Ahoj, já jsem Jan Lemka a rád bych vám zde o sobě něco pověděl.

Dětství

Narodil jsem se v dubnu roku 1992 v pražské Porodnici Apolinář. Vyrůstal jsem na Žižkově ve městě Praha se svými rodiči Helmutem a Gertou. Žižkov vždy byl a je celkem nebezpečnou částí Prahy, zejména vinou lidí, jež zde můžete potkat. Rodiče byli skoro pořád v práci, tak jsem chodil s partou kamarádů ven, většinou jsme dělali nějaké pohybové aktivity, které mne později doprovázely obrovskou část života. O tom až později. Rád jsem tedy sportoval, hrál počítačové hry a celkově jsem se začal zaměřovat na techniku. Proto jsem byl
již v osmé třídě rozhodnut, co bych chtěl dělat - studovat IT.

(ilustrační fotografie pražského Žižkova)

Středoškolská léta

Rodiče byli vcelku bohatí, proto si mohli dovolit mne poslat na soukromou střední školu, kde jsem 4 roky studoval informační technologie a začal se ze mě stávat celkem znalý technik kolem oprav hardwaru a vývoje softwaru. Byl jsem ale dost přehlcen počítači ve škole, proto jsem byl rád, když jsem mohl vypadnout z domu ven a jít něco dělat s přáteli. Již od dětství jsem se věnoval atletice a gymnastice, proto jsem tyto obory zkombinoval a učil jsem se parkour. Díky pravidelnému trénování a soutěžení jsem se dostal několikrát na mistrovství ČR a dvakrát jsem titul mistra dokonce vyhrál. Bohužel jsem si krátce před osmnáctými narozeninami nehezky zranil nohu, což vedlo k odstavení všech tréninků, k čemuž se posléze přidala lenost a mé další zájmy a parkouru jsem tedy zanechal. Spolu s poraněním nohy jsem se ale začal zajímat a věnovat medicíně, zajímalo mne několik oborů, ale vedl jsem to jako koníčka, proto jsem v roce 2012 nastoupil opět na technickou, nýbrž vysokou školu.

(má střední škola)

Vysoká škola

Svá vysokoškolská léta jsem strávil podobně, jako většina studentů. Byli jsme mladí, chtěli jsme si užívat, proto jsme se často opíjeli nebo jezdili na různé výlety. Naštěstí jsem nebyl z těch hloupějších, takže jsem zároveň zvládal hravě školní záležitosti a ještě si tlouct do hlavy medicínu. Bohužel mne v roce 2014 zasáhla tragická událost, mí rodiče zemřeli na následky poranění, jíž jim způsobil dnes již mrtvý člen žižkovského drogového ghetta. A právě onehdá jsem se rozhodl, že bych se měl začít věnovat více pomáhání lidem.
V roce 2015 jsem nastoupil na druhou vysokou školu, začal jsem studovat medicínu. Nebylo to rozhodně jednoduché - stíhat dvě školy a hlavně studovat zdravotnickou školu, když jsem k tomu neměl předpoklady. Zanechal jsem proto skoro veškerých mimoškolních aktivit, kromě práce, do níž jsem po smrti rodičů musel začít chodit. Sice mi nějaké dědictví zbylo, ale ty peníze jsem si nechal na horší časy. 


(I. lékařská fakulta Univerzity Karlovy)

Současnost

Po ukončení studií informačních technologií jsem pokračoval v medicíně a začal nabírat nějakou praxi v oboru IT. Do roku 2019 jsem taktéž fungoval jako OSVČ v oboru oprav HW a vývoje SW, bohužel už jsem to nestíhal a chtěl jsem se více věnovat právě zmíněné medicíně. Koncem roku 2020 jsem se rozhodl přistěhovat do státu San Andreas, kde jsem vlastně nikoho neznal a začínal jsem jako nikdo. Studium medicíny jsem zvládal dálkově, jednalo se o poslední rok. Zkoušel jsem zde různé práce, nejprve u security, posléze jsem si zvládl udělat řidičské oprávnění skupiny C a začal jsem pracovat pro TTC, dnes již známo jako zaniklá firma DPD. V DPD jsem se dostal na post manažera firmy, opět jsem zde pracoval s lidmi a poznal jsem tak spoustu individuí. Současně s tím jsem byl často ve styku s ilegální organizací, jejíž krycí jméno zde nebudu uveřejňovat. Už jen z principu, že jsem s nimi trávil čas, jsem ztratil důvěru u spousty lidí. Zde si už jen sypu popel na hlavu, protože to byla má největší životní chyba. Naštěstí se mne tehdy ujali pánové Polikowsky a Smith, tedy tehdejší ředitel ZZS a major HZS, a umožnili mi seberealizaci v integrovaných záchranných složkách. Bohužel po nějaké době došlo k pádu vedení obou složek, to jsem zrovna byl na delší dovolené, zprvu v Egyptě, posléze dokončit zdravotnické studium.
V dubnu 2021 jsem se do San Andreas vrátil, titul jsem měl skoro hotový a tehdejší nový ředitel ZZS, pan Rotte Wallied, se mne ujal a prosadil mě zpět do ZZS. Zde jsem figuroval nejdříve jako běžný záchranář, ale tehdejší velitel jednotky záchranářů se rozhodl své místo přenechat někomu jinému, tedy mně. Ve funkci vedoucího záchranáře jsem již obdržel svůj druhý vysokoškolský titul, MUDr. Po získání důvěry mnoha lidí, k čemuž jsem dopomohl lidským přístupem a maximálním nasazením pro záchranu lidských životů, se rozhodli ředitel Wallied spolu s Kongresem, že ve mě vloží ještě více důvěry a v květnu roku 2021 se ze mě stal ředitel ZZS San Andreas, jak tomu je prozatím doposud. Během života jsem nabral spoustu zkušeností a ještě spousty naberu, mé zájmy se začaly soustředit převážně na práci, kterou miluju.  V současné době se věnuji záchranářství a forenznímu lékařství, pravidelně navštěvuji schůze Kongresu a i přes vše v práci se snažím žít poklidný život se svou úžasnou přítelkyní. 


(já v současné době stojící u inspekčního vozidla ZZS)
(foto pořídil můj dobrý přítel a bývalý ředitel ZZS, Rotte Wallied)

No, a tímto bych skončil. To je vlastně vše, co se v mém životě doposud událo. Příběh o tom, jak ze samotného vrcholu můžete spadnout na dno, ale pouze vlastním úsilím se můžete vyhrabat ještě výše. Dovolím si zde citovat jednu mnou velice uznávanou osobu, a to citátem, jímž se v životě spoustu let řídím. 

„Chceš-li být opravdu úspěšný a šťastný, musíš dělat to, co tě doopravdy baví.“
- Walt Disney