NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS

Stanovisko

k platnosti novely zákona č. 253/2025

Dne 09.10.2025 vydává plénum Nejvyššího soudu San Andreas toto stanovisko:

Nejvyšší soud San Andreas zahájil přezkoumání platnosti novely zákona č. 253/2025 ze dne 16. 9. 2025, která upravuje zákon č. 79/2022 o ochraně stavu nemovitostí. Přezkoumání bylo zahájeno na základě podnětu Vrchního soudu k přezkoumání článku 5.

Předseda Nejvyššího soudu Brynjar Borsteinsson za plénum Nejvyššího soudu rozhoduje

TAKTO

I. Novela zákona č. 253/2025, která upravuje zákon č. 79/2022 o ochraně stavu nemovitostí, je platná a v souladu s Ústavou San Andreas.

II. Článek 5 novely zákona č. 253/2025 není v souladu s Ústavou San Andreas a podle § 4 odst. 3 zákona č. 43/2021 o platnosti právních předpisů tyto právní normy nejsou a nikdy nebyly platné.

ODŮVODNĚNÍ

[1] Zapečetění nemovitosti představuje dočasné omezení vlastnického práva, které je prováděno legitimně podle zákona. Jeho účelem je ochrana veřejného zájmu, zejména předcházení škodám na majetku, zajištění bezpečnosti osob a ochrana práv dalších osob. Tento zásah je v souladu s čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Bez jasného vymezení účelu a rozsahu hrozí riziko nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva, který by mohl být považován za porušení základních práv vlastníka. Proto je nezbytné, aby každý zásah byl odůvodněný, přiměřený a účelný.

[2] Nejvyšší soud se zabýval pojmem „majitel není k zastižení“ (§ 19 zákona). Tento pojem je právně neurčitý: není jednoznačně stanoveno, zda jde o fyzickou nepřítomnost na místě, nemožnost kontaktovat majitele po několika pokusech, nebo neznámé místo pobytu. Zákon navíc neukládá povinnost majitele kontaktovat, informovat nebo mu doručit alespoň oznámení o zapečetění. V důsledku toho vlastník nemusí o zapečetění vědět a nemá možnost hájit své vlastnické právo, což porušuje jeho právo na spravedlivý proces. Pokud není přítomen, aby se na svou nemovitost podíval a viditelně spatřil pečeť, o této skutečnosti nebude ani vědět. Je nezbytné, aby vlastník měl možnost se účinně bránit.

[3] Pojem „dočasná opatření“ vyžaduje časové omezení a pravidelné přezkoumávání, aby byla zachována proporcionalita zásahu a ochrana veřejného zájmu. Pokud zapečetění přetrvává dlouhodobě a není periodicky hodnoceno, dochází k trvalému omezení vlastnického práva, což je nepřiměřené. I u zdánlivě opuštěných nemovitostí je třeba postupovat obezřetně, než dojde k zásahu do vlastnictví. Jako příklad soud uvádí situaci, kdy je nemovitost v havarijním stavu, volně přístupná a opuštěná, přičemž lze předpokládat, že pokud v důsledku těchto okolností došlo k jejímu zapečetění, vlastník nejeví zájem o nápravu stavu nemovitosti. Tím se vytváří trvalý charakter pečeti. Jedinou možností nápravy je následné vyvlastnění, ke kterému podle § 9 může dojít až po uplynutí jednoho roku, případne i dříve. Pokud však zapečetění trvá řádově několik měsíců, soud takové omezení nevnímá jako dočasné opatření.

[4] Procesní záruky stávajícího zákona jsou nedostatečné. Zákon neukládá povinnost kontaktovat ani informovat vlastníka před zapečetěním, což oslabuje ochranu jeho vlastnického práva. Efektivní právní ochrana však vyžaduje, aby měl vlastník možnost účinně hájit svá práva, aby byl každý zásah řádně odůvodněn a prokazatelný a aby byl vlastník o každém zásahu do svého ústavně zaručeného práva včas informován, včetně důvodů, pro které má být jeho vlastnické právo omezeno.

[5] Mechanismus zřízení pečeti musí zahrnovat soudní kontrolu, aby nedocházelo k libovolným zásahům do vlastnického práva. Vrchní soud připouští, že zřízení pečeti vyžaduje soudní povolení, zatímco její odstranění může provést příslušný orgán i bez něj. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že odstranění již existující pečeti bez soudního povolení samo o sobě není problematické, pokud nepředstavuje nové omezení. Každé opětovné nasazení, i kdyby byla pečeť odstraněna omylem, musí být podrobeno soudnímu schválení, jinak by šlo o porušení zákona.