NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
STANOVISKO
Nejvyššího soudu San Andreas
k výkladu ustanovení §§ 2.1, 2.2 zákona č. 43/2021
Právní věta
I. Základem demokracie je forma vlády, v níž o výkonu státní moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob, jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují, určuje ústava. Je namístě uvážit vývoj právního řádu, morálních zásad společnosti, obyčejů a přihlédnout k jiným pramenům práva. Z dlouhodobého hlediska nelze soudní interpretací a aplikační praxí vetovat výkon moci zákonodárné. II. Právní norma je abstraktní pravidlo, protože nemůže předvídat a do důsledků postihnout všechny rozmanitosti společenských vztahů, které jsou proměnlivé. Proto musí být právní norma při svém uplatňování interpretována na konkrétní příklad. Nejvyšší soud smí s ohledem na rozvoj právního řádu zaujímat rozličná stanoviska v souladu se zákonem. Staré stanovisko je nutné překlenout stanoviskem novým, aby nevznikla právní mezera, jež by pro další obsahově obdobná řízení, jakož i pro úkony, ke kterým explicitně oprávněné osoby a jiné subjekty zmocňuje zákon, představovala potenciální právní nejistoty.
NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
KOLEGIUM NEJVYŠŠÍHO SOUDU
STANOVISKO
KOLEGIA NEJVYŠŠÍHO SOUDU SAN ANDRESAS
k výkladu ustanovení §§ 2.1, 2.2 zákona č. 43/2021
I. Základem demokracie je forma vlády, v níž o výkonu státní moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob, jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují, určuje ústava. Je namístě uvážit vývoj právního řádu, morálních zásad společnosti, obyčejů a přihlédnout k jiným pramenům práva. Z dlouhodobého hlediska nelze soudní interpretací a aplikační praxí vetovat výkon moci zákonodárné.
II. Právní norma je abstraktní pravidlo, protože nemůže předvídat a do důsledků postihnout všechny rozmanitosti společenských vztahů, které jsou proměnlivé. Proto musí být právní norma při svém uplatňování interpretována na konkrétní příklad. Nejvyšší soud smí s ohledem na rozvoj právního řádu zaujímat rozličná stanoviska v souladu se zákonem. Staré stanovisko je nutné překlenout stanoviskem novým, aby nevznikla právní mezera, jež by pro další obsahově obdobná řízení, jakož i pro úkony, ke kterým explicitně oprávněné osoby a jiné subjekty zmocňuje zákon, představovala potenciální právní nejistoty.
III. Stanovisko Nejvyššího soudu San Andreas pod sp. zn. N-018 se zrušuje a nahrazuje se tímto stanoviskem.
ODŮVODNĚNÍ:
Předseda Nejvyššího soudu San Andreas, z podnětu Kongresu San Andreas, rozhodl o vypracování nového výkladového stanoviska ve věci dosavadní interpretace obsažené ve stanovisku pod sp. zn. N-018, jež fakticky funguje jako retenční instrument pro novelizaci ústavních zákonů i Ústavy samotné.
Ke znění stanoviska pod sp. zn. N-018 byl rovněž dotázán předseda Vrchního soudu San Andreas. Ve svém vyjádření se předseda de facto ztotožnil s kauzálními a stěžejními důvody vedoucími ke zrušení dotčeného stanoviska.
Nejvyšší soud naznal, že meritum problematiky vyhodnotilo tehdejší plénum Nejvyššího soudu správně, když svým stanoviskem, ve snaze a úmyslu eliminovat zárodek ohrožení rigidity ústavního pořádku, reagovalo na nepříznivé politické podmínky ve věci přijetí a novelizace ústavních zákonů i Ústavy samotné.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že z dlouhodobého hlediska nelze soudní interpretací a aplikační praxí vetovat výkon moci zákonodárné. Je možné deklarovat přechodná pravidla tak, aby byla zachována ústavní kontinuita, nelze však mocí soudní suplovat Ústavou jasně vymezenou dělbu mocí. Ta je deklarována v ustanoveních čl. 6-26 zákona č. 1/2020, Ústava San Andreas. Základem demokracie je forma vlády, v níž o výkonu státní moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob, jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují, určuje ústava. Je namístě uvážit vývoj právního řádu, morálních zásad společnosti, obyčejů a přihlédnout k jiným pramenům práva. Elementární zásady ústavního pořádku a demokracie jsou již chráněny v ust. čl. 5 odst. 2,3 Ústavy, kdy změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná a výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
Stejně tak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že právní norma je abstraktní pravidlo, protože nemůže předvídat a do důsledků postihnout všechny rozmanitosti společenských vztahů, které jsou proměnlivé. Proto musí být právní norma při svém uplatňování interpretována na konkrétní příklad. Nejvyšší soud smí s ohledem na rozvoj právního řádu zaujímat rozličná stanoviska v souladu se zákonem. Staré stanovisko je nutné překlenout stanoviskem novým, aby nevznikla právní mezera, jež by pro další obsahově obdobná řízení, jakož i pro úkony, ke kterým explicitně oprávněné osoby a jiné subjekty zmocňuje zákon, představovala potenciální právní nejistoty.
Nadto Nejvyšší soud konstatuje, že stanoviska Nejvyššího soudu nejsou obecně právně závazná. Jejich formální závaznost z hlediska právní interpretace se může projevit toliko ve vztahu k účastníkům řízení před soudem či jiným orgánem, který z ustálené soudní praxe vychází. Jinými slovy jde o interpretaci práva podávanou Nejvyšším soudem i Vrchním soudem a orgány, které právo aplikují. Stejně tak jsou prominentním vodítkem pro rozhodovací činnost soudů v oblasti, jež konkretizují a často také slouží jako relevantní argumentační základ pro uplatnění opravných prostředků. Stanoviska tak představují soubor všeobecně uznávaných právních tezí sdílených napříč institucemi, jež mají co do činění s právní vědou. To jest důvodem, proč Nejvyšší soud není jedinou institucí podílející se na tvorbě výkladového stanoviska. Při přípravě stanovisek soud standardně vyžaduje a zapracovává právní názory dotčených orgánů, odborných institucí a dalších zainteresovaných subjektů, vč. vědecko-odborných a akademických pracovišť.
Proto Nejvyšší soud v minulosti nepostupoval vždy metodicky správně, když nekonzultoval řešenou problematiku s dalšími institucemi a orgány, jež se podílejí na soudní praxi v dotčených sektorech jurisprudence.
Stanovisko Nejvyššího soudu San Andreas pod sp. zn. N-018 se zrušuje a nahrazuje se tímto stanoviskem.
Pro účely ust. § 2.1 a § 2.2 zákona č. 43/2021, zákon o platnosti právních předpisů, se „souhlasem všech členů Kongresu“ rozumí souhlas všech řádně zvolených a složených členů Kongresu, kteří jsou v daném okamžiku oprávněni vykonávat mandát. Tím však není dotčena obligatorní pretenze absolutního konsenzu všech členů Kongresu, aby mohla být přijeta změna Ústavy a ústavních zákonů.
Nejvyšší soud současně považuje za vhodné doporučit Kongresu San Andreas zvážit přijetí odpovídající právní úpravy, která by do budoucna zajistila, že ústavní pořádek nebude ohrožen v situacích, kdy by Kongres nebyl plně obsazen.
JUDr. Radovan Schneider
předseda Nejvyššího soudu San Andreas
[ic-only]
NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
STANOVISKO
Nejvyššího soudu San Andreas
k výkladu ustanovení §§ 2.1, 2.2 zákona č. 43/2021
Právní věta
I. Základem demokracie je forma vlády, v níž o výkonu státní moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob, jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují, určuje ústava. Je namístě uvážit vývoj právního řádu, morálních zásad společnosti, obyčejů a přihlédnout k jiným pramenům práva. Z dlouhodobého hlediska nelze soudní interpretací a aplikační praxí vetovat výkon moci zákonodárné. II. Právní norma je abstraktní pravidlo, protože nemůže předvídat a do důsledků postihnout všechny rozmanitosti společenských vztahů, které jsou proměnlivé. Proto musí být právní norma při svém uplatňování interpretována na konkrétní příklad. Nejvyšší soud smí s ohledem na rozvoj právního řádu zaujímat rozličná stanoviska v souladu se zákonem. Staré stanovisko je nutné překlenout stanoviskem novým, aby nevznikla právní mezera, jež by pro další obsahově obdobná řízení, jakož i pro úkony, ke kterým explicitně oprávněné osoby a jiné subjekty zmocňuje zákon, představovala potenciální právní nejistoty.
NEJVYŠŠÍ SOUD SAN ANDREAS
KOLEGIUM NEJVYŠŠÍHO SOUDU
STANOVISKO
KOLEGIA NEJVYŠŠÍHO SOUDU SAN ANDRESAS
k výkladu ustanovení §§ 2.1, 2.2 zákona č. 43/2021
I. Základem demokracie je forma vlády, v níž o výkonu státní moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob, jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují, určuje ústava. Je namístě uvážit vývoj právního řádu, morálních zásad společnosti, obyčejů a přihlédnout k jiným pramenům práva. Z dlouhodobého hlediska nelze soudní interpretací a aplikační praxí vetovat výkon moci zákonodárné.
II. Právní norma je abstraktní pravidlo, protože nemůže předvídat a do důsledků postihnout všechny rozmanitosti společenských vztahů, které jsou proměnlivé. Proto musí být právní norma při svém uplatňování interpretována na konkrétní příklad. Nejvyšší soud smí s ohledem na rozvoj právního řádu zaujímat rozličná stanoviska v souladu se zákonem. Staré stanovisko je nutné překlenout stanoviskem novým, aby nevznikla právní mezera, jež by pro další obsahově obdobná řízení, jakož i pro úkony, ke kterým explicitně oprávněné osoby a jiné subjekty zmocňuje zákon, představovala potenciální právní nejistoty.
III. Stanovisko Nejvyššího soudu San Andreas pod sp. zn. N-018 se zrušuje a nahrazuje se tímto stanoviskem.
ODŮVODNĚNÍ:
Předseda Nejvyššího soudu San Andreas, z podnětu Kongresu San Andreas, rozhodl o vypracování nového výkladového stanoviska ve věci dosavadní interpretace obsažené ve stanovisku pod sp. zn. N-018, jež fakticky funguje jako retenční instrument pro novelizaci ústavních zákonů i Ústavy samotné.
Ke znění stanoviska pod sp. zn. N-018 byl rovněž dotázán předseda Vrchního soudu San Andreas. Ve svém vyjádření se předseda de facto ztotožnil s kauzálními a stěžejními důvody vedoucími ke zrušení dotčeného stanoviska.
Nejvyšší soud naznal, že meritum problematiky vyhodnotilo tehdejší plénum Nejvyššího soudu správně, když svým stanoviskem, ve snaze a úmyslu eliminovat zárodek ohrožení rigidity ústavního pořádku, reagovalo na nepříznivé politické podmínky ve věci přijetí a novelizace ústavních zákonů i Ústavy samotné.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že z dlouhodobého hlediska nelze soudní interpretací a aplikační praxí vetovat výkon moci zákonodárné. Je možné deklarovat přechodná pravidla tak, aby byla zachována ústavní kontinuita, nelze však mocí soudní suplovat Ústavou jasně vymezenou dělbu mocí. Ta je deklarována v ustanoveních čl. 6-26 zákona č. 1/2020, Ústava San Andreas. Základem demokracie je forma vlády, v níž o výkonu státní moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob, jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují, určuje ústava. Je namístě uvážit vývoj právního řádu, morálních zásad společnosti, obyčejů a přihlédnout k jiným pramenům práva. Elementární zásady ústavního pořádku a demokracie jsou již chráněny v ust. čl. 5 odst. 2,3 Ústavy, kdy změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná a výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
Stejně tak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že právní norma je abstraktní pravidlo, protože nemůže předvídat a do důsledků postihnout všechny rozmanitosti společenských vztahů, které jsou proměnlivé. Proto musí být právní norma při svém uplatňování interpretována na konkrétní příklad. Nejvyšší soud smí s ohledem na rozvoj právního řádu zaujímat rozličná stanoviska v souladu se zákonem. Staré stanovisko je nutné překlenout stanoviskem novým, aby nevznikla právní mezera, jež by pro další obsahově obdobná řízení, jakož i pro úkony, ke kterým explicitně oprávněné osoby a jiné subjekty zmocňuje zákon, představovala potenciální právní nejistoty.
Nadto Nejvyšší soud konstatuje, že stanoviska Nejvyššího soudu nejsou obecně právně závazná. Jejich formální závaznost z hlediska právní interpretace se může projevit toliko ve vztahu k účastníkům řízení před soudem či jiným orgánem, který z ustálené soudní praxe vychází. Jinými slovy jde o interpretaci práva podávanou Nejvyšším soudem i Vrchním soudem a orgány, které právo aplikují. Stejně tak jsou prominentním vodítkem pro rozhodovací činnost soudů v oblasti, jež konkretizují a často také slouží jako relevantní argumentační základ pro uplatnění opravných prostředků. Stanoviska tak představují soubor všeobecně uznávaných právních tezí sdílených napříč institucemi, jež mají co do činění s právní vědou. To jest důvodem, proč Nejvyšší soud není jedinou institucí podílející se na tvorbě výkladového stanoviska. Při přípravě stanovisek soud standardně vyžaduje a zapracovává právní názory dotčených orgánů, odborných institucí a dalších zainteresovaných subjektů, vč. vědecko-odborných a akademických pracovišť.
Proto Nejvyšší soud v minulosti nepostupoval vždy metodicky správně, když nekonzultoval řešenou problematiku s dalšími institucemi a orgány, jež se podílejí na soudní praxi v dotčených sektorech jurisprudence.
Stanovisko Nejvyššího soudu San Andreas pod sp. zn. N-018 se zrušuje a nahrazuje se tímto stanoviskem.
Pro účely ust. § 2.1 a § 2.2 zákona č. 43/2021, zákon o platnosti právních předpisů, se „souhlasem všech členů Kongresu“ rozumí souhlas všech řádně zvolených a složených členů Kongresu, kteří jsou v daném okamžiku oprávněni vykonávat mandát. Tím však není dotčena obligatorní pretenze absolutního konsenzu všech členů Kongresu, aby mohla být přijeta změna Ústavy a ústavních zákonů.
Nejvyšší soud současně považuje za vhodné doporučit Kongresu San Andreas zvážit přijetí odpovídající právní úpravy, která by do budoucna zajistila, že ústavní pořádek nebude ohrožen v situacích, kdy by Kongres nebyl plně obsazen.
JUDr. Radovan Schneider
předseda Nejvyššího soudu San Andreas
Bukvicka45