VRCHNÍ SOUD SAN ANDREAS

USNESENÍ
o odvolání proti rozsudku S-1204
Odvolatel: Státní zastupitelství zastoupené Cassie Ramsey, J.D.
Předmět: Odvolání proti rozsudku S-1204
Dne 24. 3. 2026 soudce Vrchního soudu San Andreas Prof. Dr. Konstantin Metternich v řízení vedeném pod spisovou značkou S-1206, o odvolání Státního zastupitelství zastoupeného Cassie Ramsey, J.D., proti rozsudku Vrchního soudu pod spisovou značkou S-1204, usnesl
TAKTO:
I. Odvolání státního zastupitelství se pro jeho neopodstatněnost v celém rozsahu zamítá.
ODŮVODNĚNÍ:
Předmětné odvolání vykazuje alarmující míru nepochopení nebo vědomého ignorování nosných důvodů napadeného rozsudku. Je nezbytné předně připomenout správnou metodiku práce s judikaturou, neboť k vágně napsaným ratio decidendi v rozsudcích nelze v právním státě přihlížet. Tato klíčová část rozhodnutí nesmí být prostým odůvodněním v dané věci, ale musí obsahovat jasnou definici právní normy aplikovatelnou na podobné spory, případně rozšířenou o obiter dictum, tedy o úvahy vyslovené nad rámec ratio decidendi. V této souvislosti je nutné vycházet primárně z precedentů, které Nejvyšší soud validoval jako dostatečné ve svém registru, protože tyto záznamy obsahují veškeré zákonné náležitosti a nikoliv jen prostý popis skutku. Pokud takové prvky v judikatuře absentují, o precedentu v pravém slova smyslu vůbec hovořit nelze.
Ústavně nepřípustná je rovněž praxe Policie San Andreas, která si ve svém sazebníku svévolně vytváří skutkové podstaty. Role policie jakožto nástroje moci výkonné spočívá v aplikaci práva a nikoliv v jeho dotváření, což je výsada náležející výhradně zákonodárcům. Článek 2 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod jasně stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Z tohoto pohledu je argumentace odvolatele o terminologické odchylce zcela zcestná. Přirovnávat absenci zákonné normy k hypotetické pravopisné chybě v názvu jiného trestného činu, jako je vražda, hluboce podceňuje důstojnost soudního úřadu. Považovat odbornou argumentaci soudu za irelevantní pak svědčí o nevídané procesní drzosti a naprosté absenci profesionality ze strany státního zastupitelství.
Z textu podaného odvolání je patrné, že státní zástupkyně pravděpodobně vůbec nečetla odůvodnění napadeného rozsudku, neboť hrubě zkresluje fakta tvrzením o údajném závěru soudu o netrestnosti jednání. Původní rozhodnutí se přitom materiální stránkou trestnosti navrhovatele vůbec nezabývalo, ale prioritně akcentovalo fatální procesní pochybení policie, která v dané věci postupovala zcela mimo zákonný rámec. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že jeho úkolem není sanovat neschopnost represivních složek takové jednání právně uchopit a následně procesně čistě procesovat. Právní řád totiž relevantní skutkovou podstatu, pod kterou lze předmětné jednání podřadit, jasně definuje jako trestný čin maření úkolu úřední osoby podle § 67 písm. a) zákona č. 14/2020. Toto ustanovení postihuje právě neuposlechnutí příkazu orgánu veřejné moci, který vyplývá z jeho zákonných pravomocí, přičemž v posuzované věci tato pravomoc zastavovat vozidla jednoznačně vyplývá z § 15 zákona č. 2/2020. Pokud tedy orgány činné v trestním řízení neumějí podřadit konkrétní skutek pod existující zákonná ustanovení, nemohou se u soudu domáhat uznání svých legislativních novotvarů a svévolně vytvořených sazebníků.
Chybný výklad § 18 zákona č. 3/2018 ze strany státního zastupitelství pouze podtrhuje neznalost platných norem. Toto ustanovení v žádném případě neopravňuje policii k vytváření nových skutkových podstat, ale dává jí prostor pouze ke stanovení délky trestu v případech, kdy postih není stanoven přímo zákonem. Zcela mimoběžný je rovněž odkaz na blíže nespecifikovanou informační nástěnku, o jejíž existenci či původu nemá soud žádné vědomosti. Pokud odvolatelka namítá, že soud zapomněl zohlednit hierarchii právních norem, musí soud připomenout zásadu iura novit curia, tedy že soud zná právo a k jeho výkladu nepotřebuje pochybné externí zdroje.
Bagatelizace nezákonnosti protokolu o výslechu je posledním z řady nepřijatelných argumentů. Tvrzení, že nátlak na podpis protokolu je irelevantní, ignoruje povahu státoprávních rozhodovacích procesů, kde stát vystupuje v mocenském charakteru. Kroky policie musí být zákonné za všech okolností bez ohledu na to, zda bude důkaz následně použit. V režimu veřejného práva představuje každé zneužití moci nepřípustný zásah do práv jednotlivce. Označit takové pochybení za bezvýznamné pro zákonnost rozhodnutí je v přímém rozporu s principem spravedlnosti. Excesivní jednání orgánů veřejné moci, jaké bylo shledáno v posuzované věci, by mělo být v právním státě podrobeno důslednému internímu či trestněprávnímu přezkumu, namísto pokusů o jeho legitimaci prostřednictvím procesních námitek proti rozsudku, který na tyto vady zcela důvodně poukázal.
POUČENÍ:
Proti tomuto usnesení je přípustný opravný prostředek, o němž bude rozhodovat předseda Vrchního soudu San Andreas. Opravný prostředek lze podat do 7 kalendářních dnů ode dne vydání tohoto usnesení. Nebude‑li podán ve stanovené lhůtě nebo nebude‑li obsahovat náležitosti podle čl. 5 zákona č. 4/2020, může jej soud odmítnout.

Prof. Dr. Konstantin Metternich
soudce Vrchního soudu San Andreas
[ic-only]
VRCHNÍ SOUD SAN ANDREAS

USNESENÍ
o odvolání proti rozsudku S-1204
Odvolatel: Státní zastupitelství zastoupené Cassie Ramsey, J.D.
Předmět: Odvolání proti rozsudku S-1204
Dne 24. 3. 2026 soudce Vrchního soudu San Andreas Prof. Dr. Konstantin Metternich v řízení vedeném pod spisovou značkou S-1206, o odvolání Státního zastupitelství zastoupeného Cassie Ramsey, J.D., proti rozsudku Vrchního soudu pod spisovou značkou S-1204, usnesl
TAKTO:
I. Odvolání státního zastupitelství se pro jeho neopodstatněnost v celém rozsahu zamítá.
ODŮVODNĚNÍ:
Předmětné odvolání vykazuje alarmující míru nepochopení nebo vědomého ignorování nosných důvodů napadeného rozsudku. Je nezbytné předně připomenout správnou metodiku práce s judikaturou, neboť k vágně napsaným ratio decidendi v rozsudcích nelze v právním státě přihlížet. Tato klíčová část rozhodnutí nesmí být prostým odůvodněním v dané věci, ale musí obsahovat jasnou definici právní normy aplikovatelnou na podobné spory, případně rozšířenou o obiter dictum, tedy o úvahy vyslovené nad rámec ratio decidendi. V této souvislosti je nutné vycházet primárně z precedentů, které Nejvyšší soud validoval jako dostatečné ve svém registru, protože tyto záznamy obsahují veškeré zákonné náležitosti a nikoliv jen prostý popis skutku. Pokud takové prvky v judikatuře absentují, o precedentu v pravém slova smyslu vůbec hovořit nelze.
Ústavně nepřípustná je rovněž praxe Policie San Andreas, která si ve svém sazebníku svévolně vytváří skutkové podstaty. Role policie jakožto nástroje moci výkonné spočívá v aplikaci práva a nikoliv v jeho dotváření, což je výsada náležející výhradně zákonodárcům. Článek 2 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod jasně stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Z tohoto pohledu je argumentace odvolatele o terminologické odchylce zcela zcestná. Přirovnávat absenci zákonné normy k hypotetické pravopisné chybě v názvu jiného trestného činu, jako je vražda, hluboce podceňuje důstojnost soudního úřadu. Považovat odbornou argumentaci soudu za irelevantní pak svědčí o nevídané procesní drzosti a naprosté absenci profesionality ze strany státního zastupitelství.
Z textu podaného odvolání je patrné, že státní zástupkyně pravděpodobně vůbec nečetla odůvodnění napadeného rozsudku, neboť hrubě zkresluje fakta tvrzením o údajném závěru soudu o netrestnosti jednání. Původní rozhodnutí se přitom materiální stránkou trestnosti navrhovatele vůbec nezabývalo, ale prioritně akcentovalo fatální procesní pochybení policie, která v dané věci postupovala zcela mimo zákonný rámec. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že jeho úkolem není sanovat neschopnost represivních složek takové jednání právně uchopit a následně procesně čistě procesovat. Právní řád totiž relevantní skutkovou podstatu, pod kterou lze předmětné jednání podřadit, jasně definuje jako trestný čin maření úkolu úřední osoby podle § 67 písm. a) zákona č. 14/2020. Toto ustanovení postihuje právě neuposlechnutí příkazu orgánu veřejné moci, který vyplývá z jeho zákonných pravomocí, přičemž v posuzované věci tato pravomoc zastavovat vozidla jednoznačně vyplývá z § 15 zákona č. 2/2020. Pokud tedy orgány činné v trestním řízení neumějí podřadit konkrétní skutek pod existující zákonná ustanovení, nemohou se u soudu domáhat uznání svých legislativních novotvarů a svévolně vytvořených sazebníků.
Chybný výklad § 18 zákona č. 3/2018 ze strany státního zastupitelství pouze podtrhuje neznalost platných norem. Toto ustanovení v žádném případě neopravňuje policii k vytváření nových skutkových podstat, ale dává jí prostor pouze ke stanovení délky trestu v případech, kdy postih není stanoven přímo zákonem. Zcela mimoběžný je rovněž odkaz na blíže nespecifikovanou informační nástěnku, o jejíž existenci či původu nemá soud žádné vědomosti. Pokud odvolatelka namítá, že soud zapomněl zohlednit hierarchii právních norem, musí soud připomenout zásadu iura novit curia, tedy že soud zná právo a k jeho výkladu nepotřebuje pochybné externí zdroje.
Bagatelizace nezákonnosti protokolu o výslechu je posledním z řady nepřijatelných argumentů. Tvrzení, že nátlak na podpis protokolu je irelevantní, ignoruje povahu státoprávních rozhodovacích procesů, kde stát vystupuje v mocenském charakteru. Kroky policie musí být zákonné za všech okolností bez ohledu na to, zda bude důkaz následně použit. V režimu veřejného práva představuje každé zneužití moci nepřípustný zásah do práv jednotlivce. Označit takové pochybení za bezvýznamné pro zákonnost rozhodnutí je v přímém rozporu s principem spravedlnosti. Excesivní jednání orgánů veřejné moci, jaké bylo shledáno v posuzované věci, by mělo být v právním státě podrobeno důslednému internímu či trestněprávnímu přezkumu, namísto pokusů o jeho legitimaci prostřednictvím procesních námitek proti rozsudku, který na tyto vady zcela důvodně poukázal.
POUČENÍ:
Proti tomuto usnesení je přípustný opravný prostředek, o němž bude rozhodovat předseda Vrchního soudu San Andreas. Opravný prostředek lze podat do 7 kalendářních dnů ode dne vydání tohoto usnesení. Nebude‑li podán ve stanovené lhůtě nebo nebude‑li obsahovat náležitosti podle čl. 5 zákona č. 4/2020, může jej soud odmítnout.

Prof. Dr. Konstantin Metternich
soudce Vrchního soudu San Andreas