. Před jeho hrobem byl pentakl. Jaký je rozdíl mezi pentaklem a pentagramem? Pentagram je symbol ve tvaru pěticípé hvězdy a pentakl zobrazujeme jako pentagram v kruhu. Kolem pentaklu byly svíčky na každém cípu. Rakev Guillera byla otevřená a jeho tělo? Měl rozřízlou horní část oblečení, rozřízlou hruď, rozbitý hrudní koš a vedle jeho hrobu leželo jeho srdce! Na zápěstí měl vyřezané iniciály A.S. Na místě činu byly také kapky krve, které se táhly od toho největšího hrobu a to od hrobu Johna Sandlera. Taktéž od tama vedly otisky pneumatiky o rozměrech 235/70SR15 a bylo jasné, že auto tam přijelo přední částí. Místo činu jsem označil policejní páskou, musel jsem uzavřít celý zkurvený hřbitov. Nafotil jsem fotky snad každé maličkosti která tam byla. Podíval jsem se na Evelyn a řekl „Ev zavolej koronera a nebo rovnou zajeď pro dodávku. Potřebuju abyste to tělo prověřili. Jak dlouho bylo takhle venku“ Evelyn si zachovala chladnou hlavu a udělala to co jsem po ní žádal. Poté na místo činu dojelo zajišťování stop. Taktéž mi hned dokázala určit jestli je srdce opravdu lidské.

Vezměte vzorky té krve co jsou tady a zjistěte jestli je nemáme v databázi, DNA, otisky, cokoliv. Prostě vezměte vše co můžete“. Řekl jsem ačkoliv jsem byl jen řadovým policistou a to dokonce Nadstrážmistr, takže poměrně nízká hodnost. To ale neměnilo nic na tom, že už jsem dříve pracoval jako detektiv a hlavně jsem byl jako první na místě činu. Zajišťování stop začalo pracovat a já se vydal vyslechnout slečnu Valentine jako svědka, jelikož tam byla se slečnou Hunt jako první. Doprdele ta ženská, myslím Valentine je fakt všude. Všude kde se stane nějaký zločin až mi to začínalo být pěkně divný. Během jejího vyslýchání samozřejmě přijela Hunt i s Masonem a koronerskou dodávkou. Já se tedy rozhodl vyslechnout Zairu Valentine, jelikož Guillera podle toho co říkala „Byl to skvělej chlap. Nezasloužil si umřít..a už vůbec ne..tohle.“ Přistoupil jsem tedy před ní a začal jí pokládat otázky.

Podle toho co jsem tady zaslechl, jste mrtvého znala je to tak? Položil jsem otázku a Zaira se na mě podívala utrápeným výrazem. „Nijak zvlášť, ale dost na to abych věděla co je to za člověka.“ No podle mě ho teda znala docela dobře a tak jsem se jí zeptal co by mi o něm tak mohla říct. A tak spustila docela dlouhé vyprávění. „Prakticky to hlavní je to, co jsem vám řekla i na hřbitově. Skvělej, hodnej chlap co věděl co je správný. Umřel kvůli idiotům. A pomohl mi zachránit dceru. Párkrát jsem ho potkala i mezi lidmi,co vím měl dost kamarádů. Nejsem si úplně jistá, ale možná by o něm něco mohl vědět Jacob Handerson.“ Bedlivě jsem jí poslouchal a přikyvoval tomu co říká. „A kdo ještě?“ Otázal jsem se jí. „Jeho žena, Natalie Guiller je po smrti taky..spáchala sebevraždu. Nejspíše bych hlídala její hrob. Ale těžko říct jestli to byl Tony cíleně.. Chmm. Kelly..Kelly by ho mohla znát. Caroline Ravens.“ Dostalo se mi odpovědi. Ravens jsem znal ale tu Kelly ne a tak jsem se musel zeptat, Kelly a příjmením jak?“. „Kelly je přezdívka.Jmenuje se Caroline Ravens“. „Jistě.“ odpověděl jsem. „Ještě někdo kdo ho dobře znal?“ „Je to už dlouho a já ho pořádně neznala..nevím ani na 100% jestli se znal s Handersonem, ale nějakým způsobem je mám spojený..možná si ho jen pletu a v tom případě se omlouvám. Za zkoušku si ale myslím, že to stojí.

Měl nějaké nepřátele?“. „Napadají mě maximálně...ty zmrdi co ho unesli.....a kvůli kterejm je teď tady..“ „Povídejte.“

V tom ke mně přistoupila doktorka Huntová. „Prepáčte, Jasone môžem tie pozostatky naložiť alebo to ešte potrebuješ ?“ Podíval jsem se na Evelyn a přikývl. „Můžete to naložit. Dej to patologovi ať zjistí jestli je to vážně jeho tělo a jeho srdce.“ Jasně byl to jeho vykopaný hrob a vedle leželo srdce a mrtvole taky chybělo srdce a tak se asi ptáte, proč jsem tohle chtěl. Za prvé standartní postup a za druhé, lidé jsou úchylní a tak se klidně mohlo stát, že by to srdce bylo někoho jiného a to tělo taky. Otočil jsem se zpátky na Valentine, která už něco hledala v mobilu.

Mrknu jestli to najdu na irisu. Asi vám dodám pár dalších věcí.“ řekla Valentine. „Jistě ukažte.“ Zaira ke mně naklonila mobil a splečně jsme si prohlíželi profil Guillera. Fotek tam měl pořádnou škálu a ta poslední byla s Theodorem Liechtensteinem, což byl podle slov Valentine, bývalý Kapitán Policie San Andreas. Dále tam měl i fotky s nějakou Hanou což měla být taky ex policistka. Prý nějaká Garret a poté ještě Scarlett Blackburn. Neznal jsem ani jednu ale jistě můžu dle tohoto říct, že měl kolem sebe hodně ženských. Dále tam měl fotky se Zayasem, což je nynější policejní Kapitán. Wyattem a Loveckým. To jsem neměl vůbec tušení kdo tihle dva jako jsou. Zaira si nadále prohlížela jeho Iris a povzdychla si. „Má tu..strašně moc lidí co už mezi námi nejsou. A koukám, že Kelly si pletu s Katarinou. Katarinu už taky neseženete..ale! Kelly - tedy Caroline byla kamarádka s jeho bývalou ženou.“. „Co nějací nepřátelé? Měl někoho kdo by k němu cítil zášť?“. „Nevím o nikom. Vím jen, že pak ho unesli...ti stejní co i mě. A ti potom zmizeli.“ Odpověděla Valentine a já se rozhodl zjistit více o tom samotném únosu. Třeba by mi to mohlo nějak nepovědět.

Povězte mi o tom únosu.“ Zaira si mě prohlédla a zeptala se jestli myslím její únos. Ten jsem ale na mysli neměl. Mě zajímal jeho únos. „Vím kde umřel. A že to byli ti stejní co vzali mě Bych vám to musela ukázat, je to u BaySide.“. „Dobře. Tak to uděláme potom. Jak jste se s ním vlastně znala?“. „Jak jsem řekla, pomohl mi zachránit dceru.“. „Jak jste ho poznala?“. „Nevím kdy přesně, od vidění jsme se určitě znali už dřív.“. „Víte čím se živil?“. Zaira se na mě podívala a usmála se. „Byl to praporčík u PSA, v kriminální službě. Takže teoreticky mohl mít nepřátel hodně. Ale o nikom nevím.“. „Je ještě něco co byste mi o něm mohla povědět?“. „Nic mě teď nenapadne.“ „Dobře ukažte mi to místo kde umřel.“. Zaira kývla hlavou a oba jsme se rozešli ke svým vozům. Kdybych ale věděl do jakých míst mě zavede, vzal bych si raději jiný auto než PHV, což je naše policejní Ford Crown Victoria 2006.

Jako první jsme tedy dojeli na místo kde měl být zavražděn. A to bylo pod jedním odpočívadlem na dálnici, před tunelem do Bayside. Jednalo se o takový zničený válečný bunkr Myslel jsem si ,že tam najdu nějaký stopy ale našel jsem tam akorát tak velký hovno. Vše už smyl čas a déšť. Navíc jsem čekal, že si ten vykopávač hrobů vybral zrovna jeho úmyslně. A tak, že tam bude nějaká stopa. No mýlil jsem se, jelikož tam nebylo vůbec nic. Snažil jsem se něco najít ale nenašel. Přesto jsem udělal pár fotek a poté se podíval na Zairu kterou jsem opět začal bombardovat otázkami. Zaira řekla, že kvůli ní a záchraně její dceři vykopnul dveře jednoho baráku. No jako je to trošku porušení směrnic, vykopnout dveře jenom tak, když není jistota, že tam někdo je ale z mého pohledu tím někomu zachránil život. Kamarádi spolu prý ale nebyli. Nedalo mi to ovšem a strejně jsem se musel zeptat.

Takže jste se spolu nebavili nějak často? Opravdu ne?“ Otázal jsem se. „Opravdu. Proč je to pro vás tak těžké na uvěření?“ Já nevím proč to pro mě bylo k neuvěření? Třeba protože kvůli ní vykopl dveře a porušil tím něco? A nebo protože byla ve tváři až nebezpečně krásná žena? Až na ty krátký vlasy teda..ale to doroste. Jakej chlap by odolal? Kromě mě samozřejmě, protože nevlezu do postele s každou ženskou co potkám. „Nikdy s vámi nemluvil o tom co řeší?“ Zaira zakroutila nesouhlasně hlavou. „Jeho žena spáchala sebevraždu po jeho smrti?“. Zaira si mě prohlédla poměrně dotčeným výrazem a řekla „Nescházeli jsme se na kafíčko, na což asi narážíte. Kafe nepiju. A Ne, až později. Po jeho smrti se dala dohromady s Liechtensteinem“. „Hmm... zvláštní..“ Pomyslel jsem si. „Byla těhotná, zabila se skokem z výšky v Dillimore“. „ Vědělo se kdo je otcem dítěte?“. „Hádám, že Theodor, jelikož byli svoji. I na ní něco najdu“ Zaira začala opět prolézat Iris.

Tak ne. Nat má smazaný účet. A Theodor má na profilu jen dvě fotografie.“. „Pamatujete si co bylo na těch fotkách? Myslím z tohoto místa.“. „Zamyslím se trochu..ale nevím no.. Chmm.“. „Zkuste si vzpomenout. Jeho žena si nechala jeho příjmení po jeho smrtí a nebo si vzala to od Leichensteina?“. „Vzala si Liechtensteinovo Každopádně...vím, že na tý fotce byl hodně od krve. Jako..hodně hodně. Tady byla krev, všude. On byl od krve taky. Nic víc si nepamatuju..“

Začal jsem fotit místo na které Zaira ukázala a poté jsem si jí celou prohlédl. Ona se podívala na mě „Co je?“. „Nic“. „Mhm, tak já ještě kouknu na Iris“. Zaira opět čuměla do té sociální sítě zatím co já přemýšlel kdo a proč mu mohl udělat něco takového a také hledal spojistosti jako hlavně nějaké satanisty a nebo nějaký kult. Zaira koukala neustále do mobilu a po chvíli promluvila. „Před dvěma lety, dal tu fotku kde označil Scarlet. A Scarlet dala před dvěma roky fotku z Bellevillu, s Guillerem. Takže asi opravdu byli přátelé. A asi by mohla vědět víc než já. Ale hodně štěstí s hledáním.“. „Díky. Jak to, že toho víte tolik o jeho smrti? A co jste vůbec dělala na hřbitově v Palominu?“. „Někdo dával inzerát, že hledá práci. Tak jsem mu zavolala, nabrala ho a jelikož chtěl rozvážet jídlo, a to momentálně vozíme jen ze severky. Tak jsem ho vzala do Palomina, podepsala s ním smlouvu a chtěla mu ukázat co a jak. Mno, a raptor je celkem vysokej..takže když jsme jeli kolem hřbitova. Všimla jsem si že to tam je nějaký rozhrabaný. Tak jsem se šla podívat co se děje a našla to tam. Martin vám to určitě potvrdí a kamery u banky taky, setkali jsme se totiž u ní.“. „Martin a jeho příjmení víte?“. „Podolný, Byl tam když jste přijel ještě. Pak asi po patnácti minutách odešel“

Podolný se mi zrovna hodil, jelikož jsem ho řešil jako FIU, jelikož na něj byl zatykač. Takže by to byly dvě mouchy jednou rano. Zaira se na mě ale docela zklamaně podívala. „Vy mi nevěříte.“. “ Proč si to myslíte?“. „To jak jste si mě před chvílí prohlížel, a to jak jste se teď zeptal, ten tón otázky.“. „Byl to normální neutrální tón otázky a prohlížel jsem si vás z jiného důvodu než si asi myslíte.“ Jasně, že jsem si myslel, že by v tom mohla mít prsty. A jestě k tomu, když je ta zatracená ženská naprosto všude kde je zločin! Co si o ní mám asi tak myslet? To jsem jí ale říct nemohl, že z ní mám divný pocit. „Ale vy víte co se tu kde šustne očividně.“ Zaira se na mě podívala a usmála se. „Jako barman toho slyšíte hodně. A jak vidíte. Já nemám MDC, já mám iris Lidi tam dávají hodně věcí“. „Jo to je asi fakt. Slyšela jste o nějaké satanistické sektě? Co by byla tady v San Andreas?“. „Jo.“ Zaira odpověděla a při koukání do mobilu se zasmála. „Každopádně vy mi to nečiníte moc lehký na irisu, ale za sledování děkuju asi. Jedeme, můžu vám toho ukázat víc.“ Jestli se ptáte co myslela tím sledováním, tak to jsem jí jenom dal sledování na Irisu, jak řekla hodně lidí tam dává hodně věcí a zrovna u ní jsem si říkal, že by bylo fajn mít jí trošku pod dohledem, když ani pořádně nevím co je zač a hlavně když je u každého zločinu. „Co?“ Otázal jsem se poměrně zmateně. „Ptáte se na tu sektu, ne?“. „Ano ale co myslíte tím, že vám to nečiním moc hezký.“. „Chcete vidět ten eihwaz nebo ne?“ „Jo.“

No a tak jsme se vydali směrem do Bluberry a to přesněji do Blueberry Panopticon, kde byl nějaký podivný sklep. Jako vážně to bylo divný. Zaira mě vedle dál tím sklepem, který byl prostě odemčený. Jo vážně! Uprostřed nějaké chatky nebo co to kurva bylo za barabiznu byl odemčený sklep a pokud člověk ten sklep znal, tak se těsnými uličkami za regály dostal to nějaké podivné jeskyně. Byl tam oheň a jeskyně vedle hodně hluboko směrem dolů. Předemnou stál obří šutr a na něm krví napsaná jména. Byl jsem absolutně v šoku. Ty jména byly totiž zatraceně známý! Dokonce tam byli významní lidé.

Zaira se na mě podívala se slovy „Byl jste tady někdy?“. Neustále jsem koukal před sebe a četl jména na tom šutru. Nebo kamenný desce, ono je to ve výsledku jedno. „Panebože...“ řekl jsem překvapeným hlasem. „To jsem jako odpověď nečekala, ale ok. Takže asi ne. No A pak samožřejmě to co dělala SYA. “. Otočil jsem se na Zairu „Sya?“ Neslyšel jste o nich? Vytáhl jsem svůj telefon a začal jsem si fotit ta jména na zdi. Bylo to celkem děsivé a to hlavně protože tam byli lidi co znám. Hodní lidé, nevinní. Každopádně o Eihwazu jsem slyšel už dříve a tak jsem věděl, že Eihwaz nejsou satanisti a hlavně ani nikdo, kdo by měl být nebezpečný. „Ne.“ Odpověděl jsem Zaiře. „Iris, sya1 a sya2. Vždycky když dali fotku, bylo tam někde poblíže místa vyfocení mrtvý tělo.“

Co mi můžete říct o týhle sektě?“. Otázal jsem se Valentine na Eihwaz. „Co jsem bohužel viděla já..tak po sobě měli vyryté runy eihwazu. Říkají, že jsou mírumilovný, a že se k SYA nehlásí, že to je někdo kdo jejich víru špatně uchopil a nebo ji zneužívá. A já jim věřím.“. S tímhle jsem se Zairou musel souhlasit. Jak jsem už řekl, víru v Eihwaz znám. „To je možné. O Eihwazu jsem slyšel a je popisován trošku... no řekněme, že jsem nenašel nic o tom, že by měli někoho obětovat.“. „Ne, to by neudělali“. „Spíše jde o nějaké pokrevní bratrství nebo něco takového.“. „Kdo ví.“. „Ačkoliv to s tou krví mi přijde jako docela dost emo.“. Jo vážně mi to přišlo emo a bylo to divný. Dost divný. Zaira se na mě podíval a zasmála se mému výroku o tom, že jsem je přirovnal k emařům. „Každopádně nevěřím, že by někomu ublížili. Určitě některá ta jména poznáváte.“ Odpověděla.

Více než jedno.“ odvětil jsem. „Takže asi i chápete proč nevěřím tomu že by někomu ublížili.“.

Byl jsem dost zvědavý a tak jsem se začal ještě vyptávat na tu Syu. „Sya mají také někde svatyni?“. „To úplně ne..Ale můžu vám něco málo ukázat. Pokud to tam ještě je.“ Samozřejmě, že jsem chtěl vědět co ještě by mi tak mohla ukázat. A tak jsme se opět vydali na další místo. No místo, spíše na několik míst a to k různým chatkám.

Než se ale přesuneme k prvnímu místu, tak vám tedy něco povím o tom Eihwazu abyste byli v obraze. Eihwaz se dle mého zjištění váže k severskému bohovi Ullovi - ochránce spravedlnosti a strážce přísah. Eihwaz je třináctá runa germánského futharku prostého. Vyslovuje se tvrději a uzavřeněji než J, má blíže k anglickému Y (asi jako ve „yet“). Její název je překládán jako „tis. Ten byl velice posvátný, používal se mj. pro výrobu prvotřídních luků. Tis se často vyskytuje na hřbitovech symbol znamená vzkříšení. Dalšími významy jsou kontinuita a vytrvalost. Obecně znamená silnou ochranu. Padne-li Eihwaz při věštění, vyzývá k akci. V tazateli je síla rvát se s osudem, k čemuž má silnou motivaci a cílevědomost. Runa má vztah k Ullovi.

No a abychom věděli více, tak ještě musíme vědět něco o Tisu a o Ullovi. Tak začneme tedy Ullem. Ull je severský bůh, syn Sif, jeho otčímem je Thór. Pravděpodobným otcem je Ódin. Je to vynikající lučištník a lyžař a nikdo se s ním v těchto disciplínách nemůže měřit. Jeho jméno znamená „Sláva“, nazýván je též Ásem štítu. Je krásný a má všechny přednosti bojovníka. Byl vzýván při soubojích, které měly být otázkou čestné. Vystupuje jako ochránce spravedlnosti a strážce přísah, které se skládaly při Ullově prstenu. Ull byl také bohem bohaté sklizně. Své sídlo má v Ydaliru („Tisové údolí“) a jeho posvátnou zbraní je luk.

No a teď ještě vysvětlím ten Tis. Tis je strom vysazovaný dodnes velmi často na hřbitovech má strážit mrtvé a této runě se snad proto říká Runa smrti. Ale tak jako stateční válečníci žijí ve Vallhalle další život bez větších starostí, nabízí i nám Eihwaz přerod, změnu tísnivé situace. Eihwaz ale také může nabádat ke změně životního postoje, k aktivní obraně před nepříznivými vlivy, převzetí osudu do vlastních rukou. Podle toho všeho tedy víme, že Eihwaz souvisí se stromem Tis, který mrtvé stráží a nezne uctívá jejich hroby. Teď už se ale vraťme k mému vyšetřování.

Prvním místem bylo takové chatové městečko u San Fierra, hned vedle chemičky. Na jedné chatce byla zaschlá krev a nápis „see you around ;)“ Udělal jsem tedy to co jsem musel a to vyfotil ten krvavý nápis. Nicméně jsem si nemyslel, že by tohle mělo nějakou spojistost s tím co jsem našel ale člověk nikdy neví.

Dalším místem bylo opět takové chatové městečko ale tentokrát u Los Santos. Zaira běhala kolem dokola a hledala podle Irisu to místo, kde to mělo být. Ale nic tam nenašla. Já se ještě rozhlížel a také běhal dokola jestli něco nenajdu já. Najednou jsem ale uslyšel jak křičí moje jméno „Jasone?!“. Na chvilku jsem se jí ztratil ale zrovna když křičela tak jsem stál vedle ní. Šílená ženská. Hm?“ Kouknul jsem na ní a ona na mě. „Ty vole..pardon..Jsem vás neviděla. Jedeme dál, jen mrknu na další. Tohle nevím kde je..tohle taky ne.. Aaaah, Jop!“ No a opět jsme mířili k dalšímu místu.

Tentokrát šlo o zeď u dálnice v Los Santos. Byla sice tma jako v prdeli ale tak baterka a světla auta vždycky pomůžou, že ano? Přišli jsme k dašlí zdi, kde byl opět nápis „See you around ;)“. Zaira se podívala na místo a promluvila směrem ke mně. „Tady jsem byla..když tu ještě bylo tělo“.

Čí tělo?“ zeptal jsem se. „Malá holka..tak dvanáct let. Vykuchaná...bylo to hrozný. Policie přijela ani ne minutu po nás, zrovna jsem je chtěla zavolat. Samozřejmě nás hned podezírali.“. „Jestli chytili vraha víte?“. „Myslím, že jo. Najednou to přestalo. Přitom to bylo co dva týdny nová fotka..“. „To neznamená, že ho chytili... mohl utéct a nebo ho někdo zabít.“. „Kdo ví. Ale jestli ho chytili, zvládnete si to ověřit, ne?“. „Jistě. Dobře máte ještě něco?“ „Mhm..jo, těch míst je hodně. Jedeme dál..“ Ta ženská mě tahala celou noc snad po celém San Andreas aby mi ukázala všechno možný. Fakt jsem nevěděl co na to říct. Upřímně jsem doufal, že už bude brzo konec a budu moct jet domů ty vole.

Dojeli jsme k dalšímu místu. Což byla zase nějaký podělaná chajda někde v lese. Ta byla celá poškrábaná Eihwazem, takže mi to jako řeklo jen jednu věc. Tím myslím SYA. „Hmm... Napodobitel a ani stejný pachatel to nejspíše nebude....“ řekl jsem a povdychl si. Zaira se na mě podívala a řekla „Tam byl pentagram. Ne eihwaz.“. „Přesně tak ale nemluvím o tomhle. Mluvím o tom SYA. Chybí tam tenhle vzkaz. A ten kdo je nechával se v tom vyžíval. Nechat všude svůj otisk. Označil si své dílo.“.

Kurva ta ženská věděla fakt až nějak moc až mi to začínalo být divný a ještě to jak jsme jezdili všude možně, no to bylo fakt k posrání. Každopádně si na mě asi všimla toho mého pohledu směrem k ní a řekla „Než se zeptáte, proč o tom toho vím tolik. Přítel byl tímhle posedlej.“. „A jak se jmenoval?“. „Samuel Kuffenheim. Jednou..udělal i něco co byla podle mě hrozná blbost. A mohlo to zachránit někoho určitě..“ Odpověděla Zaira. Ta ženská mi přišla každou chvíli divnější a divnější. Podezřelejší možná taky, jelikož se pokaždé co jsem jí kdy potkal chovala jinak. „Bože vy jste zvláštní.“ řekl jsem jí. Zaira se zasmála. „A je to tu zaseeee. Já chápu že mě nemáte rád“. „Nic takového jsem přece neřekl.“. „To je asi to nejhezčí co jste mi zatím řekl.“ A pak do mě hravě píchla loktem do ramene. Panebože ta šílená ženská si snad myslela, že s ní chci flirtovat nebo co. „Čekáte lichotky jo?“ zeptal jsem se jí. „Nikoliv. Upřímnost mám ráda.“. Podezřele jsem si jí prohlédl „Upřímně si myslím, že jste zvláštní.“. Zaira se začala smát „To už jsem slyšela.“.

Když už mi konečně ukázala všechna místa, tak mi tedy popřála dobrou noc a já už jel také ze služby. Musel jsem se taky trochu vyspat. Kriminálce jsem vše oznámil ještě té noci, takže druhý den už měl případ v rukou Mayers. No a samozřejmě, že mi řekl abych mu s tím pomohl. Akorát, že já budu psát do svého spisu a on do svého. Takže jsme tak nějak pracovali společně. On obhlížel hroby a já hledal nějaké satanisty. Poradil mi abych kontaktoval nějakou církev Satanovu a, že je tam nějaká Anička Black. Absolutně jsem nevěděl o kom to mluví a on se zase divil, že o ní nevím já. Každopádně jsem si to zjistil. Ach bože... Já nechápu proč se mi každý snažil dohodit ženskou. Ta Anna Black byla totiž striptérkou v Belleville! Ihned jsem mu řekl, že prostitutku nehledám ale, že spíše hledám normální, hodnou a věrnou ženu jestli to je tady vůbec možné. Mám pocit, že ze mě měl jako docela pěknou prdel. Annu Black jsem nakonec i našel ale zjistil jsem, že je němá. No super, opět něco co mi detektiv neřekl a to o ní tak básnil.

Taktéž přišly výsledky od zajišťování stop. Krev co byla na místě činu byla skupiny B- což je ta nejvíce rozšířená skupina. Otisky na místě činu nám taky nepomohly, jelikož nebyly v databázi. Takže ano je to tak, měli jsme naprosté hovno.

Církev Satanova se nacházela v Los Santos a nic jsem tam nezjistil, dveře byla zamčené a hlavně jak řekl Mayers, spíše je to banda lidí co si z toho dělá srandu ne,že by to brali vážně. Nicméně jsem si vzpomněl na Sofiji Chauncey! Ta mě napadla, že by mohla o tom něco vědět. Měla tmavý makeup, tmavé vlasy, výraznou černou rtěnku, hodně tetování a piercingů a tak mě napadlo, jestli nemá i ten pentagram, že by o tom něco věděla. No to byl pěkně kokotský nápad jí s tím spojit. Prvně jsem se ale musel spojit se slečnou Grace Roggers, tedy teď už je z ní Pennington, nechala se přejmenovat. Ta Guillera znala a hlavně po něm měla i chatku v Los Santos na pláži. To bylo něco úžasného! Říkal jsem si, že jestli to má nějakou spojistost s Guillerem a tak jsem řekl ať mě tam zavede.

Zevnitř ta chatka byla naprosto útulná a krásná. Nic podezřelého tam ale nebylo. Podíval jsem se na Grace, bože krásná ženská. A zeptal se jí, jestli by mi nemohla nějak pomoct Sofije a jestli nemá někde na těle vytetovaný pentagram. Ještě jsem k tomu dodal tu největší kokotinu jaká mě jen napadla. Tenkrát jsem ale nepomyslel na to, jaké to bude mít následky. Řekl jsem „Já si totiž pamatuju jen to, že má piercing v bradavkách.“. Ne nespal jsem s ní ani nic takového, jen jsem jí jednou omylem viděl nahou, neúmyslně. No a co?! Tak se mi líbily její prsa! To se kvůli tomu musela tak nasrat?! No ale k tomu se ještě dostaneme. Grace jí tedy zavolala a že prý přijede. Čekali jsme asi 30 minut a ona nikde. Na pageru jsem ale viděl hlášení z dispečinku, že se v Los Santos na křižovatce v Idlewood stala nehoda. Grace mi říkala, že Sofije jede z tetovacího salónu, který sama vlastní. No a to byl problém.

Cesta ze salónu směrem k té chatce vedle právě přes Idlewood a tak jsem o tom Grace řekl. Na místě už byli hasiči a v autě byla zaklíněná Sofije! To bylo pěkně na hovno. Grace to nevydržela a musel jí hned pomoct. Já byl mimo službu ale tak jsem svým autem alespoň zablokoval silnici ať do nás ještě někdo nenapere. Po nějaké době přijela i sanitka a Sofiji si odvezli do nemocnice. Chvíli jsme tam s ní pobyli ale jelikož její zranění nebylo až tak vážné, tak mohla jít domů. Jeli jsme tedy ke Grace.

Sofija se na mě podívala a řekla „No tak cos vlastně chtěl?“. Překvapeným výrazem jsem se na ní podíval „Takže my už si tykáme jo?“. „No asi jo jestli ti to nevadí.“ Rozhodně vůbec mi to jako nevadilo. A tak jsem jí začal vyprávět o tom co potřebuju a co hledám. Podívala se na mě dosti uraženým pohledem „Takže jen protože mám tmavý make-up tak jsem satanistka jo?! O bojte se mě!“. Nechápu jak se mohla urazit kvůli něčemu takovému, ani jsem z ní nedělal podezřelou. No každopádně trvalo docela dlouho, než mi začala odpovídat na otázky a chtěla mi pomoct. To jsem se jí ještě musel omlouvat jak idiot. Nebojte se, to nejhorší teprve přijde. Sofija mi v tomhle nakonec nějak moc nepomohla ale hned druhý den večer se chtěla sejít u observatoře v Los Santos.

Po službě jsem tam tedy přijel a zase viděl něco co jsem neměl. Kurva doprdele, jak já mám vědět co spolu Grace a Sofije dělají?! Abych byl přesnějši, přijel jsem na místo, zaklepal na okno a u toho viděl jak si sedí na klíně a zbytek si asi dokážete domyslet. Ony to snad dělaly schválně abych je načapal, jen aby si Sofije mohla stěžovat! Každopádně jsem čekal nějakou pomoc v případu ale místo toho mi Sofije dala zajímavou přednášku. „Od te doby co jsi mě.. viděl tak prej furt Grace říkaš něco o mých bradavkach a ruzne hlouposti, že škoda že jsme lesby..„. No to si snad dělala prdel ne?! Ona mě vážně tahala k observatoři jen kvůli tomuhle, každopádně její přednáška tímhle neskončila. „Řekl jsem to jenom jednou!“ Bránil jsem se ačkoliv marně. Sofije se na mě podívala a řekla „Jest to tak?!“. No ano bylo to tak a tak mi nezbylo nic jiného než souhlasit. „Každopádně to tak je, že jsem to řekl. Jednou jsem to řekl. Ale neznamená to, že proti vám a vašemu vztahu něco mám.“ Sofija si mě prohlédla a opět spustila svou „dospělou přednášku“. Upřímě jsem ti chtěla dat facku, ale rozmyslela jsem si to pač to chci řešit jako normalní člověk. Pač nemam zapotřebí aby jsi mluvil o mě tak jak jsi mluvil s Grace o mě tehdy. Nepřijde mi to ani vyspěle ani normalní. Chápu že se ti možna líbim, ale.. bylo by fajn to trochu krotit.“ V hlavě jsem měl v tu chvíli dvě myšlenky. Uznat chybu a omluvit se a nebo jí říct, že je to urážlivá kráva a ať si vylíže prdel. Několikrát jsem jí zopakoval, že jsem to řekl jenom jednou ale bylo to jak mluvit do zdi. Nakonec vyhrála moje první myšlenka, protože jsem se cítil vážně blbě. Nakonec to byla ale Grace kdo naši hádku ukončil. Každopádně já čekal, že zjistila něco o satanismu a nebo našla někoho koho tetovala a chtěl něco satanistického ale ona mě místo toho zjebe za totální píčovinu.

No nic moje vyšetřování jsem tedy posunul někam jinam a to do nově otevřeného baru Black Canary. A to jen proto abych se po tomhle šoku kurva uklidnil. No a koho jsem v baru nepotkal? Jacoba Handersona který mi řekl, že randí s jednou holkou a že do tohoto baru pozval zase jinou holku. Podíval jsem se na něj a řekl „Ty seš nemocnej vole.“. Vešli jsme tedy společně do baru a on šel za tou svojí ženskou co tam měl. No a koho jsem v tom baru viděl? Valentine! No já myslel, že mě mrdne! Kurva, je nějaký místo v San Andreas kde jí neuvidím?! Každopádně jsem si nechal nalít jednu skleničku Irské Whiskey.

Zaira mi jí s radostí nalila a sama sobě nalila Skotskou. Sice jsem byl mimo službu ale řekl jsem si, že proč bych si s ní nepokecal pro doplnění nějakých otázek do případu a hlavně jako barmanka mohla vědět o tom jestli někde neřádí nějaký kult satanistů. Oba jsme si vzali svoje skleničky a šli jsme si sednout ven mimo tu hromadu lidí co byla v baru. Nebo klubu či jak to nazvat. Tak půl na půl asi. Posadili jsme se na zábradlí a začal jsem jí pokládat otázky. V podstatě mi zopakovala to co už jsem dávno věděl. A o nějakých dalších satanistech nic moc nevěděla. Vzhledem k tomu, že Podolný byl ale její zaměstnanec tak jsem se jí zeptal jestli na něj nemá číslo. No to si pište, že měla a mě to pak pomohlo ho potrestat za nedovolené ozbrojování a také ho vyslechnout. Takže v rámci FIU jsem měl díky tomu číslu splněno. Jak už to ale bývá tak nějaká ta sklenička Whiskey rozváže jazyk a já za Zaira jsme si řekli naše životní příběhy. V životě jí umřelo dost lidí a mě ti nejdůležitější a nebo spíše ten jeden nejdůležitější taky. A potom také to co se stalo u NYPD. Že by nás to nějak sblížilo? To těžko, furt si myslím, že je divná a mluvím s ní jen když musím a to pokaždé pracovně, takže většinu času ve službě. Jen tohle byla výjímka.

Další den mě čekalo opět další vyšetřování. Pořád jsem hledal nějaké stopy a tak jsem projížděl Palominem a našel jsem to! Našel jsem Audi R8 které mělo i zadní kameru a mířilo přímo na hřbitov. Podíval jsem se na SPZ a přes MDC se pokusil najít majitele vozu. No bylo to na hovno, jelikož auto nebylo registrované a tak jsem se podíval na dům. Byl psaný na slečnu Denisu Johnsn. S tou už jsem jednou komunikoval přes email, když si stěžovala, že jsem dal pokutu na auto její firmy a to před parkovištěm její firmy. Což ale nebyla pravda. Pokutu jsem tehdy udělil když stála tam kde neměla, jen ona si jí všimla až později. Nicméně jsem jí napsal na post a ona mi řekla, že může dorazit až za dva dny. Bylo to tuším 25.12.2023, takže dorazit měla 27.12.2023. No co se dalo dělat, musel jsem čekat.

Během toho čekání jsem se také dostal k dalšímu a to menšímu případu. Riccardo Cassano! Chlápek který provokoval a dělal bordel všude kde se dalo. Jednou se mu to ale nevyplatilo a to když začal střílet směrem na dům Jacoba Handersona. U Handersona tenkrát byli Caroline Ravens, Marco Paul, Evelyn Hunt, Adela Roggers a přítelkyně Jacoba Handersona Rachel Smith. No a kdo ještě tam samozřejmě byl? Ano je to tak, někde se stala nějaká kriminální činnost, v tomto případě se jednalo o neoprávněné užití střelné zbraně, nedovolené ozbrojování a obecné ohrožení. No a kdo tam u toho tedy byl? Ano je to tak! Zaira Valentine! Zase! Já jem myslel, že mě mrdne když jsem tam přijel. Přijel jsem sice mimo službu a na místě už byl můj kolega Rock, řekl jsem si ale, že mu pomůžu a půjdu tedy do služby. Cassano se tam objevil a utekl, poté se na místo činu vrátil a já ho zadržel. Strčil docely a během dvou nebo třech dnů nasbíral dostatek důkazů k tomu aby ho mohli poslat do Paysadas. A povedlo se. Byl odsouzen ke 150 dnům v nápravném zařízení Las Paysadas.

Vraťme se ale k tomu důležitému a to je kamerový záznam z vozidla Audi R8 před hřbitovem v Palomino Creek. Slečna Johnsn byla tak ochotná, že mi dovolila si záznam zkopírovat a to dokonce celý. Takže jsem jak idiot projížděl záznamy od určitého data tam a zpátky až jsem narazil na jeden z 17.12 tuším. Na záznamu bylo vidět, že lehce před půlnocí lze vidět černé F100 ročník 1956, jak přijíždí ke hřbitovu, posléze zajíždí přímo na hřbitov, kde zůstane zhruba hodinu, následně zaparkuje před kostelem u hřbitova, kde z F100 vyleze osoba v černém obleku s kloboukem, zapálí si cigaretu a po dokouření odjíždí. To byla dobrá stopa ale ještě lepší by bylo kdyby tam byla vidět SPZ. Což nebyla jak jinak.

O tomhle zjištění jsem kontaktoval Detektiva Mayerse. Řekl jsem mu aby se podíval na spis. „Koukal jsem, víte ale kolik je v San Andreas Fordů F100?! To budeme hledat týdny ne-li více.“ Měl pravdu, nic méně to byla jediná stopa co jsme měli. Co jsem tedy udělal? Jezdil po celém San Andreas a hledal všechny a to naprosto všechny Fordy F100 1956. A to i jiné barvy než je černá. Protože co kdyby auto přelakoval. Věděl jsem hned o jenom Fordu F100 co stojí za bankou v Palominu a to dokonce černém, problém byl, že v noční hodinu kdy jsem tam přijel, tam zrovna nebyl. Měl jsem už objeté snad celé San Andreas a několik SPZtek, včetně jejich majitelů.

Po práci jsem zajel za svým kamarádem Jackem, tak jako skoro každou noc. Jack se rozhodl, že chce objet nějaké domy které by chtěl koupit a to hlavně v Los santos ve čtvrtích Mullholand, Vinewood a takové. Prvně jsme ale museli do banky. Nasedl jsem tedy k němu do auta a jeli jsme. No a když jsme odjížděli od banky tak tam asi kolem 3 hodiny ranní stál zase ten černý Ford F100, přesně ten co tam kolem 1 ráno nebyl. Opsal jsem si tedy SPZtku a opět jí projel v MDC. Majitelem byl Adelric Schmitz.

S Jackem jsme se dívali po těch domech v Los Santos a u jednoho domu jsem si všiml, že ho vlastní nějaký Battaliaga, který byl policistou. Slyšel jsem o něm už dříve a tak mě nanapdlo, jestli náhodou není mrtvý, jelikož jsem o něm dlouho neslyšel a tak, že zajedeme na hřbitov v Los Santos. Kurva to byla chyba.

Zaparkovali jsme před hřbitovem a vešli dovnitř. Už jen to, že jdete na hřbitov asi ve 4 ráno je docela problém. Podíval jsem se směrem doleva a uviděl to co jsem asi vidět nechtěl. Další vykopaný hrob! A tentokrát to byl hrob Amelie Byron. Okamžitě jsem řekl Jackovi ať mě odveze na stanici a já šel do služby. Vzal jsem si auto PHV a jel na místo činu. Cestou jsem kontaktoval zajišťování stop a koronera. Jack zůstal stát u hřbitova. Když jsem přijel služebně na místo, dal jsem mu klíčky od svého auta, které jsem nechal u něj na dílně a poslal ho domů. Už tak byl dost vyděšený z toho co viděl. Já se vydal zajistit místo činu. Opět.

Ten zvrhlý zmrd to udělal znovu! Zase vykopal další hrob! Tentokrát to byl hrob Amelie Byron. Jakou měli Guiller a Byron spojistost? Asi jenom to, že jejich jméno začínalo na písmeno A. Zkurvený zmrd se na jejím těle kurevsky vyřádil. Tentokrát tělo vytáhl ven z rakve úchyl zkurvenej. Měla rozřízlou vrchní část oblečení, odřízlou pravou bradavku, přes levé oko řeznou ránu ve tvaru X, v hrudi 7 bodných ran, vyřezané iniciály A.S nad pupíkem a aby toho nebylo málo tak její obličej byl znetvořen mnohočetnými údery tupým předmětem. Jak zvrácenou mysl někdo musí mít aby udělal něco takového?! Nafotil jsem vše co jsem mohl a nechal zajišťování stop posbírat vše potřebné.

Hned druhý den našel detektiv ten Ford F100 a na něm zakrvácenou lopatu. Přijel jsem tedy pro ní a odvezl jí k Perrymu aby vzal vzorky krva a DNA porovnal s oběťmi z těch hrobů. Dva z nich byly shodné! Detektiv na Adelrica Schmitze okamžitě vypsal zatykač. Pořád jsme ale nevěděli, čí je ta třetí krev. Napadly mě dvě věci, buď vykopal další hrob a nebo je pachatele. Detektiva napadlo, že ten úchyl někoho zavraždil. Hledal jsem celé dny a noci nějaký další hřbitov, klidně i neoznačený ale nic jsem nenašel. Doufal jsem tedy v tom, že nikoho dalšího nevykopal a nebo nedej bože, někoho dalšího nezavraždil.

Co se týče mě tak během celého vyšetřování a nějak tak před koncem roku 2023 jsem byl také povýšen na hodnost Podpraporčík. Takže jo to pro mě bylo znamení, že svou práci dělám fakt dobře.

Asi o pár dní později, někdy na nový rok, přišel podezřelý chlap v černém oblečení na stanici. Začal na mě mluvit Německy takže jsem mu nerozumněl ani hovno. Zavolal jsem tedy kolegu Schultze který je původem Němec, aby mi řekl co ten chlap vlastně chce. Začali spolu něco klábosit v tom nacistickém jazyce, nerozumněl jsem ani třetině z toho co říkali ale jednomu jsem rozumněl velmi dobře a to když řekl své jméno „Adelric Schmitz“.

4.1.2024 19:49, naposledy upraveno 3.2.2024 15:39 uživatelem JasonDark

Podíval jsem se na svého kolegu Schultze a řekl „Okamžitě ho dejte do výslechovky a vemte mu otisky hned!“ Když jsem si ho pečlivěji prohlédl došlo mi, že to na jeho kabátě nebude červená barva ale krev. Schultz si ho zatím přebral a odvedl ho na sejmutí otisků prstů za Perrym a také na odběr DNA. Já si zatím šel pro spis s případem, který jsem si připravil do výslechovky. Taktéž jsem kontaktoval detektiva Mayerse. Ten samozřejmě Německy uměl stejné hovno jako já, takže Schultz byl jediný kdo s ním mohl mluvit. Spis jsem měl připravený ve výslechovce a po domluvě přes vysílačku s detektivem Mayersem, jsem vešel dovnitř, kde už měl sedět Schmitz na prdeli před Schultzem. Šel jsem si tedy do místnosti za neprůhledným sklem pro spis aby Schultz věděl o co jde.

Když jsem se ale podíval přes sklo tak jsem spatřil něco strašnýho. Schmitz neseděl na prdeli jak měl a neměl ani pouta! Ale co bylo horší stál zády k místnosti s neprůhledným sklem a předním stál kolega Schultz. Vypadalo to, jako by ho nějak držel. Myslím Schmitz Schultze a taky, že ano! Otevřel jsem dveře do výslechovky a uviděl jak Schmitz drží pod krkem Schultze. Schultz se na mě podíval a nervózně řekl „Zdravíčko“. Kurva Schultz, jak se tohle jako stalo? Pomyslel jsem si, vytáhl jsem svůj KAC PDW a zamířil na toho zvrhlýho vykopávače hrobů. „Policie San Andreas okamžitě si lehněte na zem!“ Zakřičel jsem ale bylo mi to naprosto hovno platné, jelikož mi ten Němčourskej kokot hovno rozumněl a já jemu taky. Schultz tedy musel překládat. Já zatím kontaktoval kolegy přes vysílačku „Drží Schultze ve výslechovce jako rukojmí!“. Detektiv mi odvětil „Cože?!“. Zopakoval jsem tedy to co jsem řekl. Detektiv vešel dovnitř a začali jsme tak nějak vyjednávat.

Všem nám šlo o jediné a to aby náš kolega Schultz přežil. Mířil jsem tomu zmrdovi na hlavu a mohl jsem vystřelit, jenže to bylo 50 na 50. Buď vystřelím, zastřelím pachatele, on spadne a bude vše okay a nebo střelím, zastřelím pachatele, ten sebou blbě škubne a Schultz bude mít ten nůž přímo v krku. Odložil jsem tedy zbraň zpátky, v tom Schmitz sebral Schultzovi jeho služební Glock a namířil mi na hlavu. Kurva doufal jsem, že nezdechnu ve výslechovce. Pomyslel jsem si. Ten čurák nás tlačil více a více do zadní místnosti a já se ho snažil zabavit nějakým vyjednáváním. To jediné v co jsem doufal bylo to, že nás kolegové zachrání.

Ve chvíli kdy jsme byli v místnosti za sklem, jsem byl donucen tím zmrdem si lehnout na zem a odložit svoje zbraně. No co mi taky jiného zbývalo, že ano? Koukal jsem na toho zmrda a čekal co udělá. Poručil Schultzovi aby si taky lehl na zem. Schultz tedy neprotestoval. Kokot nám ale nechal sluchátka, takže jsme já i Schultz věděli co se chystá. Podíval jsem se na Schultze a řekl „Až tady vletí flashbang tak zavřete oči, odvalte se ke zdi a zacpěte si uši. Bude to rána jako prase.“

A měl jsem pravdu do pár vteřin tam byl. Ozvala se brutálně hlasitá rána, 1 výstřel z Glocku a několik výstřelů ze Samopalů. Adelrict Schmitz padl k zemi. Nejevil žádné známky života. Já a Schultz jsme se odebrali do odpočinkové místnosti. Cestou nás ještě zastavil praporčík McClarkson. „Connor! Už Podpraporčík jo? Vy teda lezete rychle nahoru.“. Něco takovýho asi řekl. Nevím přesně, jelikož jsem slyšel skoro hovno z té rány po flashbangu. Já i Schultz jsme se posadili a oddechovali tenhle zážitek. Mayers ke mně přišel a porovnal otisky Adelrica s těmi nalezenými. Stejně tak i DNA. Shodovala se. Dostali jsme ho. Já ještě nechal porovnat ten třetí vzorek krve s DNA Adelrica Schmitze. Perfektní! Byla shodná. Nikoho dalšího tedy nevykopal a ani nezabil. Tedy snad. Každopádně teď už je mrtvý a nikomu dalšímu neublíží. Případ vykopávače hrobů byl uzavřen. Pachatel Adelric Schmitz zastřelen při kladení odporu a ohrožení dvou policistů na životě.

Za tuhle akci jsem si rozhodně zasloužil skleničku Whiskey. Na oslavu toho, že jsem to přežil. Ačkoliv celou tuhle záležitost řeší IVV. Jelikož Schultz neprohledal podezřelého a já byl první kdo viděl ve výslechovce co se tam děje. Nicméně si myslím, že je čas na tu skleničku...

 

3.2.2024 15:41

- Následující kapitola nebude nějakou dobu zveřejněna, jelikož prolíná několik časových os. Popisuje Jasonův osobnější život a časově protíná předchozí kapitolu v různých úsecích, proto bude tato kapitola přeskočena a uveřejním jí nejspíše až v nějakém "oficiálním vydání". Další Kapitola se ale nyní už nachází na další stránce. -

3.2.2024 15:42, naposledy upraveno 3.2.2024 15:45 uživatelem JasonDark

Vítejte u Kriminálky a FTO Connore!

Dny plynuly dál a já spokojeně vykonával svou práci. Konečně se mi pořádně dařilo. Tři úspěšně uzavřené případy. To je fajn ne? Na to, že jsem ani nebyl u kriminálky a vše řešil jako hlídková služba a jen se tak nějak přisrával na pomoc detektivům. Samozřejmě s jejich souhlasem. To nejlepší ale přišlo velmi brzo. Povýšení! Povýšení na Podpraporčíka! Přesně tohle bylo to co jsem potřeboval. Potřeboval jsem se dostat ke Kriminálce a jediné co mi bránilo byla moje hodnost. Ale to se tímhle povýšením změnilo. Neváhal jsem ani minutu a podal si přihlášku. Tu jsem musel poslat Nadporučíkovi Fitzlerovi. Nevím proč ale u toho chlapa jsem vždy ještě nervóznější než u Kapitána. Přijde mi, že kdybych před ním něco podělal tak mě z Podpraporčíka hodí zpátky na rotného a to ještě v tom lepším případě. Každopádně teď zbývalo jen čekat.

Během mého čekání jsem se vlastně dostal i k prvnímu případu u kriminálky. Jen jsem v té chvíli ještě nevěděl, že to bude můj případ a také ani kdo bude mým parťákem pro tento případ. Byla to normální hlídka, nic neobvyklého, dokud se do státní vysílačky neozval Mason s tím, že potřebuje zablokovat silnici pro práci záchranářů.

Když jsem dojel na místo a zablokoval silnici viděl jsem něco strašného. Žena s amputovanými nohami ležela na zemi. Mason a Harrison, bývalý kolega od policie, nyní záchranář se jí snažili pomoct jak to jenom šlo. Všude byla spousta její krve. Zeptal jsem se svědků co se stalo a bylo mi sděleno, že jí někdo přejel a ujel z místa činu. Nikoho jsem k nim nepouštěl a nechal Masona i s kolegou pracovat na její záchraně. K místu přišla nějaká žena, později jsem zjistil, že je to Lea Santiago, která tam stála a brečela. Očividně tu těžce raněnou znala, stejně tak jako jí znal Mason. Nechtěl jsem jí pustit za pásku ale Mason řekl, že je taky záchranářka a tak může aby jim pomohla.

Jako další na místo přijel James Carrington, který stál před svým Mercedesem a koukal se na práci záchranářů. Opět jsem neměl tušení co to je za chlapa ale za tu pásku jsem ho prostě nepustil. Nemůžu tam kohokoliv pouštět, že jo? Ošetřování té ženy trvalo už nějak moc dlouho. Dozvěděl jsem se akorát to, že se jmenuje Valerie Kosutová. Trvalo to tak dlouho a ona stále nebyla v sanitce. Podíval jsem se tedy na Masona s Harrisonem kteří se jí snažili oživovat. Dávali jí masáš srdce a i elektrické šoky.

Zděšeně jsem se na ně díval a poté jsem otočil svůj pohled k Masonovi. „Mason... to stačí..už je mrtvá...“ řekl jsem. Mason to ale nevzdával, byl celý spocený a nevzdával to. Pořád se jí snažil oživit. Podíval se na mě a udýchaně řekl „To... nemůžeš...vědět..“. S lítostí jsem na něj koukal. Věděl jsem jak mu je. Jak si nechce přiznat to, že je jeho kamarádka mrtvá. Nemohl jsem ho přesvědčit o tom, že už jí nepomůže. Ignoroval to. Z poza pásky se ozval Carrington „Nechceš pomoct Jamesi?!“. James se na něj podíval a opět údýchaným hlasem odvětil „A co ti brání?!“. No já mu bránil a tak řekl, že policajt. Došel jsem tedy ke Carringtonovi a zeptal se jej, jestli je doktor. Prý ano a podle všeho znal Jamese. Povzdychl jsem si „Fajn pustím vás... třeba ho přesvědčíte o tom, že je mrtvá.“

Carrington přikývl a šel uklidnit Jamese. Během chvíle ho přesvědčil o tom, že je skutečně mrtvá. A co zbylo mě? Napsat zápis a informovat o tom kriminálku. Kdybych jen věděl, že i tohle bude můj první případ jakožto detektiva u Policie San Andreas... Udělal jsem tedy zápis všeho důležitého. Během toho mi také přišla odpověď od Nadporučíka, že jsem byl přijat ke kriminálce. Dostal jsem tedy pozvánku na aplikaci (to je taková naše internetová komunikace mezi policisty i kriminalisty). Nadporučík mě tedy přivítal a řekl mi jak to tady chodí.

Zdravím a vítám zde nového operativce, @pprap. Jason Connor. Doporučuji, aby jste si přečetl ❗-důležité-informace a ?-rozdělení-jednotky. Také je vhodná znalost veškerých pravidel o službě v KS, která jsou zmíněná ve směrnicích. K těmto pravidlům se vážou i jiná restrikce typu, že jako operativec nesmíte podávat ZSP nebo žádost o domovní prohlídku bez vědomí vyšetřovatele a jeho souhlasu. Dále z logiky věci Vám není udělen přístup ke všem případům. Máte přístup jen k těm, které Vám přidělený vyšetřovatel řeší nebo těch případů, kterou jste součástí. Jak již jsem zmínil výše, tak fungujeme na systémů "parťáků", vždy ke každému vyšetřovateli je přirazen jeden nebo více operativních pracovníků, tak aby nedocházelo k případům, že na jednom případu visí několik vyšetřovatelů a operativců nejmíň. Je možné, že když prioritní vyšetřovatel u kterého budete přiřazen nebude mít nic na "práci", tak můžete vypomáhat i u jiných - to už záleží na domluvě mezi Vámi, ale nesmíte však zanedbat svého vyšetřovatele ke kterému jste přiřazen. Budete přiřazen k por. O'Bryanovi. Kapitán Vás brzo přidá do interního systému KS. Pokud máte otázky, tak se ptejte.“

A tak jsem se tedy stal členem krimiálky! Jako vyšetřovatele jsem dostal O´Bryana. Upřímně toho jsem vůbec neznal ale přišel mi podle toho jak jsem ho vždy viděl docela pohodář a tak jsem si řekl, že práce s ním by mohla být v pohodě. Hlavně jsem u něj nebyl tak nesvůj jako před Fitzlerem. Můj vyšetřovatel ale neměl zrovna žádný případ a tak si mě převzal vyšetřovatel Johny Heavy. Tenhle chlap mi přišel vždy divnej. Nebo ne divnej ale prostě byl jsem z něj docela nervózní. Ve službě jako hlídkovou jsem ho nikdy neviděl. Když jsem ho viděl tak chodil docela povýšenecky a celkově mě docela děsil. Vypadal jako někdo, kdo je tady to velké zvíře hned pod vedením.

Každopádně usmrcení Valerie Kosutové byl můj první případ. Co jsme věděli? Že jí přejel Ford Focus modré barvy. Tedy upřímně, někdo byl asi pěkně barvoslepý když mi řekl, že Focus modré barvy. Její sražení se stalo na křižovatce v Montgomery takže to bylo docela snadné vyřešit. U jednoho obchodu stál hlídač který to celé totiž viděl. Jmenoval se Glen. Mým prvním úkolem tedy bylo jej vyslechnout.

Zdravím pane jak se jmenujete?“ Otázal jsem se hlídače

Glen Watson pane.“

Dobrá vy tady děláte bodyguarda je to tak? Pamatujete si incident co se stal tady na křižovatce? Asi tak 6 dní zpátky? Myslím tu sraženou ženu. Můžete mí o tom něco říct? Co jste v ten den viděl?“

No byla tam slečna a ta vběhla na přechod pro chodce. Podle mě si ani nevšimla toho rychle jedoucího auta. Byl to fialový Ford Focus. Řidič z něj vystoupil a poté ujel.“

Fialový? Jste si tím jistý? A jak vypadal ten řidič? Dokážete ho popsat?“

Vypadal, že pocházel z Asie. A ano, byl fialový.“

Viděl jste SPZ vozidla?“

Bohužel jsem to nestihl zaregistrovat. Byl jsem v šoku.“

Měl ten Focus nějaké úpravy? Ať už vzhledové a nebo nějaký jiný zvukový projev?“

Nevšiml jsem si žádné visuální úpravy, a o autech toho moc nevím.“

A jste si skutečně jistý tím, že byl Fialový a že řidičem byl Asiat?“

Je možné, že byl motorově upravený, protože jel rychle. Ano, jsem si stoprocentně jistý“

Kam poté odjel?“

Směrem k autoškole.“ Glen ukázal směrem na autoškolu.

A odkud se vyřítil když srazil tu ženu?“

Od policejní stanice“

Čeho ještě jste si všiml co by nám mohlo pomoct?“

Myslím, že měl černí oblečení, ale už si to moc nepamatuji.“

Dobře. Ještě něco? Jak přesně byl oblečen si nevzpomenete?“

To už si nepamatuji, bohužel“

Dobře i tak vám děkuji.“

Jasně, kdyby něco, tak tady stojím 24/7“

Jasně díky, mějte se.“

mějte se“

Takže jsme měli docela jasnou stopu. Řidič jel rychle. Focus byl fialový a byl to Asiat. No to sice jasné je ale tak lehké to není. Jediné štěstí bylo to, že projel kolem kamer z policejní stanice. Inu auto jsem našel ale vzhledem k tomu jako moc rychle jel, se mi nepovedlo vidět tvář řidiče. Nic méně se mi ale zázrakem podařilo přečíst SPZ. Vyhledal jsem si jí tedy v MDC a ejhle majitelem byl Lee Wong! Svěděk pachatele viděl a tak by ho jistě poznal podle fotky. Běžel jsem tedy za hlídačem a ukázal mu fotku. Glen přikývl „Ano to je on!“ řekl. Perfektní konečně pořádná stopa! Ještě jsem si musel prověřit to číslo co volalo záchranku a tak jsem použil phonebook.ic. No já nevěřil vlastním očím. Opět to byl Lee Wong! Heavy zatím našel jeho bydliště a také jeho Focus na kterém bylo jasně vidět poškození vozidla.

Měli jsme ho! Zbývalo ho jen předvolat k výslechu, ke kterému se kupodivu dostavil. Neprojevil žádnou lístost. Nic! Dokonce sám řekl, že ho životy jiných lidí nezajímají. Absolutní arogance a bezohlednost vůči životu jiných. Nedokázal jsem pochopit jak mu to může být takhle jedno. Umístili jsme s Heavym Wonga do cely a Heavy sepsal oznámení pro podání Zrychleného soudního procesu. Zkráceně ZSP. První úspěšně uzavřený případ! Byl jsem fakt rád, že jsme to dokázali a dostali do vězení někoho kdo z nedbalosti způsobil smrt osoby. Doufal jsem, že tohle lidi poučí aby přestali v Montgomery jezdit 200km/h aby nedopadli jednoho dne jako Wong. Ale bohužel, inteligenci lidí nezměním.

Inu po tomhle případu jsem měl tak nějak volno. Respektive volno jako detektiv. Ne volno jako policajt a tak jsem se vrátil k běžným hlídkám dokud se nebude něco dít. Najednou se ve vysílačce ozval Kapitán. „198 pro 448 do kanceláře IVV prosím.“ No doprdele. V kanclu pro vnitřní jsem ještě nikdy nebyl. Neudělal jsem ale nic špatně tak co po mě mohl Kapitán chtít?

Došel jsem na místo zaklepal a představil se. Tedy prvně jsem to udělal špatně jelikož jsem neřekl své jméno a hodnost a řekl jenom „Dobrý večer Kapitáne.“ To byl docela trapas. No opravil jsem se a posadil se na židli před něj. Byl jsem tak nervózní. Co ale bylo horší? Poté přišla i jeho žena Lena Zayas! No doprdele! Mám před sebou dvě vyšší hodnosti. Sedím v kanclu IVV a klepu se strachy co jsem vlastně posral. Byl jsem si jistý, že nic ale přesto jsem byl nervózní. Kapitán si mě důkladně prohlédl. No a poté začal velice důkladný rozhovor. Pro mě to bylo jako výslech.

Můžu vědět proč jsem tady?“ Otázal jsem se.

To zjistíte za chvíli, nebojte.“ Odpověděl Kapitán

No já se právě trochu bojím.“

Tíží vás svědomí?!“

Nejsem si vědom, že bych někde pochybil. Nicméně jsem v kanceláři IVV, předemnou je Kapitán a ještě přijde Madam Podporučík.“

Dobrý večer.“ Odpověděla Kapitánova manželka. Ano přesně v tuhle chvíli přichází na scénu ona.

Dobrý večer podporučíku.“

Dobrý večer Madam Podporučíku.“

Dobrý, dobrý.. Se posaďte.“ Odpověděla Lena, jelikož já se s nervozitou postavil do pozoru.

Díky madam.“

Co jste probírali mezitím?“ Otázala se.

Podpraporčík se celkem bojí, co tu dnes budeme řešit. Ptal jsem se, zda ho tíží svědomí.“ Odpověděl Kapitán s úsměvem na tváři. Jako by ho doslova těšilo moje utrpení nervozitou.

A tíží?“ Otázala se Kapitánova žena, kterou mé utrpení očividně těšilo taky.

Jsem jen nervózní protože jsem v kanceláři IVV a předemnou jsou mí nadřízení. Ale nejsem si vědom, že bych udělal něco špatně.“ Odpověděl jsem oběma.

Skutečně zde není něco, co bychom měli vědět?“ Neodpustil si tenhle dotaz kapitán. Já si ale byl jistý, že tady opravdu nic není. Respektive určitě nic, co by se týkalo práce.

Nevím o tom. Vše důležité vám hlásím. Co zjistím hlásím taky. Když někoho chytím hlásím. Práva sděluji. Zapisuji. O CPZ žádám když je to třeba. Nedávám do CPZ jen tak. O všem co se děje informuji. Jistě nějaká stížnost na mě jistě byla. Ale to si většinou lidé stěžují, že je někdo sebere za něco co provedli.“

Nu dobrá, jak myslíte..“ Odpověděl docela nejistě Kapitán. Poté už ale mluvila jeho žena.

Madam Podporučík Lena Zayas si mě změřila pohledem a škodolibě se usmála s otázkou „Jaká byla vaše dnešní patrola? Jo a moment..Bodycam na stůl prosím.“ Tak tohle jsem naprosto nechápal. Zrovna dneska jsem neudělal absolutně vůbec nic kvůli čemu bych měl být v kanclu IVV. Jakože nikdy jsem neudělal nic kvůli čemu bych měl sedět v IVV. Nechápal jsem to ale Bodycam jsem jí tedy předal a ona si začala velice důkladně prohlížet záznam. Kapitán mezi tím řešil něco přes vysílačku ohledně zásahovky. Já jsem tedy odpovídal Leně na její otázky ohledně toho co se dělo.

No a jinak patrola byla v pořádku. Chvíli jsem jezdil, poté jsem měl výslech a poté jsem šel zapisovat protokol no a následně jsem jel na Call ohledně nalezeného těla.Tam jsem udělal fotky a požádal o ZZS koronera.“

O jaké tělo jde?“ Otázala se Madam Podporučík.

Ještě jsem to všechno nestihl zapsat ale protože jste mě volali zde. No to nevíme. Doklady u sebe neměl ale vypadá to, že spadl ze skály.Horolezec. Dle vybavení.“

Horolezec? No, abych neskončila stejně teda. To jste mě polekal.“

Vyjel jsem nahoru na Mount Chilliad a nevšiml si žádných známek boje.“

Jako bych to už někde slyšel..“ Řekl potichu Kapitán. Možná mi nevěřil ale kdo ví... Já doufám, že mi věří.

Tak si myslím, že zaškobrtnul ale pitvu má dělat slešna Hunt. Tak uvidíme co řekne.“

Smím-li se zeptat.. Kam s touto vaší.. Jak to říct... Poctivostí? Asi poctivostí. Kam míříte?“ Otázala se Lena.

Jak to myslíte?“

Kam míříte ve sboru?“

Jo takhle. No můj cíl byl dostat se ke KS. Protože jsem u NYPD pracoval na vraždách jako Detektiv. To se mi nedávno splnilo. FIU jsem si třeba zažádal jen z důvodu nápomoci KS. No ale jinak jsem si také říkal, že by nebylo špatné pracovat jako FTO. Pokud zrovna nebudu mít případ u KS tak bych mohl pomáhat nováčkům. Poctivostí chci zvýšit důvěru občanů v Policii San Andreas. Teda k policii. Nadporučík Fitzler můj příběh zná... Tak asi by chápal proč.“

Lena proklikala záznam na laptopu a zastavila se na jednom časovém úseku. Docela zaraženě si jej prohlížela a já absolutně nechápal o co jde. Poté na mě promluvila.

No, dobře. Ustoupíme od toho růžového a dáme se k jádru problému.“

No to bych také rád.“

Mám tady jeden záznam. Máte tušení, o co se může jednat?“

To opravdu nevím.“

Mám tady záznam toho, že svou práci odvádíte opravdu dobře v rámci sboru. Právě proto bychom vám rádi nabídli místo u FTO. Tak, teď vám asi spadl kámen ze srdce.“

Tak a teď jsem byl v šoku snad ještě více. Koukal jsem na Kapitána i na Madam Podporučíka naprosto zaraženým pohledem. Z čela mi stékal pot a nevěděl jsem co si mám o tomhle vlastně myslet. Bylo to zarážející a byl jsem totálně mimo. Oddychl jsem si a utřel jsem si pot z čela.

Já už se fakt bál... co jsem udělal špatně... a přemítal si to v hlavě.“

No o tom průseru víme taky, jen ho ještě musíme bedlivě prošetřit.“ Odpověděl mi Kapitán. Tady mi asi bylo jasné, že má na mysli to s tím vykopávačem hrobů. Nic méně jsem se otázal o co tedy jde, načem mi Kapitán jen pokrčil rameny se slovy „To je v rámci interního řešení IVV.“ V tu chvíli jsem si povzdychl a řekl tedy co si myslím, že je to co řeší v mém případě.

No dobře.... na jednu věc si vzpomínám. Nevím jestli to je úplně moje chyba ale myslím si, že jsem mohl tenkrát Schultze upozornit. Jen jsem si tak nějak myslel, že ho napadne ho prohledat a dát mu pouta.. já to dělám pořád. Beru to jako rutinu ale myslím si, že nesu část viny za to co se stalo ve výslechovce. Možná, že kdybych ho upozornil tak by se to nestalo.“

Děkuji za informaci, to už máme druhou věc, nad níž se pozastavit..“ Odpověděl mi Kapitán. A tím mě doslova zmátl. Protože jsem absolutně nechápal co tedy řeší.

V tom případě netuším. Ale tohle už jsem myslel, že o tom víte. Když si Mayers bral naše bodycamy.“

Tak to vypadá, že jsme přecejen něco na vás našli. No jo, mouchy se najdou.“ Odpověděla Lena.

Aha?! Takže na mě neměli nic a tohle celé byla hra mých nervů?! No tak to pěkně děkuju. Já měl totálně sevřenou prdel, cítil se jako na výslechu a ono to bylo takhle? Po tomhle jsem věděl jenom jedno. Že Kapitána a jeho žena jsou perfektní v tom děsit své podřízené. Ale chápu to. Je to jejich práce a hlavně díky tomu můžou udržet policistu ve střehu aby si dával pozor na to co dělá.

Nikdo není bezchybný... Ale jestli jsem udělal nějakou větší chybu tak toho lituji.“ Odpověděl jsem.

Já mluvím o tom, co jste nám tu právě sdělil. Vy z toho pořád děláte, jak kdybychom vás podezírali z vraždy. Sakra podpraporčíku věřte si trochu!“ Odpověděla vcelku rázným hlasem Podporučík Zayas.

Omlouvám se. Jsem nervózní.“

Každopádně tohle zjištění není nic, co by vám mělo bránit ke vstupu do FTO. A já stále nedostala svou odpověď.“

S radostí tuto možnost stát se členem FTO příjmu madam Podporučíku.“

Dobrá.. Budete přidán do FTO chatu. Asi nemá smysl vysvětlovat co to FTO znamená, co budete dělat a tak dál. To bychom si asi jinak moc nerozuměli.“

Jistě madam.“

Kdybyste měl jakékoliv dotazy, tak se zeptat. Ano?“

Samozřejmě, když se budu chtít zeptat, zeptám se.“

Tak můžete utíkat.“ Odpověděla a vrátila mi můj Bodycam.

Už jsem chtěl odejít ale ještě mě zastavil Kapitán s tím, že pro mě má něco na práci pokud budu chtít.

Kdyžtak jsem vám poslal něco do IRC. Jestli se toho budete chtít ujmout.“

Díky Podporučíku, díky Kapitáne, nezklamu vás. A děkuji vám za šanci být FTO.“

Co se týče toho co po mě chtěl Kapitán tak to byl jen malý případ toho, jestli nedošlo k pohlavnímu zneužití na nezletilých, jelikož na Irisu se dvě ženy vydávaly za matku a dceru. Problém byl, že věkový rozdíl mezi nimi byl jen jedenáct let. Ve svém vyšetřování jsem ale zjistitl, že jedna z nich není její biologická matka, nýbrž její adoptivní matka a jinak je to její teta. Matka oné ženy totiž umřela při porodu. No a co je to vlastně FTO? Field Training Officer, zkráceně FTO. Členem FTO (Field Training Officer) rozumíme fyzickou osobu, která je pověřena vedením Akademie k výuce jejích členů. Zkráceně jste prostě učitel nováčků a vašim úkolem je zajistit aby z nich byli správní policisté! Takoví jaké si San Andreas zaslouží. Takoví policisté kteří budou dělat vše správně a ochrání občany San Andreas. No a tak se ze mě stal Detektiv a k tomu i člen FTO. Upřímně jsem si myslel, že tohle mi stačí ke štěstí, ale... ono když zvládnu tohle, tak bych se vlastně mohl vypracovat ještě dál. No uvidíme kam mě ještě mé nohy a má práce zavede. Ale snad jen tím správným směrem.

2.5.2024 17:52

- Následující dvě kapitoly zde nebudou zveřejněny, z důvodu možného metagamingu. Další Kapitola se ale nyní už nachází na další stránce. Všechny kapitoly, které zde nebudou ale jednoho dne vydám. -

2.5.2024 17:53, naposledy upraveno 2.5.2024 17:55 uživatelem JasonDark

Bankovní loupež

 

Jo noční hlídky. To je kurva něco. Člověk čeká, že bude klid a nebude se nic dít ale ejhle. Dva černoši si 10.2.2024 řekli, že vykrást banku je skvělej nápad. A to ještě k tomu v noci. Jo přesně tak. V San Andreas je banka otevřená nontop. Jedná se o banku ve vesnici v Palomino Creek. Pro zločince je tahle banka asi nějaký zlatý grál. Je malá, nemá ochranku a je ve vesnici.

Už si moc nepamatuju v kolik hodin přesně nám přišlo hlášení, že se vykrádá banka ale vím to, že jako první přijel na místo Glover, který si vzal na starost vyjednávání. Kupodivu s ním ti dva afroameričani komunikovali. Vzali si pracovníky banky jako rukojmí a začali vyjednávat. Co chtěli? Volný průjezd jak jinak. Rock přijel na místo a společně jsme začali stavět zastavovací pásy ke každému výjezdu z Palomina. Glover mezitím mluvil s pachateli a já sledoval každé místo, odkud by tak mohli ujet. Napadlo mě, že by mohli jet směrem na Los Santos. Tak jak to má většina ze zločinců ve zvuku. Během toho jsem si ale všiml, že jeden ze zločinců už nakládá ukradené pytle do červeného Chevroletu K5 Blazer. Zapsal jsem si SPZtku a nahlásil to do vysílačky.

Glover se stále snažil dostat od těch dvou chlapů rukojmí ven. Co je totiž při bance nejdůležitější? Peníze? Ne! Pro nás jsou to životy rukojmích. Ostatně, proč byste v dnešní době také hlídali peníze, když se stále tisknou. Ale to je fuk. Hlavní byli ti rukojmí. Gloverovi se podařilo dostat dva ven a tak jsme ještě čekali na to, než nám vydají třetí rukojmí a tou byla žena. Zasraní zrmdi si vzali jako rukojmí ženskou. A aby toho nebylo málo tak jednoho chlapa i mírně řízli do krku, tak aby to bylo spíše jako pořezání žiletkou ale Glover to nahlásil jako by ho tam fakt řízli pořádně. Ti zasraní kreténi totiž zmerčili, že jsme všude dali zastavovací pásy a tak nějak nedokázali vydržet než je sklidíme.

Jediná možnost jak tohle jejich šílenství zastavit bylo fakt je pustit. Nechali jsme je naložit pytle do auta a strhla se zběsilá honička napříč celým Los Santos. Asi čtyři policejní auta a jeden starej Chevrolet K5 Blazer. Ti kreténi jezdili jako zběsilí. Kdyby byl den tak někoho srazí na chodníku. Jízda v protisměru, jízda po chodníku. A do toho měli naloženou ženskou v autě a svázanou. Té z toho muselo být určitě extrémně špatně.

Po nějaké době se nám konečně povedlo ty dva černochy zastavit. Nebo spíše se těm dvou tupcům povedlo nabourat do baráku. Cestou se k nám přidal i Podporučík Leroy. To byla docela výhoda. Protože je větší šance, že černej poslechne černýho než, že černej bílého. Když Leroy Vystoupil tak opět začalo vyjednávání. Ti dva kreténi mluvili nějakou divnou řečí. Nemám moc tušení co to bylo jestli romština nebo maďarština. Každopádně s Leroyem se dokázali dohodnout.

Česky mluv! Domluvíme se!“ Zakřičel Leroy.

Jak se domluvíme?!“

Pustíte rukojmí a dostanete volnej průjezd! A naše auto!“

Na ty dva to očividně zabralo, jelikož jeden z nich v té chvíli oddálil nůž od rukojmé. Ale stejně byl na pochybách.

Tomu se mi nechce věřit, už ten váš Don porušil dohodu!“

Teď tu jsem já, né nějakej Don! Koukejte, když mu něco uděláte tak se stejně nikam nedostanete!

A umřete tu s ním!“

Fajn, tak tak jak se jmenuješ, když to přebíráš?!“

Gerard! Teď máte šanci se z toho dostat.!“

Těší mě gerarde. Můžeme se domluvit, ale přestaňte na nás mířit, cítím se nekomfortně!“

Mířit na vás musím, protože ohrožujete rukojmého.!“

A vy ohrožujete nás!“

Teď vám dáme ORko, tu bednu co je tady.! Vy odejdete z auta a necháte rukojmé! Zůstanu tu jen já, zbytek kolegů odejde na druhou stranu!“

K autu jí vezmem, pak jí pustíme. Ale chceme nechat jet, dostaneš rukojmí, my prachy a volno!“

To zní fér!“

Já si myslím!

Myslíte si snad, že bylo našim plánem je nechat pláchnout? Ani náhodou! Dali jsme jim OR aby mohli odjet ale to bylo tak všechno. OR je jedno z našich policejních vozidel. Přesněji se jedná o Chevrolet Suburban z roku 1989. Není to moc rychlý ale do terénu dobrý a je tam dost místa. Každopádně jsme ten páreček černochů nechali naložit si věci a pustit rukojmí. Já jí zajistil a kolegové se vydali na honičku za policejním vozidlem ve kterém byli pachatelé. Opět se strhla honička. No a ta končila opět autonehodou obou pachatelů. Samozřejmě, že se dali na útěk pěšky ale bylo jim to hovno platné. Glover dostal jednoho a Caroline Walker dalšího. Když jsem dojel na místo, tak už jsem jen zajistil důkazy.

Když jsme jim sundali kukly, byl jsem překvapený, že vlastně vidím známou tvář. Respektive jen jednu známou tvář a to byl Rien Florry. Toho už jsem jednou zatýkal se Schultzem a choval se dost arogantě. Jako takový nevychovaný spratek. Tentokrát? Tentokrát to bylo jiný. Věděl, že je v prdeli a tak spíše držel hubu. Jo říkal nějaké nadávky asi v maďarštině ale jinak držel hubu. Ten druhej? No tak to byl Chavez Raloskiv. Oba dva byli celkem malé ryby. Nejspíše jim ale chyběly peníze, když se rozhodli udělat banku. Ta jim byla ovšem také osudnou. Chavez Raloskiv i Rien Florry byli shledání vinnými ve všech bodech obžaloby, čímž bylo zavlečení a únos, braní rukojmí, obecné ohrožení a krádež. Víte co je na tom všem ale snad nejvtipnější? Že to celé dokázali udělat s nožem. Jo... Přesně tak, k vykradení posrané banky a zburcování několika hlídek jim stačil jen posraný nůž.

Pro mě to byl uzavřený případ a nebo spíše ani ne případ ale jen poslání dvou zločinců do vězení. Nebylo tam co nějak vyšetřovat. No a tak jsem se nakonec vrátil opět do svého běžného života a práce. Než se na aplikaci znovu neozval Glover, který pro mě a nebo spíše pro kriminální službu měl prakticky další případ. Ale o tom zase jindy.

6.6.2024 17:32

- Následující kapitola zde nebude zveřejněna, z důvodu možného metagamingu. Další Kapitola se ale nyní už nachází na další stránce. Všechny kapitoly, které zde nebudou ale jednoho dne vydám nějak oficiálně -

6.6.2024 17:37

Poněkud zvláštní případ.

Další den a další případ. Bylo to přesně 19.2.2024 o půlnoci, kdy Poručík Matthew McCarthy předal kriminálce informace o znepokojivém případu. Informace zněly následovně.

Dnes zhruba o jedenástej hodine večer prišiel na stanicu Sajmon Look spoločne s Nikolou Hájkovou nahlásiť obavy o svojho priateľa Adama Bezdekova, ktorý mal byť podľa Lookovej výpovede prepadnutý vo svojom dome v Las Payasadas, kde ho obkľúčila a do domu zatiahla skupina troch alebo štyroch ťažko ozbrojených osôb. Bližšie podrobnosti o osobách sú neznáme. Osoby mali Bezdekova zatiahnuť do domu, vnútrajšok bol celý zakrvácaný - krv mala podľa výpovedi Looka patriť ako Bezdekovovi, tak aj páchateľom, ktorí medzi sebou vovnútri viedli prestrelku, v stenách sa nachádzalo aj viacero projektilov. Počas samotného prepadávania páchatelia kričali meno jeho bývalej priateľky Nikol Hajkovej, pričom na mieste sa nachádzal aj jej obraz, ktorý bol zakrvácaný a prestrelený. Bezdekov nič nahlasovať nechcel, preto o tejto situácií neinformoval, do domu bol vykonaný oprávnený vstup pre zachovanie poriadku a bezpečnosti poškodených, všetky dôkazové materiály sú vyobrazené na fotkách a boli poslané Perrymu na daktyloskopiu.“

Asi vás zajímá co bylo na fotkách co? No zkráceně spousta krve na zemi a spoustu děr po kulkách ve zdi. Rozstřílená zeď, všude spousta krve. Na zemi, na kuchyňské lince. Nůž od krve zabodnutý ve dřevěné zdi vedle dveří do ložnice. No a ložnici fotka Nikoly Hájkové s dírou v oku od kulky. Bylo to něco strašného. Poručík McCarthy společně s naší tehdy ještě novou kolegyní Mikaylou Swanson, která tak nějak nahradila Huxleyho zajistili stopy a dali je Perrymu.

Jen tak mezi námi, já si vždycky myslel, že McCarthy a Swanson jsou pár, protože byli pořád spolu ale to tady asi řešit nebudeme. Hlavní bylo to, že ten případ jsem si převzal já. Tedy já a Nadporučík O´Bryan. Ale když řeknu jenom já, tak to vlastně vyjde na stejno. Nadporučík byl vyšetřovatel ale veškerou administratovní práci jsem za něj řešil já, stejně jako vyšetřování. On jen sem tam když se mu chtělo vypsal žádost soudu o vyšetřovací vazbu a nebo ZSP. Dá se řící, že O´Bryan vždycky fungoval stylem „Kde se střílí, tam jsem já a kde ne, tam být nemusím.“. A což o to, ono to fungovalo dobře. On byl svaly a já mozek.

Na tomhle zvláštním případu jsem ale pracoval tak nějak sám jen pod jeho dohledem. Jako první jsem se tedy zeptal Swanson co všechno zjistili a co si o tom myslí společně s McCarthym. Čistě teoreticky mohlo jít o to, že Bezdekov měl být domácí násilník, které měl provozovat na Hájkové. Tedy alespoň podle podezření Sajmona Looka. Já nikdy nevěděl co si o Hájkové myslet ale podle mě to byla ženská která neví na které péro vlastně nasednout. Jednou byla totiž s tím a potom zase s jiným a pak zase s jiným. Takže prostě přelátavá ženská. Rozhodně mi nepřijde v pořádku na ženě provádět násilí ale na druhou stranu jestli každého chlapa podváděla a nebo skákala z péra na péro, tak mě nepřekvapuje, že se nějaký magor scvoknul a něco jí udělal.

Swanson mi předala svůj záznam z bodycam ze staršího případu kdy se vyšetřovalo podezřelé zranění Hájkové. Taktéž mi k tomu předala své poznámky ve kterých stálo:

Sajmon Look na místě prozradil:
- Sajmon Look přijel, měl s ní mít schůzku, ale nedostával odpovědi.
- Den předtím byla již Nikol Hajková unavená a neměla náladu - Sajmon Look popisuje, že nebyla v pořádku.
- Přijel do East Los Santos 4789, klepal - bez odpovědi, proto se rozhodl vejít dovnitř.
- Našel Nikol Hajkovou zakrvácenou na zemi v bezvědomí v kuchyni.
Nikol Hajková v nemocnici prozradila:
- Přijela domů, měla bolesti hlavy - prý z důvodu nedospalosti.
- Šla si načepovat vodu do kuchyně, kde se ji zatemnělo před očima, více si nepamatuje.
!! Nikol Hajková bydlela s Bezdekovem v East Los Santos 4789 !!

Přišlo mi docela divné, že by z nedospalosti jen tak omdlela a bouchla se tak moc aby bylo na místě větší množství krve. Look to podle všeho vyhodnotil tak nějak jako, že jí někdo ublížil a já jsem se tomu zprvu i nakláněl. Myslím té verzi. No podíval jsem se tedy na záznam od Swanson a jejího výslechu na místě Hájkové.

Jste aktuálně v nemocnici.. Pamatujete si co se stalo?“ Otázala se Swanson Hájkové.

Přijela jsem domu měla jsem bolesti hlavy. Přičina nespavost večer. Zaparkovala jsem auto, pokladala kabelku na botník a šla si načepovat čistou vodu do skleničky. Zatemnilo se mi před očima a pak... pak už si nic nepamatuji. Až jsem se vzbudila tady.“

Jste si jistá? Nebyl tam někdo s Vámi?“

Nene nebyl slyšela bych otevření dveří v kuchyni. Dům byl zavřený.“

„Bydlíte s někým?“

Ano.“

Hm? S kým?“

Adam Bezdekov.“

Slečno..“ Řekla ustaraným hlasem Swanson

Ano ?“

Pokud Vám to někdo udělal.. Teď máte šanci nám to říct, dobře? My Vám nepomůžeme, pokud nám to neřeknete. Dokážeme to zastavit, jen nám musíte říct pravdu, co se stalo.

Říkam tak jak to je přijela sam domu sama bez nikoho. Měla jsem bolesti hlavy nespala jsem celou noc. Pan Sajmon stojící venku je svědkem toho. Zatemnilo se mi před očíma unava nerovzita a stres. Znáte to denodenně v praci nátlak na vas. Nikdo doma nebyl vím to jistě. Nelžu vám.“

Dobře..“

No takže měl jsem nějaké poznámky a starý výslech od Hájkové. Čin hlásil Look a tak jsem si řekl, že bych se mohl zeptat jeho o co jde. Inu výslech s ním byl zajímavý. Už ve dveřích mi vlastně předal mobil s smskama od Bezdekova. No a já začal číst a dělat si Screenshoty, během čehož jsem se i Looka ptal na různé otázky.

Kludne si to prečitajte čo pisal. Pod menom Adam.“ řekl Look

Došlo mi to.... jak to myslí? Udělám si screenshoty ano?“

Neviem proste od kedy sa rozišly z Nikol je divný.“

Proč se rozešli?“

Vyčita mi a podozrieva mňa že som mu ju prebral ale to tak nebolo.“

No ale vypadá to tak. Tak jak to teda bylo?“

Choval sa defakto k nej odmerane bez ucty čo mi povedala.“

To je jak? A když jsme u toho, dejte mi číslo i na ní. S vámi všemi budu chtít postupně mluvit. Já a nebo můj kolega.“

Čo mi povedala tak uvediem príklad, mali spolu sex a po ukončeni mu hned volal kamoš aby prišiel von pred branu čo aj hned šiel. Prišlo jej to trapne že ju tam nechal v posteli takto a utekal von za kamošom. Ešte ho chcel zavolat dnu. Dalši priklad.“

Mhm... nedivím se. Cože? Jo to je nevhodné.“

To je. Chceli byt spolu on vkuse niekoho k sebe volal alebo niekam stale chodil. Dalej jazdil z nou ako z handrov a bala sa mu sadnut do auta.“

Dobře dobře...Choval se neuctivě k přítelkyni to stačí. Jak jste se teda dali dohromady vy?“

Defakto spraval sa k nej nevhodne a preto to ukončila a z toho mna obvinuje. Tak po rozchode mi zavolala aby som jej pomohol zbalit veci čo mala u neho a odniesol ju na letisko. Potom niekam šla. Prišla po par dnoch a chcela aby som jej pomohol z barakom čo som jej pomohol. Nemala defakto kam ist a neverila velmi nikomu. Tak som jej podal pomocnu ruku lebo som ju mal rad.“

A to se zvrtlo že?“

Zariadil som teda barak aby mala kde byt. Nie nezvrtlo! Ja som v tu dobu mal priatelku.“

Koho?“

Nemohol ma obvinovat. Tu asi nepoznate.“

Nevěry se bohužel dějí...To možná neznám ale její jméno bych rád věděl.“

Naomi Mirodya.“

Proč spolu nejste?“

Za mna ona mna milovala ale ja defakto k nej som moc nič necítil nechcel som ju preto trapit a asi po 3 dnoch sme sa rozišli.“

Někdy mám dojem, že tady v San Andreas snad nikdo neví jak vypadá láska a vztah. O tomhle jsem si myslel tak nějak své a pokračoval jsem dál v otázkách.

Takže jste chtěl Nikol?“

V tu dobu som nechcel nikoho. Ked som sa rozyšiel z Naomi.“

Proč ti únosci nebo přepadávači, či jak je nazvat, křičeli její jméno?“

To ja netušim.“

Má Bezdekov nějaké nepřátele?“

Je to možne.“

Znáte jména?“

Nemožem nikoho obvinovat o kom neviem že či ide v ilegale či nie takže to nemožem povedat To by som krivo vypovedal, takže neviem.“

Nebude se jednat o křivou výpověď jestliže máte podezření.“

Tak čo viem tak sa zdržuje Mike Silver dalej vam neviem povedat na kolko sa od nich aj firmy už dištancujem.“

Od firmy Silver Angels nebo tak nějak?“

Jo ono sa menil nazov.“

Takže to je Black Angels? Ale už se to jmenuje Silver Angels?“

Silver Angels po novom tušim.“

Mhm... Zbil někdy Bezdekov Nikol?“

To neviem presne povedat ale raz som ju našiel v bezvedomi doma na podlahe od krvy takže... Neviem vraj si nič nepametala. Bola tam aj policie.“

Mhm. Jasně... jako většina týraných žen...“

Tvrdila že odpadla no ale neveril so tomu ani ja.“

Vy jak jste přijeli do toho domu, tak tam nikdo nebyl? Jen ten svinčík?“

Včera?“

Jo.“

Ano zavolal ma tam Adam že mi chce niečo ukazat a ukazal mi to.“

Co vám k tomu řekl? A proč v té smsce píše o tom barvivu?“ Jo přesně tak, Bezdekov se v smskách vysmíval, že je to celé vtípeček a že veškerá krev je tam falešná. V tu dobu jsem ještě nevěděl o co tak moc jde ale pokud by se potvrdilo mé tušení, tak by mi bylo jasné, že tenhle případ je jen o tom aby mi ukázal co dokážou lidé udělat ze žárlivosti a z lásky k někomu jinému. Look pokračoval ve vyprávění...

Že ho prepadli a napadli a zničili barak a pri odchode kričali meno Nikol. Neviem.“

To vám řekl on teda?“

Potom som tam videl obraz ktorý na ktorom bola Nikol.“

Dejte mi ještě číslo na tu Nikol. Ano viděl jsem ho taky.“

A ten obraz mal dieru v oku.“ Look mi při dokončení své věty předal i její číslo.

Díky.“ Odpověděl jsem.

Maličkost ja dakujem.“

Má Adam zbraň?“

Určite ma.“

Byl nějak postřelený nebo něco takového?“

To neviem to mi nepovedal ale povedal že včera niekoho postrelil od utočnikov. Takže si brali aj vzorky.“

Tak proč?.... No dobře. Teď vás propustím. Ještě to projdeme určitě jednou něco z toho. Pojďte.“

Dakujem.“

Jistě mějte se. Nikol máte doma?“

Majte sa pekne prijemnu službu. Ano ale už spí.“

Zamykejte se a ať nikam nechodí sama.“

Má další zastávka nyní směřovala k Perrymu. Přišel jsem k Perrymu se a zeptal se ho na to co vlastně našel a zjistil z důkazního materiálu, který přinesl McCarthy se Swanson. Perry se na mě podíval a mírně se pousmál. „Abych řekl pravdu tak nic. Respektive nic co by dokazovalo, že by na místě měla být nějaká oběť. Tohle jsem tedy moc nepochopil jak to myslel a tak jsem se ho dotázal, co tím vlastně myslí. No bylo to velmi zajímavé ale najednou mi bylo jasné, proč se Bezdekov vysmíval v smskách Lookovi. Všechna ta krev co byla na místě, byla falešná. Ani známka po skutečné krvi tam nebyla. Tedy až na jednu a to na krev Bezděkova. Odjel jsem tedy domů a druhý den dopoledne jsem vše oznámil Nadporučíkovi.

Včera v noci jsem byl za Perrym ohledně toho případu, jak se k tomu dostanu tak tady pošlu výsledky. Taky jsem mluvil s Lookem. No je to zajímavý. Perry zjistil, že krev na noži, je falešná. Ty krvavé fleky co byly po baráku taky tak. Jen teda se našla i krev Bezdekova. Podle Looka by měl mít Bezdekov zbraň. Moje Teorie? Bezdekov je nasraný, že mu Look přebral přítelkyni. Podle slov Looka si za to může sám, jelikož se k ní choval nevhodně. Podle toho co mi řekl, tak být ženskou, taky bych ho nechal. Taky mám screenshoty smsek mezi Lookem a Bezdekovem. Takže teorie je taková, že to tam Bezděkov rozstřílel sám a nastražil to tak, že ho někdo přepadl. Podle Perryho se našla jen krev Bezděkova a jinak falešná. Žádná cizí na místě nebyla. Já je ještě postupně výslechnu a taky zjistím z jaké ráže se tam střílelo. Takže doufám, že mě Bezděkov pustí do baráku. Raději si sebou vezmu i jednotku z hlídkové. Stačí dva lidi aby ho pohlídali. Nehodlám se nechat střelit zezadu jak budu prozkoumávat ten barák. Oznámil jsem na společné aplikaci Nadporučíkovi který to jen potvrdil a někdy k večeru jsem se vydal v doprovodu jednoho policisty na místo činu.

S Bezděkovem jsem byl na schůzce už domluvený a tak jsme jen počkali na jeho příjezd. Bezděkov odemknul dům a já si jej ještě osobně prošel. Dle oněch děr ve zdi se jednalo o ráži 9mm, takže mě hned jako první napadl Glock. Bezdekov tam jen mlčky stál s nějakou svou kamarádkou. Tuším, že se jmenovala Anna Black. Byla němá, takže mluvila jen znakovou řečí. Vlastně to vypadalo, že si Bezděkov docela rychle našel náhradu. Barák jsem si tedy prošel a zajistil vše potřebné. Poté jsem se rozhodl, že vyslechnu našeho hříšníka. Zpočátku se mu moc mluvit nechtělo ale poté řekl, že když odejde ten policista hlídkové služby tak mluvit bude, že by raději mluvil s někým lidským, což jsem podle něj, měl být já. Zajímavé. Inu přikázal jsem členovi hlídkové služby, nejsem si teď jistý ale myslím si, že to byl zrovna v tu dobu Pedro Guzman, aby šel hlídat dům. Poté jsem se posadil na gauč naproti Bezděkovi.

Fajn sedněte si.Tak mi tedy řekněte co se tady stalo. Byla tu jen vaše krev a falešná krev. Co to jako mělo být?“ řekl jsem směrem k Bezdekovi.

Fu.. Byl jsem s kámošema na akci.. Kde jsem se hrozně opil.. A tam jsem se začal dozvídat, že Nikol nebyla uplně věrná, že je těhotná atd.. Do toho do mě valili že to děcko je moje, a né Sajmona. A takovéhle věci. Já jak byl opilej, tak jsem prostě nezvládal sám sebe. a to na zemi byla v ůvozovkách past nebo Něco, po čem by se mohl přiznat..“

Jak to jako myslíte a přiznat k čemu?“

Samozdřejmě že jak jsem byl mimo, u toho nože, jsem se zvládl pořezat. K tomu že Nikol mě byla nevěrná.“

A kdo vám řekl, že vám byla nevěrná?“

Sajmona bývalka. ale tu do toho, prosím netahejte.“

Jak se jmenuje? Niaomi?“

Neříkám že musela mluvit pravdu nebo ne. Jo.. Ale nějak ji do toho nemotejte, má toho sama teďkom dost. Tohle byl prostě můj uplně nesmyslnej výmysl.. Spíš mě mrzí, že to zašlo až takto daleko.“

No to teda byl. Proč jste to jako udělal? Jen aby se Look přiznal k tomu, že vám přebral holku?“

Já pane policajt, vlastně ani nevím.. teď to nechápu už vůbec, a co jsem si myslel před tím.. Těžko říct.. co se mi odehrávalo v hlavě.“ Bezdekov pokrčil rameny

No takže proč jste tohle udělal? Však jste řekl, že to měla být past. Mimochodem Look tvrdí, že vám jí nepřebral.“

No musela to být past na něj kterou jsem udělal opilej nevědomky. Já se asi nechci bavit, o tom jestli mi ji přebral nebo ne.. stalo se tak nebo onak.. už s tím stejně nic neudělám.“

Ale k čemu ta past? Co z toho mělo vzejít?“

Nevím, asi.. přiznání..“

K čemu přesně?“

Strach.. nevím opravdu co se mi honilo hlavou. No k tomu jestli byla navěrná nebo ne..“

K tomu se měla doznat ona no ne? A vy jste řekl, že křičeli její jméno ano? Ti "únosci"?“

Únosci.. no. Víme. Asi spíš ona no.. ale sajmon by mohl taky, když by byla nevěrná..“

No ano... žádní nebyli co?“

Prostě.. tohle se vůbec nemělo stát, já se na akci nepohlídal a takto to dopalo...“ Odpověděl Adam a provinile se podíval do země.

Takže tohle všechno i ta smska byla jenom k tomu abyste se dozvěděl vaši "pravdu"?“

As.. asi jo, asi jsem po tom toužil prostě fakt hodně.. Nevím co se mi ten den odehrávalo v hlavě, byl jsem jak.. vyměněnej..“

Na jaké akci to bylo?“

Bar.“

Jaký bar?“

Belle.. Ale to už je.. asi jedno takřka..“ - Jen bych tady rád dodal, že Belle nebo-li Belleville je bordel a ne bar.

"Mhm. S kým vším jste tam byl?“

Spíš mě mrzí to, že to muselo skončit až u policie.. Já už ani nevím kdo tam všechno byl, dost lidí co jsem ani neznal vlastně. A nějak o tom věděli..“

Já se spíše ptám kdo nejvíce tak nějak hustil do vás.“

Ono,tak nějak řekl jeden druhej se chytl, a pak se to motalo u mě v hlavě..“

V tuto chvíli do domu vstoupila Bezdekova nová kámoška Anna Black a začala se s ním dorozumívat znakovou řečí, které Adam na rozdíl odemě rozuměl. Přišla se jenom zeptat jak dlouho ho tam ještě budu vyslýchat. Nejraději bych odpověděl, že ještě dlouho ale už jsem měl jenom dvě nebo tři otázky. Takže se ještě dotázala jestli nám tam nebude vadit. No mě teda rozhodně ne. Byla fakt krásná, mladá blondýna, modré oči a velká ale jakože fakt velká prsa. No ale to je fuk. Posadila se vedle Adama a já pokračoval v jeho výslechu.

Pane Bezdekov, čím se teď živíte a jaké máte vztahy s Lookem a Hajkovou?“

Živím.. tak nějak ničím teď, občastně jezdím kamionem. Ale jinak.. asi s panem Silverem tu firmu známou pod jménem Black Angels.“

Ano zjistil jsem, že už to není Black Angels ale Silver Angels. A co ty vaše vztahy?“

Tak nějak neutrální. S Hájkovou nic nemám, nebavím se s ní prostě. Sajmon už asi to stejný.“

Mhm.. Máte zbraň pane Bezdekov? Myslím střelnou.“

Už ne..“

A kdy jste jí měl naposledy?“

Upřímně, den dva zpět.“

Kde je?“

Plave.“

Kde?“

Zahodil jsem ji, u ostrova do vody.“

Bože.. bože... co to bylo za zbraň?“

Glock..“

A proč jste jí držel?“

Jistota je jistota, a víme jaká kriminalita tu je.“ Adam na tohle jen pokrčil rameny. Jako by mu bylo totálně u prdele, že nemá zbroják a může si za to jít posedět do chládku. Ačokoliv už také jednou seděl.

Ano a vy jste se dopustil nedovoleného ozbrojování... bohužel nemáme zbraň... Střílel jste z ní?“

Možná jo. Zkušebně, jestli funguje. Jinak jsem žádný konflikt neměl.“

Udělal byste lépe kdybyste jí odevzdal.. Ještě jedna otázka. Je to asi tak z konce ledna. Uhodil jste Nikol u sebe doma?“

Nikdy. Holky se nebijou, to by byla podpásovka pro mně.“

Jistě. A víte co se jí ten den stalo?“

Nemám nejmenší tušení, bo ona to neřekla ani mně, ale prej to bylo kvůli našemmu vztahu. Já byl pracovně, dojedu domů a doma bylo to co bylo.. Hledal jsem ji hledal a samozdřejmě jsem ji našel u Sajmona v autě. Prej jí pomohl.“ - Když větu dořekl, tak jen pokrčil rameny.

Jistě.“ - Přikývl jsem.

Možný to je. Já už Nikole jednou život zachránil, znovu se opakovat nehodlám..“

Jak jste se rozešli? Rozešli jste se vůbec nějak oficiálně?“

Ani ne. Prostě řekla, že chce pauzu, zmizela a za dva dny mi Sajmon píše že bydlí u něj. Kamarád co..?“

Jistě... možná by nebylo na škodu si s ní o tom promluvit. Každopádně ode mě je to vše.“

Ona si už žije život svůj angažovat se do něho nehodlám.“

Já si už jen povzdychl a sebral jsem si své věci. Sáčky s důkazy a forenzní vybavení. S Bezdekovem jsem se tedy rozloučil a při odchodu mu ještě řekl „A už nedělejte tyhle blbosti kvůli ženským.“. Bezdekov na to odpověděl, že se pokusí a tak jsem mu ještě dodal. „Za všechny činy si poneseme všichni následky. Mějte se tedy.“ Nasedl jsem do svého auta a vydal se na stanici abych vše potřebné sdělil Nadporučíkovi. Na stanici jako obvykle nebyl a tak jsem mu napsal na appku.

Ten Bezdekov.... to je případ teda... Pošlu tady výsledky od Perryho a výslech na místě. Prošel jsem jeho barák. Ty díry po kulkách tam prý byly už předtím jak to koupil. Půl roku zpátky asi. A jinak kulky tam nebyly. Každopádně Bezdekov to tam celé narafičil sám aby se Look a Hájková přiznali k tomu, že ho Hájková podváděla. Prý to měla být past na Looka aby se doznali. Jo a taky se doznal k tomu, že dva dny zpátky držel v ruce Glock a ten hodil do vody u Ostrova. Teď nevím kde tady máte Ostrov, když celé San Andreas je Ostrovní stát. Vystřelil z něj aby zjistil jestli funguje a pak ho prý hodil do vody. Nestřílel prý po nikomu. Nuže bez zbraně ho asi sebrat nemůžu. Tak jedině, že řeknu hasičům aby se potopili a vylovili tu zbraň. Pošlu vám tady výsledky od Perryho a výpověď Bezdekova.

Samozřejmě jsem měl jeho doznání ale vždy je lepší to mít podložené důkazem. Nadporučík mi řekl, že kolem San Andreas jsou ještě další ostrovy nějaké menší a na jednom z nich je dokonce nějaká vila, nic méně mi také řekl, že sám neví jak se tam jede. Každopádně jsme ted Bezdekova mohli sebrat tak akorát za nedovolené ozbrojování a neoprávněné užití střelné zbraně. Hotovo. Případ uzavřen. Lidé dělají z lásky a žárlivosti někdy fakt divný sračky.

1 2


Powered by LeoSight IFS
LT~170