NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
Tisková zpráva k N-014
Nejvyšší soud San Andreas se touto tiskovou zprávou vyjadřuje k nedávno mediálně sledované situaci a transparentně adresuje veřejnosti důvody, které vedly soud k vydání rozhodnutí N-014, vzhledem k tomu, že v laické diskusi se objevily názory, které obviňují Nejvyšší soud San Andreas ze svévolného rozhodování nebo zneužití pravomocí na základě zavádějících, laických či neověřených informací.
I. Soud na začátku zdůrazňuje, že v aktuálním znění platných právních předpisů má pouze soudní moc konečnou autoritu interpretovat právo a určovat, jak se budou problematické nebo nejasné zákony, které jsou převážně tvořeny Kongresem a také v minulosti Vrchním soudem, uplatňovat v praxi. Soud tak jedná na základě ústavy a využívá své vlastní rozhodování, které je třeba číst do hloubky a nikoli pouze z povrchu.
Ne každý výklad práva, ani ten ze strany zákonodárného orgánu nebo veřejnosti, lze považovat za závazný a nepochybný, zejména pokud se jedná o sporné paragrafy zákona, které může kvalifikovaně upřesnit a vyložit pouze Nejvyšší soud. Kongres nemůže převzít pravomoci Nejvyššího soudu a spoléhat se na to, že předem nekonzultovaný právní výklad sporné záležitosti bude správný. V realitě je i proto tento postoj Kongresu odlišný od toho, jak se v minulosti vyjádřil Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti.
Právo nadřazenosti při výkladu práva náleží Nejvyššímu soudu podle znění odst. 4 čl. 3 ústavního zákona č. 1/2020 - Ústava San Andreas. Kongres ani žádný jiný orgán, včetně soudů nižší instance, není kompetenčně vybaven tak, aby mohl nahradit, zneplatnit nebo neplnit rozhodnutí Nejvyššího soudu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze měnit a považují se za konečná a závazná pro všechny. Není možné rozhodovat v rozporu s nimi a slouží jako příklad nejen soudům nižší instance, ale také Kongresu, státním zastupitelstvům a všem orgánům veřejné moci, jejichž pravomoci vycházejí ze zákona, které má Kongres pravomoc vytvářet a diktovat, a v případě nejasností Nejvyšší soud vykládat a upřesňovat bez nutnosti vytváření novel.
II. Nejvyšší soud, ale i Vrchní soud při soudních řízeních nadále využívá zásadu „Iura novit curia“. Tato zásada vyjadřuje postavení soudu, který je povolán k tomu, aby právo vykládal a právní záležitosti hodnotil sám, i když se například jedna ze stran neodvolává na právní normy, odvolává se na nesprávné právní normy nebo je interpretuje nesprávně. Spojením těchto dvou právních norem dokáže soud efektivně reagovat na sporné právní normy a zároveň si udržuje nezávislost, protože nejasné normy vytvořené Kongresem vykládá a rovnou je uvádí do praxe při svém rozhodování pro konzistentní rozhodování nižších soudů a orgánů veřejné moci. Nejvyšší soud souhlasným stanoviskem k odvolání navrhovatelky v rozhodnutí N-013 vyjádřil názor, že sporná absolutní trestní bezúhonnost není ovlivněna informativními záznamy nebo přestupky, které sice mohou být v trestním rejstříku jakéhokoli občana, ale nemají žádný vliv na trestní bezúhonnost.
Soudní moc je navržena tak, aby poskytovala nezávislý výklad práva, čímž zajišťuje ochranu práv jednotlivců a předchází zneužívání moci ze strany legislativy. Odvoláním předsedy Nejvyššího soudu v takové situaci Kongres nejenže ignoroval ústavní a zákonné pravomoci a povinnosti Nejvyššího soudu, ale také se odvolával na subjektivní výklad práva bez konzultace s nejvyšším soudem, který je jediný oprávněný poskytnout konečné a autoritativní stanovisko. Kongres tak riskuje, že kromě zásahu do nezávislosti soudu bude čelit i recipročným opatřením, která Nejvyššímu soudu vyplývají z Ústavy jako protiváze zákonodárné moci.
III. Kongres při odvolání předsedy Nejvyššího soudu ani de facto nesplnil zákonné náležitosti, na jejichž základě by bylo možné považovat předsedu Nejvyššího soudu za právoplatně odvolaného pro spáchání prokazatelného trestného činu, neboť zatímco výklad práva je pravomocí Nejvyššího soudu, právní řád státu San Andreas nezná trestný čin „Zneužití funkce“, který formálně jako trestný čin neexistuje. Nikdo z něj nemůže být obviněn a žádný zákon ani rozhodnutí soudu, jak vyžadují právní předpisy, takový trestný čin nedefinuje. Tato skutečnost je klíčová, neboť Nejvyšší soud zrušil desítky rozhodnutí vrchního soudu, která byla nesprávně právně kvalifikována ze strany státního zastupitelství, a tak nemají oporu v žádných právních předpisech ani rozhodnutích soudů.
Kongres fingovaným odvoláním předsedy Nejvyššího soudu a nezajištěním výběrového řízení na nového předsedu pravděpodobně zasadil počátky ústavní krize, kde je jedna složka moci podkopávána druhou. Nejvyšší soud zde není proto, aby se zapojoval do politických bojů, ale bude tvrdě odrážet a postihovat jakékoli pokusy o podkopávání zásad právního státu a demokratických hodnot.
IV. Nejvyšší soud odmítá jakákoliv tvrzení, která jsou založena na občanské nespokojenosti s profesním zázemím volených zástupců únorového složení Kongresu, kteří vzešli z demokratických a svobodných voleb.
Nejvyšší soud rovněž odmítá nepodložená tvrzení, že by se měl dopouštět svévolné nebo jiné trestné činnosti. V případě výkladu má vždy přednost názor Nejvyššího soudu bez ohledu na laický pohled veřejnosti. Všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou založena na platných právních předpisech a jsou vždy více než dostatečně odůvodněná, aby veřejnosti bylo jasné, jak Nejvyšší soud dospěl k rozhodnutí, které vydal. Bez ohledu na názor laické veřejnosti je soud autoritativním orgánem, který rozhoduje nezávisle a spravedlivě, a jeho rozhodnutí se automaticky stávají platnými a závaznými, i když s nimi někdo nemusí souhlasit a má plné právo vyjádřit konstruktivní kritiku a svůj názor.
Nejvyšší soud na závěr dodává, že vždy pečlivě sleduje politickou situaci, ale také situaci kolem jednotlivých státních institucí a zasáhne vždy, když to bude považovat za nezbytné, aby byla zachována ústavnost, zákonnost, demokratické hodnoty a hodnoty právního státu. V případě rozhodnutí s označením N-014 se jedná o problematické protiústavní kroky Kongresu, které omezují nejvyšší složku soudní moci, její ústavní práva a nezávislost.“
Theodor Wallenberg, Ph. D.
Referent Nejvyššího soudu San Andreas
NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
Tisková zpráva k N-014
Nejvyšší soud San Andreas se touto tiskovou zprávou vyjadřuje k nedávno mediálně sledované situaci a transparentně adresuje veřejnosti důvody, které vedly soud k vydání rozhodnutí N-014, vzhledem k tomu, že v laické diskusi se objevily názory, které obviňují Nejvyšší soud San Andreas ze svévolného rozhodování nebo zneužití pravomocí na základě zavádějících, laických či neověřených informací.
I. Soud na začátku zdůrazňuje, že v aktuálním znění platných právních předpisů má pouze soudní moc konečnou autoritu interpretovat právo a určovat, jak se budou problematické nebo nejasné zákony, které jsou převážně tvořeny Kongresem a také v minulosti Vrchním soudem, uplatňovat v praxi. Soud tak jedná na základě ústavy a využívá své vlastní rozhodování, které je třeba číst do hloubky a nikoli pouze z povrchu.
Ne každý výklad práva, ani ten ze strany zákonodárného orgánu nebo veřejnosti, lze považovat za závazný a nepochybný, zejména pokud se jedná o sporné paragrafy zákona, které může kvalifikovaně upřesnit a vyložit pouze Nejvyšší soud. Kongres nemůže převzít pravomoci Nejvyššího soudu a spoléhat se na to, že předem nekonzultovaný právní výklad sporné záležitosti bude správný. V realitě je i proto tento postoj Kongresu odlišný od toho, jak se v minulosti vyjádřil Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti.
Právo nadřazenosti při výkladu práva náleží Nejvyššímu soudu podle znění odst. 4 čl. 3 ústavního zákona č. 1/2020 - Ústava San Andreas. Kongres ani žádný jiný orgán, včetně soudů nižší instance, není kompetenčně vybaven tak, aby mohl nahradit, zneplatnit nebo neplnit rozhodnutí Nejvyššího soudu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze měnit a považují se za konečná a závazná pro všechny. Není možné rozhodovat v rozporu s nimi a slouží jako příklad nejen soudům nižší instance, ale také Kongresu, státním zastupitelstvům a všem orgánům veřejné moci, jejichž pravomoci vycházejí ze zákona, které má Kongres pravomoc vytvářet a diktovat, a v případě nejasností Nejvyšší soud vykládat a upřesňovat bez nutnosti vytváření novel.
II. Nejvyšší soud, ale i Vrchní soud při soudních řízeních nadále využívá zásadu „Iura novit curia“. Tato zásada vyjadřuje postavení soudu, který je povolán k tomu, aby právo vykládal a právní záležitosti hodnotil sám, i když se například jedna ze stran neodvolává na právní normy, odvolává se na nesprávné právní normy nebo je interpretuje nesprávně. Spojením těchto dvou právních norem dokáže soud efektivně reagovat na sporné právní normy a zároveň si udržuje nezávislost, protože nejasné normy vytvořené Kongresem vykládá a rovnou je uvádí do praxe při svém rozhodování pro konzistentní rozhodování nižších soudů a orgánů veřejné moci. Nejvyšší soud souhlasným stanoviskem k odvolání navrhovatelky v rozhodnutí N-013 vyjádřil názor, že sporná absolutní trestní bezúhonnost není ovlivněna informativními záznamy nebo přestupky, které sice mohou být v trestním rejstříku jakéhokoli občana, ale nemají žádný vliv na trestní bezúhonnost.
Soudní moc je navržena tak, aby poskytovala nezávislý výklad práva, čímž zajišťuje ochranu práv jednotlivců a předchází zneužívání moci ze strany legislativy. Odvoláním předsedy Nejvyššího soudu v takové situaci Kongres nejenže ignoroval ústavní a zákonné pravomoci a povinnosti Nejvyššího soudu, ale také se odvolával na subjektivní výklad práva bez konzultace s nejvyšším soudem, který je jediný oprávněný poskytnout konečné a autoritativní stanovisko. Kongres tak riskuje, že kromě zásahu do nezávislosti soudu bude čelit i recipročným opatřením, která Nejvyššímu soudu vyplývají z Ústavy jako protiváze zákonodárné moci.
III. Kongres při odvolání předsedy Nejvyššího soudu ani de facto nesplnil zákonné náležitosti, na jejichž základě by bylo možné považovat předsedu Nejvyššího soudu za právoplatně odvolaného pro spáchání prokazatelného trestného činu, neboť zatímco výklad práva je pravomocí Nejvyššího soudu, právní řád státu San Andreas nezná trestný čin „Zneužití funkce“, který formálně jako trestný čin neexistuje. Nikdo z něj nemůže být obviněn a žádný zákon ani rozhodnutí soudu, jak vyžadují právní předpisy, takový trestný čin nedefinuje. Tato skutečnost je klíčová, neboť Nejvyšší soud zrušil desítky rozhodnutí vrchního soudu, která byla nesprávně právně kvalifikována ze strany státního zastupitelství, a tak nemají oporu v žádných právních předpisech ani rozhodnutích soudů.
Kongres fingovaným odvoláním předsedy Nejvyššího soudu a nezajištěním výběrového řízení na nového předsedu pravděpodobně zasadil počátky ústavní krize, kde je jedna složka moci podkopávána druhou. Nejvyšší soud zde není proto, aby se zapojoval do politických bojů, ale bude tvrdě odrážet a postihovat jakékoli pokusy o podkopávání zásad právního státu a demokratických hodnot.
IV. Nejvyšší soud odmítá jakákoliv tvrzení, která jsou založena na občanské nespokojenosti s profesním zázemím volených zástupců únorového složení Kongresu, kteří vzešli z demokratických a svobodných voleb.
Nejvyšší soud rovněž odmítá nepodložená tvrzení, že by se měl dopouštět svévolné nebo jiné trestné činnosti. V případě výkladu má vždy přednost názor Nejvyššího soudu bez ohledu na laický pohled veřejnosti. Všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou založena na platných právních předpisech a jsou vždy více než dostatečně odůvodněná, aby veřejnosti bylo jasné, jak Nejvyšší soud dospěl k rozhodnutí, které vydal. Bez ohledu na názor laické veřejnosti je soud autoritativním orgánem, který rozhoduje nezávisle a spravedlivě, a jeho rozhodnutí se automaticky stávají platnými a závaznými, i když s nimi někdo nemusí souhlasit a má plné právo vyjádřit konstruktivní kritiku a svůj názor.
Nejvyšší soud na závěr dodává, že vždy pečlivě sleduje politickou situaci, ale také situaci kolem jednotlivých státních institucí a zasáhne vždy, když to bude považovat za nezbytné, aby byla zachována ústavnost, zákonnost, demokratické hodnoty a hodnoty právního státu. V případě rozhodnutí s označením N-014 se jedná o problematické protiústavní kroky Kongresu, které omezují nejvyšší složku soudní moci, její ústavní práva a nezávislost.“
Theodor Wallenberg, Ph. D.
Referent Nejvyššího soudu San Andreas
Vysocak