Rozhodl jsem se napsat něco málo o mé nejoblíbenější příběhové hře a tím je Detroit: Become Human. I přes to, že je to hra z roku 2018 a její vydání udělalo celkem velké boom, tak se najdou tací, kteří tuhle futuristickou příběhovou hru, kde má každé rozhodnutí opravdu vliv (na rozdíl od her jako je The Walking Dead, nebo Life is Strange, kde je příběh stále stejný, ať už se rozhodnete jakkoliv), stále neznají. Tahle hra od Quantic Dream je unikátní v počtu možných konců, ke kterým jde dojít. U jakékoliv jiné příběhové hry je zvykem, že má vždy jeden a ten samý konec (občas se stane, že i dva, avšak s nepatrným rozdílem). To ale nejde říct o Detroitu, jelikož každý dialog je jiný, každá odpověď, či krok vás dovede jinam a můžete takto dojít až k osmdesáti pěti různým koncům.

Dostaneme do rukou tři hlavní postavy, kde si každá jede svůj příběh a na konci se jim krásně propojí v jeden dokonalý. Každá postava je jiná a může být ještě více odlišná, na základě vašich rozhodnutí. Hlavními postavami jsou androidi Connor, Kara a Markus. Když se vrátím k počtu endů, tak rozdělení je následující: 13 různých konců pro Connora, 33 pro Markuse a 39 pro Karu, takže je opravdu z čeho vybírat a hru jde díky tomu hrát stále dokola a přitom neomrzí (pokud tedy nebudete dávat stále stejné odpovědi).

Koukneme na příběh (bez důležitých spoilerů)

Je rok 2038 a příběh nás zavede do amerického města Detroit. Doba šla rychle dopředu a lidstvo sdílí svůj život spolu s androidy, ovšem ve smyslu android = sluha. To se ale změní v průběhu příběhu, jelikož jak už je zvykem, androidům se tento "život" přestane líbit. Ze startu dostaneme roli Connora, jakožto "agenta", který spolu s poručíkem policie vyšetřuje tyto devianty (jinak řečeno, androidy, kteří překonali softwarovou blokaci a stali se "živými", myslícími tvory). Dále dostaneme za Karu na starost malou holčičku a v poslední řadě je tu Markus, který se stará o staršího pána. Postupně se však napětí mezi androidy a lidmi zvýší natolik, že vypukne vzpoura a naším cílem je dotáhnout tuto vzpouru do nějakého konce. Do jakého, už záleží na stylu hraní. Může vypuknout válka, kterou je možné vyhrát i prohrát, naopak je možné vše vyřešit mírovou cestou, můžeme o svého hlavního hrdinu i přijít (v některých situacích dočasně = tzn přenahraje se mu software do nového modelu, ale je možné o něj přijít i úplně). Taktéž nám různé cesty v rozhodování odemykají vztahy s vedlejšími postavami. V případě, že nebudete mít dobrý vztah s jednou vedlejší postavou, nemusí se vám odemknou v průběhu hry určitá možnost. Rozhodování na začátku hry má vliv i na konec hry, takže to neovlivní jen následující dialog. Jeden takový velký vliv má hned první mise a ta přidá jednu možnost zhruba v 60% příběhu. Při hraní je důležité si všímat i detailů a vnímat příběh, protože každý dialog, který tam padne, vám může kdykoliv pomoct v pokračování. Jednu takovou informaci získáte zhruba v první třetině hry a je klíčová na konci příběhu, takže opravdu je dobré zapnout pamatováka. Zajímavé je také to, že jeden takový android (kterého si určitě oblíbíte), je v menu hry. Chloe má také své specifické chování na základě postupu v příběhu a také je možné o ni přijít. Její zmizení sice nemá vliv na příběh, ale menu bez ní pak působí hrozně prázdně, když už si na ni zvyknete. Už při zapnutí hry, v menu, ještě před vstupem do příběhu, vás bude občas otravovat s nějakými otázkami, jako je například "Jsme přátelé?", na které jde odpovídat. Chloe je pak možné potkat i ve hře přímo a vést s ní interakci. Upozorňuji, že hra nejde v průběhu uložit, či vrátit. Pokud provedete nějaká rozhodnutí, nejde ho vzít zpět, takže u každého rozhodnutí přemýšlejte (pokud vám to dovolí čas, jelikož některá rozhodnutí jsou časově omezená. Naštěstí to neplatí u velký a důležitých rozhodnutí).

Hra Detroit: Become Human je dostupná na PC, PS4 a PS5.

Mé osobní hodnocení je čistých 10 z 10, za skvělé zpracování a možnosti, které tam jdou.

Úžasná Chloe v menu