Kapitola I - Alma Enamorada

Muže jako mého otce byste poznali lehce. Byl to pravý ranchero, tím jak vypadal, mluvil, jak se oblékal. Ještě předtím, než poznal mou matku, měl menší ranč na úpatí hor mezi tuhými lesy Venezuely.

Mou matku poznal v baru poblíž vesnice u jeho ranče. Jemu bylo 26 a jí 17. Několik týdnů se spolu vídali, uběhl rok a už chtěli sdílet společné bydlení. Několik dní spolu žili na otcově ranči, dokud má matka nedostala práci v Caracasu, hlavním městě Venezuely, jako recepční na policejní stanici v oblasti, které místní říkali "barrios" nebo "ranchos". Což byla chudinská část města s velkou hustotou lidí. Můj otec se tedy mohl rozhodnout buď prodat ranč a odstěhovat se, nebo opustit mou matku. Rozhodl se pro to první, ranč prodal a za ty peníze koupil menší byt poblíž matčiny práce.

Můj otec po pár týdnech dostal práci jako policista ve stejné stanici, kde pracovala má matka. Několik let nato jsem se narodil já. Dětství nebylo nejsnadnější, má matka zemřela velice mladá, po pár měsících od mého narození. Bohužel, samotná situace ve státě v době, kdy já jsem vyrůstal, nebyla nejradostnější. K moci se dostala levicová vláda MVR (Movimiento V República), která byla známá tím, že mnoho jejich straníků mělo konexe v místních organizovaných skupinách, především v kolumbijské militantní skupině FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), které poskytla vláda azyl a mohla zde pobývat.

Díky této vládě se kriminalita, a to především velké organizované skupiny, vzmohly a byly na svém vzestupu, a díky kolaboraci s vládou si mohly dovolit více než předtím.

Já jsem naštěstí prozatím spadl na tu dobrou stranu.

Kapitola II - Ti Amo

S ideálem, že mi spadne život do dlaně, jsem zahájil svou kariéru policisty, pronajal jsem si byt a odstěhoval se od svého otce, který si po mé matce sehnal hostesku z místního klubu, se kterou se jim ještě narodila má sestra.

Jako kadet jsem to zvládl dobře a rychle jsem se dostal do terénu. Bohužel jsem brzy zjistil, že realita není taková, jak se zdála. Městu v té době vládla organizovaná skupina Diega Cortéze, který se odtrhl od FARC a založil svou skupinu, kterou pojmenoval "El Reino De La Plomo" (Království olova). A mohl jsem si vybrat: buď vzít úplatek, nebo rychle ukončit svou kariéru smrtí. Co jsem si asi vybral? Začal jsem brát slušné úplatky od této skupiny, původem z Kolumbie. Mezitím se má sestra ztratila a po několika dnech se našla mrtvá se známkami znásilnění. Byla to součást femicídy (vražda ženy na základě jejího pohlaví). Femicída se v té době rozmáhala a odstartovala v Mexiku, kde se vraždily především prostitutky, a postupně se to dostávalo až na jih. Později byly nalezeny i velké hroby desítek mrtvých žen, převážně prostitutek.

Mimo to jsem začal brát bokovky pro organizaci El Reino De La Plomo, které vládlo hlavnímu městu. Tyto bokovky mě začaly sežírat, začal jsem víc kouřit a pít. Noci jsem trávil po barech. Ale peníze z toho byly slušné. Ale aby toho nebylo málo, Venezuelu zasáhla největší ekonomická krize v historii, říká se jí také "año nefasto" (smolný rok). A stát musel začít šetřit, logicky tím pádem propouštět. A já byl jeden z prvních, co to zakusili. Nedlouho na to mě vyhodili ze sboru kvůli "přebytku". A já nevěděl, co dál. Noci jsem trávil v baru bez práce. Ale najednou mě něco kleplo.

Kapitola III - Enjoy the Silence

Zavolal jsem jednomu svému kontaktu z El Reino De La Plomo, zda by pro mě neměl práci. Brzy se ukázalo, že ano. Organizace El Reino De La Plomo totiž své zisky brala také z výroby kokainu. A jedna z nejdůležitějších složek pro její výrobu byla kyselina sírová. Já měl za úkol z doků tuto síru dovézt přes kolumbijské hranice až do džungle, kde měla organizace schované laboratoře na výrobu kokainu. A kolik jsem dostal za jednu cestu? 1 000 dolarů, což byl více než můj roční plat policajta. Tuto práci jsem dělal pravidelně jednou za měsíc, měl jsem na starost jednu laboratoř. Tohle jsem dělal asi rok, dokud si mě nevšiml jeden, co měl pod sebou jednu celou laboratoř, a doporučil mě výše. Díky tomu jsem odjel na jedno z letišť v kolumbijské džungli, kde mi dali hodinový kurz létání letadlem, a už jsem měl vzít několik kilo kokainu až do Mexika. Prvních pár letů mě hlídali, ale jak viděli, že mi to jde, tak už jsem týdně létal sem a tam, furt dokola, sem tam. Také jsem dovezl nějaké peníze z Mexika do Kolumbie, asi zásilku peněz. A plat? 2 000 dolarů za let. Byl jsem v tu dobu součástí velké pašerácké trasy, kdy se z kolumbijských džunglí kokain vezl na jejich letiště, z letiště se vezl do Mexika, kde to následně propašovali do skladů už ve státech.

Jednou letiště navštívil sám Diego Cortez a já byl zrovna u toho. Měl jednání s mým šéfem, co měl chod letiště na starosti, a já se dal do řeči s jejich řidičem. Dost jsme si rozuměli a brzo se z něj stal můj nejbližší přítel.

Bohužel, co jednou začalo, musí i skončit. A jedna z největších organizací v Kolumbii dostala zdrcující ránu, a to atentát na Diega Corteze. Po tomto organizaci zasáhl chaos, což využila jejich konkurence, aby ji dorazila a přivlastnila si jejich letiště, sklady a laboratoře. Mnohé potkala smrt či vězení. Mně se naštěstí povedlo utéct a odletěl jsem do států, kde jsem si zařídil práci u vyhlídkových letů díky mým zkušenostem. A ten řidič, s kterým jsem se spřátelil? Ten také přežil a rozhodl se jméno organizace vést dál, ale úplně někde jinde. Rozhodl se jít do San Andreas.

Ale jeho pokus o vybudování impéria selhal. A zavolal si mě na pomoc. A já? Nemohl jsem odolat příležitosti, že konečně já něčemu budu velet. Vzal jsem jeho organizaci a společně jsme to rozjeli znova. A lépe.