Podatel: Raymond Brantley

Věc: Odvolání vůči rozhodnutí soudu ve věci rozhodnutí o zapsání vlastněné nemovitosti a pozemku do katastru.

 

Odůvodnění:  V první řadě zde není žádný rozdíl ve srovnání s pozemkem, který zjevně byl zapsán bez jakýchkoliv poplatků státu. Ba dokonce bych si i dovolil tvrdit, že objekt plus i plac, do kterého daný objekt zasahuje, jsou více součástí objektu nežli parkoviště u pozemku vedeného v katastru pod IČ 413. které je od daného objektu dokonce i odděleno. O této skutečnosti usuzuji na základě skutečnosti (a s tím související zkušenosti, že nedochází k uvedení částky, když je uznáno vlastnictví pozemku), že u daného pozemku (413) není uvedená jakákoliv částka. Na základě této situace tedy soud rozhodl naprosto v rozporu s tímto rozhodnutím v rámci zapsání pozemku do katastru a i samotného určení vlastníka bez tohoto zbytečného a přebytečného poplatku. Z toho také pramení skutečnost, že soud rozhodoval na základě dvojího metru, což je krajně nepřijatelné.
V druhé řadě je zde víc než evidentní cenový rozdíl oproti jiným pozemkům, dokonce v samotné lokalitě. Tohle je problém, který je v rámci řešení věcí u katastru nemovitostí zjevným problémem. Můžeme to náležitě srovnat s pozemky s IČ 334 a 360. Oba se nachází ve Fort Carsonu, oba mají větší výměru nežli 419 a oba jsou mnohonásobně levnější. I se zohledněním nákladů na stavbu se stále jedná o částku, kterou se všemi náklady odpovídá jen za hodnotu nemovitosti s č.p 1370 a 1369. Z toho také vyplývá skutečnost, že dané nacenění zjevně není dle jednotných standardů a spíš odpovídá tomu, jak se soudce vyspal. O to víc absurdní je potom platit za něco, co je součástí objektu, když za to jiní evidentně platit nemusí (viz 413).

 

Rozhodnutí soudu by měla být nestranná a jednotná. Což v tomhle případě víc než evidentně nejsou.