NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
Mimořádný opravný prostředek ve věci rozhodnutí [S-1152]
Dne 29. 10. 2025 vydává plénum Nejvyššího soudu San Andreas toto stanovisko.
Nejvyšší soud na základě svých pravomocí podle Ústavy přezkoumal rozhodnutí Vrchního soudu vedené pod sp. zn. S-1152, kterým byly z vlastní iniciativy vykonány kontrolní pravomoci Vrchního soudu.
Předseda Nejvyššího soudu Brynjar Borsteinsson za plénum Nejvyššího soudu rozhoduje
TAKTO
I. Rozhodnutí Vrchního soudu San Andreas pod sp. zn. S-1152 se ruší; případná zjištění vyplývající z tohoto rozhodnutí se proto nepovažují za zákonně získané důkazní prostředky.
II. Inspekce neziskových organizací lze v budoucnu provést v rámci zákonné kontrolní pravomoci Vrchního soudu, avšak pouze za předpokladu, že jsou řádně odůvodněné, opřené o konkrétní, ověřitelné a relevantní skutečnosti nebo existuje důvodné podezření, a nevycházejí z neověřených subjektivních tvrzení.
ODŮVODNĚNÍ
[1] Soud se rozhodl přezkoumat důvodnost a zákonnost podkladů rozhodnutí Vrchního soudu, kterým byla nařízena inspekce neziskových organizací. Ačkoli všechny neziskové organizace podléhají kontrolní pravomoci Vrchního soudu, nelze tuto pravomoc v zájmu zásady legality vykládat tak široce, aby bylo možné nařizovat inspekce na základě jakéhokoli podnětu bez objektivně ověřitelného základu.
[2] Problém nespočívá v samotném výkonu kontrolní pravomoci, nýbrž ve způsobu, jakým byla interpretována. Podněty měly být shromažďovány prostřednictvím anonymizovaného dotazníku spokojenosti, který nevyžadoval žádné identifikační údaje ani jiný legitimní prostředek ověření pravdivosti tvrzení. Tím byla eliminována možnost posoudit věrohodnost podnětu a identifikovat jeho původ.
[3] Nejvyšší soud při svém přezkumu otestoval funkčnost dotazníku a úspěšně odeslal tři různé podněty bez jakéhokoli ověření totožnosti či povinnosti uvádět pravdivé informace. Jelikož tato tvrzení byla zcela smyšlená, nemohla sama o sobě odůvodňovat výkon inspekce. Takto nastavený mechanismus umožňuje zahlcování systému subjektivními či účelově zkreslenými tvrzeními, která mohou neoprávněně vytvářet domněnku o porušení zákona. Navíc lze opakovaným odesláním záměrně zkreslit statistické výsledky hodnocení. Pokud by byl takový systém normalizován, vedlo by to ke stálému zatěžování neziskových organizací inspekcemi bez racionálního důvodu.
[4] Důvody inspekce založené na nespokojenosti s provozem organizace nebo s jejím manažerským rozhodováním jsou z povahy věci subjektivní. Z právního hlediska může být nezisková organizace odpovědná pouze za porušení povinností vyplývajících ze zákona, například za nečinnost, porušení zákona o státem financovaných organizacích nebo porušení zákona jež stanovuje činnost organizace. Soud uvádí příklad situace, kdy někteří kongresmani na vládní aplikaci vyjadřovali nespokojenost s tím, že zdravotnická záchranná služba nevěnovala dostatečnou pozornost výzkumu léčiv, ačkoli taková povinnost jí ze zákona nevyplývá. Naopak objektivním důvodem pro inspekci může být dlouhodobé neplnění zákonných povinností, zásadní nečinnost vedení nebo zjevná nespolupráce s kontrolními orgány.
[5] Neregulovaný dotazník spokojenosti proto nepředstavuje objektivní důvod pro nařízení inspekce. Inspekce lze sice vykonávat i preventivně k posouzení celkového stavu neziskových organizací, avšak nelze je odůvodňovat anonymními a neověřitelnými tvrzeními. V opačném případě se dotazník stává nástrojem k možné šikaně vedení organizace, jelikož kdokoli může anonymně a opakovaně zasílat subjektivní podněty. Inspekce by tak byly založeny převážně na vágních a subjektivních dojmech, které běžný občan nemůže posoudit s odbornou objektivitou. Nejvyšší soud proto důvěřuje Vrchnímu soudu, že dokáže posoudit, kdy je inspekce skutečně potřebná, například preventivně, při obecné nečinnosti vedení nebo při podezření na porušení zákona.
[6] Pravomoci osob vykonávajících soudní inspekce uvedené v rozhodnutí Vrchního soudu S-1152 soud nepovažuje za zákonné, neboť nejsou stanoveny právními předpisy. Pověřené osoby mohou vykonávat pouze ty úkony, které jsou výslovně upraveny zákonem o státem financovaných organizacích nebo jinými právními normami.
NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
Mimořádný opravný prostředek ve věci rozhodnutí [S-1152]
Dne 29. 10. 2025 vydává plénum Nejvyššího soudu San Andreas toto stanovisko.
Nejvyšší soud na základě svých pravomocí podle Ústavy přezkoumal rozhodnutí Vrchního soudu vedené pod sp. zn. S-1152, kterým byly z vlastní iniciativy vykonány kontrolní pravomoci Vrchního soudu.
Předseda Nejvyššího soudu Brynjar Borsteinsson za plénum Nejvyššího soudu rozhoduje
TAKTO
I. Rozhodnutí Vrchního soudu San Andreas pod sp. zn. S-1152 se ruší; případná zjištění vyplývající z tohoto rozhodnutí se proto nepovažují za zákonně získané důkazní prostředky.
II. Inspekce neziskových organizací lze v budoucnu provést v rámci zákonné kontrolní pravomoci Vrchního soudu, avšak pouze za předpokladu, že jsou řádně odůvodněné, opřené o konkrétní, ověřitelné a relevantní skutečnosti nebo existuje důvodné podezření, a nevycházejí z neověřených subjektivních tvrzení.
ODŮVODNĚNÍ
[1] Soud se rozhodl přezkoumat důvodnost a zákonnost podkladů rozhodnutí Vrchního soudu, kterým byla nařízena inspekce neziskových organizací. Ačkoli všechny neziskové organizace podléhají kontrolní pravomoci Vrchního soudu, nelze tuto pravomoc v zájmu zásady legality vykládat tak široce, aby bylo možné nařizovat inspekce na základě jakéhokoli podnětu bez objektivně ověřitelného základu.
[2] Problém nespočívá v samotném výkonu kontrolní pravomoci, nýbrž ve způsobu, jakým byla interpretována. Podněty měly být shromažďovány prostřednictvím anonymizovaného dotazníku spokojenosti, který nevyžadoval žádné identifikační údaje ani jiný legitimní prostředek ověření pravdivosti tvrzení. Tím byla eliminována možnost posoudit věrohodnost podnětu a identifikovat jeho původ.
[3] Nejvyšší soud při svém přezkumu otestoval funkčnost dotazníku a úspěšně odeslal tři různé podněty bez jakéhokoli ověření totožnosti či povinnosti uvádět pravdivé informace. Jelikož tato tvrzení byla zcela smyšlená, nemohla sama o sobě odůvodňovat výkon inspekce. Takto nastavený mechanismus umožňuje zahlcování systému subjektivními či účelově zkreslenými tvrzeními, která mohou neoprávněně vytvářet domněnku o porušení zákona. Navíc lze opakovaným odesláním záměrně zkreslit statistické výsledky hodnocení. Pokud by byl takový systém normalizován, vedlo by to ke stálému zatěžování neziskových organizací inspekcemi bez racionálního důvodu.
[4] Důvody inspekce založené na nespokojenosti s provozem organizace nebo s jejím manažerským rozhodováním jsou z povahy věci subjektivní. Z právního hlediska může být nezisková organizace odpovědná pouze za porušení povinností vyplývajících ze zákona, například za nečinnost, porušení zákona o státem financovaných organizacích nebo porušení zákona jež stanovuje činnost organizace. Soud uvádí příklad situace, kdy někteří kongresmani na vládní aplikaci vyjadřovali nespokojenost s tím, že zdravotnická záchranná služba nevěnovala dostatečnou pozornost výzkumu léčiv, ačkoli taková povinnost jí ze zákona nevyplývá. Naopak objektivním důvodem pro inspekci může být dlouhodobé neplnění zákonných povinností, zásadní nečinnost vedení nebo zjevná nespolupráce s kontrolními orgány.
[5] Neregulovaný dotazník spokojenosti proto nepředstavuje objektivní důvod pro nařízení inspekce. Inspekce lze sice vykonávat i preventivně k posouzení celkového stavu neziskových organizací, avšak nelze je odůvodňovat anonymními a neověřitelnými tvrzeními. V opačném případě se dotazník stává nástrojem k možné šikaně vedení organizace, jelikož kdokoli může anonymně a opakovaně zasílat subjektivní podněty. Inspekce by tak byly založeny převážně na vágních a subjektivních dojmech, které běžný občan nemůže posoudit s odbornou objektivitou. Nejvyšší soud proto důvěřuje Vrchnímu soudu, že dokáže posoudit, kdy je inspekce skutečně potřebná, například preventivně, při obecné nečinnosti vedení nebo při podezření na porušení zákona.
[6] Pravomoci osob vykonávajících soudní inspekce uvedené v rozhodnutí Vrchního soudu S-1152 soud nepovažuje za zákonné, neboť nejsou stanoveny právními předpisy. Pověřené osoby mohou vykonávat pouze ty úkony, které jsou výslovně upraveny zákonem o státem financovaných organizacích nebo jinými právními normami.
SovietDog 
Pakandza