Jméno a příjmení: Ing. Nathan Dallas
Místo a datum narození: Los Angeles, California, USA, 23.06. 1995
Vzdělání: Vojenská střední škola- Strojírenství - Úspěšně dokončeno | Vojenská univerzita - Katedra bojových a speciálních vozidel - Úspěšně dokončeno
Praxe: Základna námořních záloh Nevada - Mechanik vojenských strojů - 1 rok
Licence: B, B+E
Trestní rejstřík:
Rodina: Matka - Jessica Dallas (59 let), Otec - David Dallas (63 let)
Zájmy: Fitness, workout, bojové sporty, zbraně a střelba, strojírenství, těžká a vojenská technika
Vzhled: Výška - 189cm, váha - 97kg, vlasy - černé, oči - zelené
Tetování: Levé předloktí - Vojenská helma položená na M4ce
Story
Úvod
Vezmu to celkem rychle ať se moc nezdržujeme. Jmenuju se Nathan Dallas a narodil jsem se v LA otci Davidovi (63let) a matce Jessice (59let). Moje dětství bylo super, nemůžu si na nic stěžovat. Táta pracoval jako technik v jedné ocelárně a máma dělala učitelku v základní škole na druhém stupni. Ve škole jsem zapadal a co se týče známek, tak to nebylo vůbec špatné, ba naopak až moc dobré. Svůj volný čas jsem trávil lepením modelů vojenské techniky a sem tam se koukal na nějaký dokument. Dost divné zájmy na mladého kluka. Samozřejmě jsem i chodil ven s kamarády jako každý. Dost často jsme sledovali starší kluky jak cvičí na workoutových hřištích. Mě samotného to dost zajímalo a tak jsem kolikrát doma cvičil, ale bez viditelného progresu. Rodiče mě později přihlásili na karate ve kterém se mi docela dařilo. To moje cvičení se očividně vyplatilo, sice nešlo nic vidět, ale sílu jsem nějakou už měl. Do konce základky jsem měl modrý pásek. Pak jsem nastoupil na vojenskou střední a s karatem jsem skončil. Sice jsem šel na strojírenství, ale kromě toho jsme měli i v tělocviku cvičení juda a nějaké základy MCS.
Co se týče výuky, tak ta byla hodně zajímavá. Učili nás zpracování materiálu, mechanismy, čtení z výkresů atd. Někdy v druhém ročníku nám přibyl předmět "Zbraně a střelivo", to mě bavilo snad nejvíc. Dozvěděl jsem se jak funguje mechanismus kulometu, jak pečovat o zbraň a podobné zajímavosti. V třeťáku nás už dokonce učili střílet, ale zatím jenom z pistolí. Dokonce jsme měli i simulace při zaseknutí závěru, postoje a jak se krýt. Čtvrťák už byl mnohem horší a to kvůli závěrečným zkouškám. V průběhu roku se to nezdálo, ale ve finále toho bylo zatraceně hodně. Do toho všeho mi přibyli i příjmačky na výšku. Byl to záhul, ale nakonec jsem opustil školu s maturitním vysvědčením a otevřenýma dveřma na Vojenskou univerzitu. Prázdniny jsem trávil převážně ve fitku, s kámošema, a bacha na to, s moji novou přítelkyní. Bylo docela na čase, když jsem měl už 19 a nikdy jsem s nikým nebyl. Pár kámošů si už myslelo, že jsem gay.. Čas letěl jak voda a prázdniny taky. "Už se to blíží." říkal jsem si každý den.
Vejška
"První den na vejšce.. Je to tu, dočkal jsem se" stavil jsem se před vstupem do obří budovy. Zahájení bylo docela v klidu, ale kladli nám až přehnané podmínky. No jo, už to není jak střední. Na kolejích jsem byl na pokoji s dvěma klukama, kteří chodili i na stejnou střední, jenom do jiné třídy a na jiný obor. Tak stejně to bylo i tady, já jsem šel na strojaře těžké a vojenské techniky, Paul byl přes robotiku a David měl zase zdravotnické zaměření. Když to vezmu kolem a kolem, tak je to tady jako na střední, jenom máme více předmětů a hlavně mnohem více do hloubky. Snad nejvíc co mě tu baví praxe. Učili jsme na vyřazených LAVkách, Humveech a náklaďácích. Jednou nám dokonce ukázali vyřazený abrams, který najel na minu. Abych pravdu řekl, nechtěl bych být tou osádkou. Kromě opravování aut a strojírenské teorie jsme měli rozšířený výcvik střelby a to o dlouhé zbraně a pokročilou verzi MCS, plus další bojové sporty.
V druhém ročníku nám přibylo dalších pár předmětů jako třeba zabezpečování objektů a celkově zabezpečovací systémy, programování atd atd.. No, jak jsem si stěžoval na konci střední kolik toho je, tak oproti tomu co mám teďka, to bylo jak nic. Tak či tak jsem to zvládal v pohodě. Při návštěvách našich jsem byl obětí jejich pyšnosti a pokaždé co jsem s nimi někam šel a potkali známé, tak to bylo pořád "Nathan je jeden z nejlepších ve svém ročníku... Nathan to.. Nathan toto". Chápu, že ze mě mají radost, ale všeho s mírou. No každopádně roky šly dál, škola šla dál a z ničeho nic tu byli státnice. Fůha, takové nervy jsem snad nikdy neměl. Zlatá maturita.. No, ve finále jsem prospěl a odešel ze školy jako Ing. Nathan Dallas.
Práce na vojenské základně
Sehnat práci nebylo zas tak těžké, vlastně jsem ji dostal ještě před ukončením školy. Jelikož moje znalosti techniky a zručnost byly podle mistra výborné. Nabídl mi práci na základně v Nevadě u námořních záloh jako mechanika vojenské techniky. Jediné co jsem musel ještě udělat a vůbec se mi do toho nechtělo, bylo rozejít s Miou, mojí přítelkyní. Jelikož ta se z LA nechtěla ani hnout a já bych jen tak práci nesehnat, tak nebylo jiného řešení. Když to vezmu zpětně, tak náš vztah stejně nebyl plnohodnotný, trávili jsme spolu strašně málo času a oba jsme měli jiné zájmy. Jediné co nás v posledních měsících spojovalo byl sex. To jediné bylo pozitivním na konci vztahu.
Na základně to vypadlo v klidu. Spalo se v normálních budovách, byla tam funkční umývárka, jídelna, menší nemocnice a několik hangárů u runwaye. Ze sedmi hangárů byly jen 4 pro letadla, dva pro auta a tanky a poslední jako dílna. Poslední hangár bylo moje pracoviště. Celkově moji náplní bylo zachraňovat auta, či jinou vojenskou techniku. Co šlo, se opravilo, co nešlo, to šlo na díly. Dobré díly se nechaly a zbytek techniky šel do škol jako exemplář (tak jako u nás byl abrams) nebo se jednoduše někde odstavil. Kromě oprav jsem taky přezbrojoval Humvee, LAVka, ale i AH-1Z Viper a UH-1Y Venom a další techniku.
Pracovní návštěva LA
Jednoho dne jsem musel dělat řidiče. Jelo se do LA do vojenského přístavu, pro nějaké nové vybavení a zásoby na základnu, aspoň to mi bylo řečeno. Podle mě jsme vezli něco víc. Cesta tam byla v klidu, všechno v pohodě. Dojeli jsme do přístavu a pomalu se začalo nakládat. Mezitím přijelo další humvee spolu s SUV patřící k FBI. Bylo mi už tak dost divné, že pro "obyčejné" zásoby musíme jet až z Nevady, místo aby to normálně dopravili letecky rovnou základnu, teď se k tomu ještě přidá FBI. Ptal jsem se velitele konvoje co to má být, ale jedinou odpovědí bylo "Na to nemáte prověrku vojáku." Dost mě zajímalo o co jde, ale kriminál jsem kvůli toho riskovat nechtěl. Otázkou je jestli bych šel vůbec do kriminálu, nebo jestli by mě rovnou zastřelili. No, každopádně jsme naložili záhadný náklad a jeli zpátky. Celou cestu s námi jelo i auto FBI. Každou chvilkou jsem čekal co se stane, ale nestalo se nic. Nakonec jsme ani nejeli na naši základnu, ale na základnu 682km jižně od té naši, na základnu národní gardy. Celá tahle akce mi nedávala smysl, ale nikomu se nic nestalo, všechno dopadlo v klidu. Celý večer mi to leželo v hlavě, ale už asi nezjistím o co šlo.
Rychlá návštěva San Andreas
Delší dobu se pak nic nedělo. Občas se přivezl hummer, občas LAVko a když se fakt zadařilo, tak i abrams. Bylo tomu už rok co jsem tu začal pracovat. Je čas na změnu! Dal jsem výpověď, ale bohužel jsem zůstal v aktivních zálohách. Do LA jsem se vracet nechtěl a tak mě napadla vesnice v county. "No jo, ale co tam budu dělat.." říkal jsem si v autobusu. "Mechanika tam dělat nechci.. Čistit karburátory od hoven z farmy.. Co jsem.." Nestihl jsem ani vymyslet kde se ubytuju a už jsem vystupoval. Kousíček od zastávky byl naštěstí karavanový kemp. Při mém štěstí jsem si zabral poslední karavan a šel se ubytovat. Uvnitř to divně smrdělo, musel jsem otevřít okna a jít pryč. O důvod víc si najít hned práci. Sedl jsem si před karavan a na mobilu si projížděl inzeráty. "Hele.. Hasiči hledají nové lidi. " Ještě toho stejného dne jsem poslal žádost o zaměstnání a životopis. Druhý den večer, když jsem byl v nedalekém fitku, mi začal zvonit mobil. Byl to kapitán hasičské stanice, že se mám dostavit na pohovor. Hodil jsem si rychle sprchu, oblíkl se do poměrně čistých hader a šel. Krom mě, tam už čekali další tři lidi. Celý ten pohovor byl v klidu. Dostali jsem nějaké otázky ohledně postupů a šlo se na prohlídku hasičárny. Co mě dost zarazilo, bylo chování nováčků, takový disrespekt vůči velen jsem ještě neviděl. Ten den jsem vyjel na několik zásahů a pak vzal některé vozy na kondiční jízdu. Nikdo nebyl schopný auta dotankovat ani opravit nic. Dalšího dne kvůli tomu byl meeting. Majora dost sralo, že si nováčci jezdí jak se jim zachce, a to se nemluvilo jenom o mě. Vrcholem bylo neustále skákání do řeči nadřízenému a následná bitka mezi dvouma rotnýma. Jako něco takového by v armádě bylo na basu.
Tak zase zpátky, tentokrát Afganistan
Když už je ta řeč o armádě. Ještě večer mi volal můj nadřízený ze základny v Nevadě. Potřebovali akutně mechanika do Afganistanu na leteckou základnu v Bagramu. Moc na výběr jsem neměl a s tím, že jsem byl hasič pár dní, tak jsem mohl na základě zkušební doby odejít bez řečí. Samozřejmě jsem obeznámil kapitána s okolnostma a další den jsem zase seděl v autobusu. "Dlouho jsem tu teda nepobyl.." říkal jsem si tak v autobusu. Na letišti v LA už mě čekal doprovod a letadlo s dalšíma vojákama. Let trval sakra dlouho. Na několik hodin jsem i usnul, ale vždycky mě probudila menší turbulence, která zatřepala s celým letadlem. Po příletu mi přiřadili budovu kde budu spát a hangár ve kterém budu pracovat. Abych pravdu řekl, zlatá Nevada. V tomhle hangáru bylo doslova hovno. Jak tu chtějí něco opravovat? Ráno mě probral otřesný zvuk megafonu, pro moji smůlu jsem ho měl hned u okna nad postelí. Na briefingu jsme se dozvěděli co bude kdo dělat. Já to měl snad nejlepší. Mojim denním úkolem bylo jet do jedné vesnice a vyprostit zapadlý Hummer. Jelikož tady hrozilo, že nás může kdykoliv někdo napadnout, jelo se Hummerem s kulometem na střeše. Do doby, dokud jsem nenastoupil, jsem byl úplně v klidu a vysmátej. Potom mě přepadl strach. "Co když nás někdo přepadne nebo vybuchneme?" Vyjeli jsme. Cesta měla trvat cca dvě hodiny. Po asi půlhodině ze mě strach opadl, chyba. Asi dvacet kilometrů před cílem jsme najeli na minu. Nebyla to nijak silná mina, ale roztrhalo nám to pneumatiku a dost zkurvilo nápravu. Po výbuchu jsem byl dost v šoku. Hlavně, když z poza zídky vyběhli dva chlapy s puškama. V tu chvilku mě povalil na bok voják sedící vedle mě. Slyšel jsem kulometčíka několikrát vystřeli a po chvilce se ozvalo "Vypadá to čistý" V tu chvíli se ze mě voják zvedl a já s ním. Koukl jsem se před auto na dvě ležící, mrtvá těla útočníků. Všichni vylezli z auta, zkontrolovat jestli je cesta dál čistá. Já, trochu připosraný jsem se od auta raději moc nevzdaloval. Jelikož s autem nešlo ani hnout, museli jsme si zavolat odtah. Na ten jsme čekali dalších několik hodin. Zároveň s odtahovým náklaďákem dojel i náhradní Hummer a my pokračovali do cíle. Ten náklaďák tam mohl dojet místo nás a pak se pro nás jenom vrátit. Každopádně cesta zpátky už byla v klidu. Večer jsem si musel dát několik piv s ostatníma vojákama, abych vůbec usnul.
Jméno a příjmení: Ing. Nathan Dallas
Místo a datum narození: Los Angeles, California, USA, 23.06. 1995
Vzdělání: Vojenská střední škola- Strojírenství - Úspěšně dokončeno | Vojenská univerzita - Katedra bojových a speciálních vozidel - Úspěšně dokončeno
Praxe: Základna námořních záloh Nevada - Mechanik vojenských strojů - 1 rok
Licence: B, B+E
Trestní rejstřík:
Rodina: Matka - Jessica Dallas (59 let), Otec - David Dallas (63 let)
Zájmy: Fitness, workout, bojové sporty, zbraně a střelba, strojírenství, těžká a vojenská technika
Vzhled: Výška - 189cm, váha - 97kg, vlasy - černé, oči - zelené
Tetování: Levé předloktí - Vojenská helma položená na M4ce
Story
Úvod
Vezmu to celkem rychle ať se moc nezdržujeme. Jmenuju se Nathan Dallas a narodil jsem se v LA otci Davidovi (63let) a matce Jessice (59let). Moje dětství bylo super, nemůžu si na nic stěžovat. Táta pracoval jako technik v jedné ocelárně a máma dělala učitelku v základní škole na druhém stupni. Ve škole jsem zapadal a co se týče známek, tak to nebylo vůbec špatné, ba naopak až moc dobré. Svůj volný čas jsem trávil lepením modelů vojenské techniky a sem tam se koukal na nějaký dokument. Dost divné zájmy na mladého kluka. Samozřejmě jsem i chodil ven s kamarády jako každý. Dost často jsme sledovali starší kluky jak cvičí na workoutových hřištích. Mě samotného to dost zajímalo a tak jsem kolikrát doma cvičil, ale bez viditelného progresu. Rodiče mě později přihlásili na karate ve kterém se mi docela dařilo. To moje cvičení se očividně vyplatilo, sice nešlo nic vidět, ale sílu jsem nějakou už měl. Do konce základky jsem měl modrý pásek. Pak jsem nastoupil na vojenskou střední a s karatem jsem skončil. Sice jsem šel na strojírenství, ale kromě toho jsme měli i v tělocviku cvičení juda a nějaké základy MCS.
Co se týče výuky, tak ta byla hodně zajímavá. Učili nás zpracování materiálu, mechanismy, čtení z výkresů atd. Někdy v druhém ročníku nám přibyl předmět "Zbraně a střelivo", to mě bavilo snad nejvíc. Dozvěděl jsem se jak funguje mechanismus kulometu, jak pečovat o zbraň a podobné zajímavosti. V třeťáku nás už dokonce učili střílet, ale zatím jenom z pistolí. Dokonce jsme měli i simulace při zaseknutí závěru, postoje a jak se krýt. Čtvrťák už byl mnohem horší a to kvůli závěrečným zkouškám. V průběhu roku se to nezdálo, ale ve finále toho bylo zatraceně hodně. Do toho všeho mi přibyli i příjmačky na výšku. Byl to záhul, ale nakonec jsem opustil školu s maturitním vysvědčením a otevřenýma dveřma na Vojenskou univerzitu. Prázdniny jsem trávil převážně ve fitku, s kámošema, a bacha na to, s moji novou přítelkyní. Bylo docela na čase, když jsem měl už 19 a nikdy jsem s nikým nebyl. Pár kámošů si už myslelo, že jsem gay.. Čas letěl jak voda a prázdniny taky. "Už se to blíží." říkal jsem si každý den.
Vejška
"První den na vejšce.. Je to tu, dočkal jsem se" stavil jsem se před vstupem do obří budovy. Zahájení bylo docela v klidu, ale kladli nám až přehnané podmínky. No jo, už to není jak střední. Na kolejích jsem byl na pokoji s dvěma klukama, kteří chodili i na stejnou střední, jenom do jiné třídy a na jiný obor. Tak stejně to bylo i tady, já jsem šel na strojaře těžké a vojenské techniky, Paul byl přes robotiku a David měl zase zdravotnické zaměření. Když to vezmu kolem a kolem, tak je to tady jako na střední, jenom máme více předmětů a hlavně mnohem více do hloubky. Snad nejvíc co mě tu baví praxe. Učili jsme na vyřazených LAVkách, Humveech a náklaďácích. Jednou nám dokonce ukázali vyřazený abrams, který najel na minu. Abych pravdu řekl, nechtěl bych být tou osádkou. Kromě opravování aut a strojírenské teorie jsme měli rozšířený výcvik střelby a to o dlouhé zbraně a pokročilou verzi MCS, plus další bojové sporty.
V druhém ročníku nám přibylo dalších pár předmětů jako třeba zabezpečování objektů a celkově zabezpečovací systémy, programování atd atd.. No, jak jsem si stěžoval na konci střední kolik toho je, tak oproti tomu co mám teďka, to bylo jak nic. Tak či tak jsem to zvládal v pohodě. Při návštěvách našich jsem byl obětí jejich pyšnosti a pokaždé co jsem s nimi někam šel a potkali známé, tak to bylo pořád "Nathan je jeden z nejlepších ve svém ročníku... Nathan to.. Nathan toto". Chápu, že ze mě mají radost, ale všeho s mírou. No každopádně roky šly dál, škola šla dál a z ničeho nic tu byli státnice. Fůha, takové nervy jsem snad nikdy neměl. Zlatá maturita.. No, ve finále jsem prospěl a odešel ze školy jako Ing. Nathan Dallas.
Práce na vojenské základně
Sehnat práci nebylo zas tak těžké, vlastně jsem ji dostal ještě před ukončením školy. Jelikož moje znalosti techniky a zručnost byly podle mistra výborné. Nabídl mi práci na základně v Nevadě u námořních záloh jako mechanika vojenské techniky. Jediné co jsem musel ještě udělat a vůbec se mi do toho nechtělo, bylo rozejít s Miou, mojí přítelkyní. Jelikož ta se z LA nechtěla ani hnout a já bych jen tak práci nesehnat, tak nebylo jiného řešení. Když to vezmu zpětně, tak náš vztah stejně nebyl plnohodnotný, trávili jsme spolu strašně málo času a oba jsme měli jiné zájmy. Jediné co nás v posledních měsících spojovalo byl sex. To jediné bylo pozitivním na konci vztahu.
Na základně to vypadlo v klidu. Spalo se v normálních budovách, byla tam funkční umývárka, jídelna, menší nemocnice a několik hangárů u runwaye. Ze sedmi hangárů byly jen 4 pro letadla, dva pro auta a tanky a poslední jako dílna. Poslední hangár bylo moje pracoviště. Celkově moji náplní bylo zachraňovat auta, či jinou vojenskou techniku. Co šlo, se opravilo, co nešlo, to šlo na díly. Dobré díly se nechaly a zbytek techniky šel do škol jako exemplář (tak jako u nás byl abrams) nebo se jednoduše někde odstavil. Kromě oprav jsem taky přezbrojoval Humvee, LAVka, ale i AH-1Z Viper a UH-1Y Venom a další techniku.
Pracovní návštěva LA
Jednoho dne jsem musel dělat řidiče. Jelo se do LA do vojenského přístavu, pro nějaké nové vybavení a zásoby na základnu, aspoň to mi bylo řečeno. Podle mě jsme vezli něco víc. Cesta tam byla v klidu, všechno v pohodě. Dojeli jsme do přístavu a pomalu se začalo nakládat. Mezitím přijelo další humvee spolu s SUV patřící k FBI. Bylo mi už tak dost divné, že pro "obyčejné" zásoby musíme jet až z Nevady, místo aby to normálně dopravili letecky rovnou základnu, teď se k tomu ještě přidá FBI. Ptal jsem se velitele konvoje co to má být, ale jedinou odpovědí bylo "Na to nemáte prověrku vojáku." Dost mě zajímalo o co jde, ale kriminál jsem kvůli toho riskovat nechtěl. Otázkou je jestli bych šel vůbec do kriminálu, nebo jestli by mě rovnou zastřelili. No, každopádně jsme naložili záhadný náklad a jeli zpátky. Celou cestu s námi jelo i auto FBI. Každou chvilkou jsem čekal co se stane, ale nestalo se nic. Nakonec jsme ani nejeli na naši základnu, ale na základnu 682km jižně od té naši, na základnu národní gardy. Celá tahle akce mi nedávala smysl, ale nikomu se nic nestalo, všechno dopadlo v klidu. Celý večer mi to leželo v hlavě, ale už asi nezjistím o co šlo.
Rychlá návštěva San Andreas
Delší dobu se pak nic nedělo. Občas se přivezl hummer, občas LAVko a když se fakt zadařilo, tak i abrams. Bylo tomu už rok co jsem tu začal pracovat. Je čas na změnu! Dal jsem výpověď, ale bohužel jsem zůstal v aktivních zálohách. Do LA jsem se vracet nechtěl a tak mě napadla vesnice v county. "No jo, ale co tam budu dělat.." říkal jsem si v autobusu. "Mechanika tam dělat nechci.. Čistit karburátory od hoven z farmy.. Co jsem.." Nestihl jsem ani vymyslet kde se ubytuju a už jsem vystupoval. Kousíček od zastávky byl naštěstí karavanový kemp. Při mém štěstí jsem si zabral poslední karavan a šel se ubytovat. Uvnitř to divně smrdělo, musel jsem otevřít okna a jít pryč. O důvod víc si najít hned práci. Sedl jsem si před karavan a na mobilu si projížděl inzeráty. "Hele.. Hasiči hledají nové lidi. " Ještě toho stejného dne jsem poslal žádost o zaměstnání a životopis. Druhý den večer, když jsem byl v nedalekém fitku, mi začal zvonit mobil. Byl to kapitán hasičské stanice, že se mám dostavit na pohovor. Hodil jsem si rychle sprchu, oblíkl se do poměrně čistých hader a šel. Krom mě, tam už čekali další tři lidi. Celý ten pohovor byl v klidu. Dostali jsem nějaké otázky ohledně postupů a šlo se na prohlídku hasičárny. Co mě dost zarazilo, bylo chování nováčků, takový disrespekt vůči velen jsem ještě neviděl. Ten den jsem vyjel na několik zásahů a pak vzal některé vozy na kondiční jízdu. Nikdo nebyl schopný auta dotankovat ani opravit nic. Dalšího dne kvůli tomu byl meeting. Majora dost sralo, že si nováčci jezdí jak se jim zachce, a to se nemluvilo jenom o mě. Vrcholem bylo neustále skákání do řeči nadřízenému a následná bitka mezi dvouma rotnýma. Jako něco takového by v armádě bylo na basu.
Tak zase zpátky, tentokrát Afganistan
Když už je ta řeč o armádě. Ještě večer mi volal můj nadřízený ze základny v Nevadě. Potřebovali akutně mechanika do Afganistanu na leteckou základnu v Bagramu. Moc na výběr jsem neměl a s tím, že jsem byl hasič pár dní, tak jsem mohl na základě zkušební doby odejít bez řečí. Samozřejmě jsem obeznámil kapitána s okolnostma a další den jsem zase seděl v autobusu. "Dlouho jsem tu teda nepobyl.." říkal jsem si tak v autobusu. Na letišti v LA už mě čekal doprovod a letadlo s dalšíma vojákama. Let trval sakra dlouho. Na několik hodin jsem i usnul, ale vždycky mě probudila menší turbulence, která zatřepala s celým letadlem. Po příletu mi přiřadili budovu kde budu spát a hangár ve kterém budu pracovat. Abych pravdu řekl, zlatá Nevada. V tomhle hangáru bylo doslova hovno. Jak tu chtějí něco opravovat? Ráno mě probral otřesný zvuk megafonu, pro moji smůlu jsem ho měl hned u okna nad postelí. Na briefingu jsme se dozvěděli co bude kdo dělat. Já to měl snad nejlepší. Mojim denním úkolem bylo jet do jedné vesnice a vyprostit zapadlý Hummer. Jelikož tady hrozilo, že nás může kdykoliv někdo napadnout, jelo se Hummerem s kulometem na střeše. Do doby, dokud jsem nenastoupil, jsem byl úplně v klidu a vysmátej. Potom mě přepadl strach. "Co když nás někdo přepadne nebo vybuchneme?" Vyjeli jsme. Cesta měla trvat cca dvě hodiny. Po asi půlhodině ze mě strach opadl, chyba. Asi dvacet kilometrů před cílem jsme najeli na minu. Nebyla to nijak silná mina, ale roztrhalo nám to pneumatiku a dost zkurvilo nápravu. Po výbuchu jsem byl dost v šoku. Hlavně, když z poza zídky vyběhli dva chlapy s puškama. V tu chvilku mě povalil na bok voják sedící vedle mě. Slyšel jsem kulometčíka několikrát vystřeli a po chvilce se ozvalo "Vypadá to čistý" V tu chvíli se ze mě voják zvedl a já s ním. Koukl jsem se před auto na dvě ležící, mrtvá těla útočníků. Všichni vylezli z auta, zkontrolovat jestli je cesta dál čistá. Já, trochu připosraný jsem se od auta raději moc nevzdaloval. Jelikož s autem nešlo ani hnout, museli jsme si zavolat odtah. Na ten jsme čekali dalších několik hodin. Zároveň s odtahovým náklaďákem dojel i náhradní Hummer a my pokračovali do cíle. Ten náklaďák tam mohl dojet místo nás a pak se pro nás jenom vrátit. Každopádně cesta zpátky už byla v klidu. Večer jsem si musel dát několik piv s ostatníma vojákama, abych vůbec usnul.
Kubby 
Armel