VRCHNÍ SOUD SAN ANDREAS
ROZSUDEK
k řízení o žalobě na ochranu osobnosti
Žalobce:
Alexa Hill, zastoupena advokátem JUDr. Ignácem Ružovským
Žalovaný:
Jasper Delgado
Předmět řízení:
Žaloba na ochranu osobnosti (čl. 7 odst. 1 zákona č. 2/2018, čl. 10 odst. 1,2 zákona 2/2018)
Dne 21.11.2025 bylo rozhodnuto následovně:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen ze svého profilu na platformě IRIS smazat příspěvek s popiskem kompromitujícím žalobce.
III. Ve zbytku se žaloba zamítá.
Ratio decidendi
Každý uživatel internetových služeb odpovídá za obsah, který uveřejňuje širší veřejnosti. V souladu s ust. §§ 8, 10 zákona č. 101/2023 odpovědnost nese i provozovatel internetových služeb, který je povinen zastřešovat bezpečné prostředí v rámci svých služeb, stejně tak je povinen dbát na obsah zveřejňovaný uživateli takovým způsobem, aby nedocházelo ke zveřejňování takového obsahu, který je v rozporu s jakýmkoli platným zákonem.
Meritorní povinnosti uživatele ve vztahu k předmětné věci deklaruje ust. §§ 18, 20 téhož zákona. Stěžejní je pro soud materiální výklad ust. § 20, které jasně a věcně vyjadřuje neakceptovatelné počínání uživatelů internetových služeb.
Soud v předmětné věci také vnímá provázanost a souběh s jinými právními předpisy, konkrétně s ust. čl. 10 odst. 1,2 zákona č. 2/2018.
V otázce trestně právní odpovědnosti odkazuje soud žalobce na orgány činné v trestním řízení, neboť ve věcech civilních nelze rozhodovat o věcech trestních.
Obiter dictum
Prvotně se soud zaobíral otázkou právní odpovědnosti skutku, který je kladen za vinu. Soud musí mít jistotu nejméně v tom, že to byl právě žalovaný, kdo uveřejnil fotografii s kompromitujícím popiskem na sociální síť. K tomuto se v části dokazování žalovaný sám doznal, bez zásahu třetích stran.
Sekundárně se soud zabýval tím, co samotnému incidentu předcházelo, aby mohl dojít k jasné a proporcionální právní kvalifikaci. V tom se však neshodují výpovědi procesních stran ani svědků a dochází tak k vzájemné kolizi výpovědí, ze které soud nemůže dovozovat právní kvalifikaci. Žalovaný namítá, že po samotném pořízení předmětné fotografie napadla žalobkyně svědka, který měl fotografii pořídit. Tuto skutečnost také dokládá provedený důkaz – záznam z kamery. Žalobkyně k tomu dodává, že tak jednala v reakci na emoční újmu přítelkyně. Vyslechnutý policista, jakožto řešitel incidentu uvádí, že tak žalobkyně jednala v souladu s nutnou obranou. K tomu soud konstatuje, že nutnou obranu lze aplikovat i vůči trvajícímu deliktu, který nutně nemusí být násilného charakteru. Přesto se mohla žalobkyně dopustit přestupku proti občanskému soužití, v této věci však soud odkazuje žalovaného, aby se obrátil na příslušné orgány, v jejichž jurisdikci je správa správních deliktů.
K věci pořizování fotografií a videí na veřejném prostranství soud elementárně uvádí, že za závadové jednání nepovažuje pouhé pořízení fotografie žalovaným. Soud deklaruje, že takové jednání je přípustné, pokud je tak činěno na veřejném prostranství, nebo na místě veřejnosti přístupném, kde neplatí restriktivní opatření stanovené jiným předpisem. Taková fotografie však musí sloužit k účelům vlastním, šířena do internetového prostoru smí být pouze v souladu s ust. § 20 zákona č. 101/2023.
Za jednání problematické považuje soud právě uveřejnění a rozšíření fotografie do internetového prostoru, na kterém je zachycen žalobce spolu s dehonestujícím popiskem zjevně vyjadřující nesympatie vůči osobám s jinou sexuální orientací. Soud deklaruje, že protiprávní jednání, byť jen z pohnutky, které je konáno vůči druhým pro jejich politické přesvědčení, rozličnou etniku, rasu, náboženství a sexuální orientaci jde k tíži pachatele.
Žalovaný namítá, že fotografie je pořízena z úhlu, ze kterého nelze jasně ztotožnit žalobce. Soud souhlasně s obhajobou sdílí názor, že rozhodující je také způsob pořízení. Z pořízené fotografie musí být možné alespoň částečně osobu identifikovat, typicky se jedná o fotografie z profilu, zachycení specifických rysů. V tomto případě byla fotografie pořízena z bezprostřední blízkosti, a to i přes jasné vyjádření nesouhlasu žalobkyně s jejím pořízením a distribucí.
Závěrem soud konstatuje, že jednání žalovaného vykazuje známky perzekuce. Nejedná se totiž o jediný nevhodně prezentovaný příspěvek žalovaného na platformě IRIS, který cílí na sexuální orientace. K argumentaci žalovaného soud uvádí, že pořízení fotografie by sneslo odkladu, pokud bylo v jeho zájmu skutečně pořídit fotografii na konkrétním místě.
Ve věci určení výše nemajetkové újmy soud postupuje na základě principu proporcionality. Soud se neztotožňuje s výší navrhované právním zástupcem žalobkyně. Soud v průběhu jednání dochází k úsudku, že taková výše je neúměrná dosažené škodě, neboť mimo urážku na cti neutrpěla žalobkyně žádnou jinou újmu, která by reflektovala její civilní život, jak ostatně sama přiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí může každá z procesních stran podat odvolání do 7 kalendářních dnů ode dne jeho vydání. Nebude‑li odvolání podáno ve stanovené lhůtě nebo nebude‑li obsahovat náležitosti podle článku 5 zákona č. 4/2020, může jej soud odmítnout.
(( Doručeno všem dotčeným ))
(( @Zyxel @sarik123 @Chaoss ))
JUDr. Radovan Schneider
soudce Vrchního soudu San Andreas
[ic-only]
VRCHNÍ SOUD SAN ANDREAS
ROZSUDEK
k řízení o žalobě na ochranu osobnosti
Žalobce:
Alexa Hill, zastoupena advokátem JUDr. Ignácem Ružovským
Žalovaný:
Jasper Delgado
Předmět řízení:
Žaloba na ochranu osobnosti (čl. 7 odst. 1 zákona č. 2/2018, čl. 10 odst. 1,2 zákona 2/2018)
Dne 21.11.2025 bylo rozhodnuto následovně:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen ze svého profilu na platformě IRIS smazat příspěvek s popiskem kompromitujícím žalobce.
III. Ve zbytku se žaloba zamítá.
Ratio decidendi
Každý uživatel internetových služeb odpovídá za obsah, který uveřejňuje širší veřejnosti. V souladu s ust. §§ 8, 10 zákona č. 101/2023 odpovědnost nese i provozovatel internetových služeb, který je povinen zastřešovat bezpečné prostředí v rámci svých služeb, stejně tak je povinen dbát na obsah zveřejňovaný uživateli takovým způsobem, aby nedocházelo ke zveřejňování takového obsahu, který je v rozporu s jakýmkoli platným zákonem.
Meritorní povinnosti uživatele ve vztahu k předmětné věci deklaruje ust. §§ 18, 20 téhož zákona. Stěžejní je pro soud materiální výklad ust. § 20, které jasně a věcně vyjadřuje neakceptovatelné počínání uživatelů internetových služeb.
Soud v předmětné věci také vnímá provázanost a souběh s jinými právními předpisy, konkrétně s ust. čl. 10 odst. 1,2 zákona č. 2/2018.
V otázce trestně právní odpovědnosti odkazuje soud žalobce na orgány činné v trestním řízení, neboť ve věcech civilních nelze rozhodovat o věcech trestních.
Obiter dictum
Prvotně se soud zaobíral otázkou právní odpovědnosti skutku, který je kladen za vinu. Soud musí mít jistotu nejméně v tom, že to byl právě žalovaný, kdo uveřejnil fotografii s kompromitujícím popiskem na sociální síť. K tomuto se v části dokazování žalovaný sám doznal, bez zásahu třetích stran.
Sekundárně se soud zabýval tím, co samotnému incidentu předcházelo, aby mohl dojít k jasné a proporcionální právní kvalifikaci. V tom se však neshodují výpovědi procesních stran ani svědků a dochází tak k vzájemné kolizi výpovědí, ze které soud nemůže dovozovat právní kvalifikaci. Žalovaný namítá, že po samotném pořízení předmětné fotografie napadla žalobkyně svědka, který měl fotografii pořídit. Tuto skutečnost také dokládá provedený důkaz – záznam z kamery. Žalobkyně k tomu dodává, že tak jednala v reakci na emoční újmu přítelkyně. Vyslechnutý policista, jakožto řešitel incidentu uvádí, že tak žalobkyně jednala v souladu s nutnou obranou. K tomu soud konstatuje, že nutnou obranu lze aplikovat i vůči trvajícímu deliktu, který nutně nemusí být násilného charakteru. Přesto se mohla žalobkyně dopustit přestupku proti občanskému soužití, v této věci však soud odkazuje žalovaného, aby se obrátil na příslušné orgány, v jejichž jurisdikci je správa správních deliktů.
K věci pořizování fotografií a videí na veřejném prostranství soud elementárně uvádí, že za závadové jednání nepovažuje pouhé pořízení fotografie žalovaným. Soud deklaruje, že takové jednání je přípustné, pokud je tak činěno na veřejném prostranství, nebo na místě veřejnosti přístupném, kde neplatí restriktivní opatření stanovené jiným předpisem. Taková fotografie však musí sloužit k účelům vlastním, šířena do internetového prostoru smí být pouze v souladu s ust. § 20 zákona č. 101/2023.
Za jednání problematické považuje soud právě uveřejnění a rozšíření fotografie do internetového prostoru, na kterém je zachycen žalobce spolu s dehonestujícím popiskem zjevně vyjadřující nesympatie vůči osobám s jinou sexuální orientací. Soud deklaruje, že protiprávní jednání, byť jen z pohnutky, které je konáno vůči druhým pro jejich politické přesvědčení, rozličnou etniku, rasu, náboženství a sexuální orientaci jde k tíži pachatele.
Žalovaný namítá, že fotografie je pořízena z úhlu, ze kterého nelze jasně ztotožnit žalobce. Soud souhlasně s obhajobou sdílí názor, že rozhodující je také způsob pořízení. Z pořízené fotografie musí být možné alespoň částečně osobu identifikovat, typicky se jedná o fotografie z profilu, zachycení specifických rysů. V tomto případě byla fotografie pořízena z bezprostřední blízkosti, a to i přes jasné vyjádření nesouhlasu žalobkyně s jejím pořízením a distribucí.
Závěrem soud konstatuje, že jednání žalovaného vykazuje známky perzekuce. Nejedná se totiž o jediný nevhodně prezentovaný příspěvek žalovaného na platformě IRIS, který cílí na sexuální orientace. K argumentaci žalovaného soud uvádí, že pořízení fotografie by sneslo odkladu, pokud bylo v jeho zájmu skutečně pořídit fotografii na konkrétním místě.
Ve věci určení výše nemajetkové újmy soud postupuje na základě principu proporcionality. Soud se neztotožňuje s výší navrhované právním zástupcem žalobkyně. Soud v průběhu jednání dochází k úsudku, že taková výše je neúměrná dosažené škodě, neboť mimo urážku na cti neutrpěla žalobkyně žádnou jinou újmu, která by reflektovala její civilní život, jak ostatně sama přiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí může každá z procesních stran podat odvolání do 7 kalendářních dnů ode dne jeho vydání. Nebude‑li odvolání podáno ve stanovené lhůtě nebo nebude‑li obsahovat náležitosti podle článku 5 zákona č. 4/2020, může jej soud odmítnout.
(( Doručeno všem dotčeným ))
(( [user:5184] [user:15451] [user:6528] ))
JUDr. Radovan Schneider
soudce Vrchního soudu San Andreas
jan38