Tohle, co tu popisuješ není bohužel v komunitě nic neobvyklého.
Mnoho z nás letí do hry jak smyslů zbavených v moment, co přijdem domů jen proto, abychom afkovali v autě. Nic se neděje, ale stejně tu musím být. Prostě musím. Co kdyby mi něco uteklo?
Já sám to označuji jako svoje "Skimo období" na které jsme si já i moje slečna, se kterou jsme spolu 7 let tak nějak zvykli. Ví, že když mě to chytne, tak je to dočasné a sám po nějaké době Skimo ze svého života škrtám a dávám si jistou formu pauzy. Většinou v moment, kdy je Skimo už spíš povinnost než něco, kam chodím dobrovolně a rád. Ono totiž mít dobrý RP s denní dotací půl hodiny totiž nejde.
Ono je Skimo závislárna mimo jiné i tím, jak moc tě dokáže odměnit za věci, které z reality víš jak se mají dělat ale stojí tisícinu úsilí, co tam. Zakládání firmy, podnikání, navazování vztahů, tuning, cokoliv. Tisícina úsilí za takřka plnohodnotnou dávku dopaminu, co bys dostal, kdybys totéž dokázal v realitě. Všechno v pohodlí pokojíku, bez lidí, bez nepříjemných situací, čehokoliv významnějšího, co bys musel překonat.
Všiml jsem si (i na sobě), že lidi z komunity pak skočí do spirály, která vypadá zhruba následovně. Začátek hraní Skima -> propadnutí Skimu -> začátek flákání čehokoliv kromě Skima -> komplikovanější realita -> víc Skima, kde mě nic komplikovanějšího nečeká -> o to komplikovanější realita a tak pořád hlouběji a hlouběji.
V určitý moment si to musíš uvědomit, vyskočit z toho ven a začít dohánět to, co ti buď uniklo, nebo napravit to, o co jsi kvůli své závislosti na Skimu přišel.
Někteří z nás (tebe i mě se to týká) mají to štěstí, že mají člověka, kterému na nás záleží a dokážou nám poskytnou zpětnou vazbu. Další takové štěstí nemají and it shows..
Vlastně si tu žijem něco, o čem Zuckerberg zatím jen sní - žijem si tu ve virtuální realitě, máme postavu, která se nebojí ničeho čeho my v realitě ano, je schopnější, odvážnější, zkrátka lepší. Sekáme tu hodinu za hodinou bez toho, abychom z toho měli přímý dobrý prožitek, často na úrok svého těla, zdraví a vztahů s reálnými lidmi. Místo práce na sobě v realitě utápíme hodiny na Skimu, protože je to snažší a podobně odměňující.
Realita > Skimo, tohle bychom mohli nechat přidat na login screen.
Je to totiž něco, co bychom si měli připomínat pravidelně.
Tohle, co tu popisuješ není bohužel v komunitě nic neobvyklého.
Mnoho z nás letí do hry jak smyslů zbavených v moment, co přijdem domů jen proto, abychom afkovali v autě. Nic se neděje, ale stejně tu musím být. Prostě musím. Co kdyby mi něco uteklo?
Já sám to označuji jako svoje "Skimo období" na které jsme si já i moje slečna, se kterou jsme spolu 7 let tak nějak zvykli. Ví, že když mě to chytne, tak je to dočasné a sám po nějaké době Skimo ze svého života škrtám a dávám si jistou formu pauzy. Většinou v moment, kdy je Skimo už spíš povinnost než něco, kam chodím dobrovolně a rád. Ono totiž mít dobrý RP s denní dotací půl hodiny totiž nejde.
Ono je Skimo závislárna mimo jiné i tím, jak moc tě dokáže odměnit za věci, které z reality víš jak se mají dělat ale stojí tisícinu úsilí, co tam. Zakládání firmy, podnikání, navazování vztahů, tuning, cokoliv. Tisícina úsilí za takřka plnohodnotnou dávku dopaminu, co bys dostal, kdybys totéž dokázal v realitě. Všechno v pohodlí pokojíku, bez lidí, bez nepříjemných situací, čehokoliv významnějšího, co bys musel překonat.
Všiml jsem si (i na sobě), že lidi z komunity pak skočí do spirály, která vypadá zhruba následovně. Začátek hraní Skima -> propadnutí Skimu -> začátek flákání čehokoliv kromě Skima -> komplikovanější realita -> víc Skima, kde mě nic komplikovanějšího nečeká -> o to komplikovanější realita a tak pořád hlouběji a hlouběji.
V určitý moment si to musíš uvědomit, vyskočit z toho ven a začít dohánět to, co ti buď uniklo, nebo napravit to, o co jsi kvůli své závislosti na Skimu přišel.
Někteří z nás (tebe i mě se to týká) mají to štěstí, že mají člověka, kterému na nás záleží a dokážou nám poskytnou zpětnou vazbu. Další takové štěstí nemají and it shows..
Vlastně si tu žijem něco, o čem Zuckerberg zatím jen sní - žijem si tu ve virtuální realitě, máme postavu, která se nebojí ničeho čeho my v realitě ano, je schopnější, odvážnější, zkrátka lepší. Sekáme tu hodinu za hodinou bez toho, abychom z toho měli přímý dobrý prožitek, často na úrok svého těla, zdraví a vztahů s reálnými lidmi. Místo práce na sobě v realitě utápíme hodiny na Skimu, protože je to snažší a podobně odměňující.
Realita > Skimo, tohle bychom mohli nechat přidat na login screen.
Je to totiž něco, co bychom si měli připomínat pravidelně.