Býval jsem architekt. Pracoval jsem na velkých projektech napříč celým San Andreas. Naše firma se zaměřovala hlavně na komerční objekty. Navrhovali a realizovali jsme velký obchodní centra, ale i sídla a domy zbohatlíků a jejich synáčků. Od hrubých staveb až po interiéry a nábytek. Dělali jsme všechno. A byli jsme fakt dobrý!  Teda aspoň co mi říkali, když jsem se probral... Nic z toho si nevybavuju..

Přišel jsem o paměť a málem jsem zůstal na vozejku. V naší firmě se prej stala tragická událost při který hodně lidí zařvalo a firma následkem toho zkrachovala, protože se do ní pustili právníci partnerů a pozůstalých rodin.

Měl jsem štěstí v neštěstí. Probudil jsem se po dvou letech a jediný, co mám je tahle fotka. Nevybavuju si žádnýho kolegu ani kamarády. Nikoho z rodiny. Jen vím, že tady někde mám bráchu, co mi říkali...

No a tohle jsem já. Jmenuju se Zdenek a je mi 45 roků. Pořád mě bolej záda a jsem kvůli tomu docela vzteklej, proto nejradši chodím do přírody, kde si odpočnu. Nesnáším, když na mě lidi furt čuměj. Já vím, mám hrb na zádech, ale zvládám i běhat a když vidim ty mladý.. Kdejakýho mlaďase bych ještě dneska strčil do rukávu.

Na procházkách mám dost času přemejšlet. No a tak přemejšlím, že si oživím tu mojí profesi. Přece jenom bych to měl mít v sobě. Nějaký návrhy interiérů nebo tak něco. No ještě uvidíme..

Jenom si musím hlídat ty záda.. A taky nervy.. Ty mám taky jednom jedny..