„Zahajuji výslech podezřelého Kendricka Keithe Harrise, 18:13, 24.04.2024, praporčík Madron. Co jste dělal 21.04.2024 mezi dvanáctou a druhou hodinou odpolední?“
„Co já vím. Byl asi doma a koukal na hokej. Dynamo Pardubice.“
„Proti komu hrály Pardubice? Odpovězte!“
„Třinec to byl. Pane. Třinec. 2:6 pro Dynamo.“
„Co vám tak dlouho trvalo odpovědět?“
„Přemýšlel jsem, jak se ten tým jmenoval. Nemohl jsem si vzpomenout.“
„Byl tam s váma někdo?“
„Ne.“
„A kde jste na to koukal?“
„V garáži. V Las venturas.“
„Kde přesně v Las Venturas?“
„Proč vás to tak tolik zajímá? Myslím že to byl nějaký bar.“
„Zde budu pokládat otázky pouze já. Jaký bar? Název.“
„Nevím už. Byl jsem tam poprvé.“
„Teď jste říkal v garáži a najednou v baru?“
„No jo. Byla to taková stoka. Docela.“
„V jaké části Las Venturas se ta garáž nachází?“
„Fů. Jel jsem podle navigačky. Někde u benzinky.“
„V Las Venturas je hodně benzinek, upřesněte svou odpověď.“
„Panebože.“
„Ten vám nyní nepomůže.“
„Někde jak vyjiždítě z Los Santos.“
„Z Los Santos? Takže někde na začátku Las Venturas?“
„No jo. Někde tam.“
„Chtěl bych vás upozornit na to, že křivá výpověď je trestný čin. Takže odpovídejte stručně, srozumitelně a pravdivě.“
„Odpovídám vám na ty vaše otázky. Nevím co chcete po mě více.“
„Někde na začátku Las Venturas u benzinky. Co když vám řeknu, že tam žádná garáž není?“
„Nevím, tak tím pádem jste tam asi ještě nebyl.“
„A nebo mi lžete. Co jste dělal 20.04.2024 mezi půl nocí a druhou hodinou ranní?“
„Nevím. To už si nepamatuji. Asi bych tipnul že jsem v takové době spal.“
„Kde jste spal?“
„U kamaráda.“
„Jméno?“
„Nebo ne. V autě. Pardon.“
„Proč jste najednou tak změnil svou odpověď?“
„Protože jsem spal 19.4 u kamaráda. Spletl jsem si dny, omlouvám se.“
„Jméno kamaráda?“
„Fů. Něco na A.“
„Vy si nepamatujete jméno svých kamarádů?“
„No kamarád, to byl takový z poznání jen.“
„Takže to byl kamarád nebo ne?“
„Spíše ne.“
„Co tak najednou?“
„Nic, co by?“
„Nepokládejte otázky, odpovídejte.“
„Jak říkám ne.“
„Kde kamarád bydlí?“
„To nevím.“
„Vy nevíte, kde jste spal?“
„Někde v San Fieru. Tam to moc neznám.“
„Jistě. Co jste dělal 22.04.2024 kolem půl noci a druhou hodinou ranní?“
„Nevím. Jak říkám, spal jsem.“
„Kde?“
„V autě. Ptáte se podruhé.“
„Ne, tohle je jiný den. Takže mi odpovězte, kde jste spal 22.04.2024 kolem půl noi a druhou hodinou ranní.“
„Jo ták. Noo. To už nevím. Panebože, co to je za otázky?“
„Vy nevíte, kde jste spal před dvěma dny?“
„Ne.“
„Ale pamatujete si na 19.04. Není to divný?“
„Není.“
„Takže máte minutu na to mi odpovědět, kde jste spal 22.04.2024 kolem půl noci a druhou hodinou ranní.“
„Někde v autě. Na veřejnosti jsem to někde parknul.“
„V jakým autě a kde?“
„V Los Santos. Cruiser.“
„SPZ vozidla?“
„Auto jsem prodal.“
„Komu a kdy?“
„Nevím kdo to byl. A ten den ještě.“
„Vy nevíte komu prodáváte svá auta?“
„To si mám kurva pamatovat svoje pohyby nebo co?“
„Ano.“
„Ne vážně nevím komu jsem to auto prodal. A už mě začinají štvát, takové pitomé otázky.“
„To mě celkem nezajímá.“
„Dobře, tak od teď už ani mě ne.“
„Fajn, to jsem rád. Vrátíme se k tomu dni, kde jste se koukal na hokej. A vy mi teď upřesníte tu lokaci. A nezkoušejte nějakou lokaci na začátku Las Venturas u benzinky.“
„Nebo jo vzpomínám si.“
„Na co?“
„Ne tak ne. Nevím kde to přesně bylo.“
„Jako co?“
„Ta garáž.“
„Takže už to najednou není u benzinky na začátku Las Venturas? „
„Je. Ale tam nevím kde. Dobrý, co tu nacvičujem, hru na maškarní ples?“
„Kolegové nyní projíždí okolí té benzinky a žádná taková garáž tam není. Co mi k tomu řeknete?“
„Nevím, asi špatně vidí.“
„Ne, protože lžete. Byl jste někdy v Prickle Pine?“
„Myslím že jo. Občas jsem tam projížděl.“
„Pouze projížděl?“
Alex položil na stůl před Kendricka kameru a nyní bylo jasné, že je Kendrick pěkne v hajzlu a jeho lži právě skončily. A proč? Protože na kameře bylo naprosto všechno. Všechno co ten parchant udělal. Byl jasný konec a tak najednou začal Kendrick solidně zpívat.
„Copak? Kamera no. A co jako?“
„Co tam asi najdu, pane Harris?“
„Nevím. Všelijaké únosy? Přislušníku psa zboru? Střílení? Ujíždění? Co dál? Ani už nevím.“
„Jaké únosy?“
„Žádné.“
„A tohle mě celkem zajímá, takže mluvte. Jaké únosy, jaké střílení?“
„Žádné. Vážně nevím co tam najdete na té kameře. Ptáte se blbou otázkou, já vám blbou odpovědi odpověděl.“
„Jaké únosy, pane Harris. A ptám se naposled.“
„Jak říkám, dělal jsem si srandu, žádné únosy se nekonali. Ani nic s toho co jsem jmenoval.“
„Opět změna své výpovědi. Pročpak?“
„Jen jste se zeptal, jak kdyby jste tam měl najít porno v 4K kvalitě.“
„Já se vás pouze zeptal. A vy jste odpověděl, že tam najdu únosy, střílení a ujíždění. Proč jste to řekl?“
„Protože jste se zeptal jak kdyby jste to tam chtěl hledat.“
„A proč bych tam měl hledat zrovna tohle?“
„Ach. Jste hloupý?“
„Odpovězte na mou otázku.“
„Nevím proč by jste to tam chtěl hledat. Jak říkám, nic takové tam nebude.“
„Teď jste řekl, že to tam asi bude. A já o žádných únosech nevím, proto se vás ptám.“
„Dělal jsem si srandu. Přestaňte mě chytat za slovo.“
„Budu, protože jste to řekl do mikrofonu a tří kamer.“
„No jo. Vy vedle mě, dáte mi napít? Prosím.“ Otočil se Kendrik na Cottona a zeptal se ho.
„Uvědomujete si, že jste se teď dopustil křivé výpovědí?“
„Né, bojím se o svoje zdraví.“ Řekl mu Cotton.
„Asi? O svoje zdraví?“ Odvětil Kendrick, načež mu Cotton odpověděl „Ano,“
„Chci se napít, jsem spoutaný, myslíte si že se s těch pout dostanu? Nevím. Nebaví mě tu trčet už. Nemůžeme na čerstvý vzduch?“
„To nebojte. Budete na policejní stanici trčet ještě hodně dlouho.“
„Tak to můžeme aspoň nějak urychlit ne?“
„Ne. Vy tu podmínky určovat nebudete. Už ne.“
„Já se ptám, děláte hned s toho velké haló.“
„Ano, dělám z toho halo, protože jste se doslova doznal k několika trestným činům a jednoho jste se dopustil i zde.“
„Mhm. Co teď?“
„Co teď? Teď se podíváme na záznamy z autokamery. Co tam najdu?“
„Jéžiš. Když se přiznám bude to rychlejší?“
„Už jste se přiznal, ale ano.“
„Mhm.“
„Čekám.“
„Ukradení odznaku myslím že Cotton, následně Walker, poté Docar podporučíka nebo co to bylo Ravens. Opakovane ujiždění hlídce. Nevím co dál chcete slyšet. Ublížení na zdraví. Jejda.“
„Jaký jejda?“
„Nic nic.“
„Jaký jejda?“ Zopakoval Alex snad ještě 3x.
„Prostě jejda.“
„Proč?“
„Jen tak. To bylo řečeno do vzduchu.“
„Kdo v tom s váma jede?“
„Nikdo. Já sám.“
„Fajn, tak tu budeme další hodinu. Mně to je jedno, já mám času dost.“
„Ja taky.“
„Dobře. Tak se jdeme podívat na záznamy. A nebojte. Bude to trvat dlouho, budu si dávat záležet.“
„Hovado.“
„Prosím?“
„Hovado.“
V tu chvíli přišla do výslechové místnosti i Caroline Walker s myšlenkou, že z Kendricka něco dalšího dostane. Bylo vidět, že už je docela rozpálený ale stále si o sobě myslí, že je mistr světa. „Zdravíčko.“ Řekla a podíval se na Kendricka.
„Dobrý. Smějte se. Tohle není konec!“
„Vyhrožování? Vyhrožujete?“ Řekl Cotton s Madronem současně.
„Pouze informuji.“
„Noo, je to konec. Víte k čemu je tenhle výslech?“ Zeptala se Walker.
„Nevím. Asi mi to je už nějak jedno.“
„Abyste si trochu pomohl se snížením trestu. My máme dost na to, abyste už pěkně dlouho neviděl denní světlo.“
„Oukej.“
„A vzhledem k tomu ,že jste ke mně byl poměrně slušný, tak budu i já.“
„Můžeme už jako to nějak ukončit? Přiznal jsem se vám.“
„Neeee, ještě ne. Ne ke všemu.“ Odpověděla mu Walker i s Madronem.
„Tak co chcete vědět? Stejnak to už víte tak co?“
„Chci vědět, kde mám svůj telefon a svůj odznak.“ Řekla Walker. A Madron se ho potom zeptal na lidi kteří v tom s ním jednou. Cottona také zajímalo kde má odznak a doklady.
„Odznak? Ten jsem vyhodil.“
„Vážně? Lžete.“
„Já slyšela něco jiného.“
„Aha.“
„Prý jste ho hrdě nosil.“
„Jojo. Si ho najděte.“
„Fajn, tak polehčující okolnost nic. Teď ty lidi. Kolegyně k vám může být slušná, ale já už nebudu.“
„Osobní věci se dají sehnat na uřadě a tak dále.“ Odpověděl drze Kendrick.
„Můj telefon ale ne.“ Řekla mu na to Walker.
„Takže ty lidi. A mluvte.“
„Orlando.“
„Příjmení? Celý jméno..“
„Orlando Outhar. Nedávno jste mi ho vzali.“
„A dál?“
„Toť vše, jsme jen 2.“
„Lžete.“ Řekl Alex a Walker mu jen dovětila „Ne to nejste.“
„Co to melete?! Jsme jen 2!“
„Nejste.“
„Nikdo jiný tam v tom není. Dobrý, tak si mluvte svojí pravdu, člověk vám tady říká věci na rovinu a vy si toho nevažíte. Jsme jen 2. Nikdo jiný.“
„Nemluvíte narovinu.“
„Víte.. ta polehčující okolnost je pořád na stole. A já nevěřím, že chcete do basy na doživotí.“
„Jonathan Pastelini.“
„Dál?“
„Jak dál? To už je vážně vše.“
„Jako víte co, já mám čas celej den.“
„Mějte. Já taky.“
„Tákže. Garáž v Prickle Pine, kam jste odvedl dvě slečny, tady kolegu jste si nechal v docích. Takže kdo jí vlastní? Hm?“
„Nevím. Asi Natasha Santos.“
„Takže to je další člověk se kterým spolupracujete. Takže jste lhal. A hele konečně pravda.“
„No. A co?“
„Že už vám nebudu věřit ani slovo, posral jste si to.“
„Oukej.“
„Takže polehčující okolnost na stole už není. Dál.“
„Tak mě strčte na doživotí, a neprotahujte to tady. Co řešíte?!“
„Ty lidi. Jména. Nevěřím tomu, že tohle chcete.“
„ A víte co, seru na vás!“
„Chcete to ukončit?“ Zeptala se Walker
„Ano.“
„Tak mi sakra řekněte, kde je můj telefon a odznak a můžeme to ukončit.“
„Hledejte.“
„Tak nám řekněte kde máme hledat.“
„To si najdi sama.“
„Néé, já si ráda nechám pomoct a vy jste přece takový džentlmen.“
„Jojo. Já vždy. Sama jste chtěla abych byl.“
„Tak co kdybyste byl znovu? Není to tak těžký.“
„V tomhle? Nahh. Neblázněte.“
„A v čem je problém? Vy nemáte rád svou svobodu?“
„A co, stejnak mi hrozí dostatečně dlouhý trest.“
„Je rozdíl mezi dlouhým trestem a doživotím, vy nechcete někdy ven?“
„Tak bude. Já se spokojím s vězni. Než abych tady měl řešit krysy jako jste vy.“
„Ale oni se nespokojí s vámi až se dozví za co tam sedíte. A věřte mi, že vám to tam příjemný nebude.“
„Krysy?.. Já nejsem ta, kdo okrádá slušný lidi, chlape.“
„Jojo. Hledejte si ty věci. Dík že mi z vody piješ. Mršino.“
„Prosím?“ Zeptal se naštvaně Cotton.
„Nic, užívej.“
„No, tak si tu pobudem, případně bude vyšetřovačka. V těch celách je docela nuda upozorňuju.“
„Mhm. Už si mě vemete?“
„Času máte dost, nepletu se? My též.“ Odpověděl mu Cotton na jeho otázku.
„Neee, mně vyhovuje když sedíte na svým místě.“ Řekla pobaveně Caroline.
„Jéjda. Vy musíte mít vyloženě nudný život.“
„Né tak nudný jako vy, pane Harris.“ Odpověděl opet pan Cotton.
„Nezapomněl si na to jak si dostal? Měl si štěstí, že jsem tě nehodil do te řeky.“
„Bohužel si nic nepamatuju. Já si myslím že je to asi tak lepší.“
„Buďte rád.“
„To spíš vy.“
„Ležel jste mi tam. A prosil o pomoc, ani nevíte jak jsem si to užíval.“
„To je dobře, já si budu užívat počítání vašich dní mimo světlo.“ Řekl mu Cotton a poté se do toho vložil Alex.
„Užívali, jste zapomněl dodat množné číslo.“
„Užíval.“
„A já si teď užívám, jak prosíte abychom vás dali do cely. To jsem ale, co?“
„No. Pí... V ten den, jsem pouze já užíval.“
„Klidně to doplňte, mně už urazit nedokážete.“
„Nic nic.“
Caroline se na něj pobaveně podívala a a uchechtla se mu přímo do tváře. Nebyl z toho moc nadšený.
„Jojo. Chechtej se tam, hlavně že si nevěděla co dělat jak jsme na tebe naběhli. Nečekala si to co?“
„Paráda, naběhli. Takže množné číslo. Kdo?“ Řekl Madron
„Ty osoby které jsem jmenoval.“
„A buďte rádi. Tebe bych ještě stihla trefit, kdybych jo chtěla. Vy pitomci jste mi ani nevzali Glocka.“
„Já vím, to byl účel.“
„Já teda čekal, že se necháte chytit nějak lépe, né tak nudně jako dneska. Je mi ctí že jsem u toho mohl být.“ Dodal Cotton
„Na co mi bude glock? Jojo. Kdyby jsme se nevysekali. Do teď pobíhám na svobodě. A na kontě bych měl mnohem víc policajtů, než vás 2.“
„Jednou by na vás stejně došlo, to mi věřte.“
„Na mě? Nikdy.“
„Každý z vás se jednou vyseká, je to s váma stejné. Nakonec skončíte tady, nebo po smrti. Je to pořád to stejné.“ Řekla mu Walker a poté Cotton dodal „Proto vás tu teďka máme, že ano?“
„Nojo.“
„Po smrti jako váš kamarád. Nechybí vám?“ Zeptal se toho dementa Alex.
„Zmrde. Tohle jste řekl naposledy.“
„Myslím ,že neřekl. Vy s tím nic už neuděláte.“
„Nechali jste ho popravit jak nějakého čokla. Zmrdi!“
„To přeci není pravda a to vy víte, způsobil si to sám.“
„On si stejně bude jet svojí, tak ať. Nezná pojem odpovědnost.“
„Takže nám ještě něco řeknete nebo ne?“
„Ne!“
„Jak myslíte.“
No a tady Alexův výslech toho vyjebaného hajzla skončil. Dostali jsme skoro vše co jsme potřebovali. Jen né ty věci a tak bylo jasné, že budeme muset pátrat dál. Což nebylo nic složitého. Hlavní v tu chvíli bylo provést výslech toho druhého zmrda a to Luise Torrese.
Hned druhý den jsem se já rozhodl vyslechnout ještě Torrese. Nebyl to taky žádný med ale něco jsme z něj přece jen dostali. Bylo ale fajn vědět, jak nám Kendrick lhal. A ještě více fajn bylo vědět to, že oba půjdou sedět do basy.
„Zahajuji výslech podezřelého Kendricka Keithe Harrise, 18:13, 24.04.2024, praporčík Madron. Co jste dělal 21.04.2024 mezi dvanáctou a druhou hodinou odpolední?“
„Co já vím. Byl asi doma a koukal na hokej. Dynamo Pardubice.“
„Proti komu hrály Pardubice? Odpovězte!“
„Třinec to byl. Pane. Třinec. 2:6 pro Dynamo.“
„Co vám tak dlouho trvalo odpovědět?“
„Přemýšlel jsem, jak se ten tým jmenoval. Nemohl jsem si vzpomenout.“
„Byl tam s váma někdo?“
„Ne.“
„A kde jste na to koukal?“
„V garáži. V Las venturas.“
„Kde přesně v Las Venturas?“
„Proč vás to tak tolik zajímá? Myslím že to byl nějaký bar.“
„Zde budu pokládat otázky pouze já. Jaký bar? Název.“
„Nevím už. Byl jsem tam poprvé.“
„Teď jste říkal v garáži a najednou v baru?“
„No jo. Byla to taková stoka. Docela.“
„V jaké části Las Venturas se ta garáž nachází?“
„Fů. Jel jsem podle navigačky. Někde u benzinky.“
„V Las Venturas je hodně benzinek, upřesněte svou odpověď.“
„Panebože.“
„Ten vám nyní nepomůže.“
„Někde jak vyjiždítě z Los Santos.“
„Z Los Santos? Takže někde na začátku Las Venturas?“
„No jo. Někde tam.“
„Chtěl bych vás upozornit na to, že křivá výpověď je trestný čin. Takže odpovídejte stručně, srozumitelně a pravdivě.“
„Odpovídám vám na ty vaše otázky. Nevím co chcete po mě více.“
„Někde na začátku Las Venturas u benzinky. Co když vám řeknu, že tam žádná garáž není?“
„Nevím, tak tím pádem jste tam asi ještě nebyl.“
„A nebo mi lžete. Co jste dělal 20.04.2024 mezi půl nocí a druhou hodinou ranní?“
„Nevím. To už si nepamatuji. Asi bych tipnul že jsem v takové době spal.“
„Kde jste spal?“
„U kamaráda.“
„Jméno?“
„Nebo ne. V autě. Pardon.“
„Proč jste najednou tak změnil svou odpověď?“
„Protože jsem spal 19.4 u kamaráda. Spletl jsem si dny, omlouvám se.“
„Jméno kamaráda?“
„Fů. Něco na A.“
„Vy si nepamatujete jméno svých kamarádů?“
„No kamarád, to byl takový z poznání jen.“
„Takže to byl kamarád nebo ne?“
„Spíše ne.“
„Co tak najednou?“
„Nic, co by?“
„Nepokládejte otázky, odpovídejte.“
„Jak říkám ne.“
„Kde kamarád bydlí?“
„To nevím.“
„Vy nevíte, kde jste spal?“
„Někde v San Fieru. Tam to moc neznám.“
„Jistě. Co jste dělal 22.04.2024 kolem půl noci a druhou hodinou ranní?“
„Nevím. Jak říkám, spal jsem.“
„Kde?“
„V autě. Ptáte se podruhé.“
„Ne, tohle je jiný den. Takže mi odpovězte, kde jste spal 22.04.2024 kolem půl noi a druhou hodinou ranní.“
„Jo ták. Noo. To už nevím. Panebože, co to je za otázky?“
„Vy nevíte, kde jste spal před dvěma dny?“
„Ne.“
„Ale pamatujete si na 19.04. Není to divný?“
„Není.“
„Takže máte minutu na to mi odpovědět, kde jste spal 22.04.2024 kolem půl noci a druhou hodinou ranní.“
„Někde v autě. Na veřejnosti jsem to někde parknul.“
„V jakým autě a kde?“
„V Los Santos. Cruiser.“
„SPZ vozidla?“
„Auto jsem prodal.“
„Komu a kdy?“
„Nevím kdo to byl. A ten den ještě.“
„Vy nevíte komu prodáváte svá auta?“
„To si mám kurva pamatovat svoje pohyby nebo co?“
„Ano.“
„Ne vážně nevím komu jsem to auto prodal. A už mě začinají štvát, takové pitomé otázky.“
„To mě celkem nezajímá.“
„Dobře, tak od teď už ani mě ne.“
„Fajn, to jsem rád. Vrátíme se k tomu dni, kde jste se koukal na hokej. A vy mi teď upřesníte tu lokaci. A nezkoušejte nějakou lokaci na začátku Las Venturas u benzinky.“
„Nebo jo vzpomínám si.“
„Na co?“
„Ne tak ne. Nevím kde to přesně bylo.“
„Jako co?“
„Ta garáž.“
„Takže už to najednou není u benzinky na začátku Las Venturas? „
„Je. Ale tam nevím kde. Dobrý, co tu nacvičujem, hru na maškarní ples?“
„Kolegové nyní projíždí okolí té benzinky a žádná taková garáž tam není. Co mi k tomu řeknete?“
„Nevím, asi špatně vidí.“
„Ne, protože lžete. Byl jste někdy v Prickle Pine?“
„Myslím že jo. Občas jsem tam projížděl.“
„Pouze projížděl?“
Alex položil na stůl před Kendricka kameru a nyní bylo jasné, že je Kendrick pěkne v hajzlu a jeho lži právě skončily. A proč? Protože na kameře bylo naprosto všechno. Všechno co ten parchant udělal. Byl jasný konec a tak najednou začal Kendrick solidně zpívat.
„Copak? Kamera no. A co jako?“
„Co tam asi najdu, pane Harris?“
„Nevím. Všelijaké únosy? Přislušníku psa zboru? Střílení? Ujíždění? Co dál? Ani už nevím.“
„Jaké únosy?“
„Žádné.“
„A tohle mě celkem zajímá, takže mluvte. Jaké únosy, jaké střílení?“
„Žádné. Vážně nevím co tam najdete na té kameře. Ptáte se blbou otázkou, já vám blbou odpovědi odpověděl.“
„Jaké únosy, pane Harris. A ptám se naposled.“
„Jak říkám, dělal jsem si srandu, žádné únosy se nekonali. Ani nic s toho co jsem jmenoval.“
„Opět změna své výpovědi. Pročpak?“
„Jen jste se zeptal, jak kdyby jste tam měl najít porno v 4K kvalitě.“
„Já se vás pouze zeptal. A vy jste odpověděl, že tam najdu únosy, střílení a ujíždění. Proč jste to řekl?“
„Protože jste se zeptal jak kdyby jste to tam chtěl hledat.“
„A proč bych tam měl hledat zrovna tohle?“
„Ach. Jste hloupý?“
„Odpovězte na mou otázku.“
„Nevím proč by jste to tam chtěl hledat. Jak říkám, nic takové tam nebude.“
„Teď jste řekl, že to tam asi bude. A já o žádných únosech nevím, proto se vás ptám.“
„Dělal jsem si srandu. Přestaňte mě chytat za slovo.“
„Budu, protože jste to řekl do mikrofonu a tří kamer.“
„No jo. Vy vedle mě, dáte mi napít? Prosím.“ Otočil se Kendrik na Cottona a zeptal se ho.
„Uvědomujete si, že jste se teď dopustil křivé výpovědí?“
„Né, bojím se o svoje zdraví.“ Řekl mu Cotton.
„Asi? O svoje zdraví?“ Odvětil Kendrick, načež mu Cotton odpověděl „Ano,“
„Chci se napít, jsem spoutaný, myslíte si že se s těch pout dostanu? Nevím. Nebaví mě tu trčet už. Nemůžeme na čerstvý vzduch?“
„To nebojte. Budete na policejní stanici trčet ještě hodně dlouho.“
„Tak to můžeme aspoň nějak urychlit ne?“
„Ne. Vy tu podmínky určovat nebudete. Už ne.“
„Já se ptám, děláte hned s toho velké haló.“
„Ano, dělám z toho halo, protože jste se doslova doznal k několika trestným činům a jednoho jste se dopustil i zde.“
„Mhm. Co teď?“
„Co teď? Teď se podíváme na záznamy z autokamery. Co tam najdu?“
„Jéžiš. Když se přiznám bude to rychlejší?“
„Už jste se přiznal, ale ano.“
„Mhm.“
„Čekám.“
„Ukradení odznaku myslím že Cotton, následně Walker, poté Docar podporučíka nebo co to bylo Ravens. Opakovane ujiždění hlídce. Nevím co dál chcete slyšet. Ublížení na zdraví. Jejda.“
„Jaký jejda?“
„Nic nic.“
„Jaký jejda?“ Zopakoval Alex snad ještě 3x.
„Prostě jejda.“
„Proč?“
„Jen tak. To bylo řečeno do vzduchu.“
„Kdo v tom s váma jede?“
„Nikdo. Já sám.“
„Fajn, tak tu budeme další hodinu. Mně to je jedno, já mám času dost.“
„Ja taky.“
„Dobře. Tak se jdeme podívat na záznamy. A nebojte. Bude to trvat dlouho, budu si dávat záležet.“
„Hovado.“
„Prosím?“
„Hovado.“
V tu chvíli přišla do výslechové místnosti i Caroline Walker s myšlenkou, že z Kendricka něco dalšího dostane. Bylo vidět, že už je docela rozpálený ale stále si o sobě myslí, že je mistr světa. „Zdravíčko.“ Řekla a podíval se na Kendricka.
„Dobrý. Smějte se. Tohle není konec!“
„Vyhrožování? Vyhrožujete?“ Řekl Cotton s Madronem současně.
„Pouze informuji.“
„Noo, je to konec. Víte k čemu je tenhle výslech?“ Zeptala se Walker.
„Nevím. Asi mi to je už nějak jedno.“
„Abyste si trochu pomohl se snížením trestu. My máme dost na to, abyste už pěkně dlouho neviděl denní světlo.“
„Oukej.“
„A vzhledem k tomu ,že jste ke mně byl poměrně slušný, tak budu i já.“
„Můžeme už jako to nějak ukončit? Přiznal jsem se vám.“
„Neeee, ještě ne. Ne ke všemu.“ Odpověděla mu Walker i s Madronem.
„Tak co chcete vědět? Stejnak to už víte tak co?“
„Chci vědět, kde mám svůj telefon a svůj odznak.“ Řekla Walker. A Madron se ho potom zeptal na lidi kteří v tom s ním jednou. Cottona také zajímalo kde má odznak a doklady.
„Odznak? Ten jsem vyhodil.“
„Vážně? Lžete.“
„Já slyšela něco jiného.“
„Aha.“
„Prý jste ho hrdě nosil.“
„Jojo. Si ho najděte.“
„Fajn, tak polehčující okolnost nic. Teď ty lidi. Kolegyně k vám může být slušná, ale já už nebudu.“
„Osobní věci se dají sehnat na uřadě a tak dále.“ Odpověděl drze Kendrick.
„Můj telefon ale ne.“ Řekla mu na to Walker.
„Takže ty lidi. A mluvte.“
„Orlando.“
„Příjmení? Celý jméno..“
„Orlando Outhar. Nedávno jste mi ho vzali.“
„A dál?“
„Toť vše, jsme jen 2.“
„Lžete.“ Řekl Alex a Walker mu jen dovětila „Ne to nejste.“
„Co to melete?! Jsme jen 2!“
„Nejste.“
„Nikdo jiný tam v tom není. Dobrý, tak si mluvte svojí pravdu, člověk vám tady říká věci na rovinu a vy si toho nevažíte. Jsme jen 2. Nikdo jiný.“
„Nemluvíte narovinu.“
„Víte.. ta polehčující okolnost je pořád na stole. A já nevěřím, že chcete do basy na doživotí.“
„Jonathan Pastelini.“
„Dál?“
„Jak dál? To už je vážně vše.“
„Jako víte co, já mám čas celej den.“
„Mějte. Já taky.“
„Tákže. Garáž v Prickle Pine, kam jste odvedl dvě slečny, tady kolegu jste si nechal v docích. Takže kdo jí vlastní? Hm?“
„Nevím. Asi Natasha Santos.“
„Takže to je další člověk se kterým spolupracujete. Takže jste lhal. A hele konečně pravda.“
„No. A co?“
„Že už vám nebudu věřit ani slovo, posral jste si to.“
„Oukej.“
„Takže polehčující okolnost na stole už není. Dál.“
„Tak mě strčte na doživotí, a neprotahujte to tady. Co řešíte?!“
„Ty lidi. Jména. Nevěřím tomu, že tohle chcete.“
„ A víte co, seru na vás!“
„Chcete to ukončit?“ Zeptala se Walker
„Ano.“
„Tak mi sakra řekněte, kde je můj telefon a odznak a můžeme to ukončit.“
„Hledejte.“
„Tak nám řekněte kde máme hledat.“
„To si najdi sama.“
„Néé, já si ráda nechám pomoct a vy jste přece takový džentlmen.“
„Jojo. Já vždy. Sama jste chtěla abych byl.“
„Tak co kdybyste byl znovu? Není to tak těžký.“
„V tomhle? Nahh. Neblázněte.“
„A v čem je problém? Vy nemáte rád svou svobodu?“
„A co, stejnak mi hrozí dostatečně dlouhý trest.“
„Je rozdíl mezi dlouhým trestem a doživotím, vy nechcete někdy ven?“
„Tak bude. Já se spokojím s vězni. Než abych tady měl řešit krysy jako jste vy.“
„Ale oni se nespokojí s vámi až se dozví za co tam sedíte. A věřte mi, že vám to tam příjemný nebude.“
„Krysy?.. Já nejsem ta, kdo okrádá slušný lidi, chlape.“
„Jojo. Hledejte si ty věci. Dík že mi z vody piješ. Mršino.“
„Prosím?“ Zeptal se naštvaně Cotton.
„Nic, užívej.“
„No, tak si tu pobudem, případně bude vyšetřovačka. V těch celách je docela nuda upozorňuju.“
„Mhm. Už si mě vemete?“
„Času máte dost, nepletu se? My též.“ Odpověděl mu Cotton na jeho otázku.
„Neee, mně vyhovuje když sedíte na svým místě.“ Řekla pobaveně Caroline.
„Jéjda. Vy musíte mít vyloženě nudný život.“
„Né tak nudný jako vy, pane Harris.“ Odpověděl opet pan Cotton.
„Nezapomněl si na to jak si dostal? Měl si štěstí, že jsem tě nehodil do te řeky.“
„Bohužel si nic nepamatuju. Já si myslím že je to asi tak lepší.“
„Buďte rád.“
„To spíš vy.“
„Ležel jste mi tam. A prosil o pomoc, ani nevíte jak jsem si to užíval.“
„To je dobře, já si budu užívat počítání vašich dní mimo světlo.“ Řekl mu Cotton a poté se do toho vložil Alex.
„Užívali, jste zapomněl dodat množné číslo.“
„Užíval.“
„A já si teď užívám, jak prosíte abychom vás dali do cely. To jsem ale, co?“
„No. Pí... V ten den, jsem pouze já užíval.“
„Klidně to doplňte, mně už urazit nedokážete.“
„Nic nic.“
Caroline se na něj pobaveně podívala a a uchechtla se mu přímo do tváře. Nebyl z toho moc nadšený.
„Jojo. Chechtej se tam, hlavně že si nevěděla co dělat jak jsme na tebe naběhli. Nečekala si to co?“
„Paráda, naběhli. Takže množné číslo. Kdo?“ Řekl Madron
„Ty osoby které jsem jmenoval.“
„A buďte rádi. Tebe bych ještě stihla trefit, kdybych jo chtěla. Vy pitomci jste mi ani nevzali Glocka.“
„Já vím, to byl účel.“
„Já teda čekal, že se necháte chytit nějak lépe, né tak nudně jako dneska. Je mi ctí že jsem u toho mohl být.“ Dodal Cotton
„Na co mi bude glock? Jojo. Kdyby jsme se nevysekali. Do teď pobíhám na svobodě. A na kontě bych měl mnohem víc policajtů, než vás 2.“
„Jednou by na vás stejně došlo, to mi věřte.“
„Na mě? Nikdy.“
„Každý z vás se jednou vyseká, je to s váma stejné. Nakonec skončíte tady, nebo po smrti. Je to pořád to stejné.“ Řekla mu Walker a poté Cotton dodal „Proto vás tu teďka máme, že ano?“
„Nojo.“
„Po smrti jako váš kamarád. Nechybí vám?“ Zeptal se toho dementa Alex.
„Zmrde. Tohle jste řekl naposledy.“
„Myslím ,že neřekl. Vy s tím nic už neuděláte.“
„Nechali jste ho popravit jak nějakého čokla. Zmrdi!“
„To přeci není pravda a to vy víte, způsobil si to sám.“
„On si stejně bude jet svojí, tak ať. Nezná pojem odpovědnost.“
„Takže nám ještě něco řeknete nebo ne?“
„Ne!“
„Jak myslíte.“
No a tady Alexův výslech toho vyjebaného hajzla skončil. Dostali jsme skoro vše co jsme potřebovali. Jen né ty věci a tak bylo jasné, že budeme muset pátrat dál. Což nebylo nic složitého. Hlavní v tu chvíli bylo provést výslech toho druhého zmrda a to Luise Torrese.
Hned druhý den jsem se já rozhodl vyslechnout ještě Torrese. Nebyl to taky žádný med ale něco jsme z něj přece jen dostali. Bylo ale fajn vědět, jak nám Kendrick lhal. A ještě více fajn bylo vědět to, že oba půjdou sedět do basy.