Ivan Tereshchenko
Fotografie Ivana v roce 2005, za ním řeka Volha
__________________________________________________
Kapitola 1. - Začátky rodiny Tereshchenko
Celé to začalo roku 1982 v ruském městě Moskva. Nadia Makarov v té době studovala právnickou fakultu. Během studia se seznámila s o rok starším Alexeyem Tereshchenko. Oba pocházeli z vysoce postavených rodin.
Z počátku to bylo pouhé přátelství, které časem přerostlo ve velikou lásku. Nadia a Alexej si plně užívali zamilovaných chvil, sexu v autě a na veřejnosti. Protože oba pocházeli z prestižních rodin, nemuseli svůj vztah tajit a bylo jim přáno. A tak už to v té době chodilo, po absolvování fakulty došlo i na svatbu. A ze slečny Makarov se během chvíle stala paní Tereshchenko. V tuhle dobu ještě vůbec nevěděla co si to vzala za hovado. Pro obě rodiny to byla veliká událost.
Jelikož Nadia a Alexey byli velice sehraná dvojice v osobním životě, rozhodli se toto převést i do toho pracovního. Společně si založili právnickou firmu a již od začátku byli opravdu úspěšní. Jejich firmička natolik vynášela až si mohli postavit ten zkurvený barák na předměstí Moskvy, ve kterém jsem společně s bratrem vyrůstal.
V životě našim opravdu nic nechybělo do doby než Nadia začala toužit po dítěti. Alexey se začal cítit v ohrožení! On po dítěti nikdy netoužil. Měl za to, že by to ohrozilo jejich kariéru a jemu by to zkazilo jeho jinak bezstarostný život. Od téhle chvíle to přestal být harmonický vztah a v manželství nastala menší krize, šlo to prostě do sraček a hádky byly na denním pořádku. Nadia toužila po dítěti tak moc, že do Alexeye každý den hučila a hučila. Když zjistila, že touhle cestou to nepůjde rozhodla se pro jiné řešení jak získat to co chce. Nadia přestala do svého muže hučit a tohle téma na nějakou dobu utichlo.
Jejich vztah se vrátil do normálu. Nadia se, ale svého snu nikdy nevzdala, když věděla, že je vhodná doba, vysadila bez Alexeyového vědomí antikoncepci. Netrvalo dlouho a Nadia zjistila, že je těhotná! S velkou radostí to řekla Alexeyovi, který z toho moc nadšený teda nebyl, ale když viděl jak je jeho žena šťastná smířil se s tím a stále si namlouval, že to tak má být.
Jak měsíce plynuly a blížil se měsíc porodu na Alexeye to začalo doléhat a zjistil, že zas tak smířený s tím není a svůj vztek začal utápět v zasraným chlastu!
_______________________________________________
Kapitola 2. - Narození Vasila
Den D nastal. Nadia již od probuzení měla silné bolesti v oblasti pod bříška, což jí pěkně sralo a rozhodla se jet do místní nemocnice. Jelikož Alexey řešil neodkladný spor u soudu, nezbývalo Nadii nic jiného než to zvládnout sama.
Po vstupu do nemocnice jí praskla voda a Vasil se rozhodl, že chce na ten svět rychlostí blesku. Netrvalo to dlouho a můj bratr byl na světě. Nadia měla pocit, že její život je úplný a nic jí nechybí. Byla tak plná štěstí a zároveň smutku, že teď s ní není Alexey, který na ně pěkně sral a vůbec o ně nejevil sebemenší zájem! Alexey dostal odvahu za nimi přijít až druhý den. Aby toho zklamání nebylo málo, přišel v doprovodu vodky v krvi, takže rázem bylo "veselo". Ten zkurvysyn byl tak ožralej, že nedokázal to nadšení ani předstírat. Již od prvního pohledu neměl Vasila rád a bral ho jako zkurvysyna, který mu začal kurvit život.
Po několika dnech šla Nadia s malým Vasilem konečně domů. Bohužel její manžel se na ní vysral a radši seděl v zaplivané hospodě bez toalet v centru Moskvy s kamarády. K jeho kamarádům patří hlavně vodka a pár kluků, kteří fakultu nedokončili. V tu dobu Nadii již bylo zcela jasné, jak život u nich bude vypadat.
Nadia, ale neztrácela naději a stále věřila, že si její povedený manžel najde cestu k jejich synovi. Jak dny plynuli Nadia byla na vše sama, Alexey jim absolutně nevěnoval žádný svůj čas ani jí nebyl nějak nápomocný. Celý dny buď trávil v práci a nebo v pajzlech s vodkou, domů chodil buď unavený a nebo ožralý.
Když byl Vasilovi jeden rok, Alexey začal lehce jevit známky snažení o syna. Snažil se najít cestu ke svému synovi a na nějakou dobu vyměnil flašku tvrdého chlastu za lahvičku mléka. Vodka v jeho žebříčku přátel hodně klesla, už to nebyl jeho přítel číslo jedna. Vše vypadalo nadějně... V jejich manželství se blýskalo na lepší časy. Konečně začali být RODINA.
Jak plynuly roky, Vasil rostl jak z vody. Začal chodit do školy a Nadia se mohla konečně vrátit do práce. To ale nevěděla co jí přinesou následující měsíce a roky...
Po několika měsících zjistila, že je znovu těhotná a čeká druhého chlapce. Ten plod bez nohou jsem byl já. Pro Alexeye to byla veliká rána. Jednoho haranta v baráku ještě snesl, ale dva byli už moc. A to vše bylo pro něho důvodem k tomu vrátit se do starých kolejí. Svou oblibu našel opět ve vodce, která byla pro něho najednou zase číslo jedna. Znovu začal nenávidět svého první syna a v tuhle dobu věděl, že o to víc bude nesnášet toho druhého. Nadiu to velice trápilo, ale to, že by se měla vzdát dítěte, nechtěla ani slyšet. I přesto, že to její manžel chtěl a očekával.
Nadia se snažila přesvědčit Alexeye, ale nebylo to zrovna lehké. Cítila, že je najednou na vše opět sama a to doslova... Většinu práce v jejich firmě odváděla ona. O bráchu se starala zcela sama za pomoci své matky. Alexey začal věnovat svůj veškerý čas tvrdému chlastání do zavíračky a tak sral na veškerou práci v jejich firmě. Fotr vlastně sral na vše... Díky tomu se hlavou rodiny i firmy stala Nadia Tereshchenko, moje matka.
_______________________________________________
Kapitola 3. - Když jsem byl nošen
Pro Nadiu to bylo velice náročné období. Sama se musela starat o Vasila a do toho pracovat, s velkým pupkem, protože někdo rodinu zabezpečit musel. Vše bylo jen na ní, díky tomu se stala silnou a zvládala to s přehledem. V pracovním životě se jí velice dařilo, stále byla úspěšná, dalo by se říct, že za poslední období své kariéry byla na úplném vrcholu.
Snažila se nepřipouštět, že jí v tom Alexey vlastně nechal. Celé dny ho neviděla, maximálně pár minut v noci, kdy se ožralý konečně vrátil domů a dělal hrozný bordel, že všechny vzbudil. Jeho závislost na chlastu byla tak veliká, že se nedokázal absolutně ovládat. A to do slova v ničem.. Neustálá hromada nadávek směřující se vůči mé matce, bráchovi a dokonce i mně a to jsem nebyl ještě ani na tom zkurveném světě. Nejsmutnější je na tom to, že to takhle chodilo každou noc..
Nadia tyhle večery psychicky nezvládala. Každou tu zkurvenou noc probrečela a přes den se smála jen kvůli nám. Nikdy se, ale nikomu s tím nesvěřila, věděla že by se jí nedostalo pochopení. V té době bylo nepřípustné, aby se s ním rozvedla už jenom kvůli jejich firmě, která prosperovala.
Minuty, hodiny, dny a týdny plynuly.. Nadia se s tím snažila smířit, věřila že se to brzo změní a tyhle pojebané dny brzo skončí. Snažila se svému muži domluvit, přesvědčit aby se šel léčit. Ale jenom co tohle párkrát zmínila, začalo skutečné peklo. Alexeyovi bylo skutečně všechno úplně u prdele, jediné co ho zajímalo bylo jaký pajzl má otevřeno a kde mají kvalitní vodku. Jeho večerních opileckých výstupů přibývalo, celé se to zhoršovalo. Nastali i noci, kdy vůbec nedorazil domů. Byl klidně pryč i dva dny. Když se už rozhodl ukázat, následovalo hrozné divadlo z jeho strany. Ty nadávky proti nám vystřídala agrese. Byl tak moc ožralej, že mu bylo úplně u prdele, když rozjebával majetek, který si s mojí mámou pořídili. Prostě děs! Nadia dostala jednoho večera odvahu se mu postavit, to ale nevěděla, že dělá velkou chybu.. Vše začalo klasickou hádkou, lítaly nadávky mezi nima, ale tentokrát to tím neskončilo. Alexeyovi se nelíbilo, že jeho žena si poprvé v životě na něho otevřela hubu. Chlast se mu usadil tak moc na mozku, že se zachoval jak největší zmrd a poprvé v životě uhodil mojí matku. To, že to nebylo správné tomu kokotovi došlo během pár minut, ale místo toho, aby použil omluvu, radši vzal svojí koženou bundu a šel někam do prdele.
Po týdnu dostal Alexey odvahu se vrátit domů. Kde celou dobu byl, bylo jen velikou záhadou, kterou radši nikdo neřešil. Ukázal se s velkým pugétem růží, který měl sloužit něco jako omluva. Celou dobu se mé matce omlouval, tvrdil jak moc ho to mrzí a slíbil jí, že se změní a půjde se léčit. Nadia mu na tyhle sladké kecy skočila, ale to ještě nevěděla, že dělá další chybu...
Alexey se rozhodl podstoupit protichlastací léčbu, nebo jak se to jmenovalo. Nadii se vyskytla naděje pro lepší zítřky. První dva týdny se mu dařilo, chlastu se ani nedotkl, teda aspoň před rodinou. Začal si opět hledat cestu k mému bratrovi, ale tentokrát to měl o něco těžší... Musel si totiž najít cestu i ke své ženě. Mé matce zbývalo měsíc a půl do mého narození, pořádně jsem si to užíval a dal jsem to najevo svými kopanci, ale jinak nastal klid.
Dva týdny do mého narození se vše začalo hroutit. Fotr se vysral na léčbu. Celé dny a noci trávil zase v zasraných putykách se svými pofiderními kamarády a několika flaškamy vodky. To zkurvené peklo byla rázem zpět v naší rodině.
_______________________________________________
Kapitola 4. - Konečně na světě!
A je to tu! Konečně den, kdy jsem se rozhodl vylézt z mé matky ven na ten zkurvený svět.
Psalo se 23. března 1990 a já svou matku lehce trápil už od samého rána ukrutnými bolestmi. Pro mou matku to byl podobný scénář jako při narození mého bratra. Jen s tím rozdílem, že já si nechával na tom všem záležet. Prostě se mi nechtělo hned po příchodu do místní porodnice na ten posraný svět. Proto jsem vyčkával na tu správnou chvíli. Byl jsem vytrvalý, čekal jsem několik hodin. Užíval jsem si své poslední chvíle v mámině břiše.
K večeru jsem se už rozhodl, že chci teda ven, ale hezky pomalu. Nic se nemá přece uspěchat.
No dobře.. Hodinu před půlnocí jsem konečně vylezl na tenhle svět. Konečně jsem viděl poprvé ženu, která mě nosila devět dlouhých měsíců pod svým srdcem. Má matka byla velice vyčerpaná. Dal jsem jí pořádně zabrat. Její slzy štěstí ale mluvily za vše. I přes velké vyčerpání byla nesmírně ráda, že bude mít doma druhého chlapáka. Ano druhého... Alexeye přestala od jisté doby počítat, protože doma téměř nebýval. Stejně tak jak mu bylo u prdele narození první syna, tak u druhého to opravdu nebylo jinak. Tentokrát se neukázal vůbec. Bylo to tak asi lepší. Má matka i já jsme byli alespoň v klidu.
Už od doby, co jsem spatřil světlo světa, jsem byl uřvané dítě. Spokojený jsem byl pouze v náručí své matky. Po celém týdnu nás konečně pustili domů a to bylo poprvé co jsem překročil prah toho debilního baráku. Doma už nás s velikánskou radostí přivítal můj o šest let starší brácha Vasil. Fotr samozřejmě nikde, kde byl jsme si všichni mohli domyslet. Celá rodina mě přivítala s úsměvem a bylo co slavit. Jen jedna osoba slavila po svém a s někým jiným. Sešla se celá rodina, všichni měli radost až do doby než to někdo zkurvil. Někdo, kdo si říkal můj fotr, se rozhodl přijít domů. Byl zase ožralý jako doga. Začal na všechny řvát, ať vypadnou z jeho baráku. Pro mé prarodiče to byl obrovský šok. A od téhle doby věděli jak to v téhle rodině chodí.
Nadia se se vším konečně svěřila své matce, která jí od teď byla nápomocná. Dalo by se říct, že se z ní stala babča "na plný úvazek". Má matka se potřebovala hned po pár měsících od mého narození, vrátit zpět do rodinné firmy. Alespoň někdo měl snahu nás zabezpečit a dopřát nám skvělé dětství se vším všudy.
Oproti jiným jsem nebyl tak moc bystré dítě. Trvalo mi dlouho než jsem se dokázal alespoň plazit, chodit jsem se naučil jakžtakž až v necelém roce svého života. O mluvení ani nemluvím... To jsem zvládl až po roce, kdy mé první slovo bylo "Mami". Díky těmto maličkostem, pokrokům, které jsem dělal, měla máma úsměv na tváři.
Slovo "Táta" jsem nedokázal vyslovit nikdy, i když se to po mně chtělo. Asi už v tu dobu jsem věděl, proč to neříkám, neměl jsem prostě důvod. Svého fotra jsem nikdy nijak moc nezajímal, když nepočítám chvíle, kdy nám všem nadával. Má matka sice byla na většinu věcí sama, když tedy nepočítám pomoc mé babči, ale zvládala to vše skvěle. A věřte, že jsme jí s bráchou dávali slušně zabrat.
_______________________________________________
Kapitola 5. - Ten zmrd jí bije?!
Na světě jsem jsem byl již nějakou dobu. Sice jsem byl ještě malý klučina, co moc věcí nechápal, ale jednu věc ano. Můj fotr byl zkurvený zmrd, který dělal mé matce ze života noční můru. Slovo "práce" mu již od mého narození nic neříkalo. Na rodinný podnik se totálně vysral. My jsme ho s bratrem stále nezajímali, proč by taky jo... Byli jsme zkurvysyni jeho života. Z vysoka se vysral i na naší matku. Doma se ukázal jednou za čas, když si vzpomněl, že nějaký má. Jediný, kdo tu byl, ale zkurvysyn byl on sám, nikoliv my. Jeho jedinou starostí bylo, jakou hospodu si pro dnešní den vybrat, ve skutečnosti měl jinou rodinu. Jeho skutečnou rodinu tvořili jeho povedení spolužáci z práv a hromada tvrdého chlastu. Na tuhle cestu ho svedli právě oni. Všichni do jednoho byli chodící trosky, školu nebyli schopní nikdy dokončit, v životě toho moc neměli. Když už měli manželky, vedlo to ihned k rozvodu. Ony se totiž narozdíl od naší matky toho nebály. Přesně tyhle lidské bytosti byli pro našeho fotra inspirací.
Když už se ukázal doma stálo to za to. Z jedné noci dokázal všem udělat noční můru i na ty následující. Všichni jsme byli rádi, když se neukázal, ale o to víc jsme se báli, kdy to znovu nastane. V jeho mozku už nebylo nic jiného než ten zkurvený chlast.
Bylo mi zhruba pět let. S bráchou, mámou a babčou jsme si užívali krásného slunného dne u řeky Volha. Celý den jsme strávili na pěkném výletě u řeky. Mysleli jsme si, že tenhle den nic nemůže zkazit. Až do chvíle... Do chvíle než jsme se vraceli domů a na ulici jsme potkali našeho ožralého fotra, motajícího se ze strany na stranu. Nám všem rázem padl úsměv dolů a nálada se během sekundy změnila. Pro všechny to byla veliká ostuda a hlavně zklamání.
Když jsme se vrátili domů bylo už pozdě večer, akorát na to jít spát. Nedalo se nevšimnout, že za úsměvem naší matky se skrývají slzy. I přesto se tvářila tak silně. S bratrem jsme usnuli během chvilky, byli jsme totiž velmi vyčerpaní.
Během noci mě vzbudil nehorázný řev a pláč. Měl jsem strach co se děje, proto jsem vzbudil Vasila, Pár minut jsme na sebe jen tak zírali a oba jsme nabírali odvahu na to sejít dolů. Když jsme jí už dostali a šli dolů, zůstali jsme v šoku. Vypadalo to tam jak po bitvě. Řev neustával, proto jsme se rozhodli následovat směr odkud zvuk vycházel. Až teprve teď nastal pravý šok. Viděli jsme toho debila jak řve na naší mámu, která tam plakala. Co následovalo dál bylo už moc. Najednou se otočil na ní a z ničeho nic jí vlepil facku, kterou to teprve vše začalo. Bil jí tak moc, že se mu nedokázala bránit. Vasil se na to už nemohl dál koukat a vběhl tam. Postavil se mezi mojí mamku a fotra, aby ten debil přestal. V tenhle moment jsem byl tak trochu v píči, nevěděl jsem co dělat a tak jsem tam zbrkle vběhl taktéž. Byl tak nasraný a ožralý, že ani nevěděl, že tam stojíme. Další rána padla Vasilovi a zároveň mě. Tomu zmrdovi konečně došlo co udělal a zase utekl jak srab. V tenhle moment u nás klesl na samé dno. A já už s bráchou už jsme neměli fotra. Pro mě to ani nikdy táta nebyl, byl to zamindrákovaný čůrák co ubližoval mé matce.
Konečně došlo i Nadii co si to vzala za hazjla, který jí v životě nepřinesl nic dobrého kromě nás. Proto požádala o rozvod, který byl kupodivu rychlý, protože Alexeyovi to bylo opět u prdele a se vším souhlasil. Mámě díky tomu zůstalo vše co vybudovali a vše zůstalo v provozu. Náš povedený fotr od této doby chodil po světe akorát tak se soudním zákazem se k nám přiblížit.
_______________________________________________
Kapitola 6. - Konečně do školy
Konečně jsem byl už dostatečně velký kluk a čekal mě první den školy. Celý týden jsem nemluvil o ničem jiném, jak jsem byl natěšený. Neustále jsem mamce vyprávěl jak bych se chtěl stát prezidentem země a že to dokážu. Mamka nikdy nebyla člověkem, který by mi bral mé sny. Vždy se snažila mě plně podporovat, i přestože věděla, že vše není tak reálné. Pokaždé mi říkala, že když se budu pilně učit a budu průbojný, dokážu vše co chci.
První den ve škole byl skvělý. Poznal jsem nové lidi a našel nového kamaráda Borise. Ale ještě víc byla super naše úča. Nebyla to taková stará a škaredá rašple, jako jsem vídával ve filmech. Tahle byla mladá a krásná. Měl jsem pocit jako bych se poprvé v životě zamiloval.
První dva týdny byly fakt super, dokavaď jsem nepoznal svojí noční můru... Můru jménem šikana, kterou jsem zažíval od svých starších spolužáků. Měl jsem poměrně každý den zařízlé trenky tak moc, že mi to pokaždé vystřelilo slzy do očí. V téhle době jsem zjistil, jak je svět pěkně na hovno. Nějakou dobu jsem si to nechával líbit, nevěděl jsem co dělat a nikomu jsem to říct nechtěl. Jednoho dne si toho všiml Vasil a pomohl mi se jich zbavit. Díky tomu následující roky jsem měl naprostý klid od nějaké šikany.
Na to jak jsem nebyl bystré dítě a trvalo mi dlouho naučit se chodit a mluvit, ve škole mi to šlo oproti tomu levou zadní. Vždy jsem měl dobré známky a to jsem se nemusel nikdy učit doma. Mamka mi říkala, že mám dobrou fotogenickou paměť, ale já tomu nikdy nevěřil. Mamka byla na mě pyšná a to bylo pro mě v tu dobu nejdůležitější.
Tyhle roky byli pro mě skvělý, dokud jsem se nemusel rozhodovat, na kterou školu půjdu po základce. Nakonec jsem se rozhodl jako můj brácha následovat stopy naší mamky a vybral jsem si práva. Už v tu dobu jsem věděl, že bych chtěl pokračovat na vysokou.
V psaní příběhu budu pokračovat a všechno dopíši až k aktuálnímu dění zde. :)
Ivan Tereshchenko
Fotografie Ivana v roce 2005, za ním řeka Volha
__________________________________________________
Kapitola 1. - Začátky rodiny Tereshchenko
Celé to začalo roku 1982 v ruském městě Moskva. Nadia Makarov v té době studovala právnickou fakultu. Během studia se seznámila s o rok starším Alexeyem Tereshchenko. Oba pocházeli z vysoce postavených rodin.
Z počátku to bylo pouhé přátelství, které časem přerostlo ve velikou lásku. Nadia a Alexej si plně užívali zamilovaných chvil, sexu v autě a na veřejnosti. Protože oba pocházeli z prestižních rodin, nemuseli svůj vztah tajit a bylo jim přáno. A tak už to v té době chodilo, po absolvování fakulty došlo i na svatbu. A ze slečny Makarov se během chvíle stala paní Tereshchenko. V tuhle dobu ještě vůbec nevěděla co si to vzala za hovado. Pro obě rodiny to byla veliká událost.
Jelikož Nadia a Alexey byli velice sehraná dvojice v osobním životě, rozhodli se toto převést i do toho pracovního. Společně si založili právnickou firmu a již od začátku byli opravdu úspěšní. Jejich firmička natolik vynášela až si mohli postavit ten zkurvený barák na předměstí Moskvy, ve kterém jsem společně s bratrem vyrůstal.
V životě našim opravdu nic nechybělo do doby než Nadia začala toužit po dítěti. Alexey se začal cítit v ohrožení! On po dítěti nikdy netoužil. Měl za to, že by to ohrozilo jejich kariéru a jemu by to zkazilo jeho jinak bezstarostný život. Od téhle chvíle to přestal být harmonický vztah a v manželství nastala menší krize, šlo to prostě do sraček a hádky byly na denním pořádku. Nadia toužila po dítěti tak moc, že do Alexeye každý den hučila a hučila. Když zjistila, že touhle cestou to nepůjde rozhodla se pro jiné řešení jak získat to co chce. Nadia přestala do svého muže hučit a tohle téma na nějakou dobu utichlo.
Jejich vztah se vrátil do normálu. Nadia se, ale svého snu nikdy nevzdala, když věděla, že je vhodná doba, vysadila bez Alexeyového vědomí antikoncepci. Netrvalo dlouho a Nadia zjistila, že je těhotná! S velkou radostí to řekla Alexeyovi, který z toho moc nadšený teda nebyl, ale když viděl jak je jeho žena šťastná smířil se s tím a stále si namlouval, že to tak má být.
Jak měsíce plynuly a blížil se měsíc porodu na Alexeye to začalo doléhat a zjistil, že zas tak smířený s tím není a svůj vztek začal utápět v zasraným chlastu!
_______________________________________________
Kapitola 2. - Narození Vasila
Den D nastal. Nadia již od probuzení měla silné bolesti v oblasti pod bříška, což jí pěkně sralo a rozhodla se jet do místní nemocnice. Jelikož Alexey řešil neodkladný spor u soudu, nezbývalo Nadii nic jiného než to zvládnout sama.
Po vstupu do nemocnice jí praskla voda a Vasil se rozhodl, že chce na ten svět rychlostí blesku. Netrvalo to dlouho a můj bratr byl na světě. Nadia měla pocit, že její život je úplný a nic jí nechybí. Byla tak plná štěstí a zároveň smutku, že teď s ní není Alexey, který na ně pěkně sral a vůbec o ně nejevil sebemenší zájem! Alexey dostal odvahu za nimi přijít až druhý den. Aby toho zklamání nebylo málo, přišel v doprovodu vodky v krvi, takže rázem bylo "veselo". Ten zkurvysyn byl tak ožralej, že nedokázal to nadšení ani předstírat. Již od prvního pohledu neměl Vasila rád a bral ho jako zkurvysyna, který mu začal kurvit život.
Po několika dnech šla Nadia s malým Vasilem konečně domů. Bohužel její manžel se na ní vysral a radši seděl v zaplivané hospodě bez toalet v centru Moskvy s kamarády. K jeho kamarádům patří hlavně vodka a pár kluků, kteří fakultu nedokončili. V tu dobu Nadii již bylo zcela jasné, jak život u nich bude vypadat.
Nadia, ale neztrácela naději a stále věřila, že si její povedený manžel najde cestu k jejich synovi. Jak dny plynuli Nadia byla na vše sama, Alexey jim absolutně nevěnoval žádný svůj čas ani jí nebyl nějak nápomocný. Celý dny buď trávil v práci a nebo v pajzlech s vodkou, domů chodil buď unavený a nebo ožralý.
Když byl Vasilovi jeden rok, Alexey začal lehce jevit známky snažení o syna. Snažil se najít cestu ke svému synovi a na nějakou dobu vyměnil flašku tvrdého chlastu za lahvičku mléka. Vodka v jeho žebříčku přátel hodně klesla, už to nebyl jeho přítel číslo jedna. Vše vypadalo nadějně... V jejich manželství se blýskalo na lepší časy. Konečně začali být RODINA.
Jak plynuly roky, Vasil rostl jak z vody. Začal chodit do školy a Nadia se mohla konečně vrátit do práce. To ale nevěděla co jí přinesou následující měsíce a roky...
Po několika měsících zjistila, že je znovu těhotná a čeká druhého chlapce. Ten plod bez nohou jsem byl já. Pro Alexeye to byla veliká rána. Jednoho haranta v baráku ještě snesl, ale dva byli už moc. A to vše bylo pro něho důvodem k tomu vrátit se do starých kolejí. Svou oblibu našel opět ve vodce, která byla pro něho najednou zase číslo jedna. Znovu začal nenávidět svého první syna a v tuhle dobu věděl, že o to víc bude nesnášet toho druhého. Nadiu to velice trápilo, ale to, že by se měla vzdát dítěte, nechtěla ani slyšet. I přesto, že to její manžel chtěl a očekával.
Nadia se snažila přesvědčit Alexeye, ale nebylo to zrovna lehké. Cítila, že je najednou na vše opět sama a to doslova... Většinu práce v jejich firmě odváděla ona. O bráchu se starala zcela sama za pomoci své matky. Alexey začal věnovat svůj veškerý čas tvrdému chlastání do zavíračky a tak sral na veškerou práci v jejich firmě. Fotr vlastně sral na vše... Díky tomu se hlavou rodiny i firmy stala Nadia Tereshchenko, moje matka.
_______________________________________________
Kapitola 3. - Když jsem byl nošen
Pro Nadiu to bylo velice náročné období. Sama se musela starat o Vasila a do toho pracovat, s velkým pupkem, protože někdo rodinu zabezpečit musel. Vše bylo jen na ní, díky tomu se stala silnou a zvládala to s přehledem. V pracovním životě se jí velice dařilo, stále byla úspěšná, dalo by se říct, že za poslední období své kariéry byla na úplném vrcholu.
Snažila se nepřipouštět, že jí v tom Alexey vlastně nechal. Celé dny ho neviděla, maximálně pár minut v noci, kdy se ožralý konečně vrátil domů a dělal hrozný bordel, že všechny vzbudil. Jeho závislost na chlastu byla tak veliká, že se nedokázal absolutně ovládat. A to do slova v ničem.. Neustálá hromada nadávek směřující se vůči mé matce, bráchovi a dokonce i mně a to jsem nebyl ještě ani na tom zkurveném světě. Nejsmutnější je na tom to, že to takhle chodilo každou noc..
Nadia tyhle večery psychicky nezvládala. Každou tu zkurvenou noc probrečela a přes den se smála jen kvůli nám. Nikdy se, ale nikomu s tím nesvěřila, věděla že by se jí nedostalo pochopení. V té době bylo nepřípustné, aby se s ním rozvedla už jenom kvůli jejich firmě, která prosperovala.
Minuty, hodiny, dny a týdny plynuly.. Nadia se s tím snažila smířit, věřila že se to brzo změní a tyhle pojebané dny brzo skončí. Snažila se svému muži domluvit, přesvědčit aby se šel léčit. Ale jenom co tohle párkrát zmínila, začalo skutečné peklo. Alexeyovi bylo skutečně všechno úplně u prdele, jediné co ho zajímalo bylo jaký pajzl má otevřeno a kde mají kvalitní vodku. Jeho večerních opileckých výstupů přibývalo, celé se to zhoršovalo. Nastali i noci, kdy vůbec nedorazil domů. Byl klidně pryč i dva dny. Když se už rozhodl ukázat, následovalo hrozné divadlo z jeho strany. Ty nadávky proti nám vystřídala agrese. Byl tak moc ožralej, že mu bylo úplně u prdele, když rozjebával majetek, který si s mojí mámou pořídili. Prostě děs! Nadia dostala jednoho večera odvahu se mu postavit, to ale nevěděla, že dělá velkou chybu.. Vše začalo klasickou hádkou, lítaly nadávky mezi nima, ale tentokrát to tím neskončilo. Alexeyovi se nelíbilo, že jeho žena si poprvé v životě na něho otevřela hubu. Chlast se mu usadil tak moc na mozku, že se zachoval jak největší zmrd a poprvé v životě uhodil mojí matku. To, že to nebylo správné tomu kokotovi došlo během pár minut, ale místo toho, aby použil omluvu, radši vzal svojí koženou bundu a šel někam do prdele.
Po týdnu dostal Alexey odvahu se vrátit domů. Kde celou dobu byl, bylo jen velikou záhadou, kterou radši nikdo neřešil. Ukázal se s velkým pugétem růží, který měl sloužit něco jako omluva. Celou dobu se mé matce omlouval, tvrdil jak moc ho to mrzí a slíbil jí, že se změní a půjde se léčit. Nadia mu na tyhle sladké kecy skočila, ale to ještě nevěděla, že dělá další chybu...
Alexey se rozhodl podstoupit protichlastací léčbu, nebo jak se to jmenovalo. Nadii se vyskytla naděje pro lepší zítřky. První dva týdny se mu dařilo, chlastu se ani nedotkl, teda aspoň před rodinou. Začal si opět hledat cestu k mému bratrovi, ale tentokrát to měl o něco těžší... Musel si totiž najít cestu i ke své ženě. Mé matce zbývalo měsíc a půl do mého narození, pořádně jsem si to užíval a dal jsem to najevo svými kopanci, ale jinak nastal klid.
Dva týdny do mého narození se vše začalo hroutit. Fotr se vysral na léčbu. Celé dny a noci trávil zase v zasraných putykách se svými pofiderními kamarády a několika flaškamy vodky. To zkurvené peklo byla rázem zpět v naší rodině.
_______________________________________________
Kapitola 4. - Konečně na světě!
A je to tu! Konečně den, kdy jsem se rozhodl vylézt z mé matky ven na ten zkurvený svět.
Psalo se 23. března 1990 a já svou matku lehce trápil už od samého rána ukrutnými bolestmi. Pro mou matku to byl podobný scénář jako při narození mého bratra. Jen s tím rozdílem, že já si nechával na tom všem záležet. Prostě se mi nechtělo hned po příchodu do místní porodnice na ten posraný svět. Proto jsem vyčkával na tu správnou chvíli. Byl jsem vytrvalý, čekal jsem několik hodin. Užíval jsem si své poslední chvíle v mámině břiše.
K večeru jsem se už rozhodl, že chci teda ven, ale hezky pomalu. Nic se nemá přece uspěchat.
No dobře.. Hodinu před půlnocí jsem konečně vylezl na tenhle svět. Konečně jsem viděl poprvé ženu, která mě nosila devět dlouhých měsíců pod svým srdcem. Má matka byla velice vyčerpaná. Dal jsem jí pořádně zabrat. Její slzy štěstí ale mluvily za vše. I přes velké vyčerpání byla nesmírně ráda, že bude mít doma druhého chlapáka. Ano druhého... Alexeye přestala od jisté doby počítat, protože doma téměř nebýval. Stejně tak jak mu bylo u prdele narození první syna, tak u druhého to opravdu nebylo jinak. Tentokrát se neukázal vůbec. Bylo to tak asi lepší. Má matka i já jsme byli alespoň v klidu.
Už od doby, co jsem spatřil světlo světa, jsem byl uřvané dítě. Spokojený jsem byl pouze v náručí své matky. Po celém týdnu nás konečně pustili domů a to bylo poprvé co jsem překročil prah toho debilního baráku. Doma už nás s velikánskou radostí přivítal můj o šest let starší brácha Vasil. Fotr samozřejmě nikde, kde byl jsme si všichni mohli domyslet. Celá rodina mě přivítala s úsměvem a bylo co slavit. Jen jedna osoba slavila po svém a s někým jiným. Sešla se celá rodina, všichni měli radost až do doby než to někdo zkurvil. Někdo, kdo si říkal můj fotr, se rozhodl přijít domů. Byl zase ožralý jako doga. Začal na všechny řvát, ať vypadnou z jeho baráku. Pro mé prarodiče to byl obrovský šok. A od téhle doby věděli jak to v téhle rodině chodí.
Nadia se se vším konečně svěřila své matce, která jí od teď byla nápomocná. Dalo by se říct, že se z ní stala babča "na plný úvazek". Má matka se potřebovala hned po pár měsících od mého narození, vrátit zpět do rodinné firmy. Alespoň někdo měl snahu nás zabezpečit a dopřát nám skvělé dětství se vším všudy.
Oproti jiným jsem nebyl tak moc bystré dítě. Trvalo mi dlouho než jsem se dokázal alespoň plazit, chodit jsem se naučil jakžtakž až v necelém roce svého života. O mluvení ani nemluvím... To jsem zvládl až po roce, kdy mé první slovo bylo "Mami". Díky těmto maličkostem, pokrokům, které jsem dělal, měla máma úsměv na tváři.
Slovo "Táta" jsem nedokázal vyslovit nikdy, i když se to po mně chtělo. Asi už v tu dobu jsem věděl, proč to neříkám, neměl jsem prostě důvod. Svého fotra jsem nikdy nijak moc nezajímal, když nepočítám chvíle, kdy nám všem nadával. Má matka sice byla na většinu věcí sama, když tedy nepočítám pomoc mé babči, ale zvládala to vše skvěle. A věřte, že jsme jí s bráchou dávali slušně zabrat.
_______________________________________________
Kapitola 5. - Ten zmrd jí bije?!
Na světě jsem jsem byl již nějakou dobu. Sice jsem byl ještě malý klučina, co moc věcí nechápal, ale jednu věc ano. Můj fotr byl zkurvený zmrd, který dělal mé matce ze života noční můru. Slovo "práce" mu již od mého narození nic neříkalo. Na rodinný podnik se totálně vysral. My jsme ho s bratrem stále nezajímali, proč by taky jo... Byli jsme zkurvysyni jeho života. Z vysoka se vysral i na naší matku. Doma se ukázal jednou za čas, když si vzpomněl, že nějaký má. Jediný, kdo tu byl, ale zkurvysyn byl on sám, nikoliv my. Jeho jedinou starostí bylo, jakou hospodu si pro dnešní den vybrat, ve skutečnosti měl jinou rodinu. Jeho skutečnou rodinu tvořili jeho povedení spolužáci z práv a hromada tvrdého chlastu. Na tuhle cestu ho svedli právě oni. Všichni do jednoho byli chodící trosky, školu nebyli schopní nikdy dokončit, v životě toho moc neměli. Když už měli manželky, vedlo to ihned k rozvodu. Ony se totiž narozdíl od naší matky toho nebály. Přesně tyhle lidské bytosti byli pro našeho fotra inspirací.
Když už se ukázal doma stálo to za to. Z jedné noci dokázal všem udělat noční můru i na ty následující. Všichni jsme byli rádi, když se neukázal, ale o to víc jsme se báli, kdy to znovu nastane. V jeho mozku už nebylo nic jiného než ten zkurvený chlast.
Bylo mi zhruba pět let. S bráchou, mámou a babčou jsme si užívali krásného slunného dne u řeky Volha. Celý den jsme strávili na pěkném výletě u řeky. Mysleli jsme si, že tenhle den nic nemůže zkazit. Až do chvíle... Do chvíle než jsme se vraceli domů a na ulici jsme potkali našeho ožralého fotra, motajícího se ze strany na stranu. Nám všem rázem padl úsměv dolů a nálada se během sekundy změnila. Pro všechny to byla veliká ostuda a hlavně zklamání.
Když jsme se vrátili domů bylo už pozdě večer, akorát na to jít spát. Nedalo se nevšimnout, že za úsměvem naší matky se skrývají slzy. I přesto se tvářila tak silně. S bratrem jsme usnuli během chvilky, byli jsme totiž velmi vyčerpaní.
Během noci mě vzbudil nehorázný řev a pláč. Měl jsem strach co se děje, proto jsem vzbudil Vasila, Pár minut jsme na sebe jen tak zírali a oba jsme nabírali odvahu na to sejít dolů. Když jsme jí už dostali a šli dolů, zůstali jsme v šoku. Vypadalo to tam jak po bitvě. Řev neustával, proto jsme se rozhodli následovat směr odkud zvuk vycházel. Až teprve teď nastal pravý šok. Viděli jsme toho debila jak řve na naší mámu, která tam plakala. Co následovalo dál bylo už moc. Najednou se otočil na ní a z ničeho nic jí vlepil facku, kterou to teprve vše začalo. Bil jí tak moc, že se mu nedokázala bránit. Vasil se na to už nemohl dál koukat a vběhl tam. Postavil se mezi mojí mamku a fotra, aby ten debil přestal. V tenhle moment jsem byl tak trochu v píči, nevěděl jsem co dělat a tak jsem tam zbrkle vběhl taktéž. Byl tak nasraný a ožralý, že ani nevěděl, že tam stojíme. Další rána padla Vasilovi a zároveň mě. Tomu zmrdovi konečně došlo co udělal a zase utekl jak srab. V tenhle moment u nás klesl na samé dno. A já už s bráchou už jsme neměli fotra. Pro mě to ani nikdy táta nebyl, byl to zamindrákovaný čůrák co ubližoval mé matce.
Konečně došlo i Nadii co si to vzala za hazjla, který jí v životě nepřinesl nic dobrého kromě nás. Proto požádala o rozvod, který byl kupodivu rychlý, protože Alexeyovi to bylo opět u prdele a se vším souhlasil. Mámě díky tomu zůstalo vše co vybudovali a vše zůstalo v provozu. Náš povedený fotr od této doby chodil po světe akorát tak se soudním zákazem se k nám přiblížit.
_______________________________________________
Kapitola 6. - Konečně do školy
Konečně jsem byl už dostatečně velký kluk a čekal mě první den školy. Celý týden jsem nemluvil o ničem jiném, jak jsem byl natěšený. Neustále jsem mamce vyprávěl jak bych se chtěl stát prezidentem země a že to dokážu. Mamka nikdy nebyla člověkem, který by mi bral mé sny. Vždy se snažila mě plně podporovat, i přestože věděla, že vše není tak reálné. Pokaždé mi říkala, že když se budu pilně učit a budu průbojný, dokážu vše co chci.
První den ve škole byl skvělý. Poznal jsem nové lidi a našel nového kamaráda Borise. Ale ještě víc byla super naše úča. Nebyla to taková stará a škaredá rašple, jako jsem vídával ve filmech. Tahle byla mladá a krásná. Měl jsem pocit jako bych se poprvé v životě zamiloval.
První dva týdny byly fakt super, dokavaď jsem nepoznal svojí noční můru... Můru jménem šikana, kterou jsem zažíval od svých starších spolužáků. Měl jsem poměrně každý den zařízlé trenky tak moc, že mi to pokaždé vystřelilo slzy do očí. V téhle době jsem zjistil, jak je svět pěkně na hovno. Nějakou dobu jsem si to nechával líbit, nevěděl jsem co dělat a nikomu jsem to říct nechtěl. Jednoho dne si toho všiml Vasil a pomohl mi se jich zbavit. Díky tomu následující roky jsem měl naprostý klid od nějaké šikany.
Na to jak jsem nebyl bystré dítě a trvalo mi dlouho naučit se chodit a mluvit, ve škole mi to šlo oproti tomu levou zadní. Vždy jsem měl dobré známky a to jsem se nemusel nikdy učit doma. Mamka mi říkala, že mám dobrou fotogenickou paměť, ale já tomu nikdy nevěřil. Mamka byla na mě pyšná a to bylo pro mě v tu dobu nejdůležitější.
Tyhle roky byli pro mě skvělý, dokud jsem se nemusel rozhodovat, na kterou školu půjdu po základce. Nakonec jsem se rozhodl jako můj brácha následovat stopy naší mamky a vybral jsem si práva. Už v tu dobu jsem věděl, že bych chtěl pokračovat na vysokou.
V psaní příběhu budu pokračovat a všechno dopíši až k aktuálnímu dění zde. :)
Vysocak 
Jablkoo