Příběh vojáka Michail Zukrovinskij.
---------------------------------------------------------------------------------
Příběh mého života... Mě Michaila Zukrovinskijho. Narodil sem se v Moskvě roku 1963. Mému otcovi Alexeji Zukrovinskijimu, sovětskému vojákovi a mé matce Marianě Zukrovinskijové, která byla členkou strany. Jelikož celá moje rodina žila v Sovětském svazu tak mě od malička učily jedno, a to že žiju pro vlast, pro sovětský svaz a že jednotlivec neznamená jedno. Já tomu věřil. V roce 1969 sem nastoupil na základní školu. Byla to typická komunistická škola. Dodnes si pamatuju den kdy jsme se ve škole učily o Němcích, o tom jak nás zradily během druhé světové války. Jednou jsme na škole slavily den výhry. Bylo to klasické slavení a já představoval Sovětského generála. Pamatuju si tu krásnou uniformu kterou mi na míru ušily, ten týden sem byl přesvědčený o tom, že já se stanu jedním z členů rudé armády. Byl sem těžký vlastenec. Na druhém stupni mě škola přestala tak nějak bavit. Začali jsme se učit věci které mě poměrně nezajímali, začali jsme s kamarády dělat rádoby "byznys". To tak že jsme prodávali různě plísňáče, hodinky a další předměty. Když sem byl 12ti letý a byl na druhém stupni tak se stala zajímavá věc. Výbuch Chernobylské jaderné elektrárny. Svaz to prvně utajoval aby se to nikdo nedověděl ale postupně do Moskvy začali přivážet zraněné vojáky kteří schytali radiaci... To trošku snížilo moje napětí do toho stát se vojákem. Ale i tak mě to nezastavilo. Nakonec sem se rozhodl že tohle je nic. Potom co sem vyšel ze školy tak sem udělal střední školu. Tou se stala vojenská škola. Po vojenské škole sem šel na vojnu, vojnu sem měl 3 roky jako standart v svazu sovětských socialistických republik. Prvně sem byl vojín, po vojně sem přestoupil na svobodníka. Jelikož sem se nenechal dát na záložního vojáka tak sem se stal aktivním vojákem. Jelikož sem byl velmi oddaný voják své zemi tak sem rychle postupoval, rychle se ze mě stal mladší seržant. Poddůstojnictvem sem se probrodil jak krokodýl řekou a stal se staršinou (nejvyšší hodnost poddůstojnictva rudé armády). Vedoucí naší čety mi dal hodnost praporčíka. Ten den sem zrovna i dostal dovolenou, ten den sem vypil litrovku vodky. Fůha, dodnes si pamatuju jak hrozné to bylo. V roce  1989 byla akce v Československu. Tam sem zůstal do roku 1991 přesněji do doby než přestala sovětská okupace ČSSR, a po 1989 ČSFR. To sem se naučil dobře česky, sice tenhle papír píšu za pomoci mého českého kamaráda a moje čeština ve výsledku není ultra dobrá ale myslím si že většina lidí by mi rozuměla. Každopádně, rok 1991, rozpad SSSR. Rozhodl sem se že zůstanu v armádě, tento krát už to byla armáda Ruské Federace. Nic divného se nedělo. Ale v roce 2007 se mi stala nehoda. Jel sem UAZem. Jeli jsme na cvičení ale náš řidič dostal infarkt, spadli jsme ze skály do řeky, naštěstí já neupadl do bezvědomí, ostatní upadli do bezvědomí. Povedlo se mi zachránit 3 vojáky, toho posledního sem tam musel nechat... Už sem byl vyčerpaný, bohužel se jeho tělo nikdy nenašlo... Promiň mi to sergei.. snad je ti tam nahoře hezky. Byl sem za to i vyznamenán hvězdou za statečnost. Pak sem stále fungoval jako voják. Ale jedno usem prostě odstoupil. Měl sem v plánu se někam odstěhovat a napadlo mě odstěhovat se do San Andreas. Tak sem se tam odstěhoval.. 
Já před rozpadem SSSR (první fotografie), Já po rozpadu SSSR (druhá fotografie)



((toto je příběh mé postavy. Vše co je zde napsané je pro IC účely a popřípadě pro vás :) ))