I. Ústava, ústavní zákony a jiné klíčové ústavní předpisy a dokumenty mohou být měněny výhradně na základě absolutního konsenzu všech členů Kongresu. To znamená, že pro přijetí návrhu musí hlasovat všichni kongresmani bez výjimky. V případě, že alespoň jeden člen hlasuje proti, zdrží se hlasování nebo není při hlasování přítomen, návrh je považován za zamítnutý.

 

II. V nadcházejícím volebním období čelí Kongres zásadní výzvě – do voleb se přihlásilo pouze šest kandidátů, přičemž dva z nich nesplňují podmínku absolutní trestní bezúhonnosti. Jejich mandát proto nebude na začátku funkčního období platný. V důsledku toho může být zvolen maximálně čtyřčlenný Kongres. V případě, že některý z kandidátů nezíská alespoň minimální počet deseti hlasů, může být skutečný počet zvolených členů Kongresu ještě nižší.

 

III. Ačkoli Kongres historicky projednával ústavní změny výhradně v plném složení, je namístě otázka, zda by i neúplný Kongres, např. o čtyřech členech, měl disponovat pravomocí měnit ústavní pořádek – včetně rušení ústavních zákonů nebo změn Listiny základních práv a svobod. Tento dokument je zásadním garantem občanských práv.

 

IV. Přijetí ústavních změn takto omezeným počtem členů by bylo zásadně problematické z hlediska legitimity. Menšinový Kongres by měl fakticky větší rozhodovací sílu než Kongres v plném složení, což by mohlo vést k destabilizaci ústavního pořádku i k ohrožení základních práv a svobod občanů. Ústavní práva by se tím stala obdobně zranitelná jako běžná legislativa.

 

V. Výklad ustanovení § 2.1 a § 2.2 není dosud ustálený a připouští více interpretačních variant. Nejvyšší soud proto konstatuje, že podmínka „souhlasu všech členů Kongresu“ ve věci ústavních změn zahrnuje nejen jednomyslné hlasování, ale rovněž nutnost plného obsazení Kongresu, jak jej stanoví počet volebních obvodů. V současnosti je tak pro přijetí ústavní změny třeba, aby všech deset členů Kongresu bylo přítomno a hlasovalo pro návrh. Počet kongresmanů se může v budoucnu měnit v závislosti na úpravách volebních obvodů.

 

VI. Požadavek jednomyslnosti vychází z mimořádného významu ústavních dokumentů, které určují nejen základní chod státu, ale také zaručují občanská práva a svobody. Změny ústavy se tradičně nepřijímají většinovým rozhodováním, ale naopak – vyžadují jednomyslný souhlas všech členů zákonodárného orgánu. Tento přísný mechanismus má zajistit, aby k zásahům do ústavy docházelo pouze výjimečně a se širokou shodou. Současná situace, kdy menšinové kongresy mohou efektivně měnit ústavu bez oponentury, je z hlediska demokratických principů nežádoucí. Plně obsazený Kongres má oproti tomu schopnost zabránit překotným a nepromyšleným změnám již v jejich počátku.