Věděli jste, že je nelegální vyrábět tequilu mimo Mexiko? Ano, opravdu je tomu tak. Tequila je chráněná geografickým označením a podléhá přísným pravidlům, které určují, kde a jak může být vyrobena. Proto si dnes o ní povíme něco víc! A to nejen kvůli dennímu úkolu, ale též příště, až si na Skimu půjdete pro Tequilu Muerto, abyste věděli jaké úsilí musel chudák Francis ElMuertos vynaložit.🧐

Tato ohnivá lihovina si získala místečko v srdcích několika milionů lidí po celém světě, nejen díky své velice bohaté historii a kultuře, ale též díky preciznímu procesu výroby a to od samotné rostlinky agáve, až po láhvinku.

Jádrem celé výroby tequily je agávová rostlina, a to konkrétně Agáve Modrá, která samozřejmě pocháczí z Mexika. Rostlina připomíná obrovský ananas s bodláky. Pro výrobu tequily se sklízí jádro této rostiny, takzvané “piña”, které mohou vážit 40 až 90 kilogramů, dle stáří a obsahu cukru. 

Plody Agáve Modré sklízí takzvaní “Jimadoři”, což jsou zkušení pěstitelé agávových rostlin. Používají k tomu speciální nástroj zvaný “coa de jima”, kterým mohou opatrně odstranit listy od plodu agáve. Takto sklizené plody Agáve se poté tradičně navozí do speciálních pecí, které se nacházejí v podzemí. Takzvané “hornos” nebo již v dnešní době do automatických zařízení. V pecích se v plodech Agáve uvolňují škroby, které se přeměnují na cukry, které lze fermentovat. 

Dalším krokem je vaření upečených Agávových plodů. Každá destilerie volí svůj vlastní způsob vaření, jelikož velice ovlivní chuť samotné tequily. Při pomalém vaření se u tequily tvoří sladčí cutě, zatímco při rychlém vaření chytne tequila pikantnější chuť.

Jakmile jsou plody Agáve uvařeny, tak jdou na drcení. Při tradičním postupu výroby se používá k vytažení šťávy obrovský kamenný mlýn, takzvaný “tahona”, který je tažen koňmi a rozdrtí plod. Dnes v moderní době se samozřejmě používají mechanické drtiče. Po rodrcení se šťáva získaná z plodů Agáve fermentuje. Fermentace probíhá v dřevěných nebo nerezových nádržích a to s přidáním přirozených kvasinek. Obvykle fermentace trvá 7 až 12 dnů a výsledným produktem je tekutina s nízkým obsahem alkoholu nazývaná "mosto”.

Toto “mosto” je následně destilováno ve velkých nerezových nebo měděných destilačních kotlích. Tradičně se tequila destiluje ve dvou krocích, nejprve takzvané "ordinario" a poté "rectification”. Přísná pravidla pro výrobu tequily určují, že správná tequila musí být vydestilovaná na nejméně 55% alkoholu. Jinak se tomu nedá říkat tequila.

Stárnutí tequily je též velice důležitá část, jelikož tím chytá svojí charakteristickou barvu. Můžeme jí dle délky stárnutí rozdělit na čtyři kategorie.

• Bianco - neboli stříbrná tequila, která je vlastně nezralá, má průzračnou barvu a sytou chuť Agáve
• Reposado - tequila, která zraje v dubových sudech po 2 až 12 měsíců. Toto zrání jí dodá lehce zlatavou barvu a jemný nádech dubu.
• Añejo - tequila, která též zraje v dubových sudech, ale po delší dobu, přesněji 1 až 3 roky, což vytváří mnohem silnější zlatavou barvu a nádech dubu.
• Extra Añejo - toto je již prémiová tequila, která zraje déle jak tři roky. Chuť je sametová a má hluboký charakter.

Prostě a jednoduše! Tequila se rozhodně pojí s mexickou kulturou a dědictvím, se dostala na světovou scénu jako velice oblíbený destilát a její přísný výrobní proces, od pěstování modré agáve až po destilaci a zrání, je svědectvím o řemeslných dovednostech mexických vlastenců. Takže nazdraví a jak by řekl Francis.. Mexiku zdar!